Vystoupení ministra pro evropské záležitosti J. Chmiela na konferenci "Ekonomická situace na pozadí rozvoje podnikání", Vizovice 15.4. 2010

• Vláda ČR i já osobně jsme si velmi dobře vědomi klíčového postavení podnikatelů pro hospodářský rozvoj členských států, a tedy i Evropské unie jako celku.

• Evropská unie, respektive drtivá většina členských států neoplývá bohatými zásobami surovin. Za relativně vysokou míru svého hospodářského rozvoje vděčí tedy kvalitě svých lidských zdrojů, schopnosti produkovat a obchodovat výrobky a služby s vysokou technologickou a přidanou hodnotou.

• To v podmínkách tržního hospodářství znamená jediné – schopnost a odhodlání podnikatelů, ochotných o svém vlastním riziku a k užitku svému i k užitku celé společnosti soutěžit o úspěch.

• Tato soutěž má pochopitelně globální rozměr. A proto každá vláda, chce-li, aby společnost jako celek uspěla, musí být schopna zajistit své podnikatelské sféře nejen příznivé domácí podmínky, ale též co možná nejefektivnější přístup na zahraniční trhy. A to ať už se jedná o trhy produkce, či surovin.

• Jednoduše řečeno – konkurenceschopnost evropských firem závisí nejen na jistě klíčových schopnostech jejich manažerů, ale též na schopnosti veřejné moci nabízet příslušný rámec pro efektivní ekonomické fungování firem. Doma i na globálním trhu.

• Je zřejmé, že Evropa dnes čelí řadě systémových výzev – ať už jde o stárnutí populace, nedostatečný růst produktivity práce, hrozící technologické zaostávaní za tradičními ale nyní již i novými centry hospodářského rozvoje. Evropa soustavně klesá v rámci žebříčků kvality univerzitního vzdělání. Potřeby trhu práce a vzdělávacího systému nejsou pružně slaďovány. Dramaticky poklesl přísun zahraničních investic. Dále je zde relativně nákladný sociální systém, který navíc často působí demotivačně pro uchazeče o zaměstnání. Výsledkem a dalším negativním katalyzátorem je nedobrý stav veřejných financí. Toto vše se děje na pozadí rostoucí globální konkurence, a to již i na trhu technologicky vysoce náročné produkce.

• Hospodářská krize přitom nic neubrala na aktuálnosti těchto výzev – přímo naopak je učinila relevantnějšími než kdy předtím.

• Řečené není mým přesvědčením, jsou to jednoduše fakta. Vláda ČR si těchto vcelku jednoduchých, byť nepříliš zdůrazňovaných skutečností, vždy byla a je vědoma.

• Proto jsme považovali za naprosto samozřejmé, aby klíčovost postavení podnikání a podnikatelů byla náležitě zohledněna v rámci takzvané strategie „Evropa 2020“, která má být hlavní strategií hospodářského rozvoje EU na příštích 10 let.

• Proto jsme také již zavčasu formulovali svou národní pozici na podzim 2009, kde zlepšení kvality podnikatelského prostředí, pružný trh práce či daňové prostředí příznivé pro reinvestici zisků do dalšího rozvoje firem hrálo klíčovou roli na poli „interní“ hospodářské politiky.

• V externí dimenzi jsme poté navrhovali skutečně efektivní zpřístupnění třetích trhů jdoucí ruku v ruce s prosazováním práv duševního vlastnictví. To vše ať už na základě multilaterálním (WTO), či bilaterálním (dohody o volném obchodu).

• Bohužel se z našeho pohledu krize podepsala na vývoji debaty na úrovni EU poněkud jinak. Měli-li bychom srovnat navrhovaný obsah strategie EU 2020 s tolik kritizovanou lisabonskou strategií, tak došlo k upřednostnění sociální dimenze a potřeby podnikatelů zohledněny nebyly.

• V březnu Evropská komise vydala Sdělení ke strategii 2020. V ní EK navrhla stanovení 5 hlavních cílů, z nichž však ani jeden se bezprostředně neváže na kvalitu podnikatelského prostředí a nenabízí ani jiný přímý přístup ke zvyšování konkurenceschopnosti evropských firem.

• Nepřímo se možné vyšší konkurenceschopnosti evropských firem sice některé hlavní cíle týkají, například zvýšení zaměstnanosti na 75 procent či zvýšení investic do výzkumu a vývoje na 3 procenta HDP. Jistý pozitivní vliv by též mohl mít cíl zvýšit počet vysokoškolsky vzdělaných lidí.

• Přímé cíle, které by podtrhly důležitost podnikatelského sektoru z hlediska tvorby pracovních míst i obecného fungování hospodářství, však chybí. V úvahu jich přitom přichází celá řada – ať už snižování administrativní zátěže, závazek v dalším prohloubení vnitřního trhu, reformy pracovněprávních vztahů a sociálních systémů za účelem možného vyššího růstu produktivity práce, či závazek investičně atraktivnějšího prostředí. Nic z toho v hlavních cílech strategie, jež má být hospodářskou, není.

• Co víc – byl vytvořen cíl redukce relativní chudoby, což ČR od samého počátku kritizovala. Domníváme se totiž, že relativní chudoba je především výsledkem jednak vlastní hospodářské prosperity, jednak nastavení daňového a sociálního systému. O schopnosti uspět v globální hospodářské soutěži toho však příliš neříká.

• Tyto postoje ČR setrvale a od samého počátku prezentovala již na nejnižší pracovní úrovni, tak na úrovni jednotlivých sektorových rad a konečně též na půdě Evropské rady.

• Za tímto účelem jsme též urychleně vypracovali a schválili příslušnou pozici ČR ke Komisí zveřejněnému Sdělení.

• Na poslední Evropské radě, která proběhla 25.-26. března, jsme prezentovali požadavek nestanovovat cíl „redukce relativní chudoby“ a naopak vytvořit nový hlavní cíl, který by reflektoval klíčovost podnikatelského sektoru. Snad i naším přispěním Evropská rada prozatím neschválila cíl „redukce chudoby“ s tím, že je zde nutná ještě další metodologická debata. Definitivně tak tedy byly schváleny jen tři cíle – legislativně již zakotvené environmentální závazky EU, zvýšení zaměstnanosti na 75 procent a zvýšení investic do výzkumu a vývoje na úroveň 3 procent HDP.

• Bohužel však chybělo odhodlání jasně posílit aspekt konkurenceschopnosti v rámci strategie, jež by koneckonců měla být především o konkurenceschopnosti jako základním předpokladu úspěchu EU v 21. století. ČR přitom v tomto volání nebyla zdaleka osamocena. Spolu s námi obdobně argumentovaly tradičně liberálnější státy nakloněné podnikání a volnému obchodu, leč bez valného výsledku.

• Je samozřejmé, že nikdo nemůže ČR bránit, abychom si stanovili svou vlastní reformní agendu, jdoucí nad rámec strategie EU 2020. ČR však coby malá otevřená ekonomika realizuje drtivou většinu své produkce na území vnitřního trhu. Je tedy logické, že jsme se snažili o stanovení smysluplné celoevropské strategie, která pomůže k většímu růstu našich partnerů a tím potenciálně i nás samotných.

• Byť s výsledky dosavadních jednání nemusíme být spokojeni, pokusíme se využít a rozvinout to, co vnímáme v navrhované strategii za pozitivní. Do letní Evropské rady nás čeká debata o tom, jak konkrétně v ČR dostát cílům v oblasti zvyšování zaměstnanosti a zvyšování investic do výzkumu a vývoje.

• Za tímto účelem jsem se rozhodl zorganizovat sérii setkání s odborníky a zainteresovanými stranami, včetně představitelů podnikatelské sféry  akademické obce. Tato jednání proběhnou formou kulatého stolu a očekávám od nich podněty ke stanovení určitého národního harmonogramu pro dosažení cílů v oblasti zaměstnanosti a navýšení investic do výzkumu a vývoje.

• Plnění těchto cílů totiž nepovažuji za jakýsi povinný domácí úkol, ale za rozumné a nutné předpoklady budoucího možného úspěchu české ekonomiky a tím i naší společnosti jako celku.

• Výstupy z jednání odborníků a zainteresovaných stran též využijeme i s ohledem na pokračující vyjednávání konečné podoby strategie směrem k letní Evropské radě, kde by strategie „Evropa 2020“ měla být fianlizována.

• Byť jsme tedy prozatím neuspěli se všemi svými požadavky u hlavních cílů strategie, stále vidíme prostor pro úsilí, jehož výsledkem by mohlo být podstatně výraznější zohlednění potřeb podnikatelské sféry v rámci strategie „Evropa 2020“.

• Rád bych vám tedy nyní pouze stručně nastínil, co vše nás ještě čeká a kde tedy onen prostor pro lepší zohlednění potřeb podnikatelů vidíme.

• Směrem k letní Evropské radě budou souběžně probíhat:

• 1) jednání o podobě zbývajících hlavních cílů, neschválených na jarní Evropské radě („redukce chudoby“ resp. jiná forma sociální inkluze, cíle v oblasti vzdělávání)

• 2) jednání na národních úrovních ohledně příspěvků jednotlivých členských států k plnění již schválených hlavních cílů tak, aby letní Evropská rada mohla ve spolupráci s Evropskou komisí vyhodnotit dosažitelnost stanovených hlavních cílů.

• 3) debata na národních úrovních o tzv. úzkých hrdlech (bottlenecks), které jsou v tom kterém členském státě hlavními překážkami hospodářského růstu a posílení zaměstnanosti (toto by mělo následně umožnit lépe „ušít na míru“ reformní agendu dle potřeb a výzev, jimž čelí ten který členský stát),

• 4) debata o podobě tzv. Integrovaných směrů, jež jsou jednou z důležitých součástí koordinace hospodářských politik (v oblasti makroekonomické, mikroekonomické a v oblasti zaměstnanosti), na jejichž základě budou vypracovávány tzv. národní reformní programy i zprávy o jejich plnění v jednotlivých členských státech tak, jak tomu bylo i v rámci lisabonské strategie.

• A právě v jednání o podobě Integrovaných směrů stále spatřujeme prostor pro náležité zohlednění podnikatelského sektoru i předpokladů k podpoře makroekonomické stability. Pokud uspějeme, dostaneme tak svým vlastním závazkům, které jsme si v národní pozici stanovili již na podzim roku 2009.