Předseda vlády Sobotka na výroční konferenci Aspen Institutu: ČR je hospodářsky na vzestupu

Předseda vlády Bohuslav Sobotka se ve čtvrtek 10. listopadu 2016 zúčastnil výroční konference Aspen Institutu a časopisu Forbes s názvem Česko: Jak jsme na tom? Letošní ročník konference byl zaměřen na téma národní bezpečnosti, ekonomického potenciálu, veřejné správy, vzdělávání a kvality života. Premiér ve svém projevu zdůraznil, že Česká republika zažívá hospodářsky úspěšné období a je bezpečnou a politicky stabilní zemí.

Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky na konferenci Česko: Jak jsme na tom?

Dámy a pánové, hezký den,

jsme středně velkou zemí, která sousedí se státy západní a střední Evropy, jsme pevně propojeni s vývojem v Evropské unii, a díky tomu jsme také zemí, která je důvodně závislá na exportu zboží a služeb a jsme také logicky propojeni s globálními trendy. Rád bych proto ve svém vystoupení zohlednil i tyto aspekty a perspektivy.

Jsem rád, že je dnes Česko zemí, která je nepochybně na vzestupu. Je nepopiratelné, že máme za sebou tři hospodářsky úspěšné roky. Zejména rok 2015 byl z hlediska hospodářských výsledků rekordní. Podepsalo se na tom jak zrychlené čerpání evropských fondů, tak obnovení investiční činnosti na straně státu. Také se ale na tom projevila rostoucí důvěra očekávání občanů z pohledu budoucnosti a také rostoucí důvěra podnikatelů.

Výsledkem je naprosto obrácená situace na trhu práce, než jsme byli zvyklí v minulosti.  V posledních třech letech 200 tisíc lidí odešlo z evidencí úřadu práce a našli si zaměstnání. Dnes máme nejvyšší míru zaměstnanosti od devadesátých let, což přirozeně pozitivně ovlivňuje i situaci veřejných rozpočtů.

Dnes dopoledne jsem byl na finanční konferenci Svazu měst a obcí. Ne hned všichni mají rozpočtové přebytky. Města, obce, kraje a poprvé po dlouhé době bude mít rozpočtový přebytek i Česká republika. Je to důsledkem nejenom loňského hospodářského růstu, zlepšeného výběru daní, ale je to také důsledkem toho, že 200 tisíc lidí si našlo a udrželo práci. A díky tomu vynakládáme méně peněz na podporu v nezaměstnanosti, vynakládáme méně peněz na základní sociální dávky a samozřejmě dostáváme příspěvky v oblasti odvodů z peněz z nezávislé činnosti.

Postupně jsme navýšili minimální mzdu, dáváme tím pozitivní signál pro růst průměrných výdělků. Je důležité, aby byl velký rozdíl mezi tím, co si lidé vydělají a mezi tím, co lidé dostávají. Proč jsou závislí na systému sociálních dávek? Protože pokud chceme lidi motivovat, a to už zde také zaznělo, musí tady být vůle. Lidé musí chtít. Musí se sebou něco udělat. Musí se chtít na trh práce dostat. Pak je důležité, aby byla i motivace. Čím větší rozdíl bude mezi tím, co si můžete reálně vydělat, byť třeba pracujete v méně kvalifikované profesi, a mezi tím, co máte garantováno od státu, tak tím lépe pro to, aby lidé měli motivaci.

Zvyšují se reálné mzdy. To je další součást aspektu současného příběhu České republiky. Meziročně se platy zvýšily v průměru zhruba o 4 %. Myslím si, že to také přispívá k růstu mezd, který zažíváme. Hospodářský růst je vlastně solidární,  tzn. že to není jenom otázka 4.0 firem, ale rostou také příjmy domácností.

Pokud se posunu dál z čistě hospodářského aspektu reality naší současnosti, je důležité si uvědomit, že Česká republika je relativně bezpečná země. Jsou zveřejňovány různé statistiky. Z jedné z nich vyplývá, že jsme byli hodnoceni jako šestá nejbezpečnější země na světě a jsme také země, která je zejména v posledních letech politicky stabilní. To také není špatné.

