První korunovace Karla IV. římským králem 26.11.1346

Karel IV. patří bezesporu mezi nejvýznamnější postavy český dějin. Narodil se 14. května 1316 jako nestarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Malý Václav byl poslán na výchovu k francouzskému dvoru a zde přijal při biřmování jméno Karel, pod kterým vešel do českých a nejen českých dějin.

Karel byl od počátku čtyřicátých let favoritem papežské kurie, v jeho zvolení římským panovníkem ho podporoval tehdejší papež Klement VI., bývalý Karlův učitel. Naproti tomu kolem Ludvíka Bavora, Karlova oponenta a římského císaře, se soustředili odpůrci papežské hegemonie.

11. července 1346 byl Karel nedaleko Rhens zvolen římským vzdorokrálem vůči Ludvíku Bavorovi. Místo nebylo k volbě vybráno náhodně - na výšině nad ním se nacházel kamenný královský stolec. Pro Karla hlasovalo celkem pět kurfiřtů ze sedmi: kolínský arcibiskup, mohučský arcibiskup, trevírský arcibiskup, saský vévoda Rudolf a český král Jan, Karlův otec. Dva další kurfiřti ze vzdoru odmítli účast – jednalo se o markraběte braniborského a falckraběte rýnského. Oba tito kurfiřti podporovali Ludvíka Bavora.

Ke Karlově římským králem korunovaci ovšem nedošlo ihned. Karel se svým otcem zatím vyčkávali v Trevíru na její datum, když přišel obrat ve francouzsko-anglické válce. Korunovace byla odložena a Jan s Karlem se vydali pomoci Francouzům v bitvě u Kresčaku. Jan v této bitvě zahynul a raněný Karel se jeho smrtí stal českým králem.

K odložené korunovaci římským králem došlo 26. listopadu 1346. Starobylé Cáchy tehdy Karla odmítly uznat jako nového římskoněmeckého krále a tak místo tradičních Cách či Kolína nad Rýnem – měst, která podporovala Ludvíka Bavora a odmítla Karla vpustit do svých bran – se celá událost konala v Bonnu. Karel byl korunován náhradní korunou, jelikož ta pravá byla v držení Wittelsbachů.

V roce 1347 Karlův oponent Ludvík Bavor náhle zemřel při lovu. Tím ovšem boj o římskoněmecký trůn neskončil. Pokračoval v něm Ludvík Braniborský, který se snažil prosadit anglického krále Eduarda III. jako vzdorokrále. Karel byl v roce 1349 znovuzvolen a korunován. Tentokrát korunovace proběhla se vší pompou ve starobylých Cáchách. Karel byl posazen na stolec Karla Velikého. Ke korunovaci ovšem opět nebyla použita historická koruna, která byla stále v držení Wittelsbachů. Koruna, která tehdy byla položena na Karlovu hlavu, je dodnes uchována v Cáchách, protože byla instalována na relikviářovou bustu Karla Velikého.

Od doby druhé korunovace byl Karel uznáván jediným římskoněmeckým panovníkem, přesto si na jmenování císařem musel ještě počkat. V roce 1355 byl po několikaměsíční cestě do Říma papežem prohlášen římským císařem. Ke korunovaci císařem byla narozdíl od korunovace králem použita císařská koruna Svaté říše římské pocházející pravděpodobně z roku 962, kdy byl korunován Ota I., a další svátosti Svaté říše římské, které Karel a jeho družina získali od dědiců Ludvíka Bavora.

Karlova pozice římskoněmeckého krále a později císaře byla důležitá pro Lucemburky a tedy i pro České království. Z takto mocensky důležité pozice mohl Karel IV. ovlivňovat postavení Českého království v rámci Svaté říše římské a také se o to snažil.

Autorka textu: Michaela Ducháčková