Premiér Sobotka v Poslanecké sněmovně: Prioritou české zahraniční politiky zůstává stabilní a silná Evropa

V pátek 11. listopadu 2016 vystoupil předseda vlády Bohuslav Sobotka na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR s informací o prioritách české zahraniční politiky.

Ve svém projevu premiér Sobotka zdůraznil, že jeho vláda je jasně proevropská a varoval před mezinárodní izolací. Prioritami České republiky v zahraniční politice nadále zůstávají stabilní a silná Evropa a posilování evropské prosperity a bezpečnosti.

Projev předsedy vlády Sobotky v Poslanecké sněmovně:

Hezké dopoledne, vážené poslankyně, vážení poslanci, po pravdě řečeno, já jsem rád, že opozice svolala tuto schůzi. Je to na místě, abychom diskutovali o tom, jaké jsou a jaké budou priority české zahraniční politiky. Dnes je to jedno z nejdůležitějších témat. Řekl bych, že zahraniční politika je dnes všudypřítomná a mnohem více se dotýká toho, co se děje tady u nás, než to bylo v minulosti. A především poslední tři roky, které máme za sebou, jsou z hlediska mezinárodního dění opravdu dynamické.

Pan předseda Fiala tady říkal, že míříme do neklidných časů. Já si myslím něco jiného. Já myslím, že neklidné časy už začaly, že neklidné časy už jsou tady. A ty poslední tři roky, když vám je teď velmi stručně připomenu, tak pochopíte, že to je realita. Jsme uprostřed velmi neklidných časů, je to turbulentní doba, a to, že věci se mění, konec konců potvrdil i výsledek volby prezidenta ve Spojených státech.

Zažili jsme krizi eurozóny ve vztahu k Řecku, zažili jsme anexi Krymu a uzavření minských dohod, zažili jsme vyhrocení migrační krize a také krutosti Islámského státu, zažili jsme brexit a také velmi ostrou prezidentskou kampaň ve Spojených státech. Byli jsme svědky také pokusu o vojenský převrat v Turecku. V několika státech Evropské unie se v minulých třech letech odehrály brutální teroristické útoky, které námi všemi otřásly nepředstavitelným způsobem.

Teď nebudu spekulovat o tom, co všechno jsou příčiny těchto a dalších turbulencí nebo eskalace mezinárodního napětí. Budu se soustředit ve svém vystoupení na to nejdůležitější. Nejdůležitější je, že Česká republika má transparentní zahraniční politiku. Tahle zahraniční politika z nás dělá srozumitelného partnera, a to nejenom pro naše sousedy, nejenom pro naše partnery v rámci Evropské unie, ale také pro naše spojence v rámci NATO a třeba i pro naše partnery v rámci Organizace spojených národů.

Naše priority definuje Koncepce zahraniční politiky a Koncepce působení ČR v EU

Česká vláda v uplynulém roce přijala dva zásadní dokumenty, které definují naši zahraniční politiku. Schválili jsme koncepci našeho působení v Evropské unii a schválili jsme také návrh, který předložil ministr zahraničí, koncepci naší zahraniční politiky. Tyto materiály jsou zásady, se kterými souhlasila celá vláda, souhlasila s nimi celá koaliční vláda. A tyto zásady jsou všem veřejně dostupné. Každý se tak může seznámit s našimi prioritami ve vztahu k Evropské unii a také ve vztahu k zahraniční politice obecně.

Chci samozřejmě ve svém vystoupení reagovat na otázky a důležitá témata, která zmínili předřečníci, jak pan předseda Fiala, tak pan předseda Laudát. Budu ale mluvit především o naplňování těchto našich priorit, toho, co jsme si řekli, že v koaliční vládě budeme prosazovat, a to, co ve skutečnosti také reálně děláme. My totiž nejenom schvalujeme koncepce, ale konkrétními kroky v zahraniční politice směřujeme také k jejich realizaci. Jako Česká republika jednáme nadále velmi aktivně a vždy se snažíme jednat ve jménu nejlepších zájmů České republiky. To, že jednáme aktivně, a potvrdí mi to i pan ministr zahraničí, potvrzuje i fakt, že dneska tady v Poslanecké sněmovně a v Praze budeme jednat s britským ministrem zahraničí, který sem přijel, budeme jednat s íránským ministrem zahraničí, který sem přijel, budeme jednat s předsedou švédského parlamentu, který sem přijel. Je evidentní, že Česká republika i touhle malou ilustrací jenom dnešního dne tady v Praze patří k zemím, které jsou aktivní a které jsou také vyhledávaným partnerem.

