Projev předsedy vlády Petra Nečase před velvyslanci České republiky

Vážený pane ministře, vážené velvyslankyně a velvyslanci, dámy a pánové,

jsem velice rád, že mohu před vámi vystoupit a seznámit vás s některými svými základními pohledy na zahraniční, případně zahraničně-bezpečnostní politiku České republiky.

Vím, že řada z Vás za poslední zhruba rok a půl od března 2009 ne vždy byla v jednoduché situaci vysvětlovat věci, kterým jsme často v této zemi nerozuměli ani my sami, natož abyste vy je měli přesvědčivě vysvětlovat svým partnerům v místech svého působení. Ten rok a půl politické nestability to jsem si vědom, že řadě z vás možná přinesl nějakou tu šedinu navíc, protože objasňovat některé věci nebylo vždy jednoduché.

Já jsem si také vědom, že toto je po zhruba dvouleté přestávce, kdy v jednom případě byla z důvodu úspory nákladů tato schůzka zrušena, ve druhém případě mluvil premiér pouze k užšímu kruhu velvyslanců, takže je to první vystoupení zhruba po dvou letech, kdy má předseda vlády České republiky možnost mluvit k vám jako k širšímu sboru velvyslanců a velvyslankyň České republiky.

Já bych chtěl zdůraznit, že v České republice byla letos v létě vytvořena vláda, která má silný mandát, silnou podporu v Poslanecké sněmovně. Vláda, která na druhou stranu má před sebou velice výrazné a těžké úkoly. Jejími prioritami je bezesporu především otázka zastavení zadlužování naší země se všemi nepříznivými dopady v případě, že by se to nepodařilo, nejenom do veřejných rozpočtů, ale i do ekonomické situace jako takové.

Samozřejmě, že je tady nutnost provést celou řadu klíčových reforem, které s tím souvisí. Především reformy důchodové, zdravotnické, sociální, daňové a podobně. Vedle toho tato vláda má ambici velice výrazným způsobem v naší zemi zúžit prostor pro korupci a samozřejmě podpořit vládu práva a právní stát jako takový. Řekl bych, že to je rovnocenný úkol s úkolem zastavit zadlužování nemluvě o tom, že posílení vlády práva a zúžení prostoru pro korupci je i velmi významným a pozitivním ekonomickým faktorem, protože máloco tak deformuje tržní mechanismy a vlastnická práva jako právě korupce, případně stav těžšího vymahatelnosti práva v naší zemi.

Znamená to také, že vláda, a to zřejmě nic překvapivého, včetně jejího předsedy v tomto případě bude mít na první místo zařazenu vnitrostátní agendu řešení problémů, které jsou tady naléhavé. Když bych to s jistou nadsázkou popsal, tak stávající předseda vlády bude pravděpodobně nejméně cestující předseda vlády za poslední roky v rámci České republiky a není to pouze tím, že ne všude se dá dojet autem. Je to skutečně objektivní důvod nutnosti prosadit především vnitrostátní agendu.

Neznamená to ale, že zahraniční politika a zahraničně-bezpečnostní politika a s těmito dvěma věcmi související i evropská agenda nebude na jednom z čelních míst pozornosti vlády a jejího předsedy. Chci to tady jednoznačně zdůraznit. Je to naším zájmem a nutností, aby naše zahraniční politika byla smysluplná, aby byla konzistentní ve vyjádření svých názorů a postojů. To, že samozřejmě je dobře, že existuje dlouhodobější kontinuita v zahraničně-bezpečnostní politice, to je dobře. Koneckonců země střední velikosti, kterou jsme v evropském kontextu, a země menší velikosti, kterou jsme v globálním kontextu, pokud si nezachová tuto kontinuitu zahraniční a zahraničně-bezpečnostní politiky, tak si dovoluje luxus, na který prostě nemá, čili to je nutnost. Nicméně to, že budou logicky některé akcenty tady posíleny, to považuji za přirozené a normální.

Jaké tedy budou základní pilíře zahraniční politiky vlády České republiky v následujících měsících a letech.

Jedno jsem tady již zmínil, to je pravidlo číslo 1: konzistence našeho vystupování. Ty názory musí mít určitou kontinuitu, musí být pro partnery nepřekvapivé.

Druhé, co považuji za klíčový jako princip, je, že budeme spolehlivým partnerem. To znamená partnerem, který dodržuje své závazky a dodržuje je i v situaci, kdy to třeba i přestává být příjemné, protože tam se teprve láme chleba v dodržování zahraničně-politických závazků. Dát závazek a dodržovat ho ve chvíli, kdy z toho mám dejme tomu i benefity nebo kdy to nepřináší žádné třeba i politické náklady, tak to je velmi jednoduché. Ale ten chleba se skutečně láme až ve chvíli, kdy to přestává být příjemné a kdy to přináší třeba i vnitropolitické náklady. A my musíme mít pověst spolehlivého partnera. Partnera, který když dá slovo i v záležitostech, které nejsou dvakrát populární, tak to slovo konzistentně drží a neuhýbá i třeba populisticky nebo pod tlakem vnitrostátní agendy z toho závazku.

Třetím principem, na kterém musí být postavena naše zahraniční politika, bude, že budeme čitelným partnerem s vlastními názory. To znamená, že budeme mít politiku, která má nějakou tvář, která jde nějakým způsobem definovat, která nebude rozplizlá, šedá, ukoptěná nekonečnými kompromisy nebo neochotou vyjádřit jasný a čitelný názor. Myslím si, že opět pro zemi, která z evropského hlediska je střední velikosti, pro zemi, která z globálního hlediska je spíše menší velikosti, tak je nutné mít tuto čitelnou politiku vlastních názorů.

Čtvrtý princip, který bych tady chtěl zmínit, na kterém musíme stát, je při vědomí prosazování vlastních názorů, vlastních postojů, čitelných postojů, tak současně se nenechat dostat do pozice, kdy někoho zbytečně mentorujeme. To je myslím si velmi důležité nedostat se do pozice, kdy zbytečně pronášíme silácká slova, která jsou neadekvátní naší zahraničně-politické váze. S tím ale vůbec nesouvisí to, že máme právo, a dokonce v některých okamžicích povinnost říct silné, jasné a zřetelné stanovisko, které možná právě někoho překvapí, že ho říkají představitelé země, která je z evropského hlediska je spíše střední velikosti a z globálního hlediska menší velikosti.

Ale těchto věcí má být, když použiji lidového přirovnání, spíše jako šafránu, než aby byla stabilně spojována s českou zahraniční politikou. Čili silný názor ano, ale pak si za ním musíme jednoznačně stát. A já bych skutečně rozlišil mezi těmi dvěma českými slovy „silný názor“ a „silácký názor“. To první ano, to druhé by bylo špatně.

Musíme mít vyprofilovanou zahraniční politiku, musí to být politika s názorem, která jednoznačně je ukotvena a stojí na hodnotách euroatlantické civilizace. Z našich politických postojů by mělo být jasné odkud přicházíme, odkud jsme a kam směřujeme. Že je to tato hodnotová orientace, tento hodnotový základ, který máme. Myslím si, že z tohoto pohledu právě máme-li jakýsi nárok na to, abychom měli politiku s názory, tak musí být rozeznatelné, když teď hodně přeženu, že naše politika vychází z euroatlantických hodnot, že je to politika středoevropské země a ne třeba středoasijské země. To myslím si musí být velmi zřetelné.

Součástí toho je i navázání na ještě nedávnou dobu, kdy se Česká republika neváhala a nebála akcentovat například lidskoprávní politiku a podporu budování právního státu. Je to něco, kde my právě můžeme přinést svou specifickou zkušenost téměř půlstoletí, kdy tento národ žil v době nesvobody, nedemokracie, kdy žil v podmínkách totalitních režimů a toto může být náš pozitivní přínos.

Myslím si, že klíčovým prvkem, a v tom budeme kontinuální a konzistentní, musí být silný důraz na euroatlantickou vazbu. To, že se svým způsobem posunula doba, že dnes sledujeme, co se děje ve Spojených státech, kde můžeme pouze debatovat o tom, zda jisté posuny, které mimo vší pochybnost udělala stávající americká administrativa, zda jsou dočasného nebo trvalého charakteru, zda souvisí se stranickým zabarvením takovým nebo onakým této administrativy. Zda některé věcí například nebudou vypadat jinak – to je věc, která je sice dobrá pro politologický seminář, ale nás by neměla odvádět od toho, že klíčovým prvkem naší zahraniční a zahraničně-bezpečnostní politiky musí být silný důraz na euroatlantickou vazbu, silný důraz na Severoatlantickou alianci. My máme přeci bytostný zájem, aby se latentní, skrytou, pomalou formou Severoatlantická aliance nezměnila v jakousi novou variantu organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Prostě kooperativní bezpečnostní organizace není v našem zájmu a právě i silný důraz na euroatlantickou vazbu by měl vést k tomu, že NATO zůstane, byť to bude hodně těžké a uvidíme i na základě listopadových jednání v Lisabonu, jak se to bude vyvíjet, tak aby NATO zůstalo klíčovou komponentou našÍ zahraničně-bezpečnostní politiky.

To, co považuji za nesmírně důležité a na co si budeme muset všichni i trochu mentálně zvykat je obrácení paradigmatu v eurounijní politice. A říkám to tady zvláště na půdě Ministerstva zahraničí, protože naše evropská politika již nadále ze své zdrcující většiny není zahraniční politikou. Je tématicky, obsahem a akcenty bytostně vnitrostátní politikou České republiky. My nejsme přece v etapě, kdy se bavíme o nějaké zahraniční instituci, už vůbec ne v etapě, kdy se bavíme o tom, jak budeme působit v nějaké mezinárodní organizaci, která se jmenuje Evropská unie a v takových organizacích podobných, jsme v x dalších velmi důležitých jako je NATO, OSN apod. My tady přece řešíme bytostně vnitrostátní témata. Cokoliv se dnes rozhoduje v Evropské unii, tak dominantně má dopad na naší ekonomiku. Jsou to otázky jako je doprava, energetika, telekomunikace, otázka veřejných financí dneska bytostně propojena s evropskou politikou, zemědělství, životního prostředí a celé řady dalších věcí, které dnes a denně bezprostředně dopadají na životy deseti milionů lidí, kteří žijí v této zemi a desítek tisíc ekonomických subjektů, které tady vytváří hrubý domácí produkt. To je nesmírně důležité si toto uvědomit. Ano, zůstávají ještě velmi důležitá témata, která mají svůj zahraničně-politický charakter, jako je společná zahraniční a bezpečnostní politika, jako je východní partnerství, jako jsou vztahy k třetím zemím v té evropské oblasti rozšíření a podobně. Ano, ale pokud, a tady mluvím o celé státní administrativě. Pokud si nevezmeme evropskou agendu za vlastní jako věc, která je součástí naší permanentní, každodenní, běžné, v tom dobrém slova smyslu rutinní práce, tak nikdy plně se nenaučíme využívat možností evropské integrace a naopak v mnoha ohledech některé věci nedokážeme prosadit tak, jak bychom chtěli.

Znamená to pro nás, že v rámci evropské politiky bude Česká republika vykonávat velmi aktivní politiku. To znamená nikoliv politiku, kterou bych nazval politikou říkání ne nebo politikou dokonce vůči některým tématům, která se nám nelíbí, nebo která považujeme, že jsou v rozporu s naším zájmem, tak politikou nějaké pasivní resistence, ale naopak politikou, která je aktivní, která hledá alternativy, která hledá spojence. Protože nic horšího se nám nemůže v rámci evropské politiky stát, než když se ocitneme v izolaci. To je nejhorší okamžik a tam se podle mého názoru pokud možno nemáme dostat. To znamená aktivní politika, politika vytváření spojenectví tisíců vlákének, které nás v té nebo oné záležitosti mohou dostat situace, kdy dokážeme, byť třeba modifikovaně ale přesto prosadit své vlastní zájmy.

To, co ale považuji za klíčové, je, aby Evropská unie byla unii vědomou si svých kořenů. To znamená to, že je to skutečně organizace, která je postavená hluboce na myšlence na demokracie, na myšlence tržního hospodářství, na myšlence mírové spolupráce mezi národy. I toto hodnotové ukotvení eurounijní politiky tady musí být jednoznačně deklarováno, jakkoli víme, že někdy to praktické provádění politiky v rámci Evropské unie spíše připomíná v některých okamžicích spíše neurvalý střet spíše v politickém ringu, to k tomu patří, ale nemělo by to být standardem. To, co podle mého názoru je důležité, abychom dále razili v rámci evropské politiky vedle toho, že klíčovým má být zájem naší země, našich občanů, naší ekonomiky, že tímto musíme poměřovat každý krok, který tam děláme a musíme v tom být velmi aktivní, je další podpora rozšíření Evropské unie.

Jestliže teď se vrátím v rámci evropské agendy k té vnější zahraničně-politické dimenzi, která tady vždy zůstane. Je to bytostně v našem zájmu podporovat rozšiřování Evropské unie. Ne pouze proto, jak někdo říká, že rozšiřování Evropské unie stojí v kontradikci s jejím prohlubováním. To by byl strašně slabí a dokonce bych ho označil za slabomyslný argument. Ten hlavní důvod je přece v tom, a prokázalo se to i na stávajících rozšíření Evropské unie, že rozšířením Evropské unie se rozšiřuje pásmo stability v Evropě. Naprosto jednoznačně pásmo politické stability, pásmo stability ekonomické, pásmo stability, ve kterém je respektován základní právní řád, lidská práva, občanská práva, je prosazován právní řád, je zužován prostor pro korupci. To, že někde můžeme být třeba méně spokojeni, to je jedna věc. Ale to, že mimo vší pochybnost rozšiřováním Evropské unie dochází k rozšiřování tohoto pásma stability s jeho definičními prvky, o kterých jsem teď mluvil. To je mimo vší pochybnost a proto je v našem bytostném zájmu vedle přirozené solidarity a tradičních vazeb třeba k zemím západního Balkánu, abychom nadále velmi silně a konzistentně tuto politiku rozšiřování podporovali.

To, co je podle mého názoru nesmírně důležité, je, a tady už se dostávám na píseček Ministerstva zahraničních věcí, kdy vedle toho, jak jsem již řekl, že eurounijní agenda se stává bytostně domácí agendou ze své drtivé většiny, o to více mimochodem po vstupu do platnosti Lisabonské smlouvy, řekl bych až symbolicky vyjádřené v tom, že nadále se evropských rad budou zúčastňovat až na výjimky pouze hlavy států nebo vlád, i tím je podle mého názoru symbolicky velmi silně dáno najevo, že je to spíše vnitrostátní agenda než zahraničně-politická agenda, tak je to velmi úzká spolupráce a racionalizace činnosti Ministerstva zahraničních věcí s prací dalších agentur, které působí v této věci v zahraničí, včetně toho, kde v oblasti zahraničních vztahů působí Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Já to, co teď tady říkám na půdě Ministerstva zahraničních věcí, tak budu říkat na všech těchto dalších resortů, kterých se to týká. V zájmu této země je maximální kooperace všech těchto složek české státní správy v zahraničí a maximální potlačování prvků konkurence, či dokonce vzájemné řevnivosti. To není v našem zájmu. A já znovu opakuji, to, co teď říkám tady před vámi jako před zástupci diplomatického sboru, neméně naléhavě budu říkat i před zástupci těch dalších resortů, kteří se na tomto zahraničním zastupování České republiky podílejí.

Prosím, hledejte vždy způsob, jak spolupracovat. Prosím, hledejte vždy způsob, jak spíše naleznout společné synergické efekty než uplatňování řekněme rigidně-resortních přístupů a já jsem přesvědčen, že u drtivé většiny z vás tady říkám něco, co je pro vás samozřejmostí. Ale přesto jsem považoval za povinnost toto říci s tím, a znovu to opakuji, že neméně stejná a naléhavá slova budu říkat i na adresu těch dalších resortů na jejich půdě, protože tady ta vzájemná kooperace vedoucí k vzájemné synergii je nesmírně nutná.

S tím souvisí i poslední poznámka, kterou jsem chtěl před vámi, vážené paní velvyslankyně a vážení páni velvyslanci, říci, je, že jednou z klíčových priorit české zahraniční politiky v následujících letech se stává prosazování ekonomických zájmů naší země. Je to jednoznačná i zkušenost z globální ekonomické krize, kterou jsme zaznamenali. Je to jednoznačná zkušenost plynoucí z toho, jak se ukázala hluboká provázanost české ekonomiky s ekonomikou Evropské unie. Tady bych chtěl připomenout, že náš export reprezentuje 80 procent našeho hrubého domácího produktu, že ta provázanost, která je tady, tak je obrovská a pokud se nám podaří více diverzifikovat náš export do jiných exportních teritorií, než je jenom Evropská unie, tak to bude něco, co bude nesmírně přínosné pro tuto zemi a je to jedna z klíčových výzev, před kterými stojí česká diplomacie. Opět vím, že je to pro drtivou většinu z vás součást každodenní agendy, kterou děláte, že to vás k tomu nemusím nabádat, že vás k tomu nikdo – vláda, pan ministr, já jako předseda vlády – nemusí postrkovat, ale přesto považuji za nutné, aby to tady zaznělo, že je to nesmírně naléhavá výzva pomáhat české ekonomice v jejím exportním směřování, ale i ve vzájemném přelivu investic, to znamená zahraničních investic k nám a naopak pozitivním působením českých investic v zahraničí.

Když bych to řekl opět s poměrně silnou nadsázkou, tak bych řekl, že jedno z klíčových hodnotících kritérií pro každého velvyslance by mělo být, jak se za dobu jeho působení na dané ambasádě zvýšil vzájemný obchodní obrat s tou zemí a Českou republikou. Toto je určitě věc, která je velmi důležitá

Dámy a pánové, děkuji vám za vaší pozornost, já jsem se snažil ve svém úvodním vystoupení říci věci, která já považuji za důležité, zmínit některé akcenty, které podle mého názoru mají zaznít z úst předsedy vlády při jednání s velvyslanci České republiky a velvyslankyněmi České republiky v zahraničí a chci jenom říci, že za dobu, kdy působím v politice, a začínal jsem v politice mimochodem jako člen zahraničního výboru, dlouho jsem působil jako člověk, který byl v evropské výboru a podobně, tak jsem měl možnost velkou část z vás v různých situacích a v různých vašich pozicích za tu dobu potkat a chci jednoznačně říci, že si diplomatického sboru České republiky nesmírně vážím, protože moje jednoznačně dominující osobní zkušenost ze spolupráce s vámi je pozitivní. Takže já se na tuto další spolupráci nesmírně těším a přeji nám všem, aby byla nadále úspěšná. Děkuji.