Projev předsedy vlády na téma „Důležitost sociální soudržnosti pro úspěch evropského projektu“

V pátek 4. září 2015 se v pražském Černínském paláci uskutečnila mezinárodní konference Prague Social Europe, která byla zaměřena na sociální dimenzi evropské integrace.

Vážený pane komisaři,
Dámy a pánové,

Jsem velice rád, že se nad tématem sociální Evropy dokážeme sejít i v těchto neklidných časech. Odborná i veřejná debata nad sociální dimenzí evropské integrace je aktuální a potřebná. Jsem rovněž rád, že se tolik světových odborníků z Evropy i ze zámoří sešlo právě v Praze. Zdůrazňuje to naléhavost, s jakou Evropská unie musí čelit výzvě vzrůstající nerovnosti, prekarizaci práce a hospodářským nerovnováhám uvnitř Evropské unie a eurozóny. Zároveň to ukazuje, že tyto otázky jsou zásadní i pro středoevropský region.

Evropská sociální krize

O nedávné krizi často hovoříme jako o krizi finanční, hospodářské nebo dluhové. Málo si uvědomujeme, že evropská krize byla především sociální. S jejími následky se budeme vyrovnávat déle než s dopady na průmysl nebo bankovní sektor. Pro ně je krize minulostí a čekají na ně nové výzvy. Pro miliony lidí v Evropě, kteří během posledních let ztratili práci, krize ještě neskončila.

Role EU a členských států

Nástroje sociální politiky dnes spadají do kompetencí členských států. Sociální systémy se uvnitř Unie zásadně liší. Výzvy a rizika, kterým čelíme, jsou však podobné. Proto musíme vést diskuzi a hledat řešení na evropské úrovni.

Sociální stát vznikl v minulých dvou stoletích jako ochrana před určitými aspekty volného trhu. Evropská unie je přitom historicky založena právě okolo budování společného evropského trhu. Evropský sociální stát a vnitřní trh jsou proto spojité nádoby. Jistě chceme, aby Evropa byla schopna dlouhodobě řešit společné problémy. Je proto pouze otázkou času, kdy doplní svou architekturu o hlubší dimenzi sociální politiky.

To nutně neznamená nové evropské kompetence. EU už dnes přispívá k výměně zkušeností mezi členskými státy. Díky ní je snazší se inspirovat politikami zemí, kterým se podařilo vytvořit silnou společnost a hospodářsky úspěšný sociální stát.

Evropa dává prostor sociálním otázkám i v rámci svých koncepčních materiálů, zejména Strategie Evropa 2020. V ní jasně udává, že ekonomický růst musí být inteligentní, udržitelný a podporující sociální začlenění.

Ne ve všem se však plnění této strategie daří. Jejím cílem je do roku 2020 snížit počet obyvatel Evropské unie ohrožených chudobou o 20 milionů a zároveň zvýšit celkovou zaměstnanost. V oblasti zaměstnanosti se situace zlepšuje, cíl v oblasti prevence chudoby se ale vzdaluje. Zaměstnanost proto musí jít ruku v ruce se sociálním začleňováním. Potřebujeme více práce, ale nikoli práce prekérní nebo práce nedůstojné.

Cíle ČR

České republice se oproti dalším členským daří v řadě ukazatelů nadprůměrně, a to zejména díky silnému růstu, který zaznamenáváme v posledních dvou letech. I my však čelíme řadě výzev.
 
V rámci strategie Evropa 2020 jsme si stanovili národní cíl snížit počet osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením do roku 2020 celkem o 30 tisíc. Tento cíl byl naplněn už v letošním roce. Současná vláda si proto stanovila cíl ještě ambicióznější, a to snížit jejich počet o 100 tisíc. Pevně věřím, že budeme i v plnění tohoto cíle úspěšní. Jedná se o 100 tisíc lidských osudů, které se nám, doufejme, podaří v rámci této iniciativy zlepšit.

Musíme důsledně sledovat sociální dopady všech přijímaných politik a opatření. Musíme k sociální politice přistupovat zodpovědně a také efektivně. Strategie dosažení tohoto cíle sahá od důstojného příjmu, přes kvalitní pracovní místa až po zajištění dostupného bydlení.

Z dlouhodobého hlediska se pak musíme zaměřit na právě probíhající technologickou revoluci a její vliv na podobu výroby, průmyslu a obchodu a v důsledku také na trh práce a na sociální oblast. Musíme nové technologie využít tak, aby znamenaly kvalitnější a lépe placenou práci. A musíme se zasadit, aby byly pro Českou republiku příležitostí, nikoli sociální hrozbou.

Dopady ekonomické krize na EU a eurozónu

Mnohé evropské státy nemohou mluvit o tak pozitivním vývoji v posledním roce, jaký zažívá naše země. Dopady krize na evropskou společnost jsou znepokojující. Nezaměstnanost v Unii během krize vystoupala ze 7 % na 11 %. V některých státech dnes postihuje celou čtvrtinu aktivní populace a celkem je dnes v Evropě bez práce 23 milionů lidí. Tolik lidí žije pro představu v deseti nejmenších členských státech EU. Míra nezaměstnanosti v posledních dvou letech pomalu klesá, dlouhodobá nezaměstnanost ale v Evropě roste. To podtrhuje možná nevratné ztráty v lidském potenciálu a sociální vyčlenění těch nejméně privilegovaných.

Každý pátý mladý Evropan je bez práce a v některých státech dokonce každý druhý. Mnohde tak vyrůstá ztracená generace, která krizi sice nezavinila, ale je jí zdaleka nejvíce zasažena. Riziko růstu extremistických sil v kontextu událostí posledních měsíců snad ani nemusím podtrhovat.

Jen za poslední tři roky přibylo v Evropě pět milionů lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Dnes je jich v Evropě celkem 123 milionů lidí. To je čtvrtina obyvatel Evropy. Myslím, že nejsem sám, komu tato čísla připadají alarmující.

I přes mírné oživení stále pokračuje dlouhodobý trend rozevírání nůžek mezi jednotlivými společenskými skupinami. V době, kdy po prodělané hospodářské krizi hledáme nové zdroje hospodářské prosperity, je zcela namístě se zabývat otázkami spravedlivého rozdělení.

Na mladé, dlouhodobě nezaměstnané a seniory dopadla evropská krize nejsilněji. Je proto nutné zvažovat a diskutovat cílenou pomoc právě těmto skupinám obyvatel na evropské úrovni. Rád bych zde zmínil a připomenul zejména původní iniciativu frakce Socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, která se jmenovala Garance pro mladé.

Výzvy pro sociální politiku

Z aktuálních výzev pro evropskou sociální politiku lze zmínit sociální dopady současné migrační krize. Je důležité, aby tlak na národní sociální systémy v důsledku této migrační krize nevyústil ve snižování sociálních standardů pro občany nebo v omezení volného pohybu osob v rámci Evropské unie. To bych považoval za nešťastné a za zásadně protichůdné filosofie evropského sociálního modelu.

Dalším rizikem je možnost, že mnozí z těch, kdo nově přijdou do Evropy, se stanou sociálně vyloučenými. Musíme umět využít jejich potenciál a jejich vůli hospodářsky a sociálně se integrovat. Je třeba vyvíjet veškeré snahy k řádnému začlenění příchozích migrantů a azylantů mezi většinovou společnost. Je potřeba zabránit jejich diskriminaci zejména na trhu práce, aby nedocházelo k jejich hospodářskému vyloučení.

Tím klíčovým faktorem pro úspěšné začlenění ve společnosti i na trhu práce, je vzdělání. Investice do vzdělání a zajištění vzdělání pro ohrožené skupiny obyvatel vnímám jako zcela zásadní prostředek v rámci obecného boje se sociální nerovností. A podle mého názoru musí evropský sociální model hrát větší roli.

V tomto kontextu nelze opomenout ani rychlé technologické změny, kterých je třeba využít tak, aby sociální nerovnost snižovaly a nikoli prohlubovaly.

Prohlubování Hospodářské a měnové unie

Zvláštním a dlouhodobě patrně nejdůležitějším aspektem sociální dimenze evropské integrace je její role v měnové unii. Eurozóna nemůže fungovat bez dodržování pravidel, ale je také stále jasnější, že eurozóna nemůže fungovat bez solidarity.

Sociální dimenze proto musí být jedním z nosných témat debaty o prohlubování hospodářské a měnové unie, která se dnes v Evropě vede. Sociální politika musí být součástí diskuze o případných institucionálních mechanismech vyrovnání makroekonomických nerovnováh uvnitř měnové unie. Bez ní krize právě minulá určitě nebude krizí poslední. Zároveň však státy, které se k připojení do eurozóny zavázaly svým vstupem do Evropské unie, musí být součástí této debaty pokud možno na stejné úrovni jako její členové.

Celkové cíle evropského sociálního státu

Naším cílem by měla být Evropa, jejímž základním pilířem je dobře fungující sociální stát, který dokáže čelit výzvám globální ekonomiky i současné evropské společnosti. Cílem je stát, který vede k práci a zároveň myslí na potřebné a podporuje ty, kteří se práci snaží najít. Stát, který je garantem sociálního smíru ve společnosti a který umožní bohatnutí všech jejích vrstev; nikoli jedné skupiny na úkor druhé. Stát, který bojuje proti přílišnému rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Stát, který dává šanci všem bez rozdílů na jejich ekonomický původ nebo rodinného zázemí.

Takový stát je jedním z pilířů hospodářského úspěchu Evropy – předchozího a já pevně věřím, že i toho budoucího. Dělá Evropu dobrým místem pro život a dává možnost vyniknout bez rozdílů toho, kde se člověk narodil. Dává možnost stát se důležitou součástí společnosti i těm občanům, kterým by to čistě tržní podmínky nikdy během jejich života neumožnily. Silná společnost, jejíž obyvatelé se nebojí chudoby, nezaměstnanosti a sociálního vyloučení, je zásadním předpokladem budoucího hospodářského růstu v Evropě i jinde ve světě. Je podle mého názoru naším společným úkolem takový stát a takovou Evropu zajistit nejen pro nás, ale zejména pro budoucí generace.

Dámy a pánové, děkuji vám nejen za pozornost, kterou jste mému úvodnímu vystoupení věnovali, ale především za úsilí, které věnujete této problematice. Pevně doufám, že tato konference tady v Praze, v samotném srdci Evropy, nám pomůže se přiblížit cíli silné a sebevědomé evropské společnosti.

Děkuji.