Vystoupení premiéra Petra Nečase na konferenci Aktivní evropská politika

Vaše excellence, dámy a pánové,

Úvodem mi především dovolte, abych vás přivítal na této konferenci, kterou vidím jako velmi důležitý krok v rámci domácí, odborné diskuse na téma naší politiky, praktické realizace politiky České republiky v rámci Evropské unie. Je také po sérii expertních jednání jakýmsi vyvrcholením přípravné fáze tvorby Strategie působení České republiky v Evropské unii, kterou by vláda měla v tomto roce schválit.

Jak víte, splnila si Česká republika vstupem do Evropské unie jeden ze základních cílů své zahraniční politiky, který si vytyčila hned po pádu železné opony. Zapojení do tohoto unikátního integračního projektu nebylo přínosem jen v ekonomické oblasti, bylo především potvrzením tradiční pozice českých zemí návratem do přirozeného prostředí, do kterého české země a obyvatelé českých zemích patřili po staletí a ze kterého byli uměle dvojí totalitou ve 20. století vytrženi. Dnes již nejsme v Evropské unii žádným nováčkem, jsme jejím plnoprávným členem a od naší aktivní evropské politiky se bude odvíjet i míra našeho vlivu na další směřování Evropské unie a jejích politik.

Samozřejmě principem evropské politiky každého státu je společný zájem jeho obyvatel. Na pojem národního zájmu je však třeba se podívat tak trochu v jiném světle. Často je totiž vytvářen dojem, jako by národní zájem byl jakýmsi protikladem zájmu evropského nebo eurounijního. Jako by šlo o čistý projev egoismu členských států. Je tomu však skutečně tak? Představme si, že by někdo pranýřoval například krajská zastupitelstva v České republice, že prosazují zájmy svého konkrétního krajů. Představte si, že by někdo pranýřoval vedení nebo zastupitelstvo na komunální úrovni nějaké obce nebo města, že prosazují zájmy této obce nebo tohoto města a prosazují je v zájmu obyvatel. To bychom asi všichni považovali za velmi divný krok. Já na tom chci demonstrovat, že prosazovat národní zájem tedy nemusí vždy nutně znamenat být v rozporu s myšlenkou evropské integrace a že to naopak považuji za věc, která je velmi přirozená a velmi správná.

Existence zájmu je spojena se samotnou přítomností jistéuzavřené jednotky, která je schopná prostřednictvím určitých procedur artikulovat i společnou vůli. To platí pro jakýkoli spolek, obec, region, stát či mezinárodní organizaci. Zájem a vůle jdou ruku v ruce.

Nehledě na tento prostý fakt platí, že světový politický systém je rozdělen na jednotky, jejichž zájem vždy platí jako konečný pramen legitimity na daném území. Stát není ničím jiným, než názvem právě pro takovou jednotku, jejíž zájem je ospravedlněním všech aktů moci na jejím území. Otázka, zda lid žijící na jejím území je určen etnicky, kulturně, jazykově, nebo společnou tradicí a vůlí je z tohoto hlediska druhotná. Jde o to, že je zde lid či veřejnost konstituující se kolem společných témat a tím pádem i společných zájmů.

To platí samozřejmě i pro Českou republiku, kde je zdrojem veškeré moci podle Ústavy lid České republiky a platí to pro kteroukoliv zemi, podobné formulace najdeme ve Spolkové republice Německo, Francii či kterýkoli další stát Evropské unie. Nejde však o zjištění, které by bylo jakkoli v rozporu s úsilím o nadnárodní spolupráci a integraci. Evropskou myšlenku je v tomto kontextu třeba chápat jako proces, jehož cílem má být prospívat zájmům všech zúčastněných států a národů. Národní zájem proto nemůže stát v opozici vůči zájmu evropskému, ale naopak je jeho základem. Evropská unie a evropská integrace není cílem sama o sobě. Je prostředkem, jak dosáhnout kvalitnějšího, spokojenějšího života občanů členských zemí Evropské unie.

To všechno však není důvodem pro nějakou skepsi, ale právě naopak. Je-li Evropská unie společenstvím fungujícím ku spokojenosti jeho občanů, nejsou národní zájmy s její podstatou v rozporu. Nejsou ani v rozporu s evropským zájmem, ale naopak jeho základem. Důležité je, zda jsou jejich nositelé ochotni ke kompromisům při jejich naplňování, k zohlednění zájmů ostatních, k uzavírání koalic a k předvídatelnému jednání při jejich prosazování.

Pro artikulaci našich klíčových prioritních oblastí lze dnes identifikovat několik výchozích fenoménů: důsledky globální finanční a ekonomické krize a následná destabilizace státních rozpočtů v některých členských státech Evropské unie, měnící se konfigurace vztahů v multipolárním světě, pokračující hrozba mezinárodního terorismu, demografické změny, zejména klesající přírůstky obyvatel a stárnutí evropských populací.

Česká republika je malá, otevřená, exportně orientovaná ekonomika, v níž více něž 80 % jejího exportu nachází svůj odbyt na jednotném vnitřním trhu EU. Máme však nižší úroveň ekonomické rozvinutosti, něž je průměr eurozóny či EU. Naším zájmem je proto pokračování v konvergenčním procesu, v míře, v níž nám to hospodářská situace dovolí. Samozřejmě si musíme být vědomi našeho závazku na přistoupení k euru, s nímž však lze počítat až ve chvíli, až budeme sami splňovat maastrichtská kritéria a současně dojde ke stabilizaci eurozóny a bude také platit, že náklady na přistoupení k euru budou nižší než náklady na udržení samostatné měny.

Je třeba zmínit zájem České republiky na moderní podobě budoucího unijního rozpočtu. Cílem je na jedné straně jeho konstruování s ohledem na zvýšení konkurenceschopnosti a inovačního potenciálu zemí EU, na druhé straně také zachování silné kohezní politiky, jejímž primárním účelem je vyrovnávání rozdílů mezi jednotlivými oblastmi EU. Při čerpání z evropských fondů by mělo dojít k přesunu zájmu od množství vyčerpaných prostředků z těchto fondů ke skutečnému přínosu, který takto spolufinancované projekty přináší.

Evropská unie nemá jen ekonomický rozměr, je to i sdílení společných hodnot a demokratických tradic a pro občany České republiky je tak důležité i budování společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém mohou uplatňovat svobody plynoucí z našeho členství v Evropské unii. V této oblasti je ovšem třeba důsledně dbát toho, aby opatření přijímaná na unijní úrovni byla pro Českou republiku a její občany skutečným přínosem.

Zásadní je také prosazování našich zájmů vycházejících ze specifické historické zkušenosti i postavení naší země ve společné zahraniční politice Unie. Sem patří i prosazování spolupráce s některými klíčovými partnery, jako je Izrael, ale také státy Východního partnerství. Obecně pak důraz na prosazování hodnot svobody, demokracie a právního státu při jednání EU navenek. V této souvislosti lze také zmínit otázku energetické bezpečnosti, které musíme i nadále věnovat prioritní pozornost.

Vážené dámy, vážení pánové, nechci na tomto místě konkretizovat všechny naše priority v nadcházející době. Hlavním společným zájmem je, aby ČR přistupovala ke své roli v Evropské unii aktivně. Současně je nutný pragmatismus ve stanovování cílů. Nelze jen na slovní úrovni hrdě nést vlajku státní suverenity, ale především se snažit o efektivní prosazování konkrétních cílů. Obecným pravidlem je, že pro naše zájmy vždy musíme hledat spojence. Proto ale musíme být stejně tak připraveni stát se spojenci pro ostatní. Je tedy zapotřebí i hledání strategických partnerů a vytváření zájmových koalic. To není nic špatného, nic nelegitimního, nic překvapivého. Ty přitom mohou být různé v různých oblastech politiky.

Je třeba se zbavit ideologizujících náhledů. Na evropské orgány nelze nahlížet ani jako na pramen všeho zla, ale ani jako posvátné instituce, které mají vždycky pravdu. Evropská komise či Parlament jsou fakticky politicky rozhodujícími orgány: jejich rozhodnutí lze proto legitimně chválit stejně jako kritizovat, aniž bychom tím nutně zpochybňovali jejich existenci. Vždyť když kritizujeme některé rozhodnutí parlamentu či vlády, také tím nezpochybňujete jejich existenci, neřku-li dokonce existenci České republiky v tomto případě. Pragmatický přístup je proto právě tím, co Česká evropská politika potřebuje.

S tím souvisí i její předvídatelnost. Je třeba dlouhodobě a kontinuálně našim partnerům říkat, co budeme prosazovat v různých oblastech. Není možné, abychom na Radě nebo Evropské radě šokovaným kolegům sdělili nějaký radikálně nový, nečekaný názor poté, co jsme na pracovních skupinách a jiných fórech nedali nic vědět. Mandáty musí být psány tak, aby bylo jasné, co jimi chceme říci. Není diplomatickým úspěchem, pokud řečník mluví záměrně tak, aby nebylo možné odhalit, co je jeho záměrem. Kabinetní diplomacie 19. století není zkrátka v dnešní Evropě namístě. Naopak, je třeba mluvit otevřeně a jasně. Za takových podmínek nám nikdo nebude vyčítat, pokud budeme třeba i velmi cílevědomě prosazovat vlastní národní zájmy.

Samozřejmě nutnou podmínkou úspěšného uplatňování české evropské politiky je koordinované a jednotné vystupování všech českých zástupců v Unii. České zájmy a ambice musí být důsledně koordinovány na vnitrostátní úrovni. Musí být formulovány na základě politického konsensu tak, aby mohly být co nejúčinněji prosazovány. Je také třeba se přizpůsobit postlisabonské institucionální architektuře, včetně dominantní úlohy Evropské rady.

Vážené dámy, vážení pánové,

významnou roli při ovlivňování unijního dění a při prosazování národních zájmů hrají vysoká míra odbornosti, praktické zkušenosti a znalosti unijních mechanismů. Hlavní tíže zastupování zájmů ČR v EU spočívá přitom na státní správě. V tomto ohledu bylo období, kdy Česká republika stála v čele Evropské unie při výkonu předsednictví v Radě EU cennou zkušeností. Poukázala na silné i slabé stránky české evropské politiky a je třeba ji v následujícím období využít.

Současně je třeba úzce spolupracovat s podnikatelským prostředím, se sociálními partnery a dalšími organizacemi. Úřad vlády za tímto účelem vedl a vede expertní diskuse na různých fórech o budoucnosti naší evropské politiky i dílčích sektorových politik. Podobně činí i ministři naší vlády v rámci svých evropských agend. Nadále však musíme mít na paměti hlavní cíl nadcházející doby, jímž je aktivní a předvídatelná politika otevřená hledání strategických partnerů s podobnými klíčovými zájmy v rámci snahy prosadit právě naše zájmy.

Doufám, že i tato konference, dámy a pánové, přispěje ke konkretizaci takové politiky, a přeji Vám všem plodnou diskusi.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.