Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Antonín Švehla

Antonín Švehla (zdroj: ČTK)
Antonín Švehla (zdroj: ČTK)

funkční období:
7. 10. 1922 - 9. 12. 1925
9. 12. 1925 - 18. 3. 1926
12. 10. 1926 - 1. 2. 1929

* 15. 4. 1873 Praha

† 12. 12. 1933 Praha

Politik a státník, vůdce agrární strany; statkář v Hostivaři. Od konce 90. let 19. století činný v agrárním hnutí; 1908-1913 poslanec českého zemského sněmu, od 1909 předseda výkonného výboru České strany agrární. Odmítal úzký stavovsko-stranický přístup, agrární stranu chápal jako polit. reprezentanta celého venkova i zájmů celonárodních. Zastánce českého historického státního práva, před 1. světovou válkou se angažoval v zápase o česko-německé vyrovnání v českých zemích. Od počátku 1. světové války usiloval o jednotný postup českých stran v národně politických a ústavněprávních otázkách. 1916 se podílel na založení Českého svazu a Národního výboru, jehož se stal jednatelem. V prvním období války zastával umírněně oportunní postoj, brzdící otevřený prorakouský aktivismus části českých politiků. V době věznění K. Kramáře byl hlavou české politické reprezentace. Stál v pozadí deklarace Č. svazu 30. 5. 1917. V závěrečném období války řídil organizační přípravy k převzetí moci a vytvoření nezávislého čs. státu, přičemž věnoval zvláštní pozornost hospodářským problémům. Organizoval sociální akce (založení Hospodářské rady a Českého srdce). Od července 1918 místopředseda Národního výboru čs.; jeden z organizátorů a vůdců pražského převratu 28. 10. 1918 (tzv. "mužů 28. října"). Od 1918 poslanec NS, 1918-1920 ministr vnitra. Od 1919 předseda Republikánské strany čs. venkova, 1922-1929 (s krátkou přestávkou 1926) předseda vlády. Významně se zasloužil o konsolidaci vnitropolitické situace v ČSR po 1. světové válce a o rozvoj čs. státu v průběhu 20. let. Usiloval o překonání rozporů mezi stranami vládní koalice ve prospěch celostátního zájmu a jako neoficiální orgán jejich spolupráce vytvořil tzv. "koaliční pětku". Své organizační schopnosti a energii šťastně uplatnil v každodenní praktické politice. Stal se protějškem a zároveň blízkým spolupracovníkem presidenta Masaryka, jehož 1927 podpořil v presidentských volbách, když odmítl svou vlastní kandidaturu. 1929 odešel pro vážnou chorobu z aktivního politického života.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter