Informace premiéra před poslanci o pozici ČR na jednání Evropské rady 24. a 25. března 2011

Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás v rámci tohoto bodu stručně informoval o přípravě jednání Evropské rady, která se uskuteční ve čtvrtek a pátek tohoto týdne, a také o základním mandátu, se kterým budeme na této Evropské radě vystupovat.

Rámec jednání je dán jako obvykle návrhem závěrů Evropské rady, jejich první návrh byl distribuován 16. března, projednal jej COREPER 17. března a následně byl revidovaný návrh byl projednán na Radě pro obecné záležitosti 21. března tohoto roku. Další návrhy jsme dostali včera ve večerních hodinách. Návrh závěrů obsahuje tři nanejvýš aktuální témata - hospodářskou politiku, situaci v Libyi a samozřejmě situaci v Japonsku. Rád bych jednotlivá témata krátce shrnul s postojem české vlády.

Prvním tématem summitu je hospodářská politika. V rámci tohoto bodu se budeme zabývat hned několika oblastmi - implementací evropského semestru, paktem pro euro, posílenou hospodářskou koordinací i stabilizačními mechanismy pro eurozónu. Nejprve mi dovolte věnovat se pro nás nejdůležitějšímu tématu, kterým je pakt pro euro, dříve též označovaný jako pakt konkurenceschopnosti. Vláda vždy chápala důvody, jež vedly k jeho navržení, protože stabilní eurozóna je v našem zájmu. Dlouhodobá stabilizace eurozóny totiž vyžaduje nejen úsporné fiskální kroky, ale i další opatření, která podpoří konkurenceschopnost evropských ekonomik v unijním i celosvětovém srovnání.

Na druhé straně je třeba si uvědomit limity, jimiž byl pakt od počátku doprovázen. Kroky, s nimiž přišly původně Francie a Německo jako navrhovatelé, byly mířeny mimo sféru kompetencí Evropské unie. Proto nebyla možná jiná než mezivládní spolupráce. Zatímco oba státy navrhovaly ovšem, aby se zúčastněné státy politicky zavázaly k určitým vyjmenovaným opatřením, finální verze paktu připravená společně s Komisí a předsedou Evropské rady je vystavěna na jiném principu. Státy se dohodly na společných cílech - podpora konkurenceschopnosti, podpora zaměstnanosti, udržení fiskální stability a finanční stability. V rámci nich jsou stanoveny konkrétní, nikoliv ale kvantitativní indikátory, jako je vztah nákladů práce a její produktivity, věk odchodu do důchodu, atd. Tyto cíle a indikátory budou platit pro všechny zúčastněné státy. Každý si pak zvolí opatření podle vlastní vůle, jimiž bude cíle naplňovat. Tato opatření pak napíše od svého Národního programu reforem.

Vláda pozitivně vnímá, že konečná verze paktu má podobu politické mezivládní spolupráce bez změn primárního práva Evropské unie či přenosu kompetencí na orgány Unie. Pakt není formálně opřen o tak zvanou metodu koordinace, která dává příliš silné postavení Evropské komisi i mimo oblast unijních kompetencí. Tím vyhovuje i původnímu názoru vlády, jak však dále uvedu, pakt stále obsahuje několik rizik.

Co se týče obsahu paktu, nepředstavuje pro nás velká většina navrhovaných opatření problém. Řadu z nich již plníme nebo se plnit chystáme v rámci připravovaných reforem a jsou také zahrnuty v našem Národním programu reforem. Jedinou výjimkou je oblast harmonizace daní, včetně například uvažované daně z finančních transakcí, která je pro Českou republiku nepřijatelná. Přestože pakt ve své finální podobě otázku společné koordinace daní značně zeslabil, nevíme, jakým směrem se v budoucnosti vyvine. Otevírá tak potenciálně dveře budoucí daňové harmonizaci v Evropské unii, jež by dle našeho názoru vyšší konkurenceschopnosti Unie určitě neprospěla. Situaci poměrně dobře ilustruje to, že v revidované verzi návrhu závěrů Evropské rady se daň z finančních transakcí vyskytuje. Směr, jakým se bude pakt ubírat v dalších letech, můžeme nyní jen těžko odhadnout, což s sebou nese značná rizika. Může dojít k jeho rozšíření i do dalších citlivých oblastí i k faktickému rozšíření unijních kompetencí na úkor členských států.

Současně bych rád podotkl, že vláda je přesvědčena, že nejlepším prostředkem růstu je fungující vnitřní trh.

V jeho naplňování máme osvědčené nástroje unijní legislativy a nemusíme hledat nic nového. Pokud chceme jít mimo vnitřní trh a kompetence Evropské unie, je to jistě možné, ale jen v rámci oné volné, politické koordinace mimo systém Evropské unie. Stávající pakt je takto sice navržen a míněn, přesto ale obsahuje nejasnosti. Nejistý je samotný právní základ paktu. V tuto chvíli pouze jakási politická proklamace zúčastněných států. Nejasné je pak ale postavení Evropské komise a dalších institucí. Pakt se výslovně neopírá o žádné ustanovení evropského práva, přitom ale pověřuje komisi monitoringem plnění převzatých závazků. Ty mají být ovšem zahrnuty i do národních programů reforem jednotlivých států v rámci strategie Evropa 2020. Zde ovšem hraje komise mnohem silnější roli. Může zde nejen monitorovat, ale i hodnotit dosažený pokrok a vydávat státům konkrétní doporučení, co mají zlepšit. Pokud bude i naplňování paktu komise takto kontrolovat, bude jejich faktické postavení silné, stejné jako v otevřené metodě koordinace. Je tu ovšem i právní problém akutní, zejména v případě, že instituce Evropské unie budou takto de facto posilovat své postavení mimo kompetence Evropské unie. Unijní instituce lze totiž používat pro všech 27 států. Pro menší skupiny mohou pracovat jen tehdy, pokud to připouštějí konkrétní články smlouvy, jako u posílené spolupráce, Schengenu nebo eurozóny. V tomto případě jde ale o pakt mimo rámec unijního práva, který neplatí jen pro eurozónu. Instituce, na které přispívá i Česká republika, by pak využívaly jiné státy k cílům, z hlediska unijního práva vlastně můžeme je nazvat s jistou nadsázkou soukromím.

Uvedené dva problémy, tedy harmonizace daní a nejasné postavení institucí Evropské unie a právní povaha paktu vedou k nutnosti hlubšího zamyšlení a vyčkání.

Ještě podstatnější je, že vláda nebyla u sjednávání paktu. Byli jsme postaveni, stejně jako další nečlenské země eurozóny, před hotovou věc se slovy "ber nebo neber", a to fakticky před týdnem. Chtít od vlády, aby se v takto krátkém čase zavázala k něčemu tak zásadnímu, nemůže nikdo chtít. Seriózní vláda by tak neměla učinit, dokud vše mimo jiné neprojedná s Parlamentem. Politický závazek učiněný na mezinárodní úrovni míří do národní legislativy. Má-li se vláda zavázat k tomu, že Parlament schválí určité zákony, měla by to s ním probrat.

Znovu podtrhuji, že jsme mimo sféru kompetencí Evropské unie. Proto tu nelze argumentovat tím, že Parlament již dříve souhlasil s přenosem pravomocí na Evropskou unii. I když ustanovení paktu vládě konvenují, bylo by nekorektní se k nim bez Parlamentu zavazovat, když je může naplnit jen zákonodárná moc. Vláda by se mohla zavázat jen k tomu, že něco Parlamentu předloží. Navíc je třeba vést diskusi i se sociálními partnery.

V této souvislosti bych rád zmínil, že například Českomoravská konfederace odborových svazů se vyjádřila vůči paktu kriticky a požádala vláda, aby se k paktu nyní nepřipojovala.

S ohledem na všechny uvedené důvody se vláda rozhodla se k paktu prozatím nepřipojit. Je třeba vyčkat, jak se pakt osvědčí, jak se bude vyvíjet. Současně je nutné vést důkladnou vnitropolitickou diskusi na uvedené téma. Mimochodem logika paktu je logikou eurozóny. Jde o obchod mezi státy se zdravými ekonomikami, které přispívají na státy s problémovým hospodářstvím a ty za to na oplátku provádějí hospodářské reformy. My nejsme ani na jedné straně tohoto vztahu. Lapidárně řečeno, pakt podporujeme jako sňatek z rozumu, ale nevidíme v tuto chvíli důvod se prozatím do tohoto manželství blamovat. Do paktu lze ovšem vstoupit kdykoliv později. Pokud zjistíme, že se osvědčil a že rizika tu nejsou, můžeme klidně do něj vstoupit v následující budoucnosti. Rád bych zmínil, že tento postoj nevnímají naši partneři jako negativní vůči paktu. Pro nečleny eurozóny je pakt dobrovolný. Jestliže jsme nebyli při sjednávání, je jasné, že máme málo času na jeho prodiskutování a nechceme činit unáhlené kroky. Tomu všichni rozumí.

Z ekonomických témat se dále bude Evropská rada věnovat implementaci evropského semestru a s ní spojené otázce fiskální konsolidace a strukturálních reforem. Zde nevidíme zásadní problémy. Evropský semestr byl zaveden počátkem letošního ledna a jeho fungování zatím hodnotíme jako úspěšné. Evropská rada se také dotkne posílené koordinace hospodářských politik Evropské unie. Evropská rada zde naštěstí nebude mít příliš mnoho práce, neboť ministrům financí se 15. března letošního roku na jednání rady EKOFIN podařilo přijmout tzv. obecný přístup k balíčku legislativních návrhů k posílení ekonomického řízení v EU.

Závěry zmíní také otázku ozdravení evropského bankovního sektoru, konkrétně zátěžové testy bank a důležitost procesů vzájemného hodnocení prováděného v úzké spolupráci s orgány národního dohledu, Evropskou radou pro systémová rizika, komisí a Evropskou centrální bankou. Výsledkem má být zvýšení konzistence a kvality výsledků.

Posledním z ekonomických témat Evropské rady je problematika posilování stabilizačních mechanismů. Také na základním obsahu a podobě evropského stabilizačního mechanismu již byla nalezena shoda na pondělním jednání rozšířeném o euroskupiny. Česká republika podporuje ustavení evropského mechanismu stability, který zaručí stabilitu eurozóny jako celku.

Přestože Česká republika není členem eurozóny, a tedy se evropského stabilizačního mechanismu neúčastní, je stabilita eura i v našem zájmu.

Druhý velký blok témat představují zahraničněpolitické otázky. Nejaktuálněji samozřejmě jde o vývoj v Libyi. Evropská rada zhodnotí událost od svého mimořádného zasedání 11. 3. letošního roku. Budeme jednat o politických souvislostech, praktických krocích a perspektivě vývoje s ohledem na přijetí rezoluce Rady bezpečnosti číslo 1973, která opravňuje k použití vojenských prostředků k ochraně libyjského civilního obyvatelstva a vyhlašuje nad Libyí bezletovou zónu.

Konečně posledním avizovaným bodem agendy Evropské rady bude aktuální situace v souvislosti se zemětřesením a tsunami v Japonsku, které proběhlo ve stejný den jako poslední jednání Evropské rady, to znamená 11. března letošního roku. Očekává se diskuse dvou hlavních aspektů, jednak humanitární pomoci, jednak problematiky spojené s jadernou energetikou v reakci na události v jaderné elektrárně Fukušima 1.

Vláda podporuje úsilí o zajištění vyšších standardů jaderné bezpečnosti. Chceme na toto téma vést s našimi partnery diskusi a určitě se poučit z událostí v Japonsku. Na druhé straně se nesmíme nechat unést afekty a rezignovat na racionální úvahu. Vláda by odmítla úsilí o legislativní harmonizaci v oblasti standardů jaderných elektráren. Zejména by se postavila proti takovému stanovování standardů, jež by předem určilo vítěze všech budoucích tendrů na nové jaderné bloky v celé Evropské unii. Nepodpořila by ani povinné testy pod kontrolou Evropské komise, a tím faktický přenos pravomocí v takto citlivé oblasti na Evropskou unii.

Myslím si nicméně, že ve všech těchto prioritách máme vytvořenou solidní koalici s celou řadou partnerů napříč Evropské unie.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.