Naše vláda si stanovila výdaje na vnitřní bezpečnost a obranu jako jednu z rozpočtových priorit. Opět pokládám za strašně důležité říct, že nemáme jenom strategie, že zde nemáme jenom koncepce, že nemáme jenom ty mezinárodní závazky, které se odvíjí do toho, že jsme např. členy NATO, ale že je to také součást rozpočtových priorit, tzn. reálných výdajů, které vláda realizuje. K tomu, že jsme si stanovili tyto výdaje, nepřispělo jenom zhoršení mezinárodní situace nebo třeba rizika, která jsou vnímána v souvislosti s migrační krizí. Ale jde o vědomé rozhodnutí převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost a za vlastní obranu. Pokládal jsem za naprosto nemožné a v zásadě neudržitelné, aby Česká republika byla dlouhodobě vnímána jako černý pasažér, například pokud jde o naše plnění závazků v rámci severoatlantické aliance.

Jsem rád, že poslední tři roky přispěly k tomu, že už takto vnímáni nejsme. Je jasné, že zajištění bezpečnosti a obranyschopnosti patří mezi základní funkce státu a základní funkce státu byly soustavně podfinancovány. Vnitřní bezpečnost ovlivňuje pozitivně naše jméno v zahraničí. Je důležitá pro cestovní ruch, ale je samozřejmě také důležitá pro investiční aktivity. Podobně to platí také pro politickou stabilitu. Předvídatelnost prostředí a schopnost naplňovat dlouhodobě věci, které byly dohodnuté, je zásadní pro to, aby u nás chtěli působit také důvěryhodní zahraniční investoři.

Bavíme se o aspektech, které souvisí s naší současností a také budoucností. Je myslím zřejmé, že Česká republika a naše ekonomika potřebuje průmyslovou a hospodářskou modernizaci.

Stabilita je dobrá a užitečná, ale nemůžeme se zaseknout na současném stavu. Potřebujeme se strukturálně posunout vpřed. To lze popsat na příkladu toho, co dnes zažíváme na trhu práce. Jak už jsem řekl, máme rekordně nízkou nezaměstnanost. Máme zde dokonce 140 tisíc volných pracovních míst a současně je v evidenci úřadu práce více než 360 tisíc lidí. A každého, kdo večer ve zprávách vidí tuto statistiku a toto srovnání, logicky napadne, proč ti lidé nevezmou práci, která se jim nabízí, jaké jsou tady překážky, které brání tomu, abychom byli schopni tyto lidi uplatnit. To souvisí také s tím, jakou jsme schopni nabídnout strukturu veřejných služeb, a jak jsme schopni zajistit, aby lidé, kteří mají různé handicapy, našli svoje místo na trhu práce.

Máme také problém mezi strukturou toho, co naše firmy potřebují a mezi strukturou vzdělanosti. Máme u nás systém vzdělávání, který je hodně podobný tomu, co známe v jiných zemích Evropské unie. Ale liší se to v oblasti odborného vzdělávání. V Německu, v Rakousku mají tzv. duální vzdělávání, které se opírá o skutečně velmi úzkou spolupráci škol a firem v oblasti odborného vzdělávání. Dokonce část vzdělávání probíhá přímo ve firmách. Studenti a žáci se přímo seznamují s reálnými požadavky praxe, přímo vidí, jak to ve firmách vypadá a nemají tím pádem nerealistická očekávání. Anebo nepodléhají třeba stereotypům, kterým podléhají jejich rodiče. Tady je ještě velký problém našeho vzdělávacího systému, tak jak je u nás nastaven. Z toho také vyplývají určité konflikty, které dneska zažíváme na trhu práce mezi tím, co firmy chtějí a potřebují a mezi tím, co je náš veřejně financovaný vzdělávací systém schopen nabídnout. Tady je důležité, abychom nekulhali za potřebami trhu práce, za technologickou modernizací průmyslu, ale aby tohle všechno táhlo dopředu i vzdělávací systém.

Možná už zažíváme čtvrtou průmyslovou revoluci v oblasti digitalizace. Tam nás může čekat výrazný krok dopředu. Jsme země, která je průmyslově orientovaná, silně závislá na automobilovém průmyslu. Digitalizace je obrovská výzva. Je důležité, abychom nezůstali stranou tohoto modernizačního trendu. Samozřejmě v horším případě náš průmysl ten trend nezachytí a zůstaneme montovnami, které budou závislé na levné pracovní síle. A tahle výhoda v rámci konkurenceschopnosti může velmi rychle zmizet. Jsou tady i některé další faktory, které mohou představovat rizika pro naši současnou prosperitu a současnou stabilitu. V předcházejícím panelu se hodně mluvilo o demografickém stárnutí a o tom, co to přináší. Myslím si, že demografické stárnutí je obrovská výzva pro naši společnost. Je to výzva, která se také spojuje s nerovností příjmů, nerovností životních podmínek. Je fakt, že často od nás odcházejí mladí profesionálové v řadě oborů čistě proto, že mají nízké mzdy ve srovnání s tím, co jsou schopny nabídnout některé jiné země v rámci Evropské unie. Zde je také velmi důležitá otázka konvergence sbližování životní úrovně v rámci unie jako takové.