Prosazování našich národních zájmů, které jako Česká republika máme, vyžaduje spolupráci. Sám jsem dal podnět k tomu, abychom se scházeli ve formátu ústavních činitelů, kteří jsou odpovědní za zahraniční politiku, a abychom se koordinovali. Je to formát, který tady v minulosti nebyl. Schází se prezident republiky, scházejí se předsedové obou komor, kteří nesou odpovědnost za diplomatické aktivity těchto komor, schází se předseda vlády, ministr zahraničí a ministr obrany, to znamená lidé, kteří nejčastěji zastupují naši zemi navenek. V minulosti tomu tak nebylo, tato koordinace nefungovala a já jsem přesvědčený, že je dobře, že jsme tento formát zavedli a efektivně funguje. Mimo jiné se snažíme koordinovat i zahraniční cesty tak, aby to z pohledu daňového poplatníka mělo smysl.

Souhlasím s tím, že nejednotnost zahraniční politiky nás poškozuje. Proto jsem hned na úvod zmínil fakt, že máme transparentní zahraniční politiku a že máme schváleny klíčové dokumenty, které ji rámují. Říkáme v zahraničí totéž, co říkáme tady doma. A byl bych rád, aby to platilo pro všechny, kdo naši zemi v zahraničí reprezentují.

Chceme jednotnou EU, bezpečnost a prosperitu

A nyní, vážené poslankyně, vážení poslanci, k těm prioritám. Jasně jsme řekli na začátku našeho mandátu, že tato vláda je proevropská, že chce, aby Česká republika v Evropské unii vystupovala aktivně. Náš hlavní zájem, který máme a který jsme také jasně definovali, je udržet jednotnou Evropskou unii a zabránit tendencím, které by vedly k jejímu rozkladu. To není žádná teorie. Tendence, které mohou vést v konečném důsledku k rozkladu a rozpadu Evropské unie, tady reálně existují. A pokud si máme vybrat, jestli máme podporovat tendence, které nakonec povedou k tomu, že se unie rozpadne, a to je realita, anebo jestli podpoříme ty tendence, které povedou k udržení Evropské unie, pak jsme si vybrali a jasně jsme řekli a dokazujeme to celé tři roky, že podporujeme tendence, které udrží Evropu pohromadě.

Jsem přesvědčený o tom, že to je také náš národní zájem. Naše země je mj. definována hospodářskou prosperitou, pracovními místy. Naše země je založena na exportu. My vyrábíme zboží a služby, které v žádném případě nemůžeme prodat na malém domácím trhu, který představuje 10,5 mil. obyvatel. Naše země je závislá na tom, abychom mohli volně obchodovat s tím, co tady vyrobíme a vymyslíme. Evropa nám poskytuje příležitost volného pohybu, volného trhu a naše země na tom profituje. Jednoznačně profitujeme na tom, že můžeme naše zboží a služby nabízet v rámci velkého evropského trhu. A já chci, abychom na tom profitovali i v příštích letech.

ČR naplňovala své priority v čele EU

Pokud jde o budoucnost Evropy, jsou pro nás nejdůležitější dvě priority. Za prvé, musíme na území Evropské unie zvládat zajišťovat bezpečnost. A za druhé, musíme posilovat hospodářský růst a prosperitu v našich zemích. Česká republika vedla skupinu zemí V4 a máme šanci naplňovat své priority v rámci této spolupráce. My jsme měli velkou příležitost k naplnění těchto našich cílů v čele právě Visegrádské skupiny. Předsedali jsme V4 od poloviny roku 2015 do letošního července. V našem předsednickém programu jsme se zavázali pokročit v agendách, kde nám spolupráce funguje v rámci skupiny zemí V4. V energetice, v bezpečnostní a obranné spolupráci a také v podpoře směrem k zemím západního Balkánu a jejich integraci do Evropské unie. Chtěli jsme, aby spolupráce našich zemí byla viditelnější navenek a přinášela konkrétní výsledky domů.

Chci připomenout, že to bylo právě období českého předsednictví V4, kdy se V4 nejvýrazněji připomněla svými postoji i našim lidem tady v České republice. Jsem přesvědčený o tom, že během českého předsednictví lidé tady u nás začali znovu vnímat V4 jako reálný životaschopný formát, který České republice umožňuje ovlivňovat to, co se v Evropě děje. Než začalo naše předsednictví, tak se diskutovalo, jestli V4 má vůbec ještě smysl poté, kdy jsme vstoupili do Evropské unie. No, ukázalo se i během našeho předsednictví, že to smysl má.

Hlavním politickým tématem našeho předsednictví byla migrace. Předsedali jsme V4 v době, kdy Evropská unie zažívala zřejmě největší nápor dopadu migrační krize. A byla to právě Visegrádská čtyřka – a to nikdo z vás nemůže popřít, že to byla Visegrádská čtyřka, která od začátku zastávala k migrační krizi zcela jasný a realistický postoj. Za prvé, naše reakce na migrační krizi, to jsme říkali od samého začátku, musí zasahovat příčiny migrace, ne až důsledky. Za druhé, není možné, aby se uprchlíci přesouvali mezi státy EU živelně bez jakýchkoli pravidel, bez vynucování dodržování pravidel. Za třetí, není možné, aby vnější hranice Evropské unie byly bez kontroly, není možné, aby tam pravidla neplatila. A konečně za čtvrté, přerozdělování pomocí povinných kvót není řešením. Všechny tyto zásady směřují k tomu, abychom byli schopni zajistit bezpečnost v našich zemích.

V4 dokázala svoje pozice uhájit a najít pro ně podporu

Jistě víte, že tyto názory skupiny zemí V4 nebyly v Evropě přijímány pozitivně. Celá řada starších členských zemí Evropské unie V4 kritizovala. Říkaly, že nechápeme, co se děje, že nechceme být solidární, že nevidíme ty skutečné problémy. A kolem postojů, které zastávala Česká republika v čele V4, se strhla opravdu velká debata v Evropě. A já jsem přesvědčený o tom, že to byla právě V4, která vnesla do evropské diskuse svůj pohled a svoje vlastní řešení. A výsledkem této iniciativy a tlaku skupiny zemí V4 je fakt, že návrhy, se kterými jsme ostře nesouhlasili, nebyly přijaty. Nebyly schváleny permanentní kvóty. Naopak jsme se místo toho začali zabývat návrhy na účinnou pomoc v zemích původu. Začali jsme řešit posílení bezpečnostních složek v zemích, které jsou tranzitními, pokud jde o migraci. Zasadili jsme se o to, že se uzavřela balkánská migrační trasa. Jenom připomínám fakt, že to byla schůzka zemí V4, která se odehrála tady v Praze, kde byli přítomni zástupci Bulharska a Makedonie, tedy zemí, které se výrazně zasloužily o to, že se podařilo zastavit migrační tlaky na balkánské trase. A máme také dohodu s Tureckem, která snížila migrační tlak směrem k Řecku. Ačkoliv na začátku byly návrhy naše a zemí V4 kritizovány, tak nakonec jsme pro řadu našich věcí dokázali získat širší podporu v rámci celé Evropské unie.

Druhá věc, kterou bych chtěl zmínit a která zde zazněla, je otázka sankcí vůči Rusku. Česká republika v té debatě, která se týkala sankcí, hájila dva základní principy. Za prvé, není možné ignorovat fakt, že v případě Ukrajiny bylo porušeno mezinárodní právo a že byla narušena suverenita země. Obsazení Krymu a jasná ingerence Ruska do toho, co se dělo na východě Ukrajiny, narušilo suverenitu Ukrajiny. Mezinárodní společenství včetně Evropské unie na tento krok muselo jasně reagovat.

Druhý princip, který jsme ale v té debatě hájili, byl ten, že Česká republika má své vlastní národní ekonomické zájmy. A v okamžiku, kdy byla zahájena debata o sankcích proti Rusku, tak to byla Česká republika a některé další země, které hájily svůj zájem tak, aby nás ty sankce co nejméně poškodily. A já jsem přesvědčený, že se to povedlo. Podařilo se nám dohodnout na sankcích vůči Rusku. Všechny členské státy to podpořily, ale současně jako Česká republika jsme vyjednali takovou strukturu sankcí, která co nejméně poškozuje naši reálnou ekonomiku a naše pracovní místa. Čili pokud jde o sankce vůči Rusku, dohodli jsme se s ostatními zeměmi, našli jsme rozumné řešení, ale byl to kompromis, ve kterém naštěstí byly zohledněny i naše vlastní hospodářské zájmy a naše pracovní místa tady v České republice.

