Státní zámek Koloděje

Zámek se nachází na území městské části Prahy 9. Než se však Koloděje staly v roce 1974 součástí tzv. Velké Prahy, měly již za sebou 700 let existence jako samostatná obec. Počátky vsi a tvrze souvisejí bezprostředně se vznikem nové tzv. moravské cesty z Prahy na východ, která byla používána od roku 1230. První písemná zmínka je datována k roku 1346. Jméno vsi je odvozeno od "kolodějů" tedy kolářů, kteří se usadili u brodu přes říčku Rokytku na již zmíněné frekventované moravské cestě. Vzhledem k nerovnosti terénu měli jistě o práci postaráno. Dalo by se říci, že Koloděje byly ke svému současnému úkolu předurčeny již od středověku. Císař Karel IV. je věnoval svému bratrovi Janu Jindřichovi, markraběti moravskému, aby: "měl pohodlnou příležitost prodlévat v jeho blízkosti, a aby byl účasten i vládních porad i dvorských slavností v Praze." V první polovině 18. století započal tehdejší majitel Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna s přestavbou nevyhovující středověké tvrze na pohodlný barokní zámek. Přestavbu dokončila jeho dcera Terezie Anna, kněžna savojská rozená z Lichtenštejna (manželka knížete Tomáše Emanuela Savojského, bratrance známého vojevůdce Evžena Savojského). Do stavby byla zakomponována neobvykle vysoká věž, která byla zbořena až při druhé radikální úpravě zámku v roce 1806. Na počátku 19. století získal zámek klasicistní podobu. Později docházelo jen k úpravě interiérů a přilehlých budov. Zámek je rozsáhlá trojkřídlá stavba s čestným dvorem, uzavřeným zdí a železnými mřížovými vstupy. Ve středu čestného dvora je šesticípý hvězdicový bazén s fontánou v podobě dvou propletených ryb. Před zahradním průčelím je umístěna kašna s plastikou Neptuna. Díky své poloze nedaleko Prahy se stal zámek v roce 1919 dočasným sídlem presidenta T. G. Masaryka. Část zámku byla provizorně upravena, přesto však prostory nevyhovovaly potřebám presidentské kanceláře a tak na podzim roku 1919 Masaryk Koloděje opouští a stěhuje se do zámku v Lánech. V letech 1937-1946 patřil zámek Ing. Antonínu Kumperovi, který nechal provést celkovou rekonstrukci a modernizaci zámku (např. zavedení ústředního topení). Byla obnovena i zahrada a přilehlá obora. V době okupace ČSR byla v zámku uložena sbírka obrazů patřící Umělecké státní galerii. Po emigraci rodiny Kumperových byla nad zámkem vyhlášena národní správa a roku 1947 zámek převzalo ministerstvo vnitra, které zde zřídilo školu Sboru národní bezpečnosti. V 50. letech 20. století byli v zámeckých sklepních prostorech vyslýcháni a vězněni političtí vězni (Otto Šling, Laco Novomeský, Gustáv Husák, Marie Švermová) Od roku 1955 byl zámek využíván Úřadem předsednictva vlády ke slavnostním účelům, důležitým jednáním a jako občasné sídlo zahraničních delegací. Po listopadu 1989 zůstal celý areál jako majetek státu ve správě Úřadu vlády ČSFR později Úřadu vlády ČR, který jej využívá k zasedáním vlády a k reprezentačním akcím.