Projevy a komentáře

10. 9. 2014 17:41

Premiér Sobotka: Nepřeji si, abychom se dostali do nové fáze studené války

Projev předsedy vlády České republiky Bohuslav Sobotky přednesený dne 10. září 2014 na 15. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR věnované postoji vlády České republiky k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci.

Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci,

snažím se využít období, které je teď před komunálními a senátními volbami, podobně jako řada z vás jezdím po městech a obcích, diskutuji s občany a musím říci, že mezi lidmi skutečně jsou silné obavy. Není to věc, kterou bychom měli jakýmkoli způsobem bagatelizovat. Řada lidí se bojí války. Ptají se, jestli skutečně hrozí konfrontace na východě Ukrajiny, která by mohla být ještě širší než to, co zažíváme teď, jestli je skutečně nějaké riziko, že se může dostat do konfrontace NATO a Rusko na pozadí krize, která je na Ukrajině. Na tohle se lidé ptají.

Lidé se obávají také hospodářské nestability, která souvisí s ukrajinskou krizí. Byly publikovány výsledky o poklesu německého exportu do Ruska. Byly publikovány výsledky o stagnaci německého hospodářského růstu a o hospodářských problémech, které přetrvávají v Itálii a ve Francii.

Věc, která myslím také stojí za zamyšlení je, že řada občanů přichází s názorem, že o situaci na Ukrajině, o krizi mezi Ukrajinou a Ruskem, nejsou v naší zemi poskytovány objektivní a vyvážené informace. Řada lidí si stěžuje na to, že zejména ve veřejnoprávní televizi a veřejnoprávním rozhlase jsou cítit určité propagandistické tendence, které straní jenom jedné straně. I to je pocit, se kterým lidé na diskuse, kterých se účastním, přicházejí.

Letošní rok je rokem, kdy jsme si v létě připomněli sto let od vypuknutí první světové války. To vůbec není hezké výročí, které jsme si v letošním roce připomínali, a já chci jenom připomenout, že první světová válka začala také v zásadě nenápadně. Začala tím, že Rakousko-Uhersko uspořádalo trestnou výpravu proti Srbsku, vyhlásilo válku Srbsku. Počítalo se s tím, že to bude věc, která bude rychle skončena vítězstvím Rakousko-Uherska. Nakonec se z toho stal celosvětový konflikt, který změnil tvář Evropy, do značné míry ovlivnil světové dějiny, ale stál především milióny mrtvých. I v celé České republice, ať přijdete do menší obce nebo většího města, tak všude naleznete pomníček se jmény těch, kdo zahynuli v první světové válce. A s odstupem sta let se téměř všichni historici a odborníci shodli na tom, že to byla ve skutečnosti válka nesmyslná, že to byla válka, která vedla k nesmyslnému, zbytečnému, absurdnímu počtu obětí ze všech evropských zemí. A začala vlastně nenápadně a celý svět se do toho víru nechal vtáhnout.

Myslím, že je strašně důležité, abychom si hlídali ty aspekty ukrajinské krize, které souvisí s tím, že se eskaluje napětí, a to nejen v oblasti hospodářských a politických vztahů, ale eskaluje se také napětí v oblasti bezpečnosti. Myslím si, že je také důležité, abychom přemýšleli o tom, že jsme součástí západního světa, jsme součástí NATO, jsme součástí Evropské unie, ale myslím, že to, co bychom mohli západnímu společenství přinést a co bychom mohli do západního společenství přinést, je přece hlubší znalost toho prostředí, které existuje na východě Evropy, hlubší znalost mentality lidí, kteří na východě Evropy žijí, protože mám velmi často pocit ze stanovisek některých kolegů ze zemí Evropské unie nebo kolegů z NATO, že ve skutečnosti reálie na Ukrajině, na východě Ukrajiny, v Rusku, příliš neznají a jejich reakce ze znalosti nevycházejí.

Myslím si, že je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu, střední a východní Evropě, pomůže hospodářská válka s Ruskem. Je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže, pokud se v důsledku toho napětí a eskalace sankcí spustí nějaká nová železná opona na východní hranici Ukrajiny, co to vlastně bude znamenat. A je potřeba se zeptat, jestli našemu regionu pomůže růst bezpečnostního napětí. A je potřeba se také zeptat, jestli je to skutečně dobrý a odpovědný postup, jestliže přetahování o Ukrajinu, přetahování o to, jestli Ukrajina bude patřit do ruského integračního uskupení nebo evropského integračního uskupení, bylo dovedeno až na samou hranici rozpadu Ukrajiny a bylo dovedeno až na samou hranici občanské války na Ukrajině, protože to je mimo jiné důsledek právě toho geopolitického tlaku a různých geopolitických zájmů, které se nyní právě na Ukrajině promítají. A právě proto, že jde o vážné geopolitické zájmy a geopolitické tlaky a my jsme jejich součástí, tak je nesmyslné myslet si, že se to vyřeší hospodářskými sankcemi západního světa proti Rusku.

Když jsem mluvil o obavách lidí, o čem přemýšlí, z čeho mají strach, tak řada občanů má pocit, že je to tlak, který směřuje vůči Rusku a že je to právě tlak, snaha rozšiřování Evropské unie a NATO, že to je něco, co vyvolává v Rusku právě jeho agresivní chování, které se teď projevuje na Krymu a na Ukrajině. Tady se zmiňovaly hospodářské sankce. Mě potěšilo, že i zástupci pravicových stran vítají, že se sankce nedotknou naší ekonomiky, ale musím říci, že to, co se odehrává, ta diskuse, která se odehrává kolem podoby hospodářských sankcí, trošku připomíná to, co už jsme si v České republice v minulosti zažili.

Já si vzpomínám, že v devadesátých letech řada českých firem odešla z východních trhů, odešla z nich zčásti z ideologických důvodů, zčásti z nich odešla, protože se u nás provedla divoká privatizace a řada firem se prostě rozpadla, přestala mít schopnost na východ exportovat. Co se stalo? Místo po českých firmách obsadily podniky, které přišly z velké části ze západní Evropy, přišly tam firmy z Holandska, z Německa, z Francie, a obsadily místo, které v minulosti zaujímaly české podniky.

V minulých deseti patnácti letech - a je jedno, jestli tady byly pravicové nebo levicové vlády - se české firmy snažily na východní trhy včetně ruského trhu vrátit. Bylo to úsilí, které nebylo jednoduché, trvalo to řadu let, ale podařilo se velké části českých podniků do Ruska zpět dostat. A dnes se ptají nejen zaměstnanci těchto firem, ale ptají se i podnikatelé, jestli znovu tedy z Ruska odejdeme, a řada z nich má obavu, že už se tam prostě nikdy nevrátíme, prostě proto, že ty firmy nejenom z České republiky, ale i ty evropské firmy, které v důsledku sankcí z Ruska odejdou nebo budou odejity v rámci protisankcí, to místo zaujmou firmy úplně z jiných částí světa. To znamená, že Evropa v rámci sankcí vyklidí trhy v Rusku a přijdou tam firmy z Číny, nebo tam přijdou třeba firmy z Brazílie, ale Evropa už nebude nikoho zajímat.

Totéž se týká otázky exportu plynu, který jde dnes z Ruska do Evropy a Rusko se snaží závislost na evropských odběratelích přesměrovat například do Číny.

To jsou otázky, které si legitimně řada českých podnikatelů klade, a já si myslím, že je potřeba, aby o těchto obavách s českými firmami vláda vedla dialog.

Proto chci připomenout, že vedle toho, že jsme vyjednávali o podobě sankcí, tak jsme také jako vláda připravili a spustili pracovní skupinu, která vede dialog se zástupci zaměstnavatelů, s podnikatelskými svazy, s Obchodní hospodářskou komorou, vede také dialog s odbory a snažíme se hledat opatření tak, abychom eliminovali potenciální negativní dopady sankcí na naši ekonomiku.

Tady už byla řeč o tom, že nové aktuální sankce, které jsou připraveny, nejsou první. Ano, to je pravda. My jsme i vůči těm minulým kolům sankcí, které připravoval Brusel, uplatňovali svoje připomínky a snažili jsme se, aby co nejméně na naši ekonomiku dopadly, ale problém je mimo jiné v protisankcích, které přicházejí ze strany Ruska, pokud bude eskalovat obchodní válka.

My jsme schopni jako česká vláda vyjednáváním ovlivnit podobu evropských sankcí vůči Rusku, ale samozřejmě nemáme nejmenší šanci zasáhnout do toho, co bude připravovat a předkládat Rusko jako svoje protiopatření, jako svoje protisankce.

A mohu vás ujistit, že ten opatrný postoj České republiky k hospodářským sankcím rozhodně nezastávala v diskusi, kterou jsme vedli v rámci Evropské unie, jenom Česká republika. Chci poukázat na velmi rezervovaný postoj Itálie, na rezervovaný postoj Rakouska, Francie, ve velké části debaty také Holandska a mimo jiné i zemí Visegrádu, jako je Slovensko nebo Maďarsko. Čili rozhodně jsme nebyli sami, kdo se ptal na efektivitu sankcí, rozhodně jsme nebyli sami, kdo se ptal na to, jaký je vlastně cíl této sankční strategie Evropské unie a kam se chceme v rámci tlaku na Rusko dostat. Prostě nebyla to jenom Česká republika a podle mého názoru jsou to naprosto legitimní otázky, které jsem na půdě Evropské rady vznesl.

Bylo tady otevřeno téma bezpečnostní politiky. Opět. Myslím, že to je úplně v pořádku. Opozice má nepochybně právo, aby k tomu řekla svůj názor, ale my jsme v situaci, kdy pravicová opozice, která vládu kritizuje, že údajně málo hájí naše bezpečnostní zájmy, kdy ta pravicová opozice tady řadu let vládla. A já si vzpomínám, že krátce poté, kdy jsem nastoupil do funkce předsedy vlády, tak přijel do České republiky na návštěvu odcházející generální tajemník Severoatlantické aliance a ten rozhovor s ním vůbec nebyl příjemný, protože on mě informoval o oblastech, kde Česká republika neplní své závazky vůči spojencům. Prostě zdědili jsme situaci, kdy nás kritizovali za to, že neplníme své závazky. A zdědili jsme situaci, kdy klesal řadu let obranný rozpočet země.

A musím tedy říci, že se usmívám tomu, když nás dnes ODS a TOP 09 kritizuje za to, že jsme údajně málo věrohodní v obranné a bezpečnostní politice, když to byly vlády zejména Petra Nečase, které dramaticky sekaly a osekávaly výdaje na obranu v České republice tak, že to začalo být kritizováno mezi našimi spojenci. A dnes jsme země, která vydává skoro nejméně z členských zemí Evropské unie.

Také mě zaráží a je to zvláštní a rád bych se zeptal představitelů pravicové opozice, když tak podporujete, abychom tedy v bezpečnostní oblasti fungovali solidárně v rámci NATO, proč pravice nepodpořila dohodu o postupném navyšování výdajů na obranu. My jsme se ještě před summitem NATO dohodli jako koalice, že budeme deklarovat, že se Česká republika pokusí zvýšit výdaje na obranu až na úroveň 1,4 % hrubého domácího produktu v roce 2020, což je podle mého uměřený a rozumný nárůst výdajů na obranu, a vyzvali jsme také pravicovou opozici a ostatní opoziční strany, aby se k tomu závazku připojily. Ale nikdo z opozice se nepřipojil.

To znamená, ODS a TOP 09, které nás kritizují, tak samy odmítly podpořit deklaraci politických stran o tom, že se bude postupně navyšovat obranný rozpočet České republiky poté, kdy za vlády pravice byl rozpočet Ministerstva obrany naprosto zdevastovaný.

Takže nezlobte se na mě, ale vaše připomínky a námitky vyznívají naprosto pokrytecky. Vy jste měli možnost postarat se o to, abychom plnili naše závazky v NATO, vy jste to zanedbali, neudělali jste nic, dnes s tím máme problém, musíme to napravovat, a dnes ani nejste ochotni podpořit záměr vlády, aby se zvyšoval obranný rozpočet České republiky.

Jak už jsem řekl, Česká republika je součástí západního světa, jsme členy Evropské unie a jsme členy NATO. A já musím říci, že postup, který jsme v uplynulých sedmi měsících volili, byl vždy postup, který umožnil společný postoj jak Evropské unie, tak NATO, vůči krizi na Ukrajině. Nikdy jsme jako Česká republika ten postoj nerozlomili, nikdy jsme ho nezablokovali. A je to nejvážnější bezpečnostní krize, které čelíme od konce studené války v Evropě. Ale to neznamená, že bychom v rámci Evropské unie a NATO neměli říkat náš názor, náš postoj k tomu, co se na Ukrajině odehrává, a že bychom se měli chovat pokrytecky a tvářit se, že sankce představují nějaké řešení této krize, když hospodářské sankce žádné řešení krize nepřinesou a neznamenají.

Byl tady dotaz na to, jaké budou další kroky naší zahraniční politiky. Ty kroky budou i nadále koordinovány s našimi spojenci v Evropské unii a NATO. Budou to kroky, které podpoří snížení napětí na výchově Ukrajiny, které podpoří udržení příměří na východě Ukrajiny. Budou to kroky, které budou směřovat k tomu, abychom zastavili spirálu eskalace sankcí, která nepřináší nic dobrého.

A budou to také kroky, které budou směřovat k tomu, abychom se postarali o uprchlíky na východě Ukrajiny, protože ať už směrem na západ Ukrajiny nebo směrem do Ruska uprchly z oblastí, kde se bojovalo, stovky tisíc lidí. Chci připomenout, že OSN zveřejnila zprávu o tom, že ze svých domovů odešlo kolem 800 tisíc lidí, ať už směrem na Ukrajinu, nebo směrem za ruské hranice. To je obrovské množství uprchlíků.

A pokud si třeba vzpomeneme na to, jak reagoval západní svět v okamžiku, kdy Miloševičův režim začal vyhánět lidi z Kosova, a byli tady uprchlíci z Kosova, tak jenom připomínám, jaká byla reakce západního světa vůči Srbsku.

Čili musíme se také - a měli bychom k tomu přispět jako Česká republika, aby se tito lidé mohli v klidu vrátit domů, a musíme také přispět k tomu, aby se Ukrajina vyhnula humanitární a ekonomické krizi, která jí v důsledku toho, co se odehrávalo, vážným způsobem hrozí.

Poslední věc, kterou bych chtěl říci: je podle mého názoru nutné udržet komunikaci s Ruskem a udržet politický dialog s Ruskem. Pokud má Evropa ambice na své budoucí rozšiřování, pokud má NATO ambice na své budoucí rozšiřování, není možné rozšiřovat tyto integrační struktury za cenu eskalace vojenského napětí mezi západní Evropou a Ruskem.

Prostě tato cena se může ukázat jako příliš vysoká a může se to ukázat jako příliš nebezpečné pro stabilitu ve světě. Byla tady zmíněna i další ohniska nestability, místa, kde je potřeba, abychom spolupracovali. A já chci připomenout, že pokud se bavíme o nebezpečí terorismu ve světě, o nebezpečí islámského fundamentalismu ve světě, tak přece Evropa v těchto oblastech potřebuje spolupracovat jak se Spojenými státy, tak také s Ruskem. A v řadě těchto aktivit přece my, Rusko i Spojené státy jsme na jedné lodi a komunikace a spolupráce by se tady neměla přerušovat. Takže jsou tady i další věci, na které musíme myslet. Není jenom Ukrajina, není jenom konflikt na Ukrajině, ale jsou i další vážná bezpečnostní rizika v dnešním světě, se kterými jsme konfrontováni, a to vyžaduje, abychom ve vztazích s Ruskem zachovali chladnou hlavu, nepodlehli hysterii, vynucovali si přirozeně dodržování mezinárodního práva a těch norem, na kterých stojí rozumné mírové uspořádání, ale současně je strašně důležité, abychom nepodléhali kampaním, které mohou směřovat ke krátkodobé eskalaci napětí, které se promítne do dlouhodobého zhoršení vztahů.

Chci jasně říci, že si nepřeji ani jako předseda sociální demokracie, ani jako předseda vlády, abychom se dostali do nějaké nové fáze studené války, do nějakého opakování studené války, aby Evropa znovu byla rozdělována nějakou formou železné opony, protože na to bychom doplatili na jedné i druhé straně té opony, pokud by se spustila, pokud bychom dovolili, aby se nová železná opona tady v Evropě spustila. Děkuji.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Fotogalerie [F] fotogalerie