Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády

Stránka byla přesunuta do archivu

21. 12. 2012 10:25

Pavel Kohout: Ozbrojenost jako prevence

Hypotézu, že za zločinnost může snadná dostupnost zbraní, statistiky vyvracejí.

Ing. Pavel KohoutTragický útok šíleného vraha na škole v Newtownu, stát Connecticut, otevřel celosvětovou debatu o střelných zbraních. Přesně řečeno o regulaci jejich držení.

Je nepochybné, že snadná dostupnost zbraní statisticky zvyšuje pravděpodobnost výskytu nehod a zneužití. Včetně případů, kdy závažně narušený psychopat bude chtít vykonat jediný a zároveň poslední čin ve svém životě, který vzbudí nějakou pozornost.

Argument, že legální vlastnictví zbraní zvýší míru zločinnosti, však není správný. V mnoha případech je tomu přesně naopak: v rámci USA je největší násilná kriminalita ve státech, které nejvíce omezují právo nosit zbraň. V hlavním městě Washingtonu (District of Columbia) byly od roku 1975 zakázány ruční střelné zbraně vyrobené po roce 1976. (V roce 2008 byl tento zákon zrušen Ústavním soudem.) Výsledkem je zhruba trojnásobný počet úmrtí ve srovnání s federálním průměrem, neboť zločinci mohou očekávat, že oběti se nebudou bránit.

Vlastnictví zbraní omezuje i stát Connecticut, takže pološílený střelec mohl racionálně předpokládat, že se nesetká s odporem.

Mezinárodní statistiky vyvracejí dosti přesvědčivě hypotézu, že za zločinnost může snadná dostupnost zbraní. Mexiko omezuje vlastnictví střelných zbraní do té míry, že legálně lze koupit střelnou zbraň jen v jediném obchodě v hlavnímměstě, který funguje pro celou federaci. Čekací lhůty se počítají v měsících a získat povolení není snadné. Výsledek? Podle statistik Úřadu Spojených národů pro drogy a kriminalitu (UNODC) Mexiko zaznamenalo 9,97 úmrtí na sto tisíc obyvatel způsobených střelnou zbraní v roce 2007, zatímco USA 2,97.

Podle odhadů Mexičané vlastní celkem asi 15 milionů kusů střelných zbraní, z nichž ovšem jen asi třetina je legálně vlastněných. Ilegální držitelé zbraní jsou různého druhu. V první řadě jsou to lidé, kteří předpokládají, že zbraň budou potřebovat: zejména členové drogových kartelů.

Také obecná kriminalita v Mexiku je velmi vysoká. „Když tě přepadnou v Mexico City, dej jim všechno. Peníze, foťák, hodinky. Jestli tě povedou k bankomatu, vyber všechno, co máš na kartě. Ať tě ani nenapadne pokoušet se o odpor. Zdejší banditi nejenže mají bouchačky, ale neváhají je použít.“ Takto zněla první rada, kterou jsem onehdy dostal ještě na letišti od znalce místních poměrů. Později jsem ji mnohokrát dostal od starousedlíků, často ve spojení s nějakým hrůzostrašným příběhem.

Člověk si připadá mnohem bezpečněji v jakémkoli velkoměstě v USA. Američtí kriminálníci musejí počítat s možností, že oběť nejenže bude mít zbraň, ale bude ještě méně váhat ji použít než oni sami. Nejvyšší úmrtnost na střelná zranění zaznamenávají Honduras, Salvador a Jamajka, kde rozšíření legálních střelných zbraní je méně než desetinové ve srovnání s USA. Naproti tomu v Norsku nebo ve Francii, kde střelné zbraně jsou hodně rozšířené, podobná úmrtí představují jednotky, respektive desítky případů ročně.

Neexistuje tedy statistický argument pro omezení vlastnictví střelných zbraní na základě kriminality. Vietnam vykazuje asi pětinásobnou úmrtnost na střelná zranění než Česká republika, přičemž legálně vlastněných zbraní je ve Vietnamu asi desetina v přepočtu na počet obyvatel než v ČR. Důvod? Zločinci si zbraň vždy nějak obstarají, zatímco zákonů dbalý občan je bezmocný.

Pokud jde o Českou republiku, náš stát je celkem liberální ohledně držení zbraní. Existují i judikáty, které připouštějí jejich použití pro osobní obranu i v případě, že útočník nemá střelnou zbraň. Možná i díky této relativní svobodě nejsme násilným státem. Ozbrojená přepadení jsou řídkým jevem a majetková újma hrozí občanovi spíše ze strany některých úřadů nebo exekutorů.

Dobrá. Lze pochopit, že držení pistole pro osobní obranu má své důvody. Ale co pušky, zejména automatické? Těžko někdo bude chodit po městě s bushmasterem kvůli sebeobraně. Ani pro sportovní účely se tyto zbraně nehodí. Co s nimi?

Argumenty pro zákaz jsou v těchto případech silnější. Ale i zde je možné najít argumenty pro liberální přístup.

Proč Hitler vzdal útok na Švýcarsko

Ozbrojené obyvatelstvo funguje jako prevence proti možným uchvatitelům, domácím i zahraničním. Příklad. Hitlerův generální štáb připravoval před rokem 1940 několik variant útoku na Švýcarsko. Ovládnout bohatý stát s jeho bankami a vyspělým průmyslem by pro nacisty byl obrovský strategický úspěch. Tím spíše, že šlo také o začlenění německy mluvící švýcarské populace do jediné říše. Byl tu také ideologický cíl: zničení švýcarské demokracie. Nacisté ji nenáviděli více než jakýkoli jiný politický systém, neboť Švýcarsko popíralo veškeré nacionálněsocialistické principy. Přesto invaze nebyla nikdy provedena. Proč?

V jedné chvíli bylo v blízkosti švýcarských hranic přítomno kolem dvou milionů německých vojáků. Přesto německý generální štáb došel k závěru, že invaze by byla příliš drahá. Důvod? Švýcarští občané měli své vojenské zbraně doma. Nebylo možné vydat rozkaz k úplné kapitulaci a odzbrojení. Švýcarský prezident oznámil občanům, aby neposlechli rozkaz ke kapitulaci, ani kdyby jej vydal on sám osobně.

V případě invaze by následoval tuhý odpor, který by si vyžádal velmi vysoké německé ztráty. Švýcaři byli odhodláni bojovat za všech okolností. A i když německá převaha by nepochybně umožnila dobýt Švýcarsko během několika dní, Němci se raději soustředili na jiné, snazší cíle.

Tím není řečeno, že ideálním stavem je aspoň jeden samopal v každé domácnosti. Problém zbraní mezi obyvatelstvem nemá jednoduché řešení. Američané zakotvili v ústavě právo vlastnit střelné zbraně za účelem možné obrany proti Britům. Od těch nebezpečí zajisté již dlouho. Ale co ostatní země, včetně evropských? Jaká jim hrozí potenciální nebezpečí? A naší zemi?

Nebezpečí války v Evropě nebo v Severní Americe je v současné době naprosto zanedbatelné. Ale co bude za několik desítek let? Historie poskytla již mnoho příkladů, že nelze jednoduše extrapolovat minulost do budoucnosti.

 

Publikováno v LN, 21.12.2012

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X

Související zprávy