Od převratu do federace 1948 - 1968

Dne 20. února 1948 podala část členů vlády demisi na protest proti rostoucí zvůli komunistické strany a především jí ovládaných bezpečnostních složek. Demisi podali členové národně socialistické strany (náměstek předsedy vlády Zenkl, ministři Ripka, Stránský a Drtina), strany lidové (náměstek předsedy vlády Šrámek a ministři Hála, Procházka a Kopecký) a Demokratické strany (náměstek předsedy vlády Kočvara, ministři Pietor a Franek a státní tajemník v ministerstvu národní obrany Lichner). K nim se ještě 25. února přidali sociální demokraté – náměstek předsedy vlády Tymeš a ministr Majer.

Prezident Beneš byl vystaven silnému nátlaku KSČ podpořené Ústřední radou odborů, tzv. akčními výbory Národní fronty, akcemi lidových milicí, generální stávkou či obsazením sekretariátů nekomunistických stran, aby demisi ministrů přijal a otevřel tak komunistům cestu k změně politického a sociálního systému státu podle jejich představ. Beneš, zřejmě i kvůli špatnému zdravotnímu stavu a slabému odporu demokratických sil, nakonec komunistickému nátlaku podlehl a demisi ministrů přijal. Formálně sice k porušení ústavy nedošlo, jednalo se však o počátek komunistického režimu vlády jedné strany, maskovaného fasádou poválečné Národní fronty.

Poté, co Beneš přijal demisi ministrů, umožnil Gottwaldovi rekonstruovat vládu o komunistům loajální ministry či o komunistické souputníky ze stran Národní fronty. Náměstky předsedy vlády se stali předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký a sociální demokrat Bohumil Laušman. Do vlády se vrátil jako ministr průmysl i Zdeněk Fierlinger. Novým ministrem zahraničního obchodu se stal Antonín Gregor (KSČ), vnitřního obchodu František Krajčír (KSČ), ministrem dopravy Alois Petr (lid.), ministrem pošt Alois Neuman (nár. soc.), ministrem sociální péče Evžen Erban (soc. dem.), ministrem zdravotnictví Josef Plojhar (lid.), ministryní výživy Ludmila Jankovcová (soc. dem.), ministrem techniky Emanuel Šlechta (nár. soc.) a ministrem pro sjednocení zákonů Vavro Šrobár (Strana slobody). Státním tajemníkem v ministerstvu národní obrany byl jmenován Ján Ševčík (Demokratická strana, Strana slovenské slobody).

V kabinetu přislíbil účast i dosavadní ministr zahraničí Jan Masaryk, který symbolizoval hned v několika faktorech kontinuitu s předchozími epochami. Tragická smrt, o níž se dodnes vedou spory, však nakonec jeho účast v obrozeném Gottwaldově kabinetě znemožnila. Řada dosavadních členů vlády volila raději cestu emigrace (Hubert Ripka, Jaroslav Stránský, Petr Zenkl, Václav Majer, Adolf Procházka, posléze i Bohumil Laušman), jiní skončili ve vězení (Jan Šrámek, František Hála, Prokop Drtina, Ján Ursíny, posléze i Ján Lichner). Nastala otevřená a totální výměna politických elit.

Pokračování v příloze ke stažení.