Druhá věc, kterou bych chtěl zmínit. Vedle Evropské unie je vztah s našimi sousedy. Já přikládám té sousedské politice velký význam. Víte, tady se často mluví o NATO, mluví se o řešení globálních problémů v Libyi, v Sýrii, mluví se o celé Evropské unii. Ale neměli bychom zapomínat na takovou normální obyčejnou věc, jako jsou dobré vztahy s našimi sousedy. A ukazuje se – a ukázala to i migrační krize, že mít dobré vztahy se sousedy se vyplácí. Vyplácí se to nejenom ekonomicky, ale v době, kdy se zvyšuje napětí, kdy jsou tady problémy, tak je důležité, abychom byli obklopeni státy, se kterými máme solidní, korektní a přátelské vztahy. Kde se nepřekvapujeme. Kde se nešokujeme. Kde nejsou tady tlaky na to, aby se vytvářelo napětí mezi našimi zeměmi. Já jsem velice rád, že když se podíváte kolem nás, podíváte se na Polsko, pokračujeme ve společných zasedáních vlád. Podíváte se na Slovensko – společné zasedání vlád, nejlepší vztahy, které jsme měli v historii, udržujeme. Udržujeme a Slováci jsou naši nejbližší partneři. Velmi často se koordinujeme z hlediska postojů v Evropské unii. S Německem – a k tomu se ještě dostanu – jsme navázali strategické partnerství. Ale výrazně jsme posunuli vztahy se Saskem a s Bavorskem. Tyhle země jsou pro nás důležitým obchodním partnerem. A s Rakouskem. Dohodli jsme se s Rakouskem na slavkovském formátu, na setkávání premiérů Česka, Slovenska, Rakouska tak, abychom diskutovali o prioritách sousedských vztahů. A zlepšila se výrazně komunikace mezi českou a rakouskou vládou.

Myslím, že to je druhý důležitý výsledek. Jsme respektovaný partner v rámci Evropské unie a jsme schopni prosadit svůj názor. To jsem tady jasně doložil na migrační krizi a jasně jsem to doložil na debatě o sankcích proti Rusku. To je jedna důležitá věc. Ale druhá důležitá věc, máme vynikající vztahy se všemi našimi sousedy v tomto regionu, kde žijeme, kde pracujeme, kde naši lidé podnikají. A nejsou tady žádné konflikty, které bychom měli s kterýmkoli sousedním státem České republiky. A to si myslím, že je velmi důležité.

Navzdory rozdílnému pohledu na kvóty máme historicky nejlepší vztahy s Německem

Speciálně bych rád zmínil Německo. Německo je náš hlavní obchodní partner, je to jedna z našich sousedních zemí. Jsem rád, že přesto, že jsme se neshodli, pokud jde o téma řešení migrační krize, tak lze vzájemné česko-německé vztahy považovat za skutečně nejlepší v historii. Máme těsné vztahy v hospodářských otázkách, řešíme praktické věci, které se týkají dopravního propojení. Naše země jsou si strukturálně v mnohém podobné a náš hospodářský model stojí na průmyslu, velkou tradici má strojírenství a myslím si, že je tady obrovský potenciál pro dobrou spolupráci, pokud jde třeba o inovaci české ekonomiky. Formálně jsme se až do nástupu naší vlády řídili v našich vztazích s Němci deklarací, která byla přijata ještě v roce 1997. A jsem rád, že jsme se dohodli s Německem, a podepsali to ministři zahraničí České republiky a Německa, že zahájíme strategický dialog, kde se budeme soustředit na rozvíjení partnerství. Mluvíme velmi intenzivně spolu o takových praktických věcech jako je duální vzdělávání, spolupráce ve vědě a výzkumu. Patří sem jednoznačně dopravní infrastruktura, zlepšení dálničního a železničního spojení mezi našimi zeměmi. Opět nic abstraktního, nic globálního, vzdáleného realitě, ale věci, které naše firmy a naši lidé jednoznačně potřebují. Jednáme o vysokorychlostních železnicích do Mnichova a do Drážďan. Jak už jsem řekl, česko-německé vztahy se výrazně posunuly za poslední tři roky. Konec konců to potvrdily a potvrzují i vzájemné návštěvy na vysoké politické úrovni.

Když tady zmiňuji Německo, tak chci zmínit také Francii. Chci oznámit, že pokračujeme ve vyjednávání podobného strategického partnerství, jaké máme s Německem, také s Francií. Snažíme se, abychom posílili spolupráci, protože i Francie patří mezi významné hospodářské partnery a investory v naší zemi. A jsme přesvědčeni, že zejména poté, kdy došlo k brexitu, tak právě komunikace s Francií a s Německem je pro nás důležitá. Je to důležitá součást naší strategie držet Evropu pohromadě. V4 je naše klíčová platforma, skrze V4 prosazujeme naše národní zájmy i v Evropské unii, ale současně nechceme, aby V4 byla v Evropě osamocena. Aby byla nějakým způsobem izolována. Potřebujeme udržet dialog mezi V4 a ostatními státy Unie. Proto jako Češi se snažíme komunikovat s Němci a snažíme se intenzivně komunikovat také s Francií.

Střední Evropa musí určovat směr diskuze o budoucnosti EU

Poslední poznámka, která se týká Evropské unie a budoucnosti, která je před námi. My jsme podpořili Slovensko, podpořili jsme ho v zahájení debaty o budoucím směřování Evropské unie. Máme tady situaci, kdy Velká Británie hledá složitě cestu, jak opustit Evropskou unii. A myslím si, že je důležité, aby se teď v Evropě dostali ke slovu zastánci silné Evropské unie, která bude schopna se udržet a spolupracovat. Samozřejmě, že i ve vztahu k brexitu musíme myslet na české zájmy. A já jsem přesvědčen o tom, že ve vztahu k brexitu je naším zájmem udržet si přístup na britský trh. Je ale také naším zájmem zajistit práva našim zaměstnancům a našim lidem, kteří pracují a studují ve Velké Británii. Tohle musí být naše priorita. Postarat se o naše lidi. O ty, kteří s Británií podnikají, ale postarat se také o naše studenty, zaměstnance, kteří tam dneska pracují. A já nechci, aby tito lidé byli jakýmkoli způsobem diskriminováni. Nechci, aby byli předmětem jakýchkoli útoků, které se bohužel po brexitu ve Velké Británii rozmnožily. Zatím jednání s Brity neběží. Evropa se dohodla, že nebudeme individuálně vyjednávat s Británií, budeme jednat jako celek a jednání budou zahájena v okamžiku, kdy Velká Británie oznámí EU, že vystupuje. Ta chvíle ještě nenastala. Takže nebudeme vyjednávat individuálně, ale připravujeme naši národní pozici, kterou budeme chtít prosadit do pozice celé Evropské rady, až nám to Británie oznámí.

Jsem přesvědčen o tom, a tím bych uzavřel téma vztahů k Evropské unii, že pro nás Evropa je důležitým štítem proti dopadům globálních změn. Dnes se diskutuje, a je to zajímavé, že o dopadech globálních změn se dneska diskutuje zejména v souvislosti s výsledky voleb prezidenta Spojených států. Ale globální změny dopadají také na Evropu. Bavíme se třeba o otázce konkurenceschopnosti ocelářství v České republice. Co budeme dělat proti levným dovozům oceli do Evropy? Bavíme se o delokalizaci průmyslu. O snaze přenášet pracovní místa do zemí, které nemají sociální a ekologické standardy. Jsem přesvědčen, že právě EU, její obchodní politika, její společný postup může být užitečným štítem pro naši zemi a další evropské státy, proti negativním dopadům globálních změn, ke kterým bohužel dneska ve světě dochází.

Evropská unie má být náš štít proti dopadům globálních změn

Vážené poslankyně a vážení poslanci, v úvodu jsem zmiňoval velké turbulence na mezinárodní scéně. Zmiňoval jsem válečné konflikty, zmiňoval jsem zhoršení bezpečnostní situace v nejbližším okolí Evropy. Jsem přesvědčený o tom, že z hlediska bezpečnosti není žádná alternativa k Severoatlantické alianci, jako ke garantovi naší bezpečnosti. Není žádná alternativa. To nic nemění na tom, že jako Evropská unie máme hledat cesty, jak být akceschopný partner v rámci NATO. A poprosil bych, vážené poslankyně, vážení poslanci, nezapomeňte na to, co už naše vláda udělala. Nezapomeňte na to, co vy sami jste tady v tomto Parlamentu schválili, když jsme předložili rozpočet na rok 2015, když jsme předložili rozpočet na rok 2016 a co budete schvalovat v rozpočtu na příští rok. My skutečně nemusíme čekat na Donalda Trumpa, aby nám řekl, že máme zvyšovat obranné výdaje. Naše vláda už před třemi lety, v okamžiku, kdy se sestavila vládní koalice, kdy došlo ke krizi na Ukrajině, tak jsme změnili bezpečnostní politiku státu. Přijali jsme nové bezpečnostní dokumenty a začali jsme reálně zvyšovat výdaje na obranu. To tady předtím nebylo. Nemusíme čekat skutečně, aby nám Donald Trump řekl, že se máme o svoji obranu postarat. My jsme se o ni začali starat okamžitě po nástupu této vlády právě s tím, jak se zhoršila bezpečnostní situace v okolí Evropské unie. Každý rok rostou výdaje na obranu a já jsem přesvědčen, že by měly růst i v následujících letech tak, abychom se přiblížili cíli, který koalice stanovila, obranné výdaje budou 1,4 % HDP nejlépe v roce 2020. Žádný černý pasažér. Musíme brát naše závazky, které máme v NATO,vážně. Musíme brát naši obranyschopnost vážně. K čemu je nám armáda a k čemu nám byla armáda, která neměla obsazeno 40 % tabulkových míst? Taková armáda absolutně nebyla bojeschopná. K čemu nám byla armáda, která neměla elementární zásoby munice pro případ, že by došlo k bojovému nasazení?

Když jsem přišel do funkce předsedy vlády, tak sem přijel tehdejší generální tajemník Severoatlantické aliance a bod po bodu mi popsal, kde Česká republika neplní své závazky v rámci NATO. A to nebylo loni. To bylo na začátku našeho mandátu. To, co jsme zdědili po předcházejících vládách. Dneska je to jinak! Situace se výrazně změnila.

Pokud jde o volby ve Spojených státech, nevidím žádný důvod, proč by výsledky amerických prezidentských voleb měly vést ke zhoršení vztahů České republiky a Spojených států.

Považoval bych za krajně nešťastné, kdyby došlo k posílení tendence izolace Spojených států, zejména v bezpečnostní, ale také hospodářské oblasti. Jak jsem už řekl i veřejně, doufám, že se nově zvolenému prezidentu Trumpovi podaří uklidnit rozjitřenou situaci v americké společnosti. Naše země má zájem na tom, aby mezi Evropou a Spojenými státy panovalo co nejlepší obchodní klima. Naše země má zájem na tom, aby Spojené státy i nadále garantovaly své závazky, které přijaly jako člen Severoatlantické aliance.

Globální ekonomika není slučitelná s bipolárním politickým děním, to je cesta na periferii

Vážené poslankyně, vážení poslanci, černobílé dělení světa na tábory podle mého názoru neplatí. To není žádné ustupování z nějakých našich hodnot. Hodnotami jsme a zůstáváme v Evropě. Hodnotami jsme a zůstáváme v Severoatlantické alianci. Ale jsem rovněž přesvědčen o tom, že nemůžeme ignorovat ekonomickou realitu. Žijeme v globalizovaném světě. Všechny státy jsou pod tlakem změn, o kterých jsem mluvil před chvílí. Samozřejmě tady máme rámec mezinárodního práva a musíme vyžadovat jeho respektování. Máme tady rámec Organizace spojených národů. Ale nic z toho za nás nevyřeší otázku, jak udržet v globálním světě naši pozici, jak udržet naši konkurenceschopnost, jak udržet naši prosperitu a naše pracovní místa. Nejhloupější reakcí na problémy, které globalizace přináší, a důkazem naprosté bezradnosti je právě snaha nějakým způsobem se od světa odříznout a nějakým způsobem se od světa izolovat. Ale myslím si, že takovéto zavírání očí ještě nikomu nepomohlo.

Napravování vztahů s Čínou jako důsledek periferizace zděděné z minulosti

V minulých týdnech se rozpoutala intenzivní debata o našich vztazích s Čínou. Teď bych rád odcitoval na začátek mého vyjádření k česko-čínským vztahům výňatek z koncepce zahraniční politiky, kterou naše koaliční vláda schválila v červenci roku 2015. Tam se říká: Čína představuje jednu z největších světových ekonomik a důležitého aktéra při řešení problémů globálního významu. Česká republika bude ve vztahu k Číně usilovat o pravidelný politický dialog, který umožní rozvíjet spolupráci v celé řadě oblastí včetně ekonomiky, zdravotnictví, ochrany životního prostředí, vědy a výzkumu, kultury a lidských práv. Hlavní rámec pro dialog s Čínou představuje vedle bilaterálních vztahů strategické partnerství mezi Evropskou unií a Čínou.

Jinými slovy, v naší koncepci je jasně stanoveno, že Čína je pro nás důležitý ekonomický a politický partner. Je to koncepce, kterou schválila celá vláda. Proto se od počátku soustředíme na nastavení nové úrovně vzájemných vztahů. Naší prioritou a doháněním deficitu z minula je navyšování vzájemné obchodní bilance. Už tady bylo řečeno, že ve vzájemné obchodní bilanci je Česká republika významně pasivní. To je stav, který jsme zdědili z minulosti. Jsem rád, že mezi léty 2013 a 2015 došlo k nárůstu našeho exportu do Číny o 8 miliard korun. To znamená, za toto období se náš export do Číny zvýšil o 20 procent. To vůbec není malé a vůbec to ani není samozřejmé číslo. Roste každý rok. Roste i objem investic v České republice.

Když naše vláda nastupovala, tak jsme neměli žádné přímé letecké spojení s Čínou. Dneska máme tři přímé letecké linky. A důkazem toho, že se podpora vzájemných vztahů daří a že to má reálné ekonomické přínosy, je také fakt, že do České republiky letos pravděpodobně dorazí skoro 400 tisíc turistů z Číny. Od roku 2013 se počet čínských turistů zdvojnásobil, jejich příliv do České republiky. Takže je evidentní, že rozmrazení vztahů s Čínou, pragmatické zlepšení vztahů s Čínou otevřelo nové obchodní možnosti, a to nejenom těm, kdo se snaží do Číny vyvážet svoje zboží a služby, ale otevřelo to také možnosti v domácím turistickém ruchu, v českém lázeňství, v českém zdravotnictví. Tohle všechno je prostor, který vláda pro naše lidi, pro naše podnikatele otevřela. A bez toho, aniž bychom změnili vztahy k Číně, bez toho, abychom je na politické úrovni rozmrazili, tak by nic z tohoto nebylo. Nic z tohoto by se nestalo realitou.

A poprosil bych v té debatě s Čínou skutečně o chladný rozum. Mám někdy pocit, že ta debata se dostává za hranici racionality a dostává se na půdu hysterie. Zachovejme si prosím chladný rozum a podívejme se na to, jaké ekonomické vztahy s Čínou má Německo. Jaké vztahy s ní má Francie, Velká Británie, Holandsko. Všechny tyhle země už roky s Čínou aktivně obchodují. My dneska jenom doháníme zpoždění, které jsme měli za těmito státy.

Podpora exportu je důležitá, existuje jasná koncepce a má své výsledky 

Pro nás je podpora exportu skutečně velmi důležitá věc. Byl bych nerad, aby to bylo zmiňováno jako nějaká popelka zahraniční politiky nebo něco, co je tady jako jakýsi přívěšek. Ne, je to jeden z klíčových cílů naší zahraniční politiky – vytvořit předpoklady pro to, abychom jako země byli úspěšní, abychom jako země byli schopni prosperovat.

Bohužel v oblasti podpory exportu, a já jsem se nevracel příliš do minulosti a ani bych to nedělal, musím říci, že mě velmi zarazilo vystoupení pana předsedy Laudáta teď před tím, než jsem začal mluvit, protože on zmiňoval případ Adularya jako něco, co je snad problémem naší proexportní politiky, nebo něco, co je snad problémem naší zahraniční politiky. Chci jenom připomenout, že úvěr České exportní banky na výstavbu elektrárny v Turecku v Adularyi, kterou realizovala jedna ze společností skupiny Vítkovice, byl schválen v roce 2010 a v roce 2011. Tehdy byl poskytnut tento úvěr. Zeptejte se sami, kdo v té době tady vládl. Čili prosím, nemluvte tady o Adularyi. Za to nese odpovědnost vedení exportní banky, které dosadila pravicová vláda, a nesou za to odpovědnost ti, kdo seděli za pravicové vlády v dozorčí radě České exportní banky.

