Konference

21. 10. 2008 11:25

Mezinárodní vědecká konference Muži října 1918

Informace o dvoudenní mezinárodní vědecké konferenci Muži října 1918.

U příležitosti 90. výročí vzniku Československého státu a s cílem zhodnotit tento zlom na příkladech života a díla jeho zakladatelů i jeho odpůrců pořádá pod záštitou předsedy vlády České republiky pět pracovišť v čele s Ústavem českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky, v. v. i.

Úvodní slovo organizátorů konference Muži října 1918, která se koná pod záštitou předsedy vlády České republiky M. Topolánka.

Ve čtvrtek 23. října 2008 byla v Hrzánském paláci v Loretánské ulici v Praze 1 zahájena dvoudenní mezinárodní vědecká konference Muži října 1918. Konference připomněla osobnosti, které se podílely na vzniku Československého státu, na jeho konstituování politickém, vojenském, právním, sociálním aj. Dále připomněla představitele nejrůznějších snah namířených proti konstituování tohoto státu (přinejmenším v podobě, v jaké nakonec vznikl). Formou propojení biografických momentů s dobovými ideologiemi, politickou kulturou, státoprávními a státovědeckými teoriemi a koncepcemi, vývojovými reflexemi či jinými alternativními pohledy byla hodnocena veřejná činnost představitelů domácí české, resp. slovenské politiky období převratu roku 1918.

Organizátorům nešlo o zhodnocení činnosti vedoucích představitelů zahraničního odboje, kterým byla v dosavadním historiografickém bádání věnována již nemalá pozornost. Cílem konference bylo připomenout obnovu novodobé české státnosti a její aktéry a analyzovat a interpretovat politické a společenské působení daných osobností v naznačeném kontextu.

Pozornost bude věnována: Logo mezinárodní vědecké konference Muži října 1918

a) Pětici „mužů října“, kteří se podíleli na prohlášení samostatného Československa, jeho bezprostředním konstituování, přebírání moci, vzniku nových mocenských center, udržení integrity historického území českého státu, jakož i jeho nově utvářené slovenské části, na konstruování nových mechanismů vládnutí, zabezpečení právního rámce, řešení sociálních a národnostních konfliktů atd. Na příkladě Antonína Švehly, Františka Soukupa, Aloise Rašína, Jiřího Stříbrného a Vavro Šrobára lze, jak se domníváme, přiblížit způsoby a problémy spojené se zánikem a vznikem moderních států, transformace převzetí a výkonu moci, recepce správního a právního systému, proměny politických elit a jejich nově nalézané politické a společenské odpovědnosti. Skrze tyto osobnosti lze současně uchopit i vznik, vývoj a funkce nových, mimořádných a nestandardních orgánů, jejich charakter a podobu vyplývající z „revoluční atmosféry“ a „revolučních metod“ řešení aktuálních problémů. Na pořad jednání tak lze přivést skrze konkrétní osoby a jejich rozhodování otázky kontinuity a diskontinuity moci a vládnutí, politické legitimity, reprezentativnosti atd.

b) Obdobně koncipovaným příspěvkům k dalším důležitým politickým a veřejným činitelům období převratu, kteří v českých zemích a na Slovensku stáli po boku výše jmenovaných. Výběr těchto osobností není omezen na prostředí politiky, nýbrž se vztahuje i na neméně důležité oblasti hospodářství, kapitálu a kultury, neodmyslitelně spjaté s veřejným děním. Pojednáno tak bylo například o politikovi Antonínu Kalinovi, vůdci sokolského hnutí Josefu Scheinerovi, básníkovi Viktoru Dykovi.

c) Osobnostem opačného tábora, odstaveným prorakouským „aktivistickým“ představitelům českých politických stran a uskupení (například Bohumil Šmeral, Zdeněk V. Tobolka), představitelům katolických politických směrů (například Jan Šrámek, Andrej Hlinka) a reprezentantům národnostních menšin nového státu. Za důležité považujeme i biografické podchycení vyhraněných sociálních skupin spjatých se starým státem, které byly vznikem Československé republiky a dekonstrukcí jejího monarchického předchůdce vystaveny určité nejistotě, tj. představitelům aristokracie, rakousko-uherské generality či byrokracie a státní správy. Přiblížen byl například osud a rozhodování posledního místodržitele na Moravě barona Karl Heinolda či generála Paula Kestřánka.

Zájemci, především z řad historiků a politologů, kteří se ze svobodné badatelské vůle na konferenci sešli, slíbili podat v referátech řadu biogramů především osob spjatých s veřejným prostorem, tj. státníků a politiků, ale pojednají v daném kontextu i o celých sociálních skupinách a o reflexi října 1918. Předpokládáme, že konference nebude jen sledem jednotlivých monologů, ale že podnítí i kritickou diskusi. Expertní příspěvky přednesené na konferenci se stanou jádrem následně vydaného sborníku. Věříme, že i primárně biograficky zaměřená konference nabídla dostatečný prostor k obecnějšímu a problémovému uchopení vývoje na podzim 1918 a umožnila nové pohledy a interpretace otázek a témat.

Luboš Velek a Jan Bílek

Plakát konference Muži října 1918 je v tiskové kvalitě k dispozici ZDE.

Pořadatelé:

Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v. v. i.

Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta

Ústav českých dějin

Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i.

Vysoká škola CEVRO Instiut

Úřad vlády ČR

Organizátoři:

PhDr. Luboš Velek, Ph.D.