Projev premiéra Petra Nečase na strojírenském veletrhu v Brně

Vážený pane prezidente Svazu průmyslu a dopravy, vážení delegáti Sněmu Svazu průmyslu a dopravy, dámy a pánové.

Děkuji za pozvání na váš sněm, považuji to za čest tady vystoupit, ale také za příležitost oslovit vás s několika záměry, které vláda České republiky ve vztahu k české ekonomice a také ve vztahu k podnikatelskému sektoru má.

Já bych možná začal banální, přesto však se domnívám poměrně zásadní tezí. Tato vláda České republiky si je plně vědoma toho, že to není vláda, která vytváří pracovní příležitosti a generuje hospodářský růst. My jsme si plně vědomi toho, že jakákoliv vláda může buď umožnit podnikatelským subjektům, aby vytvářely pracovní příležitosti a generovaly ekonomický růst anebo že jim může házet klacky pod nohy. Není to tak, že vláda je jakýmsi kapitánem ekonomiky, není. Ekonomika má stovky, tisíce kapitánů a jsou to naše podnikatelské subjekty a je cílem a úkolem a posláním této vlády vytvořit podmínky pro to, aby se podnikání v naší zemi vyplácelo. Protože pak to přináší pozitivní body pro všechny. Přináší to práci lidem, přináší jim to mzdu, přináší to rozvoj této země, její dlouhodobou prosperitu. Nedělá to vláda, dělá to podnikatelský sektor a já bych vám, jeho zástupcům, chtěl za to poděkovat.

Co se týká klíčových úkolů, které máme před sebou. Musíme mimo vší pochybnost stabilizovat veřejné finance. Veřejné finance a jejích vývoj v posledních letech nás musí vést k vážnému zamyšlení. Doslova a do písmene tato země projedla období velmi silného a robustního ekonomického růstu a nevyužila to ke klíčovým strukturálním změnám, jako je důchodová reforma nebo reforma zdravotnictví. Dříve nebo později se dostavilo to, co se holt v ekonomice stává. Období konjunktury bylo nahrazeno obdobím stagnace a dokonce obdobím ekonomického poklesu. Ale to již tak v ekonomice bývá, že ekonomika se pohybuje v cyklech. Jenom někteří představitelé politické scény jsou překvapeni, že tomu tak opravdu je, že se o tom jenom nepíše v teoretických učebnicích ekonomiky, ale že opravdu ekonomika v některých obdobích roste a v některých obdobích neroste nebo dokonce bohužel klesá a že to pak má samozřejmě své velmi silné dopady do systému veřejných financí a že veřejné finance nastavené na období ekonomického růstu samozřejmě nemohou plnit své základní úkoly v období, kdy ten růst prudce klesá, stagnuje, a nebo dokonce jde do záporných hodnot.

Myslím si, že toto musí být velmi vážným poučením pro širší politickou elitu v této zemi a domnívám se nejenom v této zemi. Žití na dluh se totiž stálo součástí nejenom politické, ale širší společenské kultury. Ještě rychleji než zadlužení státu v této zemi přece roste zadlužení domácností. Žití na dluh je každodenní součástí života této země a já jsem přesvědčený, že musíme tuto kulturu žití na dluh změnit a musí začít především stát sám u sebe a stát musí být ten první, kdo přestane žít na dluh, kdo přestane financovat svůj chod z toho, že si od svých spoluobčanů půjčuje peníze a vlastně potom všechny spoluobčany zadlužuje.

Vedle stabilizace veřejných financí, což je klíčový krátkodobý a střednědobý úkol vlády České republiky, musíme čelit i dalším, podstatně dramatičtějším a dlouhodobějším výzvám. Já bych tady zmínil především dvě z nich. První je určitě globalizace ekonomiky. To není dneska pouhý pojem z novinových článků nebo z politologických seminářů. Je to reálný faktor a desítky a stovky z vás se s tím potkávají. Výroba, služba se najednou z místa, kde se produkovala po desítky někdy dokonce po stovky let, kliknutím několika počítačových myší klidně přesunuje o stovky nebo tisíce kilometrů do jiných míst, do jiných kontinentů. Čelíme nejenom konkurenci tady vzájemně mezi sebou, nejenom tady v rámci jednotného otevřeného trhu Evropské unie, ale čelíme globální ekonomické konkurenci. A v tomto musí česká ekonomika dlouhodobě obstát, v tomto musí být schopná naleznout své komparativní výhody a založit základy pro dlouhodobou konkurenceschopnost této země jako základů pro budování dlouhodobé prosperity. Je to klíčový úkol politické reprezentace naleznout cestu zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky, dlouhodobé konkurenceschopnosti na desítky let.

Tou druhou zásadní výzvou, které musíme čelit, je demografický vývoj. Ten je poměrně razantní a dobíhá nás velmi rychle. Nebudeme-li schopni adaptovat naše základní veřejné systémy na tento demografický vývoj, tak v horizontu již několika let začnou v této zemi veliké problémy. Není to pouze otázka tolikrát zmiňované důchodové reformy, ale adaptovat na demografický vývoj se musí celý sociální systém, systém zdravotnictví, systém rozvoje infrastruktury, vzdělávací systém, prostě prakticky všechno v této zemi.

Uvedu jenom několik čísel, abychom si uvědomili, jak rychlý tento demografický vývoj je. V současné době na jednoho penzistu připadají téměř dva lidé, kteří jsou ekonomicky aktivní. Za pouhých čtyřicet let bude tento poměr 1:1, to znamená, na jednoho penzistu bude pouze jeden ekonomicky aktivní člověk. Máme-li dnes zhruba 21 procent obyvatel naší země, kteří jsou starší 60 let, v roce 2030, tedy za pouhých dvacet let to bude více než 1/3 obyvatel této země starších 60 let. Máme-li dnes mezi sebou 380 tisíc našich spoluobčanů starších 80 let, a tento počet mimochodem vzrostl o celých 40 tisíc během pouhých čtyř let, tak v roce 2050 bude v této zemi žít jeden milion občanů této země starších 80 let. Je to nesmírně naléhavá výzva, výzva, které musí čelit veřejné systémy, ale také podnikatelská sféra, mimochodem mající své, velmi razantní dopady na situaci na trhu práce. Jenom ve věkové kohortě 24 – 64 let do roku 2030 ubude v této zemi fyzicky 750 tisíc lidí, tzn. tři čtvrtě milionů lidí ubude reálně na trhu práce se všemi důsledky na růst zaměstnanosti, tím pádem i na ekonomický růst. Jsou to velmi naléhavé výzvy, kterým musíme čelit.

V současné době řešíme aktuální prioritu stabilizace veřejných financí. Pouze zdravé veřejné finance mohou vytvořit základy dlouhodobého a zdravého ekonomického růstu. Operace, které děláme ve vztahu k rozpočtu na rok 2010, případně na rok 2011, nejsou ještě reformami. To je potřeba naprosto otevřeně konstatovat. Jsou to operace, které mají charakter spíše škrtů především na výdajové straně státního rozpočtu. Jejím cílem je udržet základní trajektorii konvergenčního programu, tzn. udržet deficit veřejných financí v letošním roce na úrovni 5,3 procenta HDP a v příštím roce ho mít na úrovni 4,6 procenta HDP tak, abychom v roce 2013 dostali již deficit veřejných financí pod 3 procenta HDP, což mimochodem neznamená ještě, že jsme zastavili zadlužování. To, že splníme i toto maastrichtské kritérium znamená dál, že se tato země bude zadlužovat, ale ta trajektorie musí být nastavená do úrovně vyrovnaných veřejných financí někdy kolem roku 2016. My totiž musíme přestat zadlužovat tuto zemi. Samotné splnění maastrichtských kritérií včetně kritéria tříprocentního deficitu veřejných financí za rok není zastavením zadlužování, to je pouhé zpomalení zadlužování, ale to zadlužování běží dál.

Znamená to tedy připravit hluboké strukturální reformy zaměřené na výdajovou stranu rozpočtu. Jestliže to vezmeme z hlediska celkového objemu veřejných financí, tak se jednoznačně ukazuje, že opravdu klíčovými reformami v této oblasti je reforma důchodového systému, to ročně znamená zhruba 340 až 350 miliard korun za jediný rozpočtový rok, a samozřejmě reforma zdravotního systému s jeho zhruba 220 miliardami korun ročně. To jsou klíčové reformy, které musí reagovat nejenom na stav veřejných financí, ale musí nastavit dlouhodobé parametry udržitelnosti právě i ve vztahu k demografickému vývoji, o kterém jsem tady mluvil, který právě bude mít svůj velký impakt do těchto systémů především. To co musíme také udělat, je samozřejmě reformovat celý sociální systém, reformovat trh práce, reformovat systém školství v naší zemi jako základní faktor naší dlouhodobé konkurenceschopnosti, reformovat systém vědy, vzdělání, výzkumu a inovací, v podstatě zaměřit se na celkovou modernizaci České republiky tak, aby moderní Česká republika obstála všem výzvám 21. století. To považuji za nesmírně klíčové a v tom samozřejmě sehrává i velmi důležitou úlohu podnikatelský sektor jako základní zdroj a motor ekonomického rozvoje a generování pracovních míst a v tom samozřejmě své specifické místo má i sektor průmyslu. Protože já nevěřím na takové ty úvahy a zdánlivě malebné vize o deindustrializaci České republiky, o překlopení naší ekonomiky do razantního sektoru služeb a podobně. Nevěřím, že by podobný krok byl úspěšný a nevěřím, že podobný krok by vytvořil dlouhodobou prosperitu této země. Ano, je realitou, že sekundární sektor v této zemi zajišťuje 40 procent hrubého domácího produktu. To zda se pohne o nějaké to procentíčko nahoru nebo směrem dolů není zase tak důležité, ale je to základní motor, který generuje ekonomiku v této zemi a její ekonomický růst a myslím si, že bychom si toho měli být vědomi a i hospodářská politika vlády by tomuto silnému postavení průmyslu v České republice měla odpovídat.

Co můžeme udělat pro lepší rozvoj podnikatelského sektoru, co můžeme udělat pro to, aby právě jsme byli tou vládou, která neháže klacky pod nohy podnikatelskému sektoru, která mu právě vytváří podmínky pro to, aby mohl plně uplatnit své schopnosti a možnosti tím pádem generovat ekonomický růst, ale také generovat pracovní příležitosti, dát lidem práci, umožnit jim získat mzdu, protože není důstojnější způsob, jak si zaopatřit živobytí než prací a mzdou. Není nic lepšího, je to tisíckrát lepší než dělat z tohoto národa obdržitele sociálních dávek a touto cestou bychom měli jít, tzn. mzda místo sociální dávky a to bez fungujícího podnikatelského sektoru nedokážeme.

Chtěl bych představit šest klíčových oblastí, ve kterých podle mého názoru vláda musí zasáhnout, aby zlepšila podnikatelské prostředí v této zemi a podmínky pro to, aby se tady mohl dlouhodobě generovat ekonomický růst a pracovní příležitosti:

1. Samotné podnikatelské prostředí jako takové – míra byrokratizace, počet různých regulací, ale také míra korupce, která je v naší zemi. V tomto musí vláda podniknout jasné a čitelné kroky, které povedou k tomu, že naše ekonomika bude méně byrokratizovaná, že budeme velice pečlivě posuzovat všechny deregulace a budeme se pokoušet maximum z nich, které je možné, buďto zrušit nebo alespoň omezit a že se samozřejmě v této zemi cestou soustavných kroků razantním způsobem zúží prostor pro korupci. To považuji za nesmírně důležité, protože korupce je bytostně protitržní a protipodnikatelský jev, protože nic tak nenarušuje trh jako je právě korupce. Proto je i ekonomickým zájmem, nejenom společenským a morálním zájmem, potlačit korupci a zúžit prostor pro koruptivní jednání.
2. Oblast trhu práce. Je to jedna z klíčových kategorií vedle klasických trhů, které známe ať již finanční nebo nefinanční podoby a je to jedna z kategorií, na který má vláda poměrně značný dopad. Nejenom z hlediska regulace, ale přímého fungování na trhu práce. Proto potřebujeme primárně pokračovat v reformách, které posunou sociální systém k tomu, že bude motivovat ke snaze naleznout zaměstnání a vydělávat si na živobytí mzdou, nikoliv sociálními dávkami. Musí to být motivující sociální systém vedoucí k aktivitě, nikoliv k pasivitě a k pohodlnému setrvání v sociálním systému. Klíčovou součástí těchto věcí je vybudování flexibilního trhu práce. Nebudeme-li mít dostatečně pružný trh práce, tak veškeré úvahy o rozvoji zaměstnanosti o snižování nezaměstnanosti budou pouze teoretickými slovními cvičeními politiků vedenými na toto téma, protože jedině pružný trh práce dokáže vytvořit podmínky pro trvalý růst zaměstnanosti.
3. Reforma a větší efektivnost celého systému vědy, výzkumu, vývoje a inovací. Vidím to jako klíčový faktor, chceme-li být skutečně průmyslovou ekonomikou založenou na oborech s vysokou přidanou hodnotou na oborech, které jsou založeny na kvalifikované pracovní síle, tak je to právě fungující, efektivní systém vědy, výzkumu, vývoje a inovací, který musíme v naší zemi vybudovat a čeká nás tady ještě obrovský kus práce mimo jiné daný i tím, že je tady obrovská setrvačnost, že jsou tady silné zájmové skupiny, které samozřejmě pod fangličkou celospolečenských zájmů hájí své úzce partikulární, skupinové zájmy.
4. Reforma vzdělávání. Chceme-li být skutečně moderní ekonomikou, moderní zemí, tak to musí být země vzdělaných a kvalifikovaných lidí. Pouze taková země dokáže udržet na svém území nebo přitáhnout obory s vysokou přidanou hodnotou. Tato naše komparativní relativní výhoda slábne. Teď nemám na mysli jenom Českou republiku ale celou Evropskou unii. Ještě před deseti lety se například Čína podílela na světovém trhu oborů s vysokou přidanou hodnotou pouze třemi procenty, dneska je to již téměř 20 procent, kde se podílí na světovém trhu oborů s vysokou přidanou hodnotou. Dynamika exportu vysoce technologických oborů z Číny je dokonce vyšší než z Evropské unie. Čili v tuto jsme již pod reálným globálním tlakem a musíme se zaměřit i na reformu vzdělávání, terciárního vzdělávání, ale nesmíme zapomínat ani na základní a střední školství, protože nadále to klíčové bude úloha středních škol z hlediska jak přípravy absolventů pro vysoké školy, tak z hlediska přípravy absolventů pro trh práce.
5. Oblast daňová. Podle mého hlubokého přesvědčení nemáme prostor pro zvyšování složené daňové kvóty, považoval bych to za chybu, za něco, co podvazuje ekonomický růst, co znemožňuje podnikatelským subjektům jejich reálný rozvoj. To co ale potřebujeme je restrukturalizace složené daňové kvóty. Máme příliš vysoký podíl například odvodů na sociálním pojištění z hlediska příjmů státu. Je to podíl, který vede mimo jiné k tomu, že máme velké vedlejší náklady práce, to znamená musíme snížit podíl těchto odvodů na příjmech státu spíše ve prospěch nepřímých daní, protože nemá význam snižovat tento poměr odvodů ve prospěch například přímých daní, to bych považoval za velmi krátkozraké opatření. Ale právě to, že pokud si uděláme komplexní analýzu odvodů i přímých daní, tak jednoznačně ukazuje, že neplatí teze, že Česká republika je zemí, kde jsou daně nějakým způsobem podseknuty. Právě ty odvody jednoznačně ukazují, že to tak není a že zvýšení této odvodové zátěže by bylo hrubou chybou a že musíme jít přesně opačným směrem. Mimo jiné i proto, že analýza příjmů státu a státních rozpočtu za poslední roky jednoznačně ukázala, že rezistence vůči ekonomickému cyklu, vůči růstu nebo poklesu ekonomiky, u různých typů daní a odvodů je velmi dramaticky rozdílná, je velmi nízká u odvodů a jenom naopak velmi vysoká u nepřímých daní – především u daně z přidané hodnoty. Chceme-li mít dlouhodobě stabilní veřejné finance, které budou i odolné vůči výkyvům ekonomického cyklu, musíme je zakládat primárně na nepřímých daní, protože takto vytváříme základ pro trvale udržitelné zdravé veřejné finance. Musíme také celý systém zjednodušit a jít cestou Jednotného inkasního místa, což je jeden z klíčových úkolů, které vláda pod mým vedením má před sebou. To bude znamenat samozřejmě efektivnější správu daní, odvodů a poplatků, ale také lepší podmínky pro vás jako pro podnikatelské subjekty.
6. Rozvoj infrastruktury, včetně dopravy, telekomunikací, energetiky, e-governmentu apod.

To je šest klíčových oblastí, na které se chceme zaměřit, protože chceme, aby v této zemi bylo dobré žít, aby z této země neodcházeli nejenom investoři, ale ani lidé mladšího a středního věku, jak se děje v některých nových členských zemích Evropské unie. My chceme, aby sem lidem přicházeli žít, aby tu chtěli žít a pracovat. Nejenom ti z nás, kteří se tu narodili, ale i ti, kteří přichází odjinud. Chceme zkrátka, aby Česká republika byla dobrým místem pro život, proto děláme reformy, proto jsou tyto reformy nezbytné, proto je chceme provést, máme tuto vůli a já pevně věřím, že tyto reformy budou úspěšné ku prospěchu deseti milionů občanů, kteří žijí v této zemi.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.