Samostatnou otázkou, na kterou my si musíme znovu a znovu odpovídat, jaká vhodná bezpečnostní architektura našeho světa by tady měla existovat. Jak by si bezpečnostní architektura, na které bychom se měli aktivně podílet, měla poradit se současnými mezinárodními bezpečnostními riziky. V důsledku toho, že prostřednictvím internetu a televize každý den vstupují do našich domácností, je vnímají velmi intenzivně i naši občané. Pokud nebudeme schopni těmto rizikům čelit, nebudeme je schopni zvládnout. To je náš způsob života, udržitelnost hospodářského a také sociálního systému.

Evropská unie je projektem, který by měl členské státy chránit před některými negativními jevy. Měl by pomoci zemím, které jsou v Evropě sdruženy, čelit negativním projevům globalizace. Jsem přesvědčený o tom, že na evropské úrovni potřebujeme taková pravidla, abychom strukturálně nerozdělovali státy uvnitř Evropské unie na jádro a na okraj.

Máme po brexitu. Víme, že společný evropský projekt teď bude procházet velmi kritickou diskusí na téma toho, jak by se měla Evropa dále rozvíjet, jaká bude budoucnost Evropské unie. Myslím si, že jedním z důvodů podpory brexitu, myšlenky vystoupení z Evropské unie, byly právě pociťované strukturální nerovnosti, určitá bezmoc z části obyvatel nebo skupin obyvatel ve Velké Británii. Tváří v tvář problému, které přinesla jednak globalizace, ale jednak třeba také otázka volného pohybu na evropském trhu práce, třeba také otázka konkurence, kterou na ten trh přinesli zaměstnanci ze střední a východní Evropy, prostě byly reálné problémy, reálné obavy, na které zastánci brexitu poukazovali a nakonec tady s touto argumentací uspěli.

A to, že Evropa řadu těchto věcí nebyla schopna společně vyřešit ještě před tím, určitě brexitu napomohlo. Brexit není jenom izolovaná věc Britů, nesouvisí to jenom s tím, že Britové vždycky byli z velké míry samostatnou identitou, ale souvisí to také s tím jak je Evropa schopna reflektovat problémy v jednotlivých členských zemích a včas na ně reagovat.

Byl bych rád, kdyby Česká republika patřila k zemím, které se debaty o budoucnosti Evropy budou aktivně účastnit. Odmítám snahu nebo politiky, které odvádí diskusi od toho, co je podstatné, a snaží se alibisticky zbavit odpovědnosti Čechy, českou vládu, naše instituce, za to, co se v Evropě děje.

Je potřeba stále znovu a znovu připomínat, že jsme byli u jednacího stolu a máme možnost reálně ovlivnit a spolurozhodovat o tom, co se v Evropě bude dít. Myslím si, že pro nás je velmi důležité, aby Evropa zůstala se svým funkčním trhem, zachováním všech svobod, které jsou pro ně typické. Je důležité, aby v Evropě pokračovala konvergence, aby nerostly nerovnosti mezi státy a je myslím také důležité, aby Evropa měla vlastní plán na posílení vlastní bezpečnosti. Může to být velmi aktuální v souvislosti s tím, jak ve Spojených státech dopadly prezidentské volby.

Potřebujeme v Evropě přesně vědět, jak posílit bezpečnost. Jak posílit prestiž v zahraničí, jak zajistit vnitřní stabilitu Evropy včetně stability politické. Tohle platí pro Evropu a samozřejmě to platí pro Českou republiku.

Dámy a pánové,

jsem přesvědčen o tom, že jako země středně velká, země se silnou průmyslovou tradicí, země se stabilním demokratickým systémem, máme před sebou dobrou perspektivu toho, že budeme schopni výzvy, které před námi stojí, zvládnout, že budeme schopni adekvátně na ně reagovat, najít včas potřebné recepty. A pevně věřím, že součástí diskuse, jak u nás bude vedena respektive s těmi základními parametry, tak bude vedena a dojde k akceptaci faktů, že naše členství v Evropské unii a naše členství v Severoatlantické alianci garantují naši bezpečnost, garantují naši prosperitu a nejlépe odpovídají těm zájmům, které by se daly definovat jako české národní zájmy.

Děkuji

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR