Úvodní vystoupení premiéra Jana Fischera v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Předseda vlády ČR Jan Fischer: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předpokládám, že všichni víte, proč jsem se přihlásil o slovo.

Začínáte projednávat sérii předloh, jejichž případné přijetí bude mít nezanedbatelný dopad na státní rozpočet. Moje odmítavé stanovisko k těmto návrhům je všeobecně známo, deklaroval jsem ho veřejně, deklaroval jsem ho po každé ze šesti schůzek s předsedy politických stran, s nimiž jsem na toto téma jednal. Přesto mi dovolte stručně vysvětlit důvody, které mě k tomuto postoji vedou.

Možná vás mnohé překvapí, ale souhlasím s těmi, kteří argumentují, že některá opatření v balíčku, který vláda prosadila koncem minulého roku a které si Sněmovna osvojila původně, jsou pro dotčené skupiny obyvatel nepříjemná a bolestivá. Ostatně vláda nikdy neříkala nic jiného. Jsem ale přesvědčen, že česká veřejnost byla připravena tato otevřená slova přijmout s plným pochopením.

Zejména snížení peněžité pomoci v mateřství může být a určitě je pro určité sociální skupiny opravdu tíživé. Uznávám i argument, že 1,5 miliardy Kč, které jsme zpřísněním podmínek pro čerpání mateřské dovolené získali, by se možná v rozpočtu dalo ušetřit méně bolestivým způsobem.

Všechny tyto argumenty zazněly nicméně ve vládě, když předmětný poslanecký návrh projednávala. Přesto ale ani jeden z těchto argumentů podle mého soudu není důvodem, abyste navržené změny ve vyplácení mateřské schválili.

Jakkoliv platí, že při svém rozhodování by Sněmovna měla mít na zřeteli, jaký dopad budou mít její rozhodnutí na jednotlivé občany, stejně tak platí, že by měla posuzovat věci v souvislostech a s vědomím širší odpovědnosti. A platí to dvojnásob v situaci, v jaké naše země je. V situaci, kdy na prvním místě potřebujeme, aby všechny otázky, které mají dopad na státní rozpočet, byly posuzovány především a hlavně z pohledu makroekonomické stability státu.

Stav našeho státního rozpočtu není dobrý, a všichni se na tom, doufám, shodneme. Přijetím balíčku jsme sice významně pomohli veřejným financím, ale gigantický dvousetmiliardový schodek státního rozpočtu za loňský rok je názorným důkazem, v jak složité situaci jsme.

Při prodloužení mandátu mé vlády jsem zde zopakoval, že za prioritu vlády považuji právě a hlavně zabránit dalšímu propadu veřejných financí. Tomuto cíli se snažím podřídit vše, a proto jménem vlády obhajuji i věci velmi bolestivé a troufnu si říci i sociálně problematické. Z tohoto důvodu se také stavím proti navrhovaným změnám v systému vyplácení mateřské i ošetřovného. Ze stejného důvodu jsem proti návrhu na jednorázovou dávku označovanou jako 13. důchod, nebo zrušení zdravotnických poplatků, nebo snižování daní u piva či některých služeb.

Nikdy jsem netvrdil, že změny přijaté v rámci balíčku jsou ideální a že jsou lékem na naše problémy. Naopak jsem vždy přiznával, že to je neideologický kompromis. Zde ve Sněmovně jsem balíček dokonce nazval něčím jako krabička poslední záchrany, se kterou tak maximálně můžeme zastavit tepenné krvácení. A to se nám také v zásadě podařilo. Důkazem je vámi schválený státní rozpočet s plánovaným schodkem namísto 7 %, který bychom měli v případě, že by balíček neexistoval. Pokud zůstanu u metafory s tepenným krvácením, pak platí, že pacient, naše státní finance, nejenže ještě není zdráv. On dokonce ani nedorazil k lékaři, kterým v případě státního rozpočtu může být jedině většinová a jasně profilovaná vládní většina. Většina, která definuje jasnou rozpočtovou politiku země a dokáže ji prosadit ve Sněmovně. Taková většina, doufám, vzejde z voleb v květnu letošního roku. Současná vláda ji každopádně nemůže suplovat. Vláda do voleb může jen a pouze zastavovat krvácení. Nic víc, ale také nic míň. A vycházíme z teze, která není jen medicínská, ale platí i v ekonomice, totiž že někdy i jen unikající pramének může být velmi nebezpečný. A tady je důvod, proč jsem i proti navrhovanému změkčení kritérií pro vyplácení mateřské. Za stávající situace přijímat změny zákonů, které jsou de facto dalším mandatorním výdajem a zvýší schodek rozpočtu, je, nezlobte se na mě, prostě nezodpovědné.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda nemá v této Poslanecké sněmovně žádný poslanecký klub, ani jednoho poslance. Politické strany, které moji vládu vytvořily a vyslovily jí v květnu loňského roku důvěru, se k ní v různé míře dnes už příliš neznají a spíše ji kritizují. Nestěžuji si, ostatně není komu, pouze konstatuji fakta. Je to však důležité říci z jednoho důvodu. Odpovědnost za to, zda budou přijaty návrhy zákonů demontující balíček, a nejen balíček, demontující vámi schválený státní rozpočet, tuto odpovědnost nemá vláda. Mohl bych tedy mlčet, neobhajuji zde vládní předlohu, přesto nemlčím. Nikdo z ministrů, ani premiér, nemá ve Sněmovně hlasovací právo. Jediným, kdo teď může uvolnit balíčkem zaškrcené tepenné krvácení státních financí a prohloubit rozpočtový schodek, jste vy, poslanci. Je to vaše odpovědnost a vaše rozhodnutí.

Obracím se proto na vás s apelem a žádostí, abyste to nedělali. Děkuji vám za pozornost.