Premiér Sobotka na Josai University v Tokiu: Pro úspěšnou budoucnost Evropské unie musíme posílit její integraci, prosperitu i bezpečnost

Předseda vlády Bohuslav Sobotka ve středu 28. června 2017 během své oficiální návštěvy Japonska navštívil Josai University v Tokiu. Setkal se zde s vedením školy i studenty a vystoupil s přednáškou zaměřenou na Evropskou unii a situaci v Evropě. Premiéru Sobotkovi byl na univerzitě rovněž udělen čestný doktorát coby symbolické poděkování a projev úcty předsedovi české vlády.

Josai University je jediná univerzita v Japonsku, která se věnuje středoevropskému regionu a nabízí svým studentům program, jehož cílem je seznámit je s dynamikou střední Evropy, pochopit ji, a to také prostřednictvím výuky středoevropských jazyků včetně češtiny. Kromě vystoupení na téma budoucnosti Evropy z pohledu střední Evropy a České republiky se premiér Sobotka setkal se studenty, kteří zde studují český jazyk.

Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky na Josai University

Vážené dámy, vážení pánové,
je pro mne opravdu velkou ctí, že mi dnes byl udělen čestný doktorát Univerzity Josai. Velmi si tohoto ocenění vážím a vedení univerzity bych chtěl vyjádřit upřímný dík. Univerzita Josai je sice geograficky značně vzdálená střední Evropě, ale jako jediná v Japonsku se programově věnuje tomuto regionu a nabízí svým studentům program, jehož cílem je seznámit je s dynamikou střední Evropy a pochopit střední Evropu, a to také prostřednictvím výuky středoevropských jazyků, včetně češtiny. Studenty češtiny bych chtěl mezi vámi obzvláště přivítat a pozdravit.

Dnešní ocenění a možnost zde vystoupit mne naplňují radostí také proto, že tuto příležitost vnímám jako důkaz skutečnosti, že státy střední Evropy – a to včetně jejího širšího pojetí vždy hrály klíčovou roli a nadále představují hybnou sílu dění na evropském kontinentu. Česká republika je součástí této dynamiky a angažuje se v mnoha oblastech.

Japonsko si spolu s Českou republikou letos připomínají šedesát let od okamžiku, kdy v roce 1957 opětovně navázaly oficiální diplomatické vztahy. 

Japonsko však v historii České republiky a především někdejšího Československa sehrálo důležitou roli daleko dříve, a to ještě před historickým vznikem našeho samostatného státu, jehož nezávislost byla na sklonku 1. světové války mezinárodním společenstvím uznána. Tehdy, na počátku roku 1918, přicestoval do Japonska pozdější první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, aby se zde v Tokiu připravil na cestu do Spojených států a aby se zde připravil ke klíčovému rozhovoru s prezidentem Wilsonem, při němž amerického prezidenta přesvědčil o plánu na vytvoření samostatného Československa. Důsledkem tohoto zásadního setkání pak v témže roce skutečně byl vznik samostatné Československé republiky. 

Považuji tedy za symbolické, že se moje návštěva Japonska odehrává právě v období, kdy si pomalu začínáme připomínat 100 let, které uběhly od události, jež tak významně ovlivnila naše národní dějiny.

Zatímco první světová válka přinesla na svém konci státní samostatnost a demokracii, s druhou světovou válkou je spojena pro Čechy ztráta obojího. A zatímco zkušenost největšího a nejkrutějšího konfliktu v dějinách lidstva přivedla někdejší protivníky k pokusu zabránit opakování podobné tragédie zahájením evropského integračního procesu, který pokračuje dodnes v podobě Evropské unie, Československo a další státy střední a východní Evropy byly v zóně sovětského vlivu od tohoto vývoje po čtyři desetiletí izolovány.

Mám proto radost, že jsem měl možnost osobně zažít politické změny na sklonku minulého století v roce 1989, které nám umožnily nastoupit na cestu „návratu do Evropy“, jak jsme tehdy pojmenovali naše úsilí, které vyvrcholilo vstupem Česka, Polska, Maďarska a Slovenska do Evropské unie v roce 2004. Evropská unie dnes představuje klíčový přínos Evropy pro stabilitu a mír ve světě a je garantem základních hodnot, na kterých stojí naše společnost. Tento stav na nás Evropany, občany Evropské unie, klade nároky a staví nás před odpovědnost evropskou integraci rozvíjet a starat se o další pokračování.

Dámy a pánové, Evropská unie se dnes nachází ve zvláštní situaci. Po více než šedesáti letech integračního úsilí dospěla k výraznému úspěchu v podobě dlouhodobé mírové spolupráce dvaceti osmi rozdílných a samostatných členských států. Je to spolupráce, která je založená na společných hodnotách, vzájemné solidaritě a respektu. Někteří Evropané nepochybně vnímají všechny tyto přínosy již jako samozřejmost, jako něco, co tu je a bude a oč není třeba nějakým zvláštním způsobem pečovat. Nicméně opak je pravdou, Evropská unie dnes stojí opět na křižovatce, čelí možná největším výzvám ve své historii. Zhoršila se bezpečnostní situace v okolí EU, zhoršila se také i kvůli teroristickým útokům bezpečnostní situace uvnitř Evropské unie, zhoršila se situace na Ukrajině, na Blízkém Východě, máme tady globální ekonomickou nejistotu, migrační krizi a dezintegrační snahy, které vyvrcholily loňským rozhodnutím občanů Velké Británie vystoupit z EU.

Dovolte mi, abych v této souvislosti parafrázoval slova, která nedávno pronesla francouzská ministryně ozbrojených sil paní Goulardová během obranné konference v Praze. Prohlásila, že jsme se stali rozmazlenými dětmi mírového období, které Evropa zažívala, a zároveň poprvé od druhé světové války máme obavu, že život příštích generací bude horší než náš vlastní.

Odpověď na tento strach a obavu však nevidím v opuštění evropského integračního projektu či v jeho rozvolnění. Jedinou odpovědí musí být všestranná snaha o opětovné obnovení důvěry Evropanů v EU. Evropská unie se musí přiblížit svým občanům tak, aby znovu silně pocítili, že spolupráce v Evropě pro ně znamená hmatatelné přínosy lepšího života, ať již jde o pocit stability, bezpečí či ekonomické a sociální jistoty.

Pokud toto Evropa dokáže svým občanům zajistit, bude možné rozptýlit pochyby o užitečnosti a smysluplnosti evropského projektu a zastavit růst populismu a extremismu. Proto se moje vláda i já osobně jednoznačně hlásíme k myšlence evropské integrace a ke spolupráci v rámci Evropské unie.

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se věnoval budoucnosti EU právě z pohledu výše zmíněných priorit, tedy zajištění bezpečnosti a prosperity.

Nejen hrozba terorismu a prohlubující se bezpečnostní rizika v souvislosti s probíhajícími konflikty na Blízkém východě nebo na východě Ukrajiny, ale také změny kurzu v zahraniční politice velkých světových hráčů zásadně ovlivnily přístup ke spolupráci v obranné a bezpečnostní politice Unie. Česká republika výrazně přispěla k zahájení debaty o posílení Společné obranné a bezpečnostní politiky. Patřili jsme ke státům, které toto téma aktivně podporovaly už při přípravě slavnostní Římské deklarace z letošního března.

V této souvislosti proběhla také na počátku června v Praze konference o obraně a bezpečnosti Unie, která významně přispěla zejména k návrhu na vytvoření společného Evropského obranného fondu, ze kterého bude možné cíleně podporovat mimo jiné také vývoj a inovace v oblasti obranného průmyslu.

Tato myšlenka přitom není nová. Idea úzké spolupráce v obranné politice provázela evropský integrační proces od samého počátku, ale z různých důvodů se ji nikdy nepodařilo zcela realizovat a ještě před několika lety by bylo nemyslitelné o prohlubování obranné spolupráce v Evropě vůbec hovořit. Nyní ale dochází k výraznému pokroku. Byla přijata také společná deklarace mezi Evropskou unií a NATO, svou činnost zahájilo také společné evropské výcvikové středisko v Bruselu.

Jsem přesvědčen o tom, že jen lepší obranná spolupráce v rámci EU udělá z Evropy globálního hráče schopného posílit Severoatlantickou alianci, která i nadále zůstává zárukou udržování stability a bezpečnosti v Evropě. Naše pohnutá historie nás poučila, že základem naší bezpečnosti musí být zajištění silných a spolehlivých spojeneckých svazků, proto je dnes Česká republika silným zastáncem společné evropské snahy o zajištění bezpečnosti uvnitř Unie, z vnějšku Unie a současně také jako země zůstáváme pevně zakotveni v NATO. 

Pokud jde o zajištění prosperity v Evropě, tak podle názoru české vlády je podmínkou prosperující Evropy posilování ekonomické a sociální konvergence mezi jednotlivými členskými státy a jejich regiony. Tedy sbližování životní úrovně v rámci Evropy. Základním nástrojem v této oblasti je zachování fungujícího vnitřního trhu a jeho čtyř svobod, na kterých je evropský vnitřní trh založen – svobody pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Mladí Evropané si dnes jen těžko umí představit doby, které ale nejsou tak dávno minulé, kdy bylo nemožné projet Evropu, aniž by na hranicích každého státu museli projít celní a pasovou kontrolou, objednat si online módní oblečení nebo oblíbenou elektroniku ve kterémkoliv ze členských států, případně tam bez větších překážek odjet studovat, sbírat zkušenosti a poznávat kulturu jiné země. 

