Informace týkající se vlády ČR

Žádost o poskytnutí informací týkajících se používání zbraní na Ukrajině proti civilistům

Vážená paní,

Úřad vlády České republiky obdržel dne 17. ledna 2024 Vaši doplňující elektronickou žádost s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, kterou jste formulovala následovně.

„Děkuji za odpověď, nic méně, souhlasila vláda ČR, aby české zbraně, české rakety a vůbec, veškerá výstroj, která zabíjí lidi, byla použita i vůči civilistům?

Má formulace zřejmě není správná, protože jsem žena a vadí mi každý zmařený lidský, ale i zvířecí život.

Takže ještě jednou.

Udělila vláda ČR, pod gescí premiéra Fialy, Ukrajině souhlas, že zbraně mohou být použity vůči všem cílům?“

V reakci na Vaši žádost si předně dovolujeme uvést, že ochrana civilistů v ozbrojených konfliktech je řešena mezinárodním právem, resp. mezinárodním právem humanitárním. Jedná se zejména o Ženevské úmluvy, které byly sjednány a podepsány na Diplomatické konferenci konané v roce 1949 v Ženevě.

Tvoří je tyto úmluvy:

1. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli;
2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři;
3. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci;
4. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

V roce 1977 k těmto úmluvám přibyly Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám ze dne 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (I. Protokol) a Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám ze dne 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní povahu (II. Protokol). V roce 2005 byl v Ženevě podepsán Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám ze dne 12. srpna 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku (III. Protokol).

Ženevské úmluvy jsou dokumenty, jejichž cílem je definovat pravidla války. V každém válečném konfliktu podle nich musí být respektována důstojnost lidských osob, zúčastněné strany musí předcházet nebo alespoň zmírnit utrpení civilistů, ale také nemocných, raněných či zajatců.

Podle těchto úmluv musí být civilisté chráněni a za žádných okolností se nesmí stát cílem vojenských útoků. Terčem armádních sil pak nesmí být ani civilní infrastruktura, tedy vše, co potřebují lidé ke každodennímu životu. Je tedy zapovězeno útočit na školy, nemocnice, obytné budovy, vodárny či elektrické vedení. Vojáci se musí při všech vojenských operacích odlišovat od civilistů nošením rozpoznatelných odznaků. Musí také nosit zbraň tak, aby byla vidět. Právě tento fakt by měl zjednodušit ochranu civilního obyvatelstva před bezprostředním ohrožením. Všichni vojáci musí zároveň respektovat pravidla války.

Ženevské konvence upravují také pravidla péče o nemocné a raněné, důstojné zacházení s válečnými zajatci či omezují použití některých zbraní.

Ženevské úmluvy byly ratifikovány 194 státy, včetně České republiky. Účinnosti pro Československou republiku nabyly dnem 19. června 1951. Vyhláškou č. 65/1954 Sb. ministra zahraničních věcí o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války byly texty těchto úmluv spolu s českým překladem vyhlášeny jako samostatné díly přílohy ke Sbírce zákonů.

S ohledem na výše uvedené Vám proto sdělujeme, že vláda České republiky není oprávněna udělovat souhlas s použitím zbraní vůči civilistům a ani tak nečiní.

S pozdravem

Mgr. Ivana Beránková v. r.

vedoucí Oddělení právního

zástupkyně ředitele Odboru právního a kontrolního