Ministři, žádané zboží

Text Erika Taberyho vyšel v Respektu dne 25. ledna 2010.

Náruživé přestřelky mezi Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem jsou tak časté, že už nebudí příliš pozornosti. Jejich poslední hádka vedená prostřednictvím televizních obrazovek však má i zajímavý věcný rozměr. Jde o to, jestli smějí ministři úřednické vlády kandidovat do sněmovny, či nikoli.

kdo ví

Ve čtvrtek se v Právu objevila informace, že politici velkých stran ODS a ČSSD přemýšlejí o tom, jak využít „populární ministry z úřednické vlády“ pro volby do Poslanecké sněmovny. Paroubek takticky naznačil, že teď nic nechystají, ale „nevím, co přinese život za tři měsíce, zda něco přinese či zda někdo neodstoupí z kandidátky, ale rozhodně to není iniciativa vedení strany“.

V tom aby se čert vyznal, ale budiž. Mirek Topolánek zareagoval ostře, když na tiskové konferenci oznámil: „Dohoda při sestavování úřednické vlády zněla jasně: Nikdo z kabinetu do sněmovny kandidovat nebude. Případná kandidatura Martina Peciny za sociální demokracii je jasnou a vážnou politickou korupcí.“

Nebudeme si teď lámat hlavu, co je na případné kandidatuře koruptivního. Zřejmě šlo o přeřeknutí. Důležitější je, že jsme se v krátké době už podruhé dozvěděli o jakési neveřejné dohodě mezi ODS a ČSSD při sestavování vlády. První měla být o rozložení vlivu na ministerstvu vnitra a druhá o nekandidování ministrů v příštích parlamentních volbách. Druhý bod není nijak skandální, ale existence tajných dodatků vzbuzuje podezření, že jich je víc a veřejnost o nich nic netuší.

klenot – Fischer a Janota

Čemu však není příliš rozumět, je ten velký zájem o kandidaturu dnešních ministrů. Kromě premiéra Jana Fischera a ministra financí Eduarda Janoty není o co stát. Rozhodně totiž nemůže být řeč o nějaké popularitě členů vlády. Důvěře se sice těší úřednický kabinet jako takový (nedělá nepopulární kroky a není stíhán stranickými střety), ale jednotliví členové jsou na tom s důvěrou u veřejnosti velmi špatně. Dosahují kolem dvaceti procent a méně (viz tabulka).

Když se v novinách zmiňoval zájem velkých stran o ministry, psalo se zejména o kandidatuře ministrů Peciny, Bartáka a Slamečky. Pokud o nich stranické sekretariáty opravdu uvažují, měla by konkurence spíše doufat, že se tak stane než naopak. Slamečku a Bartáka polovina obyvatel vůbec nezná a jejich popularita je na dně. Pecina je pak na tom jen o trochu lépe.

Spor tak spíše upozorňuje na to, že stoupá nervozita před spuštěním předvolební kampaně. Angažmá by se vyplatilo pouze u premiéra a ministra financí. Jenže se zdá, že Fischer i Janota správně zanalyzovali situaci a uvědomují si, že by jim to spíše ublížilo. I kdyby se na nějaké kandidátce dostali do sněmovny, jen těžko by jim byly nabídnuty stejné posty, jaké mají dnes. Navíc je rozdíl prosazovat něco v úřednickém a politickém kabinetu. S tím druhým nemají zkušenosti a při jednáních s politiky o věcných tématech zatím většinou spíše prohrávali. Q

***

Důvěra a známost politiků

                      důvěra (%) Nezná (%)

Fischer              72                     2

Janota               36                   17

Pecina               27                   25

Kocáb                25                      4

Jurásková        25                   26

V. Tošovský    25                   30

Kovářová         24                   28

Kohout              23                   41

Kopicová          21                   35

Barták                18                   46

Füle                    17                   47

Riedlbauch      13                   61

Slamečka          12                   50

Vondruška       12                   52

Miko                    11                   61

Šebesta               11                   54

Šimerka              10                   56

Zdroj: CVVM, 1067 Respondentů, Výzkum proběhl 12/09

Erik Tabery

Sefredaktor

tydenik RESPEKT