Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

JUDr. Mořic Hruban

JUDr. Mořic Hruban

* 30. listopad 1862 (Brodek u Prostějova)

† 16. září 1945 (Olomouc)

 

ministr (14. listopad 1918 – 8. červenec 1919)

 

Obecnou školu navštěvoval v Brodku u Prostějova, a poté studoval na Císařském královském slovanském gymnasiu v Olomouci, kde v červnu 1882 maturoval. Následovalo studium práv na vídeňské universitě, zakončené úspěšným rigorosním řízením v říjnu 1888. Již od jara 1888 praktikoval u Dolnorakouského zemského soudu ve Vídni a u Krajského soudu v Olomouci, po získání doktorátu se stal koncipientem v advokátní kanceláři JUDr. Jana Žáčka, významného politika Národní strany, v Olomouci. O sedm let později, v lednu 1895, se osamostatnil a otevřel si v Olomouci vlastní advokátní praxi. Pod vlivem svého zaměstnavatele vstoupil v roce 1891 do Národní strany, ve které se orientoval na spolupráci s moravskými Katolicko-politickými jednotami.

V květnu 1896 spolu se skupinou příznivců založil Katolickou stranu národní na Moravě a na ustavujícím sjezdu v Přerově byl zvolen za jejího předsedu. Stal se z něho vynikající politický řečník, jeho snaha o osobní seznámení se všemi obcemi volebního obvodu jej celkem třikrát (v letech 1901, 1907 a 1911) vynesla jako poslance do Říšské rady ve Vídni a třikrát (v letech 1902, 1906 a 1913) do Moravského zemského sněmu v Brně. Bez ohledu na konservativní založení dokázal velmi úspěšně spolupracovat s křesťanskými socialisty, a to ve prospěch českého katolicismu na Moravě, zvláště při vytváření katolického volebního bloku. Propagoval slovanskou vzájemnost a stal se místopředsedou Slovanské jednoty. Jeho činnost byla oceňována i na politické scéně, v listopadu 1908 se uvažovalo o jeho jmenování ministrem pro české záležitosti na Moravě, ovšem proti tomu se postavily české i německé socialistické a radikální strany. Proto byl místo toho jmenován náměstkem moravského zemského hejtmana v Brně, a tuto funkci vykonával až do léta 1912. Po vypuknutí první světové války patřil k čelným představitelům politického aktivismu a zastáncům českého historického práva. V listopadu 1916 se stal členem předsednictva Českého svazu, sdružení českých poslanců na Říšské radě, přičemž prosazoval loajální politiku jako základ obhajoby českých politických a národních pozic. Po obnovení činnosti Říšské rady vystoupil s požadavkem sebeurčení českého národa v rámci federalizace Rakousko-Uherska a svůj požadavek zopakoval během audience u císaře Karla I. V červenci 1918 se stal členem Národního výboru československého a v říjnu 1918 se jako člen české delegace zúčastnil jednání s československými exilovými politiky v Ženevě.

Z titulu člena Národního výboru československého získal v polovině listopadu 1918 poslanecký mandát v Revolučním národním shromáždění a zároveň byl jmenován ministrem první československé vlády. V lednu 1919 spojil Katolickou stranu národní na Moravě s Křesťansko-sociální stranou a Českou stranou katolickou do nové Československé strany lidové, ve které se stal místopředsedou Ústředního výkonného výboru a místopředsedou zemského výboru na Moravě.

V parlamentních volbách v dubnu 1920 byl zvolen poslancem a stal se jedním z místopředsedů Poslanecké sněmovny parlamentu, v parlamentních volbách v listopadu 1925 úspěšně kandidoval do Senátu, po svém zvolení se stal místopředsedou této parlamentní komory, přičemž v této funkci zůstal nominálně až do jara 1939, od listopadu 1926 až do října 1929 dokonce zastával funkci předsedy Senátu. Kromě politické činnosti se po celou dobu věnoval práci spolkové, byl představitelem řady katolických spolků, podporoval činnost Katolické tělovýchovné jednoty Orel a činně se účastnil náboženského života zvláště v moravských diecézích. Na podzim 1938 se zcela stáhl z veřejného života a zemřel brzy po osvobození na mrtvičný záchvat.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter