Projev premiéra Mirka Topolánka v Senátu u příležitosti projednávání zákona o bankách

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Po včerejším slavnostním zahájení fungování Senátu v novém dvouletém období si dovolím pracovně, po vystoupení pana ministra Kalouska, přece jenom zasadit návrh, který dnes budete projednávat, trochu do širších souvislostí. Já se nebudu vracet ke konkrétnímu návrhu, který je jedním z opatření v mozaice opatření, která jsou dnes standardní a konformní jak v rámci ECOFIN, tzn. jednání ministrů financí, jak v rámci Evropské rady, tak v rámci určitých zásad Evropské komise.

Chtěl bych se spíše věnovat tomu, čím vlastně ta finanční krize vznikla, jakým způsobem a jakými nástroji může čelit EU, případně národní státy k tomuto problému, jakým způsobem se může rozšiřovat, jaký může mít potenciální dopad na naši ekonomiku a co proti tomu může udělat vláda. Dnes už skoro není tak důležité, jak ta krize v Americe vznikla, kromě toho, že třeba při řešení a návrzích, jak těch krátkodobých, tak těch systémových opatření, tuto věc mít v patrnosti, tak abychom neřešili něco, co řešit nemusíme.

Na začátku celého problému byly samozřejmě státní zásahy. Státní zásahy, které zvýhodňovaly poskytování hypotečních úvěrů nebonitním nebo méně bonitním klientům. Toto zvýhodnění vedlo samozřejmě finanční ústavy, ale i klienty těchto finančních ústavů a hypotečních ústavů k menší míře obezřetnosti, což samozřejmě vedlo nakonec k tomu, že vznikla obrovská, řekl bych třetina hypotečních úvěrů, které byly velmi problematické, velmi složitě mohly být splaceny. A to by ještě nebyl takový problém, pokud by tento sektor sám o sobě zůstal izolován a týkalo se to jenom Spojených států amerických.

Díky derivátovým obchodům, díky obchodům s nejrůznějšími produkty finančního sektoru a díky sekuritizaci, což je princip, který umožňuje právě u těchto aktiv pracovat s menším mírou obezřetnosti a tím pádem potencionálně větší mírou zisku a taky rizika, se tato aktiva rozšířila do celého finančního světa a byly jimi zasaženy i poměrně zdravé finanční instituce a bankovní domy. Takže bych řekl, že krize obezřetnosti nebo transparentnosti se stala krizí důvěry, protože po jasném signálu, že nebudou tato aktiva v té bonitě a že není možné počítat s takovými výnosy, začaly panikařit některé bankovní domy, pojišťovny, hypotéční, finanční instituce ve Spojených státech amerických a přesto křivka aktivace vlastně tento proces rozšiřovala do finančních světa v rámci globálního byznysu. Došlo ke krizi likvidity těchto ústavů a nakonec i ke krizi solventnosti, což vedlo státy k poměrně razantním opatřením, která způsobila ještě větší paniku, ještě větší ztrátu důvěry ve finančním světě, je expektace a důvěra to naprosto zásadní, s čím se pracuje, co vlastně má vliv na chování jednotlivých subjektů, a to jak klientů těchto ústavů, tak institucí samotných.

Jak je možné, že Česká republika zůstala částečně tohoto hlavního proudu finanční krize ušetřena? Je to z několika důvodů. Prvním důvodem je, že určitá krize 1997 - 1998 vedla k daleko přísnějšímu bankovnímu dohledu, pod kterým dnes finanční instituce v České republice pracují. Bankovní dohled naší centrální banky je dnes na vyšší míře standardu než eurozóny. Povinné minimální rezervy, kapitálová přiměřenost, angažovanost těchto bank, kategorie rizik a rizikových úvěrů dnes funguje na vyšší míře standardů než je běžné v eurozóně. To bych řekl je první důvod. Druhý důvod je, že naše finanční instituce nepracovaly s takovou mírou aktiv, aby byly bezprostředně ohroženy tou vlnou a panikou, která se ve finančním světě rozšiřovala. Třetí možný důvod je, a to už jde možná na vrub vlády, důvěra klientů, českých vkladatelů ať už institucionálních, právnických osob nebo osob fyzických, občanů, tyto instituce je vyšší a tím jde mimo jiné taky proto, že my jsme na určitou recesi, určité ochlazení, byli připraveni. Všechny ty hlasy, které hovořily o tom, že Česká republika nemusí dělat nic s veřejnými rozpočty, nemusí dělat nic s výdajovou stranou rozpočtu, s nárůstem naplnění výdajů, se ukázaly jako velmi laciné a prakticky toto určitá důvěra v tento systém znamenala nezasažení v první fázi finanční krizí tak, jak se to stalo v některých jiných zemích.

Možná není bez zajímavosti, že lucemburské a české bankovnictví na rozdíl od jiných má nejvyšší míru řekl bych likvidity potřebné pro poskytování úvěrů právě vkladů, to znamená i tady nedošlo k úbytku likvidity, likvidity, to znamená peněz, ty banky měly moc, měly akorát malou důvěru v celý systém, proto krátkodobě došlo k zastavení a zmrazení obchodování s vládními fondy, došlo k zmrazení a omezení mezibankovního styku, a to byly první kroky, které musela centrální banka ve spolupráci s vládou řešit bezprostředně v prvních dnech a týdnech. Systém jako je monitorování pohybu likvidity denní monitorování a podobně.

Co může v následujícím období udělat vláda? Po diskusích s analytiky, s Českou bankovní asociací, Centrální bankou, kdy naposled na pondělní vládě pan guvernér Tůma informoval velmi obsáhle vládu o některých krocích, o symptomech, které mohou sekundárně zasáhnout českou ekonomiku. Vláda musí počítat s tím, že ČR přestože první vlnu finanční krizi přežila ve zdraví, nebude ušetřena sekundárního vlivu na ekonomiku a již očekávanému ochlazení ekonomiky, které samozřejmě vychází z ekonomického cyklu a ochlazení ekonomiky v eurozóně, se přidají samozřejmě dopady spíše recese a některých případech evropských zemích dokonce záporný růst, to znamená pokles růstu ekonomiky s dopadem při takto otevřené exportní ekonomice, jako je česká, na naši ekonomiku, na fungování našich podniků, na jejich míru zaměstnanosti, na jejich schopnost exportovat komodity, exportovat služby, na sníženou poptávku zemí v eurozóně, na naši velkou závislost právě na eurozóně například Spolkové republice Německo.

Kroky, které může udělat vláda, jsou spíše nepřímé, spíše mají posilovat pružnost pracovního trhu. A tady vyzývám všechny, aby až se znovu budeme bavit o zákoníku práce, abychom odstraňovali rigiditu, imobilitu pracovního trhu, která mimo jiné způsobuje problémy, že země, která má nabídku 130 tisíc volných pracovních míst, která má zhruba 250 tisíc legálních pracujících zahraničních dělníků, že bychom mohli tímto polštářem utlumit případné nárazy zaměstnanosti, tak jedině tehdy, pokud pracovní trh bude pružnější.

Další nástroje jsou ve zvyšování exportní schopnosti našich firem, kdy dopad bude daleko větší na malé, střední firmy než na velké. Velké firmy si jako vždycky nějak poradí, nicméně vytěsňování privátního úvěrování, vytěsňování úvěrů pro domácnosti a pro malé a střední firmy bude jedním z průvodních jevů následujícího období. To znamená posilování schopnosti dostat se k úvěru pro malé a střední firmy je jedna z cest, jakým způsobem reagovat, a proto chceme posilovat angažovanost České exportní banky, případně Českomoravské záruční banky - rekonstrukci záruční a rozvojové banky, případně pojišťovacího vehiklu Egapu. Jak včera prezident Barosso zveřejnil informace k evropskému plánu obnovy pro růst a zaměstnanost, o kterém jsem měl možnost v pátek hovořit s ředitelkou Barossova kabinetu. My tento plán v základních bodech podporujeme a během našeho předsednictví bude implementován. To znamená navýšení úvěrové angažovanosti Evropské investiční banky zhruba ze 45 mld. eur na 65 mld. eur specielně do projektů, které se týkají malých a středních podniků, energetiky a politiky klimatu, regionálních projektů, případně infrastruktury, což mimochodem může pomoci právě v období určitého ochlazení ekonomiky nastartovat nový růst.

Nechci detailně rozebírat tento plán, chci jenom ctěnou komoru, Senát, ubezpečit, že česká vláda během předsednictví bude velmi aktivně působit právě v této oblasti, abychom my jako země si uměli na projekty sáhnout, abychom byli schopni případně upravit jednotlivé výzvy operačních programů tak, abychom mohli tyto peníze případně využívat.

Povinným bodem každého jednání vlády bude tak jako každou vládu agenda Evropské unie, samozřejmě agenda ekonomická, která se bude týkat právě problému, který jsem popsal. Chtěli bychom dále rozpočtovou a hospodářskou politikou vytvářet prostor pro nízké úrokové sazby a podpořit tím investice a export, které budou právě tím ochlazováním ohroženy nejvíce. Komunikace s Centrální bankou je nadstandardní, my ji dnes vedeme velmi intenzivně v měnových otázkách, konzultujeme samozřejmě i nástroje, které má v rukou vláda, to znamená ty fiskální. Dostáváme pravidelně informaci z oblasti poskytování úvěrů, vývoje sazeb a další detaily a chceme mít absolutní monitoring tak, abychom mohli případně reagovat. To znamená případně realizovat nějaký plán B, který znamená, že sekundárně přes ochlazení ekonomiky se může znovu rozjet kolečko finančních problémů jednotlivých institucí jako nějaký nechtěný dopad. Myslím si, že to je zhruba všechno, co jsem vám chtěl sdělit. Chtěl jsem vás informovat o tom, že to je agenda, kterou se zabýváme bezprostředně.

Opravdu komunikace mezi vládou a Ministerstvem financí a Centrální bankou je nadstandardní - já bych řekl, že za celých 19 let nebyla taková, jako je dnes.

To by i pro vás měla být záruka, že nebudeme dělat žádné kroky, které povedou k vyšší nejistotě, k vyšší nedůvěře, k negativním expektacím a že snad společně budeme schopni těm negativním jevům, které se v české ekonomice v příštím období mohou projevit. Děkuji za pozornost.