Protože mám ještě v živé paměti dobu, kdy tyto příležitosti rozhodně pro všechny neexistovaly a kdy vycestovat za hranice Československa bylo spojeno s nekonečným administrativním procesem, považuji tyto vymoženosti za úspěch evropského integračního projektu. Tyto svobody je třeba dále rozvíjet. Je potřeba usilovat o odstranění přetrvávajících bariér a bránit vytváření nových. Důležitou roli tady hraje také ambiciózní obchodní politika a na investice zaměřený rozpočet EU.

EU coby zdaleka největší světová ekonomika a největší světový trh chce být obhájcem volného obchodu i v rámci světového měřítka. Jsem rád, že se v tomto ohledu shodneme i s Japonskem. 

V době, kdy se některé světové mocnosti uzavírají do sebe, je nutné převzít vůdčí roli a prokázat, že z dlouhodobého hlediska protekcionismus k prosperitě nevede. Vyjednání obchodní dohody EU s Japonskem se blíží do finále. Očekávám proto, že společně splníme velká očekávání, která jsou do tohoto projektu vložena. Hospodářský růst, o který usilujeme, ale nesmí být samoúčelný – konečným cílem je vždy zvýšení životní úrovně lidí. Moje vláda požaduje, aby se v EU narovnávaly rozdíly, které dosud panují především mezi západem a východem Evropské unie, ale také mezi severem a jihem EU.

EU je dostatečně silný hospodářský prostor, aby si mohl dovolit jistou míru solidarity bohatších s chudšími, neboť jako na každém trhu, i zde mohou být vítězové i poražení. Moje vláda dělá vše pro to, aby těch poražených bylo přirozeně co nejméně a aby se rozdíly mezi obyvateli a občany co nejvíce snížily. Pro úspěch evropského projektu je nutné, aby z něj měli prospěch všichni – jedině tak jsme schopni obnovit důvěru lidí v Evropskou unii.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych se ještě krátce zastavil nad významem regionální spolupráce v Evropě. Do Evropy se vrátila geopolitika a význam regionů. Roste význam regionů, jako je střední Evropa. Střední Evropa dnes je zdrojem stability celého kontinentu. Úspěšná středoevropská spolupráce může dle mého názoru výrazně posílit důvěru v budoucnost Evropské unie. Základní platformou naší regionální spolupráce je Visegrádská skupina, zkráceně V4, která spojuje Českou republiku s Polskem, Slovenskem a Maďarskem. V jejím rámci se uskutečňují kooperační aktivity v různých oborech fungování našich vlád, ale také koordinujeme naše postoje a prosazování společných priorit zejména na půdě EU, ale také často v rámci NATO.

Nechceme se ale omezovat pouze na spolupráci ve formátu Visegrádské skupiny nebo jejím prostřednictvím. Za stejně důležitý pokládám v rámci střední Evropy a vztahů České republiky s našimi sousedy strategický dialog, který vedeme s Německem, který je součástí rozličné palety aktivit, na nichž už od devadesátých let stojí velmi intenzivní česko–německá spolupráce. Stejně tak se snažíme v rámci střední Evropy rozvíjet společné aktivity s Rakouskem. Takto si dohromady skládáme mozaiku středoevropské spolupráce a středoevropské stability. Středoevropská spolupráce je pro nás základem regionální identity a umožňuje nám kontakt i se státy mimo náš region, ať už jsou to partneři v Evropě, ale ať už jsou to také partneři mimo Evropu, včetně Japonska.

Vážené dámy, vážení pánové,
jsem si jist, že všechny výzvy, kterým Evropská unie čelí a o nichž jsme zde měli možnost hovořit, mají svá konkrétní řešení. Budoucnost EU je v rukou jejích členských států. Členské státy Evropské unie musí pokračovat v integračním díle, které započali zakladatelé Unie v poválečné Evropě. Je nutno navázat na jejich přesvědčení, na jejich důvěru v možnosti spolupráce a na jejich snahu zajistit Evropě mírový rozvoj, stabilitu, prosperitu a zajistit lidem důstojnost. Česká republika se na tomto úsilí chce podílet, protože úspěšná prosperující budoucnost České republiky v globalizovaném světě je podle mého názoru těžko oddělitelná od Evropské unie jako takové. Dovolte mi, abych vám poděkoval za vaši pozornost.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR