Prof. Ing. Vladislav Brdlík

* 26. červenec 1879 (Žirovnice)

† 28. leden 1964 (Akron)

ministr zemědělství (15. září 1920 – 26. září 1921)

ministr pro zásobování lidu (24. leden 1921 – 25. duben 1921)

Syn Josefa Brdlíka, spolumajitele textilní továrny a poslance českého sněmu za Českou stranu agrární. Absolvoval Císařskou královskou státní reálku v Pelhřimově a chemické inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze, v letech 1904 až 1908 prošel studijními pobyty v Lipsku, Berlíně, Paříži, Lyonu a Londýně, přičemž kromě svého původního oboru získal i rozsáhlé znalosti z oboru národohospodářství. Po návratu do Prahy se stal ekonomickým expertem České strany agrární, založil a odborně redigoval časopis Zemědělský archiv a v roce 1912 byl jmenován mimořádným profesorem zemědělského hospodářství na Českém vysokém učení technickém v Praze.

V průběhu první světové války stál v čele Ústavu pro zemědělské účetnictví, který po vyhlášení československé samostatnosti proměnil na Zemědělský ústav účetnicko-správovědný. Z této pozice prováděl výzkumy zemědělských hospodářských výsledků v českých zemích, publikoval velké množství odborných prací z oblasti výrobních nákladů a zemědělských výnosů. V roce 1919 se stal profesorem nově založené Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství, přičemž zároveň řídil expertní ekonomickou skupinu při vedení Republikánské strany rolnictva a malorolnického lidu. Podílel se na realizaci první pozemkové reformy, zvláště pak na národohospodářském rozboru pozitivního významu parcelace zemědělské půdy. V září 1920 byl v první úřednické vládě jmenován ministrem zemědělství a od ledna do dubna 1921 řídil resort zásobování. Sehrál významnou úlohu při likvidaci válečného řízeného hospodářství, přičemž prosadil ekonomické stimuly rozsáhlého zásobování měst domácími potravinami.

Po podání demise v září 1921 se vrátil ke své pedagogické a vědecké činnosti, mnohem častěji se však zapojoval do politické činnosti. V letech 1923 a 1924 působil jako rektor Českého vysokého učení technického v Praze, v roce 1926 byl jmenován viceguvernérem Národní banky československé. Prosazoval ekonomickou a finanční stabilitu rolnických hospodářství jako základ ekonomické a finanční stability celé země, ve funkci finančního a ekonomického experta vedení agrární strany měl možnost v duchu svých národohospodářských představ ovlivňovat státní finanční politiku.

Od roku 1924 působil ve funkci místopředsedy Zemědělské jednoty a zastával různé funkce ve vedení Ústřední jednoty československých řepařů. V létě 1933 se stal poslancem Národního shromáždění za Republikánskou stranu rolnictva a malorolnického lidu a svůj mandát vykonával i po začlenění agrárních poslanců do klubu Strany národní jednoty v listopadu 1938. Po okupaci českých zemí se vzdal veškeré veřejné činnosti a žil jako soukromník, čímž se po osvobození vyhnul obvinění z kolaborace a represím, které v letech 1945 a 1946 postihly většinu čelných představitelů bývalé agrární strany. Krátce po státním převratu v únoru 1948 odešel do exilu, usadil se ve Spojených státech amerických, kde založil a vedl Národohospodářskou společnost v exilu, za kterou byl činný v Radě svobodného Československa.