Výstavy

9. 9. 2009

Výstava od 8. 9. 2009: Jindřich Křeček-Jituš - kresby a grafika

Malíř a grafik (1909 - 1979), účastník 2. zahraničního odboje.

 

Pořadatel: Úřad vlády ČR
Místo konání: Fórum - přednášková místnost Informačního centra vlády.

Je vskutku nesnadné ve zkratce výrazně postihnout osobnost umělce tak všestranného, jakým byl Jindřich Křeček-Jituš. Máme-li dnes především na zřeteli jeho vlastenecké působení, musíme zdůraznit, že jedním z významných rysů Jitušovy povahy, který prolínal celý jeho život, byla snaha prospívat a pomáhat vlasti, v nejtěžších chvílích povzbuzovat tím, co mu bylo bytostně nejbližší, výtvarným uměním.

V první fázi svého uměleckého rozletu kreslí tento červenokostelecký rodák, mladistvý přítel Sigismunda Boušky a Otakara Pospíšila, zaujat svým rodištěm, jeho krásy přírodní i lidskou rukou vytvořené.


„Čas však oponou trhnul a změněn svět.“


Zřízení protektorátu v roce 1939 otřáslo mužem plně rozvíjejícím a prakticky uplatňujícím myšlenky Tyršovy. Svou bolest a roztrpčení vtěluje do politické kresby satirické a do jinotajných, symbolických kreseb, kompozic, až apokalyptických vizí. Jsou němé, ale tak naléhavě výmluvné, že možno o nich říci: cum tacent, clamant – ačkoliv mlčí, křičí. Ano, křičí, žalují, ale také burcují k odporu. Tyto kresby, šířené na pohlednicích, vzbudily pochopitelně nebezpečný zájem gestapa o jejich autora. Co zbývalo? Utéci, zachránit život a bojovat jinde zbraní fyzickou, ale také nezcizitelnou zbraní ducha – uměním. J. Křečkovi-Jitušovi se podařilo 29. srpna 1939 uprchnout z protektorátu. Jindřich Křeček-Jituš - kresby a grafikaV Krakově se včlenil do Československé zahraniční vojenské jednotky. Prodělal s ní anabázi třemi světadíly, Evropou, Asií, Afrikou. Vnímavému malíři, plnému energie a touhy prospět porobené vlasti, se otevřelo pole netušených pracovních možností. Jako válečný malíř, později válečný zpravodaj, zachycoval kresbami místa bojového dění, život vojáků ve zbrani i za odpočinku, též hrůzné stopy zanechané válkou. Tyto všechny kresby mistrně tužkou, tuší či perem provedené, mají kromě hodnoty umělecké nezastupitelnou cenu dokumentární. Hojné ilustrace, publikované v českých časopisech, tehdy na Středním východě, pak i ve Velké Británii vycházejících, spolu s bojovými plakáty, plamennými výzvami a upoutávkami, s tématikou převážně připomínající významné současné i historické události českého národa, posilovaly naději, obnovovaly vůli našich vojáků vybojovat konečné vítězství a tím i svobodu porobenému národu.

Pro nedostatek místa nelze bohužel šíř promluvit o řadě výstižných portrétu Jitušových spolubojovníků (letců, tankistů i osobností vedoucích) a o drobné grafice, tj. o úspěšných návrzích na československé známky a razítka československé polní pošty a o mimořádné publicitě rovněž realizovaného návrhu na poštovní razítko a medaili k výročí zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Samostatné výstavy Jitušových prací, uspořádané na Středním východě (Palestina, Jeruzalém), později v Anglii (Londýn) s nejpříznivější odezvou v českém i cizím tamějším tisku, upozorňovaly na schopného malíře – Čecha a na jeho ujařmenou vlast, tam, kdesi ve střední Evropě.

Jindřich Křeček-Jituš - kresby a grafikaŠestileté putování se konečně šťastně skončilo. Jindřich Křeček-Jituš se 18. 5. 1945 vrací se západní brigádou do osvobozené Československé republiky. Další jeho umělecký vzestup byl však okolnostmi záměrně utlumen. Umělecká činnost bývalého příslušníka západní armády tehdy nebyla žádoucí. Poslední jeho samostatná výstava se konala v lednu 1948 v Praze pod záštitou armádního generála Ludvíka Svobody. Nebylo by však v intencích našeho malíře skončit beznadějí toto skromné ohlédnutí, psané k 85. výročí narození a k 15. výročí jeho smrti. Jindřich Křeček-Jituš byl přece v podstatě člověk veskrze kladný. Rozdával radost, šířil jas. V jedné malé kresbičce spodobnil sám sebe jako svatojánského broučka, nesoucího rozžatou lucerničku. Jindřich Křeček-Jituš - kresby a grafikaSnad vědomě, snad podvědomě tím říká: „Chtěl jsem dobře a vytrvale svítit.“

Kéž světlo vzpomínky na jeho umělecké dílo, statečnost, příkladnou činorodou lásku k národu, nikdy neuhasne.

Anna Karasová, 1994

e-mailemFacebook   twitter

Fotogalerie