Veřejnost bude mít možnost prohlédnout si unikátní výstavu Jedni z nás… a také pracovnu premiéra

Výstava byla oficiálně zahájena 5. února 2008. Předseda vlády ČR Mirek Topolánek požádal novináře z občanského sdružení Post Bellum, které se dlouhodobě zabývá totalitními režimy, aby z unikátní sbírky vzpomínek pamětníků vybrali osudy českých politických vězňů z 50. let. Právě jejich příběhy doplněné fotografiemi jsou předmětem výstavy umístěné v prostorách Strakovy akademie. Dosud jich zpracovali více než 700 a ve spolupráci s Českým rozhlasem – Rádio Česko z nich připravují dokumentární cyklus Příběhy 20. století. Z této sbírky pochází většina představených osobností, některé později doplnila Konfederace politických vězňů. Novináři vybírali zástupce různých skupin, na které se komunisté v 50. letech zaměřili – spisovatele, duchovní, zemědělce, vojáky a další.

Právě jejich příběhy doplněné fotografiemi jsou předmětem výstavy umístěné v prostorách Strakovy akademie. Jejich osudy jsou nejenom svědectvím o událostech v minulém století, ale i poselstvím a výzvou: „Žijí mezi námi lidé, kteří byli ochotni za demokracii a svobodu, již si nyní užíváme, bojovat, přinášet oběti a dokonce položit vlastní život." Slavnostní vernisáže se zúčastní vzácní hosté, včetně pamětníků. Jejich portréty jsou součástí výstavy, která nese motto „Několik málo osobností z těch mnoha, které by měly být připomenuty u příležitosti 60. výročí komunistického převratu v únoru 1948.“ "Před šedesáti lety, když se komunisté pučem chopili moci, jsem ještě nebyl na světě. A nebyla na světě drtivá většina obyvatel republiky. Ale i tehdy, až nezbude vůbec nikdo, kdo by si tu dobu pamatoval na vlastní kůži, nesmíme zapomenout. Nesmíme zapomenout na zlo, které ovládlo mysli a srdce těch, kteří touze po absolutní vládě obětovali vše. Své duše, své spoluobčany a nakonec i své přátele a rodiny. Nesmíme zapomenout na ty, kteří nevinně trpěli v komunistických kriminálech a lágrech, na šibenicích a před popravčí četou," zdůraznil předseda vlády Mirek Topolánek v zahajovací řeči , které vedle přítomných novinářů naslouchali také pamětníci.

Svůj slavnostní projev premiér zakončil výzvou, adresovanou nejen současným, ale i příštím generacím občanů ČR. "Vzdejme čest hrdinům. Vzdejme jim čest tím, že nikdy nezapomeneme, proč a za co bojovali. Vzdejme jim čest tím, že si budeme vážit svobody, jako si jí vážili oni. Vzdejme jim čest tím, že nedovolíme, abychom opět upadli do nesvobody. Žít ve svobodě není samozřejmé. Ale svoboda je v konečném důsledku věcí volby. V každé době a za každých okolností. Je možné být svobodným a hrdým člověkem v totalitním lágru. Stejně tak lze žít jako otrok nezřízené touhy po moci v poslanecké lavici. Ti mnozí, kteří jsou zde zastoupeni oněmi nemnoha, dokázali být svobodnými lidmi i za strašlivých podmínek. Nevymlouvali se na dobu. My to dnes máme daleko snazší. Tak se snažme nezklamat. Sami sebe, své předky a zejména své děti."

Na premiérův proslov navázal jeden z hlavních hostů vernisáže, generálporučík Tomáš Sedláček. Ve své řeči se zaměřil na předání poselství myšlenky svobody a demokracie budoucím generacím. Zdůraznil, že svoboda není neměnným stavem, který je vždy a za každých okolností zaručen. "Demokracii je třeba ji neustále opečovávat a opravovat," uvedl. V reakci na některé současné problémy vyjádřil generálporučík Sedláček politování nad skutečností, že český národ v moderních dějinách nezažil souvislý demokratický vývoj. Vyjádřil naději, že tentokrát se bude naše mladá demokracie vyvíjet nerušeně a takovým způsobem, který zocelí mravní charakter českého národa. Popřál tak budoucím generacím, aby nemusely projít zkušeností bezpráví a nesvobody, která ve společnosti formuje nejen hrdiny, o kterých výstava pojednává, ale také strachem zdeformované osobnosti, které dále představují hrozbu pro svobodu a demokracii.

Stránka, věnovaná výstavě "Jedni z nás..." nabízí také fotogalerii s ukázkami.

V rámci dne otevřených dveří budou mít občané také příležitost navštívit pracovnu předsedy vlády Mirka Topolánka v budově Úřadu vlády ČR. Majestátní novobarokní budova je veřejnosti spíše známa pod názvem Strakova akademie. Po dokončení její stavby v roce 1896 sloužila jako studentská kolej pro nemajetné syny českých šlechtických rodin. Stavbu projektoval architekt Václav Roštlapil a na výzdobě budovy se podíleli sochaři Josef Mauder a Celda Klouček. Ke Strakově akademii patří i rozlehlá zahrada budovaná pod dohledem Františka Thomayera.