Pavel Kohout: Deflace, sazby, vrtulník

Co je špatného na tom, že si lidé chtějí vytvořit finanční rezervu?

Metanolová aféra společně s volbami překryly pozoruhodný vývoj v české měnové politice během října 2012. Žádný na první pohled zřejmý převrat. Česká národní banka snížila základní úrokovou sazbu (dvoutýdenní repo) na 0,25 procenta, ale toto číslo vlastně jen sleduje evropské a světové trendy.

Převratný však byl obsah rozhovoru, který guvernér ČNB Miroslav Singer poskytl Hospodářským novinám. Než se však dostaneme k pointě, nejprve několik čísel. Kurs české koruny vyjádřený v eurech mírně kolísal, ale dodržuje stabilní trend. Změna za posledních dvanáct měsíců je prakticky nulová.

Takřka všechny ostatní měny však posilovaly, včetně polského zlotého, maďarského forintu, ruského rublu, amerického dolaru, britské libry a čínského renminbi. Znamená to, že česká koruna společně s eurem a islandskou korunou patřila během tohoto období mezi nejslabší měny vyspělého světa. (Argentinské peso nebereme v úvahu, ani syrskou libru. Je docela pracné najít měnu, která by v poslední době byla slabší než euro, respektive koruna.)

Důvody slabosti koruny jsou poměrně přímočaré: vysoký stupeň závislosti na eurozóně v první řadě. Kromě toho, česká ekonomika zaznamenává dlouhodobý odliv peněz v podobě zisků odváděných do zahraničí. Platební bilance zůstává záporná navzdory vysoce aktivní bilanci zboží a služeb. Celkově však peníze ze země spíše tečou ven. Nikterak dramaticky, ale k posílení kurzu tento pohyb nepřispívá.

V této situaci si Česká národní banka dělá starosti s příliš silnou korunou. A nyní je čas, abychom citovali guvernéra Singera:

Otázka HN: „Co tedy bude centrální banka dělat, když bude se sazbami na nule?“

Singer: „Bavili jsme se na bankovní radě o tom, co všechno může centrální banka nakupovat a dávat za to peníze do oběhu. Na co všechno může půjčovat a - v extrémnějším případě - jak může rozdávat peníze občanům. Tedy něco, co se občas označuje jako rozhazování peněz z vrtulníku. Pokud by to skutečně bylo potřeba, zdá se nám jako nejjednodušší pohnout s kurzem měny. Je to logické u země, která vyváží produkty odpovídající osmdesáti procentům jejího HDP. Pokud bychom měli pocit, že u nás hrozí delší deflační tlaky, samozřejmá cesta, jak se s tím vypořádat, je přes oslabování měny.“
Toto je skutečně zřetelná změna postoje. Aby nedošlo k omylu: ČNB nikdy netoužila po silné koruně. Tradičně se dívala na slabou korunu jako na nejvhodnější nástroj podpory exportu, jaký je k dispozici. Nikdy nebažila stát se druhým Švýcarskem a jeden z členů bankovní rady nedávno poznamenal, že „stát se bezpečným přístavem je to poslední, co bychom chtěli“.

Zastavme se u termínu „deflační tlaky“. Co to znamená? Deflace je záporná inflace. Index spotřebitelských cen však v září 2012 vzrostl na 3,2 procenta a nejeví klesající tendenci! Kde je tedy nějaká deflace?

Existuje ještě jiný typ deflace: pokles objemu úvěrů. Ochromení úvěrové činnosti je vždy spojeno s recesí, nezaměstnaností a podobnými nepříjemnostmi. Podíváme-li se na poslední dostupnou statistiku tvorby úvěrů v soukromém sektoru (úvěry nefinančním podnikům a obyvatelstvu), zjistíme, že koncem srpna 2012 rostl jejich objem o 3,4 procenta ve srovnání se stejným obdobím minulého roku. To je nízké číslo: průměr za posledních deset let činí 12,4 procenta ročně.

Helicopter Mirek

Při detailnějším pohledu zjistíme, že úvěrová dynamika české ekonomiky v některých ohledech připomíná neblahý začátek roku 2009. Snad netřeba připomínat, že šlo o období začátku tzv. hospodářské krize. Nejde tedy o to, že by hrozil propad indexu spotřebitelských cen - spíše propad úvěrové tvorby a související hospodářské důsledky.

Miroslav Singer si velmi dobře pamatuje nejen rok 2009, ale také éru „úvěrového zadrhnutí“, která následovala po finanční krizi roku 1997 a trvala několik let. Zajisté nechce vstoupit do historie jako guvernér, který přehnaně přísnou měnovou politikou způsobil dlouhou a nepříjemnou recesi. Proto raději preventivně povolí měnové kohouty, než aby musel tahat ekonomiku z úvěrové deflace.

Ještě Miroslav Singer: „Naše země ani světová ekonomika na tom prostě nejsou tak špatně, jako to vypadalo a dílem i bylo před třemi lety. Ale my se chováme dnes, jako by se měl svět zítra zhroutit. Lidé se nemusí chovat tak konzervativně. A proto jim snižujeme sazby, abychom jim znepříjemnili držení peněz v bankách.“ Nabízí se řada otázek. Co je tak špatného na tom, že si lidé chtějí vytvořit finanční rezervu? Nejsou spíše vystrašeni nejistotami a nepředvídatelnými kroky vlády? Není důvodem ke znepokojení, že centrální banka uvažuje o rozdávání peněz? Je „Helicopter Mirek“ vskutku ta správná přezdívka pro guvernéra?

 

Publikováno v LN, 26.10.2012