Projev předsedy vlády na konferenci Český národní zájem

Premiér Andrej Babiš zahájil v úterý 14. května 2019 v Černínském paláci konferenci Český národní zájem. S projevem vystoupili také ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, ministryně financí Alena Schillerová, náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa a další významní hosté.

Děkuji za pozvání.

Myslím, že je důležité mluvit o národním zájmu. Český národní zájem. Že je potřeba si to opakovat a že ten zájem je více než parciální a že to není jen zájem jedné strany nebo jedné vlády, ale že by to měl být zájem nás všech a že bychom o tom měli mluvit ještě více, než je zvykem. Pokud bych měl definovat národní zájem, tak samozřejmě národní zájem je, aby se občané naší země cítili bezpečně, aby viděli perspektivu naší země, aby měli dostatek práce, aby měli dostatek vody, to je velké téma, aby měli dostatek energie, to je také velké téma, abychom se starali o přírodu, aby nám kůrovec nesežral lesy, abychom měli i potravinovou soběstačnost. Perspektivně. Protože pokud ji máme dnes, neznamená, že to tak bude vždy. No, a aby mladé rodiny neměly obavy mít děti, abychom jim dali perspektivu, abychom jim poskytli zázemí, nejenom byty a mateřské školky a školy.

My totiž nejsme vůbec malá země. Nechal jsem si vytáhnout statistiky a z těch 28 zemí jsme na 11. místě. Takže jsme střední země a na 10. místě je Řecko a to má asi o 400 000 obyvatel víc. Tyto základní národní zájmy bychom měli opakovat, měli bychom vzpomínat na to, kde jsme byli za první republiky, kde jsme byli v rámci Evropy, v rámci světa a myslím, že je to velice důležité. Dostal jsem za úkol mluvit, a tady to mám napsané, o Evropě. Jestli neztrácíme národní suverenitu a Česko ve strukturách EU, o čem rozhodujeme sami a v čem je třeba respektovat vůli Bruselu. To nevím, jak je míněno, kdo je ten Brusel, protože my jsme součástí toho Bruselu.

My určitě neztrácíme národní suverenitu. Naopak, menšinová vláda, která vznikla 13. prosince 2017, spěchala hlavně proto, abych se už 14. 12. 2017 zúčastnil první Evropské rady. To je Evropská rada, kde sedí všichni premiéři a prezidenti a která rozhoduje jednomyslně. Což je samozřejmě velice důležité, protože Rada rozhoduje jednomyslně o víceletém finančním rámci, to znamená rozpočet na sedm let Evropské unie, o zahraničně politických otázkách, o hospodářských otázkách a o vnitřní bezpečnosti.

To vlastně je místo, kde můžeme nejvíce ovlivňovat Evropskou unii. Myslím, že je zbytečné zde mluvit, jak pozitivní je naše členství v Evropské unii za těch 15 let.  Na to jsme měli iks různých konferencí a myslím, že to všichni víme. Musíme se bavit o budoucnosti. Takže Evropská rada je velice důležitá. Potom jsou to samozřejmě jednotlivé sektorové rady, kde se rozhoduje o daních, otázky rodinného práva, policejní spolupráce, obranná politika atd. A tam se v některých radách rozhoduje kvalifikovanou většinou, to znamená, že je potřeba 16 hlasů členských států z 28 a zároveň to musí být 65 % populace. No a to jsou ta místa, kde my máme největší vliv a kde náš hlas je úplně stejný jako hlas Francie nebo Německa.

Mimochodem, na poslední Evropské radě, ne v Sibiu, ale na té předtím, jsem také zablokoval zpřísnění klimatických cílů, protože mám pocit, a k tomu se ještě dostanu, že děláme všechno proto, abychom zničili evropský průmysl, a hlavně automobilový průmysl.

Takže my určitě máme velký vliv. Problém je, že dnes je to problém vztahu těch institucí. Vztahu institucí, kde si musíme znovu definovat, proč jsme nechali zpolitizovat Evropskou komisi. Komisaři stále mají nějaké politické komentáře. Teď jsem byl ve Varšavě, tam nás bylo deset členských států a ještě před tím, než dorazil pan vicepředseda Komise, tak už kritizoval a vyjadřoval se. Já si myslím, že to jim vůbec nepřísluší. Evropská komise, systém spitzenkandidátů, je pro nás nepřijatelný. My se musíme znovu vrátit k těm definicím, musíme si znovu říci, že politické vedení zajišťuje Evropská rada a Evropská komise jedná jako ochránce smluv k zajištění toho, aby bylo právo Evropské unie uplatňováno jednotně, aby nebyl používán dvojí standard. Ne vždy máme ten pocit.

Proto jsou ty volby, které se blíží, strašně důležité. Chceme mít Evropu silných členských států. Teď v Sibiu na neformálním setkání, a znovu budu obviněn, že jsem něco ukradl, že jsem ukradl čepici Trumpovi, někdo tady říká, že je americká, někteří, že je rudá, nebo slovo silné, to přesně definovala kancléřka Merkelová. Řekla, že Evropská rada by vlastně měla být koaliční vláda Evropy. Koaliční vláda Evropy. To je přesně definované, to se mi velice líbí. Evropská komise je tam k tomu, aby exekuovala rozhodnutí členských států, které musí dospět k nějakému kompromisu.

Toto je velice důležité a myslím si, že Evropská komise tady není na to, aby dělala politiku. A také ty vztahy se musí změnit. Nemůžeme být stále v pozici, že se doprošujeme, když zjistíme, že nemůžeme čerpat evropské peníze na nějaké projekty, a potom píšeme dopis a čekáme půl roku, než nám někdo dá termín atd. Teď byl neformální summit v Sibiu. Jasně, všichni jsme deklarovali, jak chceme být jednotní, ale v reálu to tak nefunguje.

Mě strašně zaujalo, že v Sibiu na náměstí byly tisíce lidí a ti byli nadšení, že jsou v Evropě. Já jsem s nimi mluvil, většinou je to německá menšina, a ptal jsem se: No proč vás nevezmou do Schengenu? Já říkám, no jděte tamhle, tam jsou politici, zeptejte se jich. Já jsem i na tom neformálním setkání vystoupil velice aktivně, protože když mluvíme o bezpečnosti Evropy, o problematice migrace, tak máme začít od Schengenu – definovat schengenský prostor. Proč jsme ještě nezvali Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko do Schengenu? Přitom Bulharsko je nejlepší v boji proti ilegální migraci, tam se ilegální migranti, kteří jsou organizovaní pašeráky, téměř nedostanou.

Na druhé straně máme Řecko, které je v Schengenu a z hlediska schengenského prostoru nefunguje. Také jsme mluvili o tom, proč se Evropská rada setkává jen třikrát do roka a proč o tom nemluvíme. Bezpečnost, schengenský prostor, ilegální migrace, kde my jednoznačně máme názor, že každý, kdo přichází do Evropy, musí přijít na pracovní povolení. Samozřejmě jsou i lidé, kteří prchají před válkou, ale paradoxně tito lidé, a je jich šest milionů, čekají na návrat do Sýrie v táboře.

Takže je to o té bezpečnosti. Je to o tom, že jsou stále členské země, které na to mají jiný názor, a my na to máme jiný názor. Bezpečnost. Většina členských států Evropské unie je v NATO a my místo toho, abychom si v rámci NATO řekli: Tak fajn, my členské státy NATO, evropské členské státy NATO máme nějaké zájmy – NATO jsou ještě samozřejmě Spojené státy, Kanada a Turecko. A místo toho, abychom řešili, protože NATO už je 70 let od vzniku, abychom redefinovali tu pozici, místo toho vznikají operace Sofia. To je fajn, já jsem tam byl jako jediný premiér. Je to boj proti ilegální migraci, proti těm pašerákům, kteří pašují všechno – zbraně, drogy, naftu, ropu, všechno možné. Tak jsou iniciativy některých členských států, které vytvářejí nějaké mini obranné záležitosti.

To je ta otázka bezpečnosti, otázka ilegální migrace a bohužel jsou i členské státy, a byl jsem strašně překvapen z tiskové konference jednoho státníka, které se znovu vrací ke kvótám, které jsou absolutně nepřijatelné. Dokonce říkají, že bychom měli redefinovat Schengenský prostor. Ale ne rozšířením, jak to říkáme my, a vzít ty tři státy a mít jasnou perspektivu a jasnou strategii vůči západnímu Balkánu, ale údajně říkají: No, některé členské státy nechtějí ty kvóty, nechtějí ilegální migranty, tak by vlastně měly být vyloučeny ze Schengenu. To je absolutně absurdní, nepřijatelné a také nereálné. Takže je to sice fajn mluvit o jednotě, ale tam jsou zkrátka názory, které jsou diametrálně odlišné.

Velká debata je samozřejmě klimatická změna. My jsme ji měli na poslední Radě a já se nestačím divit. Protože Evropská unie stále s něčím přichází. A tady vidím pana Jandejska, tak bychom si možná mohli připomenout, kdo zavedl biopaliva v roce 2009. To byla Evropa. Goldman Sachs přišel a říká: Ropa bude stát 200 dolarů za barel, musíme mít obnovitelné zdroje, biopaliva. A potom zjistili, že vlastně ta první generace není dobře, že je potřeba nová generace. Ta vůbec neexistuje, i když o tom stále píší novináři, že je nějaká druhá generace. Možná v Číně, ale v Evropě určitě ne. No a potom  z toho vypadla ta prokletá řepka. Takže to je první výmysl Evropské unie.

Potom přišly soláry a Evropa řekla: Další obnovitelný zdroj budou soláry. A jak to dopadlo. Dopadlo to tak, že to celá Evropa začala dotovat. Nemluvím o naší zemi, kde to skončilo tisícimiliardovým tunelem. Ale zkrátka evropští výrobci nestačili vyrábět, takže většina zkrachovala. A kdo to dnes vyrábí? Čína! No a teď na poslední Radě byla velká debata některých členských států, že máme zpřísnit kritéria klimatické dohody z Paříže. Myslím, že Evropa je právě jediná, která bojuje za budoucnost naší planety. Že jsme skutečně vzorní, ale máme jen devět procent emisí. A co ostatní v globálním světě? Čína, Spojené státy, Indie. Ti to nějak moc nerespektují a my jsme v globální konkurenci.

Takže co některé členské státy nyní říkají? No elektroauta. Některé členské státy říkají, že v roce 2040 už nebudeme mít žádná auta na spalovací motory. Žádný diesel, žádný benzín, jen elektro. Když se ptám, kdo bude vyrábět ty baterie, no tak Čína. Jaké jsou emise baterie? Nevíme. Jak se to bude recyklovat? Nevíme. Naši hasiči říkají, že tu baterii nejde ani uhasit. A co bude potom s tím automobilovým průmyslem? Každý výrobce vám řekne, že elektroauta bude dělat se ztrátou. Takový golf diesel, my jsme viděli teď prezentaci primátora z Osla, 32 000 eur, diesel a elektro golf 32 000 eur, ale je potřeba 11 000 eur zadotovat. Někdo to musí zadotovat.

Takže já si myslím, že tyto věci, a někteří zelení fanatici v Evropě spojení s Piráty a dalšími různými extremistickými uskupeními vůbec nedomýšlí ten dopad na evropský průmysl. Co se stane. Znovu to skončí tak, že elektroauta budou vyrábět zase v Číně? Já nejsem sám, naštěstí jsou tam i ostatní členské země, které říkají, že bychom se měli zamyslet, kam to všechno směřuje.

Vezměme si emisní povolenky. Vláda včera schválila dlouhodobý program i na základě rozhodnutí Bruselu. A ty emisní povolenky, já nevím, jak fungují. Jestli je tu někdo z ČEZu, možná to vysvětlí. Ale to bude stát příštích deset let český průmysl i firmy 230 miliard. Ráno jsem ještě volal Brabcovi, ať spočítá od začátku, kolik nás to stálo. Takže jde o to, jestli to nepřeháníme a jestli jsme vůbec schopni ovlivnit i další státy z hlediska těchto klimatických cílů a jestli to není začátek konce automobilového průmyslu. My jsme minulý rok vyrobili 1 450 000 aut. To není jen o nás, to je i region. Slováci také stoupají ve výrobě, Maďaři a samozřejmě Německo. A pokud to elektroauto bude obsahovat jednu desetinu stávajícího auta, tak si asi umíte představit ten dopad na celý ten průmysl. Z tohoto hlediska tam máme zásadní rozpory.

Evropský parlament schválil nějaké klimatické cíle, které jsou pro nás absolutně nereálné. A navíc jsem i vystoupil na Evropské radě, že chceme, aby se tam započetlo jádro. Jádro nemá emise, a proč nám to nezapočtou? Proč například Francie, která má 75 procent jádra, my máme asi 32, proč nás v tom nepodpoří? My bez toho jádra nemáme ten energetický mix, jako má Norsko nebo Německo, které se z nějakých důvodů rozhodlo, že zavře jádro, zavře uhlí.

Na druhé straně říkají a pan prezident Trump říká, že jsme závislí na ruském plynu. Tak asi děláme vše pro to, abychom byli více závislí. V Rakousku postaví jadernou elektrárnu, poté ji zavřou a teď vyčítají Slovákům, že staví Mochovce. Myslím si, že tyto energetické záležitosti by měly být výsadním právem daného členského státu o tom rozhodovat. Takže to jsou věci, o kterých tam diskutujeme, a Evropa se skutečně musí vrátit ke čtyřem základním svobodám. Odstranění bariér volného pohybu. My jsme stále nedokončili vnitřní trh a naše firmy a naši lidé mají obrovské problémy, aby bojovali proti různým předpisům a normám, které nám brání tomu, aby to byl skutečně vnitřní trh, naši dopravci a přepravci.

Tendence některých členských států je, že bychom údajně měli mít všichni stejnou minimální mzdu. Řekl to pan prezident Macron. Ve Francii je SMIC 1 529 eur, to je 40 000. Já bych to samozřejmě přál všem, aby zde byla minimální mzda 40 000. Otázka je, kdybychom měli stejné daně jako ve Francii, stejnou minimální mzdu a stejné odvody, co by se v naší ekonomice stalo. Já myslím, že určitě všichni víte, o čem mluvím.

Takže ty tendence dalšího narovnávání a integrace a dalších věcí… Můžeme se bavit o eurozóně. My se toho zúčastňujeme a já říkám, že by se měla ta eurozóna zreformovat a hlavně ty země, které jsou předlužené. A Česká republika je zkrátka jedna z nejlepších, znovu jsme snížili dluh vůči HDP na 30 procent. Jsme čtvrtí a jsme vzorem pro ostatní. A některé členské země tam ani nepatří, protože by potřebovaly odejít z eurozóny, zdevalvovat a poté by se znovu staly atraktivními. I to, že někdo mluví o dvourychlostní Evropě, tak já se ptám, jak to měříte? Česká republika má jednu z nejlepších rychlostí, nejnižší nezaměstnanost, růst, jeden z nejmenších dluhů, stabilní prostředí, od roku 2014 snižujeme daně. Takže náš zájem v Evropě je, abychom nedopustili některé šílené nápady některých členských států Evropské komise, které by zásadním způsobem poškodily naši zemi.

Proto můžu říci, že i naše hnutí si dalo heslo, že chceme Česko ochránit před různými směrnicemi, jak máme nosit zbraně a že nemůžeme mít pomazánkové máslo a dvojí kvalita potravin. Velký hit teď. Dvojí kvalita potravin. Je to samozřejmě problém, teď je to na stole, všichni o tom mluví. Škoda, že všichni čeští europoslanci, že nejsme na jedné lodi, že spolu nebojujeme za to, abychom to prosadili, aby naše řetězce si mohly kupovat i lepší kvalitu potravin, aby ty prací prášky, kde je to absolutně flagrantní – jsou to kvalitou úplně jiné výrobky a ty naše řetězce zkrátka tvrdí, že jim to distributor neprodá, což je samozřejmě i proti vnitřnímu trhu. Já jsem s těmi řetězci mluvil a teď mám výrobce potravin, budeme s nimi o tom mluvit, a pokud to tak je, tak to je porušení vnitřního trhu. To je hned na dopis paní Vestagerové.

Takže to jsou věci, kde musíme bojovat za náš národní zájem. A můžeme ho prosazovat na úrovni rad a samozřejmě musíme hledat spojence. To, že jsou jednotlivé členské státy v různých frakcích? Prosím vás, V4 funguje perfektně. My jsme v červnu 2018, hlavně Orbán a já, prosadili zrušení kvót za pomoci polského premiéra a slovenského premiéra. Slovenský premiér je sociální demokrat, Orbán je lidovec, my jsme v ALDE, ale potřebujeme spojence na Evropských radách. Prosazovat ten náš český zájem, ochránit proti těm různým šíleným nápadům.

Můžeme samozřejmě, a to není nic proti Evropě, ale my jasně říkáme, jak se to má změnit. Zahraniční politika Evropy je v podstatě nula. Náš národní zájem je, aby se vyřešila Sýrie. Dokonce tam máme preferenční pozici. Jako jediní máme velvyslanectví v Sýrii, zastupujeme zájmy všech evropských zemí a Spojených států. A tam je šest milionů uprchlíků, kteří čekají, aby se vrátili domů. A kde je ta Evropa? Nemáme na to vliv, pustili jsme to. Rusko tam má vliv. A co ta Libye? Jaká je tam naše zahraniční politika? Kdo nás tam reprezentuje? Proč v Egyptě na konferenci, když tam vystoupí komisařka, odchází z místnosti egyptský prezident a další. Jaký máme respekt jako Evropa? Kdo nás to reprezentuje? Kdo jsou ti lídři zahraniční politiky?

Obchodní politika. Byl jsem v Bílém domě, mluvil jsem s Trumpem o těch tarifech na auta. Je naštvaný. To je samozřejmé, pokud má 9,8 a my máme 2,5, kdo by nebyl. A kdo se s ním baví? Kdo má ten mandát? Tak jsem se vrátil a říkám V4, že zavoláme komisařku Malstromovou, ať nám vysvětlí, jak tam vlastně vyjednává. Kdo jí dal mandát? Tak se zjistilo, že nemá mandát. Až po mojí intervenci na Evropské radě a V4 konečně dostala mandát. Protože vyjednávání se Spojenými státy, a bohužel jsme nedokončili ten TTIP, je o zemědělství a o průmyslu. My jsme v té partě průmysl. A my chceme vědět, jak se vyjednává. Ne, že vyjednává Komise a my to ani nevíme.

Zkrátka jsme dospěli k názoru, že de facto si ta Komise dělá, co chce. My se bavíme o migraci a říkám: Tak měli bychom teď pomoci Maroku, protože Itálie zastavila ten ilegální proud migrantů, tak teď je to přes Maroko. A když Pedro Sanchez navrhne, že bychom měli do deklarace Evropské rady něco napsat o Maroku, no tak se přihlásí předseda Komise a řekne: Já tam jednám a už jim tam dáme nějaké peníze, a my o tom nevíme.

To je základ, to je to nejdůležitější. No a samozřejmě co je pro nás nejdůležitější, je evropský rozpočet. Vy, kteří jste z firem, kdyby vám management předložil rozpočet, který je vyšší o 23 procent a zároveň odchází Velká Británie, ale doufejme, že nakonec neodejde, tak to je skandál. Náklady evropských struktur na příštích sedm let jsou 87 miliard euro. Víte, kolik stojí Evropský parlament ročně? Dvě miliardy euro. Takže tam se nešetří. My máme dva. Ve Štrasburku je parlament, všude jsou budovy. Takže to je základ. No a potom se nám nikdo ani neobtěžuje říci, jak ten rozpočet někdo navrhl.

My chceme tu kohezi. Dokonce jsme měli v Bratislavě setkání přátel koheze, tam bylo dvanáct členských států. Děláme spojenectví pro vnitřní trh, tam je sedmnáct států. A místo toho, aby nám Evropská komise dala peníze na to, co potřebujeme, a proto jsme dělali ten Národní investiční plán, protože tu zkrátka máme deficit v investicích. A my některé programy nečerpáme, a když je chceme přehodit na mateřské školky, školy, nemocnice, tak čekáme půl roku, než se laskavě Evropská komise uráčí s námi vůbec jednat.

Takže my, Česká republika, bohatneme. Stále jdeme nahoru, jsme na 90 procentech.  Před námi je teď Španělsko, některé země už jsme předběhli v rámci 100 procent průměru EU. A dostaneme na roky 2021–2027 o sto miliard méně. Ale teď nám nadiktovali Evropský sociální fond, v čase, kdy jsme měli nezaměstnanost 9,5 procenta. Dnes máme 2,1, jsme nejlepší. Tady nemá kdo pracovat, je 320 000 volných pracovních míst. A doufám, že sociální demokracie už konečně odsouhlasí, abychom uvolnili zaměstnance v zahraničí, když nejsme schopni to pokrýt z Úřadu práce.

Takže o tom je ten rozpočet a já nechci ty měkké programy, nechci ty workshopy a semináře a analýzy. Když ještě nám chybělo na mateřské školky 8,5 miliardy, sehnali jsme šest a ještě nám chybí zbytek a hledáme ty peníze. My potřebujeme na ty investice. Nemáme dostavěnou základní dálniční páteřní síť, rychlovlaky, konečně jsme už něco podepsali s TGV atd. Potenciál jsme. To nejsou žádné sliby. Někdo říká, že jsme slibovali. Já jsem toho slíbil velice málo, a když teď odejdu, jedu do Kroměříže otevřít magnetickou rezonanci. Tu jsem slíbil. Protože my jsme jezdili, abychom se dozvěděli, co obce, města, kraje chtějí. Nám zkrátka ty peníze z Evropy někdo nadiktoval a my na to chceme mít základní vliv, abychom to mohli ovlivňovat.

Takže to jsou věci, které jsou náš národní zájem. A to, že se vyjadřujeme kriticky, neznamená, že jsme protievropští. Naopak! My i říkáme, co bychom měli udělat, chceme na tom aktivně participovat. I například na obchodních dohodách mimo Evropu, nejen se Spojenými státy, ale i s Japonskem, Singapurem, vietnamský premiér zde byl atd.

Evropská unie je skvělý projekt, ale zkrátka je to boj. Je to boj za národní zájmy, ale je to boj i za evropský zájem a v tomto směru vystupujeme aktivně. A myslím si, že ta budoucnost, samozřejmě, o tom, kdo se dostane do Evropského parlamentu, a hlavně v tom Sibiu, na neformálním summitu Evropské rady, už padala v zákulisí jména, kdo bude šéf Evropské komise a kdo bude šéf Evropské rady a zkrátka ten spitzenkandidat není přijatelný. Pokud to má být zase profesionální politik, který je odtržen, a to nechci říci, že Juncker – byl samozřejmě ministr financí atd. Ale my potřebujeme do Komise skutečně lidi, kteří byli v reálném životě, kteří skutečně budou bojovat za evropské zájmy. To podle mého bude rozhodující a ta situace, kdy občas máme pocit, že dvě velké země se domluví a předseda Evropské komise a ještě je tam jeden úředník, jehož jméno se každý bojí vyslovit nahlas, tak to je nepřijatelné. Absolutně nepřijatelné.

Proto si myslím, že nás Evropská unie zásadním způsobem ovlivňuje. Od vstupu do EU, za těch 15 let, bylo přijato 4 459 různých legislativních úkonů a vyhlášek, direktiv a nevím čeho všeho. Takže proto říkáme, že Evropa se musí zásadně změnit, protože pokud se nezmění, tak zkrátka vůči Číně a vůči dalším globálním hráčům budeme mít velký problém. A ty různé nápady o sociálním systému, jak to má vše fungovat… Já samozřejmě chápu, že by lidé chtěli pracovat méně a za větší peníze, tomu rozumím. Mluvil jsem teď s některými lidmi, kteří investují v Číně, a oni říkali, že je tam systém 9–9–6. To je, že pracují od devíti do devíti, to je 12 hodin, krát 6 je 72. Ve Francii mají 35 hodin. Hlavně mají často le pont, la baguette, la grève.

Takže o tom to je a mě není jedno, kam směřuje Evropa, a věřte mi, že tam nejsme do počtu, že mluvíme nahlas, že hledáme spojence a je to o tom osobním kontaktu, o tom být na mobilu a přesvědčovat, a proto si myslím, že nás v Evropě vnímají, co říkáme, získáváme stále více spojenců a myslím, že je to dobře. A je dobře, že si hlavně uvědomujeme naše zájmy, ale i zájmy Evropy.

No a samozřejmě volby. My, jako Česká republika, máme 21 poslanců ze 751 poslanců. Jde o to a bylo by dobré, aby příští europoslanci skutečně bojovali za české národní zájmy, za naše zájmy a společně a nedělali tam českou politiku v Evropském parlamentu, protože je z toho jen ostuda.

Takže jsem měl za úkol mluvit o evropských strukturách a myslím, že víme přesně, co chceme, a já pevně doufám, že po  evropských volbách nabere jiný směr než doposud, hlavně z hlediska vztahů Evropské rady k Evropské komisi. A my budeme u toho, a když budete mít nějaké návrhy nebo nápady, tak jsem samozřejmě připraven k diskusi.

Děkuji za pozornost.

 

Andrej Babiš, předseda vlády