Bohužel, to musím říct bohužel, naše proexportní politika je zatížená obrovským množstvím případů, které pocházejí úplně ze stejného období jako Adularya a které mohou způsobit velké ztráty. Připomínám jenom kauzu Slovakia Steel – poskytnuto v roce 2008. Kauza Krasavino – poskytnuto v roce 2007. Kauza Rjazaň – poskytnuto 2010. Všechno to bude mít dohromady mnohamiliardové dopady do ztrát České exportní banky. To opravdu nebylo šťastné období z hlediska našeho exportu. My to teď musíme řešit a musíme to platit na vrub jiných výdajů státního rozpočtu.

Vrátím se ale k proexportní politice. My jsme zefektivnili systém organizace podnikatelských misí. V okamžiku, kdy jedeme do země, kde to má smysl, organizujeme podnikatelské mise. Když dělám já jako předseda jakékoli zahraniční cesty, snažím se vždycky s sebou vzít naše podnikatele a snažíme se jim připravit dobrý program. Myslím, že je důležité, aby tohle byla samozřejmost.

Přestala válka mezi Ministerstvem průmyslu a Ministerstvem zahraničí. Pokud jde o podporu exportu, je tady jasná koncepce, je tady jasná spolupráce. A má to svoje výsledky. A prosím opět, pokud chcete kritizovat proexportní politiku vlády, běžte se zeptat na obchodní a hospodářskou komoru, běžte se zeptat na Svaz průmyslu a dopravy, ať vám řeknou svůj názor na to, jestli s nimi vláda spolupracuje, nebo nespolupracuje, pokud jde o proexportní politiku. Poslechněte si, co říkají sami podnikatelé, jakým způsobem se jim snažíme pomáhat a vytvářet podmínky pro to, aby byli oni úspěšní. A to samé platí pro investice, pro investice tady v České republice.

Chci zmínit, abych nemluvil jenom o Číně, chci zmínit také Korejskou republiku. Konec konců ministr zahraničí se právě z Korejské republiky vrátil. Je to Korea, která je naším významným partnerem v Asii. Je to Korea, odkud přišly za naší vlády – a dohodla to naše vláda a připravila pro to podmínky – dvě významné investice: staví se firma Nexen v Ústeckém kraji a firma Hyundai Mobis staví novou továrnu v Moravskoslezském kraji. Je to důsledek naší ekonomické diplomacie. Otevřeli jsme pobočku CzechInvestu v Soulu a snažíme se, abychom měli s Koreou velmi korektní, velmi intenzivní vztahy v celé řadě oblastí. Konec konců s korejskou prezidentkou jsme se dohodli na strategické spolupráci právě s Korejskou republikou. Čili není to jenom Čína, je to také Korea a další důležité trhy, kde se snažíme proniknout, ale odkud také chceme získat investice.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, pokusil jsem se shrnout svůj pohled na naplňování priorit české zahraniční politiky především v evropském kontextu, ale také v hospodářských souvislostech. Jsem přesvědčen o tom, že pan ministr zahraničí, který bude vystupovat teď po mně, nepochybně mé vystoupení ještě v mnohém doplní. Chtěl bych skutečně vám všem, kdo se zajímáte o zahraniční politiku, doporučit koncepční dokumenty, které naše vláda schválila, které jasně definují mantinely toho, co děláme, co děláme pro naši zemi, aby naše země byla respektovaným, váženým a silným partnerem, co děláme pro naše občany, aby naši občané měli pracovní místa, a co děláme pro naše firmy, aby naše firmy mohly vyvážet své zboží a služby a byly jim kladeny co nejmenší překážky. Jsem přesvědčen o tom, že naše zahraniční politika přispívá k tomu, že se naší zemi daří, přispívá k tomu, že naše země je bezpečná, že máme přátele, máme spojence a jsme schopni prosazovat své národní zájmy. Děkuji.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR