Paní Hana - ke 125. výročí narození Hany Benešové

Když Karel Čapek zveřejnil 19. prosince 1935, den po volbě Edvarda Beneše prezidentem, tyto věty na stránkách Lidových novin, nemohl předpokládat, jaká životní pouť novopečenou první dámu republiky ještě očekává.

Anna Vlčková se narodila 16. července 1885 v Domaslavicích u Oseku v rodině traťového strážného a švadleny. Když jí bylo čtrnáct let, vzala jí k sobě na vychování zámožná teta, která se rozhodla investovat peníze do vzdělání a výchovy své neteře. Anna absolvovala rodinnou školu a s tetou bydlela na Vinohradech v domě pražského policejního ředitele Václava Oliče. S jeho dcerou Aťou (jmenovala se též Anna) navázala nerozlučné přátelství. V roce 1905 odjely obě dívky za dalším vzděláním na Sorbonnu.

Při svém pařížském pobytu se Anna Vlčková setkala s Edvardem Benešem, vysokoškolským studentem a dopisovatelem českých levicových listů. Nemajetný mladý muž, poněkud chladný a přísný, neuměl příliš flirtovat. Po nevydařeném vztahu s dívkou Annou v rodných Kožlanech, neměl zájem navazovat záhy novou známost. Mezi cílevědomým intelektuálem a oběma dívkami se zrodilo svérázné přátelství. Beneš se stal jejich učitelem a průvodcem po Paříži, děvčata o něj začala pečovat, učily ho jak společensky vystupovat a jak se oblékat. Nejvíce pozornosti mu věnovala Anna Vlčková, nejprve si získal její obdiv a poté i lásku. Zasnoubili se 16. května 1906 v Paříži a kulisou obřadu se stala proslulá Luxemburská zahrada. Slečna si tehdy na přání mladíka změnila křestní jméno z Anny na Hanu. Sňatek následoval o tři roky později, 6. listopadu 1909 v chrámu sv. Ludmily v Praze na Vinohradech.

První světová válka

Edvard Beneš v následujících letech dokončoval svá studia, učil na obchodní akademii, od roku 1913 začal přednášet na univerzitě jako docent sociologie a později i na technice. Mladá paní se starala nejen o domácnost, ale opisovala přednášky pro studenty, zpracovávala pro svého manžela poznámky a výpisky, dbala o jeho zevnějšek i relaxaci.

Po vypuknutí první světové války Beneš prodal své dva nájemní domy a část peněz včetně manželčina věna věnoval na protirakouský odboj. Po emigraci T. G. Masaryka stanul nakrátko v čele protirakouské skupiny „Maffie“, ale již 1. září 1915 odchází za hranice. Aby ji ochránil, nabídl manželce rozvod. Ta však odmítla. Hana Benešová spolu s přáteli ukrývala Masarykovy písemnosti a podílela se i na další informační činnosti. V listopadu 1915 byla zatčena a do března 1916 vězněna, poté ji ze zdravotních důvodů propustili, aby ji koncem roku 1916 na čtyři měsíce opět uvěznili. Zatuchlé a špinavé cely ji silně deptaly, pod nevybíravým tlakem vyšetřovatelů promluvila a její výpověď na jistou dobu ochromila odbojovou činnost. Ve věznicích v Praze a ve Vídni strávila jedenáct měsíců.

Vznik Československé republiky

Vznik Československé republiky znamenal pro Hanu Benešovou významný zlom. Beneš zastával úřad ministra zahraničních věcí a trávil hodně času za hranicemi nově zrozeného státu. Hana Benešová doprovázela manžela při společenských akcích a bez větších obtíží se vpravovala do role manželky významného evropského diplomata. Oba manželé byli většinu času stále spolu a při sebekratším odloučení si hned psali. Z dopisů, plných nelíčené něhy, lze vyčíst i smíření s faktem, že jejich manželství zůstane bezdětné. Korespondence nás informuje o dalších plánech a tužbách obou manželů, ale také o budování letního sídla v Sezimově Ústí, které se stalo jejich společnou radostí.

Manželkou prezidenta republiky

Oficiální první paní republiky se Hana Benešová stala až 18. prosince 1935, kdy byl její choť zvolen hlavou státu. Po tři roky se Edvard Beneš snažil bránit Československo před nacistickým Německem. Mnichov a selhání západních demokracií považoval za svou osobní prohru, 5. října 1938 abdikoval a záhy poté odletěl se svojí manželkou do Anglie. Po počátečním odmítání Britskými a Francouzskými politiky zahájil Edvard Beneš nový zápas o obnovu Československé republiky. Hana Benešová se stala předsedkyní Červeného kříže, zřídila české jesle v Londýně, pomáhala vojákům opatřovat léky, mýdlo, teplé oblečení i peníze. Prostřednictvím BBC hovořila do porobené vlasti. Spolu s Benešem pronikla mezi londýnskou elitu a byla zvána do Buckinghamského paláce. Svého chotě doprovázela jak k vojenským jednotkám, tak na jeho oficiálních návštěvách Washingtonu a Moskvy.

Po impozantním uvítání, které Edvardu Benešovi připravili 16. května 1945 Pražané, se Hana Benešová opět věnovala zdravotním a sociálním otázkám. Přijímala členky Červeného kříže, četné deputace ji žádaly o převzetí záštity nad nejrůznějšími akcemi, spolu s Janem Masarykem byla kmotrou prvního lidického novorozeněte. Pro svoji činnost získala nejen peníze, ale obdržela i poněkud neobvyklý dar – 500 q uhlí, který horníci z jejího rodného kraje věnovali ze svého deputátu na sociální účely. Veškeré dary Hana Benešová rozdělila mezi jesle, školky a sociální ústavy.

Po roce 1948

Období poválečných let ukončil únor 1948 způsobem, jenž dovršil tragedii Edvarda Beneše. Stejně jako před deseti lety našel nejpevnější oporu především ve své choti. Pád demokracie v Československu přežil jen o několik měsíců, zemřel 3. září 1948 ve své vile v Sezimově Ústí v náručí Hany Benešové.

Svého partnera přežila Hana Benešová o celé čtvrtstoletí. Pobývala střídavě v Praze a v Sezimově Ústí, bedlivě střežena Státní bezpečností. Se ztrátou milovaného manžela se sice nikdy nevyrovnala, avšak když se jejímu synovci narodila dcerka, Hana Benešová znovu nalezla radost ze života – měla opět pro koho žít. Paní Hana, jak si ji důvěrně pojmenovali občané, byla obklopena láskou přátel i anonymních lidí, kteří jí posílali květiny, knížky a drobné dárky. Velmi pozorně sledovala rozhlasové i televizní zpravodajství, četla denní tisk, navštěvovala koncerty a výstavy výtvarného umění. Kamkoli přišla, budila zájem a tichou úctu.

Hana Benešová zemřela 2. prosince 1974 ve svém bytě v Praze na Loretánském náměstí ve věku 89 let. Urna s jejím popelem byla následujícího roku uložena do hrobky Edvarda Beneše na zahradě vily v Sezimově Ústí.

V současné době vila v Sezimově Ústí slouží nejen k reprezentačním účelům předsedy vlády České republiky, ale je především důstojným památníkem Hany a Edvarda Benešových, pravidelně přístupným široké veřejnosti.

autor textu: Michal Kolář