Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Historie minulých vlád

KONCEPCE ZAHRANIČNÍ POLITIKY ČESKÉ REPUBLIKY


Úvod

A. Zahraniční politika České republiky: východiska, principy, zájmy a cíle

B. Zahraniční politika České republiky: agenda a úkoly

C. Závěr


Úvod

Ve svém programovém prohlášení z 12. srpna 1998 formulovala vláda České republiky své hlavní záměry v oblasti zahraniční politiky. Zavázala se zároveň předložit Parlamentu České republiky koncepci zahraniční politiky ČR, která na základě rozboru současné situace stanoví dlouhodobé a bezprostřední cíle ČR v této oblasti.

Koncepce zahraniční politiky je pojata jako systemizující a otevřený dokument, který stanoví rámec pro zahraničněpolitickou činnost státu. Bude pravidelně hodnocena a podle vývoje situace doplňována.

A. Zahraniční politika České republiky: východiska, principy, zájmy a cíle

Charakteristika ČR

I. Místo České republiky v mezinárodních vztazích

Česká republika je demokratický, politicky, hospodářsky a sociálně stabilní stát ve střední Evropě. Svou rozlohou (78 864 km2) a počtem obyvatel (10,3 miliónu) se v Evropě řadí mezi státy střední velikosti. Mezinárodněpolitické postavení a zájmy České republiky jsou určovány jejími geografickými, demografickými a ekonomickými parametry, účinností zahraniční a vnitřní politiky a mírou zapojení do mezinárodních vztahů a mezinárodní dělby práce. Jako stát s otevřenou ekonomikou (podíl vývozu a služeb na hrubém domácím produktu činí téměř 55%) bez vlastních zdrojů řady základních surovin závisí Česká republika na mezinárodní spolupráci.

Mezinárodně politická vize ČR Česká republika se hlásí ke společnému úsilí demokratických zemí budovat a posilovat společenství míru, bezpečnosti, spolupráce, demokracie a prosperity. Usiluje o vytvoření takového mezinárodního společenství, v němž válka je nepřípustným způsobem řešení sporů mezi státy, v němž jsou společně identifikovány a zvládány hrozby a rizika a v němž se rozvíjejí různé formy politické a hospodářské spolupráce.
Evropská vize ČR Česká republika podporuje evropský integrační proces a hlásí se k vizi sjednocené, demokratické, sociálně spravedlivé, prosperující a mírové Evropy bez napětí, Evropy svobodných občanů a spolupracujících regionů. Podporuje všechny kroky, které povedou ke společenství, v němž jsou plně respektována lidská, občanská i sociální práva jednotlivců včetně práva na důstojný život ve zdravém životním prostředí. Usiluje o vznik společenství, v němž budou občané demokraticky rozhodovat o správě věcí veřejných.
Úloha zahraniční politiky

II. Zahraniční politika České republiky: obecná východiska

Zahraniční politika zaujímá významné místo v politice každého státu. Umožňuje mu prosazovat jeho zájmy mimo vlastní území a současně vytvářet příznivé vnější podmínky pro jeho vnitřní vývoj. Zahraniční politika státu se uskutečňuje v konkrétním mezinárodním prostředí a je do značné míry určována soustavou hodnot a zásadami, které daný stát přijal za své. Jasná hranice mezi zahraniční a vnitřní politikou neexistuje, neboť vztah se zahraničím je ovlivňován, formulován a zprostředkován jak vnějšími, tak vnitřními politickými činiteli a procesy. Zahraniční politika úzce souvisí též s bezpečnostní politikou. Obě sledují obdobné zájmy a vzájemně se doplňují.

Historický kontext Současné uspořádání Evropy a v ní probíhající demokratické procesy poskytují českému státu možnosti prosazovat jeho zájmy a hodnoty v míře, která je nesrovnatelná s minulostí. Meziválečné Československo se po dvě desetiletí aktivně podílelo na všech pokusech vytvořit základy bezpečné a demokratické Evropy. Vztahy se sousedy však zůstaly vesměs chladné a nástup nacismu definitivně pohřbil naděje na jejich zlepšení. Úsilí o kolektivní bezpečnost se minulo účinkem a evropské demokratické velmoci neunesly na sklonku 30. let zodpovědnost za mezinárodní uspořádání, jehož byly samy tvůrci. Rozklad versailleského systému předznamenal dočasnou ztrátu územní suverenity československého státu a vyústil ve druhou světovou válku. Československo se na padesát let stalo objektem nadvlády cizích mocností.
Pád totality a rozdělení Československa Teprve svržení komunistické vlády v roce 1989 a rozpad sovětského impéria umožnily zahájit proces demokratické obnovy. Pád totalitních režimů a konec studené války otevřely české společnosti prostor k naplnění její touhy po svobodě a demokracii. Zároveň iniciovaly procesy, jež vedly k zásadním politickým změnám v Evropě. Rozpadly se tři státy a na jejich místě se ustavilo 22 nových států, mezi nimi i Česká republika. Pro mezinárodní postavení České republiky má zásadní význam skutečnost, že rozdělení bývalého Československa proběhlo spořádaně a mírovou cestou. Česká republika navázala na pozitivní výsledky zahraniční politiky Československa v letech 1989 - 1992.
Omezení zahraniční politiky ČR Vznik samostatné České republiky zároveň zvýraznil některá omezení spojená s jejím postavením v mezinárodním společenství. Otevřená ekonomika České republiky je značně závislá na mezinárodní hospodářské výměně a citlivě reaguje na výkyvy ve světové ekonomice. Česká republika má jen omezené možnosti samostatně ovlivňovat mezinárodní prostředí.
Činitelé současných mezinárodních vztahů

III. Charakteristika současného mezinárodního prostředí

Současná mezinárodní politika se odehrává jako vzájemné působení řady činitelů - suverénních států, uskupení států s různým stupněm integrace v mezinárodních organizacích a institucích a nestátních činitelů. Současné mezinárodní prostředí po skončení studené války a bipolární konfrontace je charakterizováno rozptylem moci, autority, rizik a ohrožení. Mezinárodní vztahy jsou ve stálém vývoji, směřují k mnohovrstevnaté komplexnosti, kdy vedle sebe existují prvky řádu a integrace s elementy chaosu a fragmentace. Role, význam a vliv jednotlivých činitelů se mění, a to mnohdy ve velmi krátkém časovém období. Zahraniční politika ČR se orientuje na ty činitele a síly, které podporují mír, stabilitu, řád, předvídatelnost a kontinuitu.

Suverénní stát Suverénní stát zůstává i nadále rozhodujícím aktérem mezinárodní politiky a nejdůležitějším subjektem mezinárodního práva. Zároveň je však vystaven tlakům z vyšších a nižších rovin společenské organizace a jeho výsadní postavení v řadě oblastí - včetně mezinárodněpolitické - se postupně omezuje. Shora nutí proces globalizace jednotlivé státy hledat na mezinárodní či nadnárodní úrovni řešení mnohých problémů, které jsou nad jejich síly a možnosti. Zdola omezuje rozhodovací autonomii jednotlivých států proces regionalizace, kdy stát předává část rozhodovacích pravomocí na nižší správní a organizační úrovně. Obě tyto tendence se projevují i v zahraniční politice ČR.
Mezinárodní organizace Role mezinárodních organizací po studené válce vzrostla. Je to důsledek intezivně se prosazujících globalizačních procesů, liberalizace světové ekonomiky, rostoucí vzájemné závislosti států a zrychleného rozvoje vědy a techniky. Zvyšuje se počet problémů, jejichž řešení přesahuje možnosti jednotlivých států. Proto sílí snahy o regulování nových procesů a stabilizaci a posilování řádu v mezinárodních vztazích. Řada mezinárodních organizací se v období po studené válce úspěšně adaptuje na nové prostředí a rozšiřuje pole své působnosti. Zároveň se projevuje snaha hledat odpověď na nové výzvy pružným seskupováním států bez vytváření tradičních institucionálních struktur. Pro ČR představuje mnohostranná spolupráce a členství v mezinárodních organizacích či seskupeních také nástroj k vyrovnávání relativní mocenské a ekonomické asymetrie ve vztazích k větším státům.
Nestátní činitelé V současném mezinárodním systému působí stále větší počet nestátních činitelů, které rostoucí měrou omezují možnosti samostatného působení suverénních států. Například činnost nadnárodních korporací, globálních médií, transnacionálních nátlakových lobby, skupin vymezených etnicky, nábožensky či regionálně a usilujících často teroristickými prostředky o větší míru nezávislosti na státní moci, stále častěji vyžadují spolupráci mezi státy i v oblastech, které jsou považovány za vnitropolitické. Zároveň se konstituují jako stále důležitější faktor mezinárodních vztahů instituce a organizace, které vycházejí z občanské společnosti. V řadě oblastí (např. ochrana lidských práv a práv menšin, sociální otázky, ochrana životního prostředí atd.) vyvíjejí tyto organizace činnosti, jež představují doplnění tradičních instrumentů zahraniční politiky státu. Česká zahraniční politika přihlíží při formulaci svých cílů i při jejich praktickém naplňování k existenci a působení nestátních činitelů.

IV. Principy zahraniční politiky České republiky

Zahraniční politika České republiky vychází z těchto hlavních zásad:

Hodnotový rámec

Česká republika se hlásí k dědictví a hodnotám evropské civilizace. Multikulturalita současného mezinárodního prostředí však otevírá otázku po hodnotách a etických normách globálních. Za základní hodnoty považuje Česká republika obecné mezinárodní právo, princip vlády zákona a princip nezcizitelnosti přirozených lidských práv.

Lidská práva Česká republika si uvědomuje, že lidská práva jsou nedělitelná a k jejich ochraně je zapotřebí aktivní, nápadité a dynamické politiky. Ve své politice se opírá o mezinárodní dokumenty, které upravují vztah občana a státu, zejména o Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou úmluvu o lidských právech a Evropskou sociální chartu.
Demokracie Česká republika chápe demokracii nejen jako vnitropolitickou záležitost jednotlivých států, ale také jako předpoklad mírových vztahů mezi nimi. Jen prostřednictvím demokratických mechanismů mohou občané, kteří v konečném důsledku vždy nejvíce doplácejí na mezinárodní konflikty, projevit a realizovat svou touhu po míru a prosperitě. Suverenita a bezpečnost států střední velikosti typu České republiky je úzce spjata s demokratickým mezinárodním systémem.

Mírové metody a prostředky

Česká republika uplatňuje ve svých vztazích s ostatními státy v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů mírové metody a prostředky. Usiluje o to, aby mezinárodní vztahy byly založeny na zásadách mezinárodního práva, svrchovanosti, politické nezávislosti a územní celistvosti států. Je připravena v souladu s mezinárodním právem podpořit kroky mezinárodního společenství vůči těm, kteří tyto zásady porušují.

Kooperativnost

Česká republika prosazuje mezinárodní spolupráci na zásadě vzájemné výhodnosti. Je si však současně vědoma, že neméně důležitá je zásada sdílené odpovědnosti a mezinárodní solidarity. Česká republika chápe význam kooperativních postupů, jež vedou ke zvýšení důvěry v mezinárodních vztazích, a je připravena podílet se na všech činnostech, které k tomu přispívají.

V. Zájmy České republiky

Česká republika má jako každý suverénní stát své životní a strategické zájmy.

Životní zájmy Životním zájmem ČR je zajištění existence státu, jeho státní suverenity, územní celistvosti, zachování ústavního pořádku, demokracie a bezpečí jeho občanů. Na ochranu svých životních zájmů použije Česká republika všechny dostupné prostředky, včetně krajních.
Strategické zájmy Strategickým zájmem České republiky je napomáhat vytváření a posilování příznivého mezinárodního prostředí a začlenit se do stabilních mezinárodních bezpečnostních a ekonomických struktur, které umožní realizovat cíle české zahraniční politiky. Strategickým zájmem České republiky je i vytvoření vnějších podmínek pro hospodářský růst a prosperitu státu, udržení a posilování komparativních výhod české ekonomiky a posilování konkurenceschopnosti českých vývozců. Česká republika je zainteresována na dlouhodobě udržitelném a vyváženém rozvoji světového hospodářství a na vytvoření podmínek pro účinný postup proti globálním hrozbám a rizikům, jako je degradace životního prostředí, drogy, transnacionální zločin a terorismus. K prosazování svých strategických zájmů bude Česká republika používat prostředky přiměřené svým možnostem.
Dílčí zájmy Od životních a strategických zájmů se odvíjí soubor konkrétních dílčích zájmů České republiky. V současném proměnlivém mezinárodním prostředí nelze vystačit s chápáním těchto zájmů jako s objektivně existující a neměnnou kategorií. Jejich definování je kontinuální proces, který probíhá v nespočetnu konkrétních situací a interakcí. Některé zájmy nejsou spojeny s fungováním státu, ale s činností nestátních činitelů, a odrážejí hodnoty občanské společnosti a dlouhodobé cíle mezinárodního demokratického společenství.

VI. Cíle a nástroje zahraniční politiky České republiky

Cíle zahraniční politiky ČR Cíle české zahraniční politiky vycházejí z definovaných zájmů státu. Je to především zajištění vnější bezpečnosti státu, vytvoření podmínek pro jeho mírový rozvoj a prosperitu státu a pro svobodný a všestranný rozvoj jeho občanů. Cílem zahraniční politiky České republiky je zařadit ČR do společenství vyspělých demokratických zemí, jimž bude rovným, spolehlivým a důvěryhodným partnerem, a převzít přiměřený díl odpovědnosti států demokratického společenství za vývoj v Evropě a ve světě.

Česká republika uskutečňuje své zahraničněpolitické cíle rozvíjením dobrých vztahů se sousedními a ostatními státy, začleněním ČR do mezinárodních organizací, které zajišťují mír, bezpečnost a stabilitu na evropském kontinentě a ve světě, a vytvářejí podmínky pro ekonomický růst a prosperitu v evropském i světovém měřítku.

Své zájmy a cíle sleduje česká zahraniční politika ve všech vztahových rovinách. Jde především o vztahy s mezinárodními institucemi, organizacemi a uskupeními a vlastní aktivní diplomacii v jejich rámci (multilaterální diplomacie), vztahy s jednotlivými státy (bilaterální diplomacie), o podporu vnějších ekonomických vztahů (ekonomický rozměr diplomacie), o kulturní prezentaci ČR v zahraničí (kulturní rozměr diplomacie), jakož i o dialog s nevládními organizacemi a sdruženími (veřejná a nestátní diplomacie). Česká zahraniční politika klade také důraz na mezinárodní spolupráci při ochraně životního prostředí (ekologický rozměr diplomacie).

Nástroje zahraniční politiky Charakter současného mezinárodního prostředí vyžaduje komplexní přístupy a překonání úzce sektorových či teritoriálních pohledů. Jednotlivé roviny a nástroje zahraniční politiky se vzájemně doplňují a nezřídka prostupují.
Multilaterální diplomacie Česká zahraniční politika bude plně využívat možností diplomatického působení na mnohostranných mezinárodních fórech, kde se uskutečňuje stále větší část mezinárodních vztahů. Česká republika je členem 56 mezinárodních vládních organizací. V roce 1999 se stane plnoprávným členem Severoatlantické aliance. V roce 1998 zahájila jednání o přistoupení k Evropské unii. Působí ve všech hlavních mezinárodních kontrolních režimech a v řadě funkčních mezinárodních uskupení. Pro Českou republiku s jejími omezenými zdroji a možnostmi jsou mezinárodní organizace platformou, kde může efektivně prosazovat své zájmy. Česká republika podporuje další racionální rozvoj mezinárodních organizací s cílem vytvořit fungující rámec pro efektivnější globální řízení a trvale udržitelný rozvoj.
Bilaterální diplomacie V oblasti dvoustranné diplomacie má Česká republika k dispozici široký prostor pro aktivní působení. Udržuje diplomatické styky se 176 státy světa. V zahraničí působí 112 českých zastupitelských úřadů. Zvláštní důraz klade na politiku dobrého sousedství. Česká republika bude rozvíjet jak dvoustrannou, tak i regionální spolupráci ve středoevropském prostoru v kontextu se začleňováním do evropských a euroatlantických struktur. Česká zahraniční politika si je vědoma toho, že bilaterální vztahy s členskými zeměmi EU nabývají postupně charakteru vnitrounijních vztahů.
Ekonomický rozměr diplomacie Česká zahraniční politika bude podporovat hospodářské zájmy českých podniků - jak v rámci mezinárodních ekonomických organizací, tak komplexní proexportní politikou. Aktivně se zapojí do jednání, která budou směřovat k vyšší účinnosti mezinárodních ekonomických organizací, a podpoří opatření, která omezí negativní aspekty probíhajících globalizačních procesů ve sféře ekonomiky. Česká republika se bude v rámci svých možností aktivně podílet na činnostech spojených se zahraniční humanitární a rozvojovou pomocí.
Veřejná a nestátní diplomacie V současné době roste význam mezinárodních aktivit, které vycházejí z občanské společnosti a nejsou bezprostředně spojeny s činností státu. Patří mezi ně např. styky mezi politickými stranami, krajanské vztahy, kulturní výměna, vzdělávání a výzkum, ekologické, humanitární aktivity apod. Úloha nevládních organizací roste zejména tam, kde vládní a mezivládní instituce nejsou schopny včas a pružně reagovat (např. při organizování humanitární pomoci, při stabilizaci a rozvoji oblastí, jež prošly konfliktem atd.). Česká zahraniční politika bude tyto tendence brát v úvahu, napomáhat při získávání potřebných informací a podporovat konkrétně zaměřené projekty.
Ekologický rozměr diplomacie Ochrana životního prostředí a zabezpečení trvale udržitelného rozvoje jsou dnes globálními problémy, jejichž řešení vyžaduje společné úsilí všech států světa a vypracování jak globálních, tak národních strategií a přístupů. Význam ekologického rozměru současných mezinárodních vztahů dokazuje rostoucí množství mezinárodních úmluv i dvoustranných dohod o eliminaci negativních dopadů průmyslového rozvoje na životní prostředí. ČR bude při rozvoji mezinárodní ekonomické spolupráce dbát na přísné uplatňování ekologických standardů odpovídajících mezinárodním závazkům i požadavkům národní legislativy.
Kulturní rozměr diplomacie Česká zahraniční politika vychází z předpokladu, že kulturní, školské, vědecké a nevládní vztahy vytvářejí prostor pro vzájemné poznávání a sbližování států, národů a kultur i pro navazování a realizaci obchodních a investičních kontaktů. Díky své autentičnosti, často osobní povaze, a tím i určité nezávislosti na momentálních výkyvech politického klimatu, přispívají tyto styky ke stabilitě mezinárodní politiky. Česká zahraniční politika bude věnovat stálou pozornost kulturní prezentaci ČR v zahraničí, která významně přispívá k vytváření pozitivního obrazu státu a růstu jeho mezinárodní prestiže. Bude přitom maximálně využívat Českých center a postupovat ve spolupráci s ministerstvem kultury.
Zahraniční služba Naplnění cílů zahraniční politiky státu je primární úkol zahraniční služby. Úspěšnost zahraniční politiky státu do značné závisí na odborné úrovni zahraniční služby, její organizaci a schopnosti reagovat na rychle se měnící prostředí. Zahraniční služba demokratické země jako je Česká republika musí být budována na nestranickém principu a uskutečňovat politiku demokraticky zvolené vlády.

VII. Tvorba zahraniční politiky České republiky

Konsensuálnost Zahraniční politika musí respektovat a reflektovat propojenost mezinárodních a domácích politických, ekonomických a sociálních procesů a vztahů. Nadstranický konsensus týkající se zahraniční politiky je důležitý k tlumení destabilizačního dopadu této propojenosti. To neznamená, že je zahraniční politika vyňata z procesu soupeření mezi politickými stranami v rámci demokratického systému. Legitimní spor idejí a politických přístupů ale nesmí ohrožovat zájmy státu. Zahraniční politika České republiky se uskutečňuje na základě konsensu v hlavních otázkách. Tento konsensus vychází z dialogu napříč politickým spektrem na půdě Parlamentu České republiky i mimo něj a na dialogu mezi vládou, parlamentem a prezidentem republiky.
Dialog s občany Významným zdrojem pro koncipování zahraniční politiky České republiky je stálý dialog mezi ústavními činiteli a orgány a občany ČR. Zahraniční politika státu má občanům nejen sloužit, ale zároveň jim pomáhat orientovat se ve složitých souvislostech mezinárodních vztahů. Otevřená zahraniční politika je možná pouze v oboustranné komunikaci mezi státem a občanskou společností. Neinformovanost a kabinetní politika vede k nezájmu občanů a v konečném důsledku k omezení demokratické tvorby a kontroly zahraniční politiky.
Působnost a pravomoce státních orgánů Působnost a pravomoce státních orgánů při uskutečňování zahraniční politiky ČR jsou určeny a vymezeny Ústavou ČR a kompetenčním zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy pro oblast zahraniční politiky. Zabezpečuje vztahy k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením a koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce.


B. Zahraniční politika České republiky: agenda a úkoly

Priority zahraniční politiky ČR Konkrétní úkoly české zahraniční politiky vycházejí z priorit stanovených vládním prohlášením. Jde v první řadě o začlenění České republiky do stabilních euroatlantických struktur - Severoatlantické aliance a Evropské unie, o rozvíjení dobrých vztahů se sousedními státy, o posílení regionální spolupráce ve střední Evropě a o rozvíjení mezinárodní spolupráce v nejširším rozsahu.
Historický kontext

I. Evropská politika České republiky

Vývoj na evropském kontinentě má pro Českou republiku zásadní význam Evropskou politiku v minulosti určovalo konfliktní soupeření několika mocenských center, mezi nimiž s menším či větším úspěchem manévrovaly menší státy. Tento tradiční vzorec vztahů mezi evropskými státy již v podstatě patří minulosti zejména díky poválečné integraci západní části kontinentu. Česká republika se chce zapojit do tohoto procesu a svým dílem přispět k tomu, aby se tento vývoj rozšiřoval na stále větší počet evropských zemí.

Evropská integrace jako politický proces

Evropská unie

Vývoj v Evropě je zásadním způsobem ovlivňován evropskou integrací, v níž je rozhodujícím činitelem Evropská unie (EU). Tento proces, který začal propojováním jednotlivých hospodářských odvětví, byl a je především politickou ideou. U jeho kořenů byla snaha nahradit odvěká nepřátelství evropských států jejich úzkou spoluprací a jednotou, vyřadit válku jako nástroj politiky a řešit rozdílné přístupy mezi členskými státy jednáním a společným rozhodováním. V tomto úsilí bylo díky rozvoji evropské integrace dosaženo zásadních úspěchů.

Česká republika a Evropská unie Česká republika se zapojila do evropského integračního procesu bezprostředně po svém vzniku. Právním základem vztahů mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími je Evropská dohoda o přidružení z roku 1993, která vstoupila v platnost 1. února 1995.

V lednu 1996 požádala Česká republika o členství v Evropské unii. V březnu 1998 byla zahájena předběžná technická jednání a v listopadu 1998 začala jednání o přistoupení České republiky k Evropské unii na ministerské úrovni. Cílem současné vlády je dovršit přípravy na přistoupení České republiky k Evropské unii k roku 2003. Zahraničněpolitickou prioritou je dojednat smlouvu o přistoupení České republiky k Evropské unii.

Jaká Evropská unie? Česká republika bude akceptovat Evropskou unii takovou, jaká bude v okamžiku, kdy k ní přistoupí, přičemž má zájem vstoupit do silné a funkční organizace. Evropská unie se připravuje na změněné podmínky po přijetí nových členských zemí a také na to, aby byla schopna čelit výzvám nového tisíciletí v evropském i celosvětovém kontextu.

Česká republika při formulování své evropské politiky vychází z předpokladu, že cílem evropské integrace je vytvořit politickou unii se silnou sociální a ekologickou dimenzí. Členské státy Evropské unie budou ve vzrůstající míře sdílet svou suverenitu při uplatňování zásady subsidiarity, tj. přenášení rozhodovacích kompetencí v jednotlivých oblastech na nejnižší možné správní úrovně.

Česká republika se chce podílet na budování prosperující a konkurenceschopné, otevřené, sociálně spravedlivé, ekologicky odpovědné a demokratické Unie svobodných občanů a spolupracujících regionů. Takováto Unie se bude účinně podílet na řešení globálních problémů společně se Spojenými státy americkými v rámci transatlantického partnerství.

Identita suverenita v Evropské unii Česká republika chce vnést svůj příspěvek do sjednocující se Evropy, kde se utváří celoevropská občanská společnost a zároveň přetrvává pluralita zájmů jednotlivých evropských států. Přestože proces evropské integrace, spojený s přechodem k jednotnému vnitřnímu trhu a k hospodářské a měnové unii, vede ke stále užšímu sbližování evropských národů a k pozvolné europeizaci politických a ekonomických struktur jednotlivých států, národní kulturní identity zůstávají zachovány a dokonce získávají větší prostor pro svou seberealizaci. ČR je odhodlána obohatit EU o vlastní kulturní identitu.

V současné době tradiční funkce a mechanismy již nepostačují k uplatňování zájmů státu. Členské země Evropské unie se proto rozhodly postupovat společně a svěřit jí část své suverenity v konkrétních smluvně vymezených oblastech. ČR je připravena postupovat obdobně a při uplatňování svých zájmů využívat mechanismů, jež byly v EU vytvořeny.

Reformy Evropské unie Nezbytnou podmínkou fungování rozšířené EU jsou reformy, jejichž cílem je vnést změny do některých politik (zemědělské a regionální), posílit účinnost a demokratičnost rozhodovacích mechanismů a hlavních institucí EU, a tak přiblížit Unii občanům. O cílové podobě těchto reforem se jedná. Česká republika podporuje reformy EU, které umožní pokračování integračního procesu, zachovají rovnoprávné vztahy mezi jednotlivými státy na základě solidarity a rovnováhy a zajistí funkčnost celé organizace po jejím rozšíření.
Hospodářská a měnová unie ČR považuje vytvoření Hospodářské a měnové unie a zavedení společné měny euro za velký úspěch evropského integračního procesu s celosvětovým dosahem. Proces zavádění společné měny ČR pozorně sleduje a vyhodnocuje. Před vstupem do Evropské unie bude podnikat opatření, aby se postupně přibližovala kritériím pro vstup do Hospodářské a měnové unie. Po přistoupení k Evropské unii bude usilovat o to, aby mohla být co nejdříve začleněna do Hospodářské a měnové unie.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika Česká zahraniční politika považuje Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) Evropské unie za významný krok v prohlubování evropského integračního procesu a formulování a prosazování evropských zájmů. Je připravena se před přistoupením k Unii více podílet na jejím uskutečňování. Je toho názoru, že je třeba dále zdokonalovat flexibilní mechanismy pro formulaci a naplňování této společné politiky.
Migrační, azylová a vízová politika ČR si uvědomuje, že jednotný evropský vnitřní trh může fungovat jen tehdy, bude-li chráněn proti vnějším destabilizujícím vlivům, proti organizovanému zločinu a ostatním negativním jevům. Postupně proto harmonizuje svou migrační a vízovou politiku s politikou Evropské unie a připravuje se na přijetí zásad, které pro tuto oblast vyplývají ze Schengenských dohod a z Amsterodamské smlouvy. ČR bude s Evropskou unií koordinovat též svou azylovou politiku.
Příprava ČR na přistoupení k Evropské unii Cílem České republiky je připravit se na vstup do Evropské unie v roce 2003. S tím je spojena řada závažných úkolů. Patří mezi ně především úkol převzít, zavést a vynucovat široký soubor právních norem, které tvoří acquis communautaire. Vláda ČR pro to vytvořila potřebné institucionální a organizační předpoklady a zapojila do přípravy všechny rezorty státní správy. Vypracovala Národní program přípravy ČR na členství v EU a naplňuje program Přístupového partnerství, formulovaný pro ČR Evropskou komisí podle dokumentu Agenda 2000. Připravuje rovněž dokument Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie: růst - konkurenceschopnost - zaměstnanost - solidarita.

Vláda rovněž vytváří účinné mechanismy a vyhradí prostředky pro efektivní využívání zdrojů, jež Unie uchazečům v předvstupním období nabízí - především v rámci programu PHARE a programů, jež budou zřízeny po roce 2000 pro oblast zemědělství a regionální politiky (strukturální fondy). Česká republika má též zájem využívat úvěrových možností, jež nabízejí programy Evropské investiční banky.

Při jednáních o přistoupení k Evropské unii bude Česká republika usilovat o dosažení takových podmínek, jež budou v souladu se zájmy české transformující se společnosti. Jde zejména o sjednání přechodných období v omezeném počtu oblastí, kde by okamžité převzetí závazků podle acquis communautaire vyvolalo vážné obtíže.

Získání podpory veřejnosti Přistoupení k Evropské unii je závažné politické rozhodnutí historického významu. Podstatně ovlivní vývoj v České republice v příštím století. Dopady členství v EU se budou týkat všech občanů ČR, a proto má podpora evropské politiky vlády ze strany veřejnosti klíčový význam. Vláda zajistí v rámci komunikační strategie, aby široká veřejnost a různé zájmové či profesní skupiny občanů získaly podstatné a vyvážené informace o Evropské unii a o přínosech a důsledcích budoucího členství ČR v EU. Tyto informace umožní občanům ČR odpovědně se připravit na referendum o vstupu ČR do EU.
Spolupráce s kandidátskými zeměmi Česká diplomacie v přípravě na jednání o vstupu do EU spolupracuje s kandidátskými zeměmi, které jednají o přistoupení k Evropské unii, zejména s Polskou republikou a Maďarskou republikou. ČR bude pokračovat v pravidelných schůzkách hlavních vyjednavačů a dalších expertů kandidátských zemí první skupiny, které slouží k výměně informací a konkrétních zkušeností z negociačního procesu, přípravy a předkládání pozičních dokumentů apod. Cílem těchto setkání je také předcházet zbytečnému vzájemnému soupeření mezi kandidátskými zeměmi a přispět k navození vzájemné důvěry.

Česká republika je otevřena spolupráci s dalšími uchazeči o vstup do Unie, s nimiž je připravena se podělit zejména o zkušenosti z přístupových jednání (harmonizace legislativy, screening atd.) a z přípravy na členství v Unii. Za užitečnou považuje i výměnu informací o evropském integračním procesu. V rámci svých možností se bude zasazovat o to, aby EU zahájila jednání o přistoupení s dalšími kandidátskými zeměmi, které k zahájení rozhovorů o přistoupení dosud nebyly přizvány a v přípravě na vstup do Unie značně pokročily.

Role Rady Evropy

Rada Evropy

Rada Evropy plní nezastupitelnou roli při rozvíjení a posilování celoevropských právních a etických hodnot, pluralitní demokracie, právního státu a ochrany lidských práv i práv menšin. Podílí se na budování celoevropské občanské společnosti. Česká republika využívá jejího teoretického i praktického potenciálu k posilování evropského rozměru své zahraniční politiky.

ČR v Radě Evropy Česká republika bude ve své politice Radě Evropy věnovat náležitou pozornost. Připojí se k dalším úmluvám Rady Evropy, zejména k Evropské chartě místní samosprávy, Evropské úmluvě o lidských právech a biomedicíně a k Evropské úmluvě o státním občanství. Vytvoří podmínky umožňující plnění nových závazků. Připojení k dalším úmluvám významně usnadní spolupráci ČR s ostatními evropskými státy a otevře širší prostor pro vztahy jejích občanů k občanům těchto států. Bude nadále prosazovat svůj iniciativní návrh na zřízení obecné soudní instance Rady Evropy, jejíž funkce by mohl případně plnit i nový Evropský soud pro lidská práva. Taková soudní instance by zajistila jednotný výklad úmluv Rady Evropy a napomohla hlubší integraci evropského kontinentu v oblastech, jejichž rozvoj členské státy této organizaci svěřily.

II. Evropská a mezinárodní bezpečnost

Nedělitelnost bezpečnosti Bezpečnost je nedělitelná. Bezpečnost České republiky nelze v dnešním globalizujícím se mezinárodním prostředí oddělovat od bezpečnosti evropského kontinentu a celé planety. V dnešním vzájemně propojeném světě mohou i vzdálené události, které mají zdánlivě malou souvislost s děním v České republice, nečekaně přerůst do podoby, která může ohrozit bezpečnost a stabilitu státu.
Nové výzvy Nové prostředí klade zvýšené nároky na schopnost rychlé reakce ze strany jednotlivých států, mezinárodních organizací i na mezinárodní součinnost. Identifikace potenciálních ohnisek konfliktu, včasné zachycení a vyhodnocení varovných signálů vyžaduje zkvalitnění komunikace a koordinace mezi zahraniční službou a zainteresovanými rezorty, především obrany a vnitra. Je žádoucí vytvořit specializované pracoviště strategických analýz a plánování, které se bude na těchto činnostech podílet.

Česká republika je připravena dostát zvýšeným nárokům, které nová situace přináší, a podílet se na mezinárodních akcích k nastolení nebo udržení míru v krizových oblastech, zejména v Evropě. Multilaterální a expediční charakter těchto operací, které zřejmě budou v dohledné budoucnosti patřit k významným činnostem ozbrojených sil, vyžaduje úzkou součinnost rezortů obrany a zahraničních věcí.

Vzájemné posilování bezpečnostních organizací Současné bezpečnostní prostředí v Evropě je charakterizováno vysokým stupněm institucionalizace. Do systému politických, ekonomických a bezpečnostních organizací patří zejména Organizace Severoatlantické smlouvy, Rada Evropy, Evropská unie, Západoevropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Každá organizace má své specifické poslání. Česká republika podporuje vzájemné posilování těchto organizací a racionální dělbu práce mezi nimi. Cílem je vyloučit možnosti vzájemného blokování či zdvojování jednotlivých prvků evropského bezpečnostního systému a zároveň dosáhnout co nejvyššího efektu funkční synergie.

Česká republika vychází z toho, že každý stát má právo na svobodnou volbu svých bezpečnostních vazeb a integračních priorit. Bude prosazovat rozšiřování pásma bezpečnosti a stability v Evropě na základě transparentnosti, solidarity a vzájemné důvěry.

Organizace Severoatlantické smlouvy

Česká republika se v březnu 1999 stane členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). Tím se naplní jeden z důležitých zahraničněpolitických cílů, které si Česká republika stanovila při svém vzniku. Začlení se do nejvýznamnější organizace kolektivní obrany a vymaní se z postavení státu, který by se mohl eventuálně stát objektem politiky velmocí.

Kolektivní obrana Organizace Severoatlantické smlouvy zajišťuje kolektivní obranu území členských zemí podle článku 5 Washingtonské smlouvy. Česká republika po svém vstupu do NATO bude požívat výhod členství a zároveň převezme závazky, které z Washingtonské smlouvy vyplývají.
USA v Evropě Česká republika považuje za významné, že se stává členským státem organizace, která zakotvuje přítomnost Spojených států v Evropě, která významně přispívá k bezpečnosti a stabilitě evropského kontinentu. Výjimečná role USA je dána jejich postavením globální mocnosti.
Transformace NATO Vstup České republiky, Polské republiky a Maďarské republiky do NATO je součástí transformačního procesu, jímž po skončení studené války tato organizace prochází. Jeho výrazem je vypracování nové strategické koncepce, jež odráží zásadní změny v rámci Evropy. Patří mezi ně zánik bipolární konfrontace a vznik nových ohrožení a rizik, snížení početních stavů ozbrojených sil a výzbroje, zvýraznění politických aspektů činnosti NATO na úkor aspektů vojenských, politická a vojenská spolupráce s nečleny NATO v rámci nově vytvářených struktur - zejména Partnerství pro mír a Euroatlantické rady partnerství.

NATO se stále více zabývá otázkami, které jdou za závazek kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské smlouvy a jež spadají do sféry kolektivní bezpečnosti. Jde o hrozby, které po skončení studené války představuje regionální nestabilita, etnické násilí a terorismus na Balkáně i jinde ve světě, jakož i nebezpečí šíření zbraní hromadného ničení. Česká republika se bude v rámci NATO podílet na hledání účinných přístupů, jak těmto novým hrozbám čelit. Považuje přitom za žádoucí, aby případné bezpečnostní mise pod vedením NATO vycházely z mandátu Rady bezpečnosti OSN nebo OBSE.

NATO a evropská a bezpečnostní identita Úsilí evropských členských států NATO o vlastní obrannou a bezpečnostní identitu za podpory USA je součástí formujícího se evropského bezpečnostního systému. Česká republika se bude společně s ostatními evropskými členskými státy aliance podílet na vytváření tohoto systému. Bude též usilovat o to, aby evropské státy aliance překonávaly relativní technologické zaostávání za USA a roztříštěnost evropské vojenské výroby .
Nové vztahy NATO s Ruskou federací a Ukrajinou Česká republika podporuje úsilí NATO o širší a hlubší spolupráci s Ruskem a Ukrajinou. ČR vítá institucionalizaci vztahů mezi NATO a Ruskou federací a mezi NATO a Ukrajinou v podobě Ustavujícího aktu NATO-Rusko, resp. Charty NATO-Ukrajina. Je přesvědčena, že jde o významný příspěvek k posílení bezpečnosti a spolupráce v Evropě.
Další rozšiřování NATO Česká zahraniční politika podporuje politiku otevřených dveří NATO. Bude spolupracovat se státy, které usilují o členství v NATO, a to jak na dvoustranném základě, tak v rámci Euroatlantické rady partnerství a programu Partnerství pro mír.
Role ZEU

Západoevropská unie

Po vstupu do NATO se ČR stane přidruženým členem Západoevropské unie (ZEU) a bude se moci účinněji zapojit do činnosti této organizace. ZEU je potenciálně nástrojem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a rámcem pro postupné formování společné evropské obrany. Ve vojenské oblasti tkví význam Západoevropské unie především ve schopnosti plnit tzv. petersbergské úkoly, tj. záchranné, pátrací, humanitární a mírové operace, a operace krizového řízení s použitím ozbrojených sil. ČR deklarovala zájem stát se členským státem ZEU a je připravena účastnit se diskusí o budoucnosti této organizace.

ZEU a NATO Česká republika podporuje vymezování kompetencí a posilování vztahů mezi ZEU a NATO. Považuje za žádoucí posílit vztah mezi EU a ZEU zejména při realizaci evropské bezpečnostní a obranné identity.
Role OBSE

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) zaujímá důležité místo v systému existujících evropských bezpečnostních organizací. Je institucí transatlantickou, evropskou i eurasijskou. Je založena na vzájemném posilování důvěry a na koncepci kooperativní bezpečnosti, která předpokládá dobrovolnou spolupráci všech zúčastněných států bez použití síly. OBSE vytvořila unikátní soubor norem, které regulují chování a jednání států a posilují důvěru mezi nimi v otázkách bezpečnosti, kontroly zbrojení a odzbrojení. Úspěšnost OBSE jako regionální organizace OSN závisí nejen na spolupráci členských států, ale i na spolupráci s ostatními organizacemi, především se Severoatlantickou aliancí, Západoevropskou unií a Radou Evropy.

Hlavním úkolem OBSE je preventivní diplomacie. Usiluje o zmírňování napětí ještě před tím, než toto napětí přeroste do otevřeného konfliktu, a přispívá k obnově stability a míru v oblastech postižených mezinárodním či vnitropolitickým konfliktem. Zvláštní pozornost OBSE věnuje lidským právům a právům menšin. OBSE spolu s Radou Evropy disponují jako jediné evropské organizace politickými nebo právně závaznými standardy a mechanismy, které umožňují předcházet konfliktům, jejichž zdroje tkví ve vnitropolitické situaci.

ČR v OBSE Česká republika usiluje o posílení role OBSE, zejména pokud jde o preventivní diplomacii. Aktivně se podílí na činnosti dlouhodobých misí v různých konfliktních oblastech i na přípravě Charty evropské bezpečnosti, která souvisí s vytvářením modelu bezpečnosti pro XXI. století. OBSE je vhodným nástrojem pro vyrovnávání asymetrií v zajištění bezpečnosti a vytváření společného bezpečnostního prostoru.

Odzbrojení a kontrola zbrojení

Odzbrojení a kontrola zbrojení tvoří důležitou součást politiky mezinárodního společenství v jeho úsilí o svět bez válek a násilí. Tyto procesy přispívají k prevenci případných konfliktů a ke snižování jejich intenzity, spoluvytvářejí ovzduší vzájemné důvěry mezi státy a napomáhají stabilizovat oblasti, kde konfliktům došlo. Česká zahraniční politika přikládá odzbrojení a kontrole zbrojení velký význam a aktivně se na něm podílí.

Zbraně hromadného ničení Jednou z nejvážnějších bezpečnostních výzev po studené válce je zabránit šíření zbraní hromadného ničení, materiálů k jejich produkci a prostředků jejich přepravy na cíl. Česká republika podepsala a ratifikovala základní smluvní instrumenty o nešíření a zákazu jaderných, chemických a biologických zbraní. Má zájem na dodržování mezinárodních smluv a posilování kontrolních režimů, jejichž účelem je snižování stavů, kontrola technologií a výroby, zabránění šíření a nakonec likvidace zbraní hromadného ničení. Cílem je svět, v němž nebude třeba odstrašující síly zbraní hromadného ničení, svět bez jaderných zbraní. Vzhledem k významným a obecně uznávaným výsledkům českého výzkumu a vývoje v oblasti ochrany a obrany proti chemickým a biologickým látkám se Česká republika intenzivně zapojí do aktivit v této oblasti v rámci mezinárodních organizací i obranného plánování NATO.
Konvenční síly a výzbroj Základním mnohostranným nástrojem snižování konvenčních sil v Evropě po studené válce je Smlouva o konvenčních ozbrojených silách (KOS) z roku 1990. Česká republika splnila závazky vyplývající z této smlouvy. Podporuje adaptaci Smlouvy o KOS, která změní její dosavadní, již překonaný blokový charakter a vytvoří systém, kde budou kolektivní omezení nahrazena omezeními národními. V procesu adaptace KOS jde České republice o zachování pružnosti režimu Smlouvy, aby mohla plnit povinnosti plynoucí z jejích spojeneckých závazků. Česká republika se podílí na realizaci Smlouvy o "otevřeném nebi" a také na aktualizaci Vídeňského dokumentu o opatřeních k posílení důvěry z roku 1994. Prosazuje důslednější provádění kontrol, rozšíření rozsahu poskytovaných informací a přeměnu dosavadních nezávazných opatření na opatření závazná.

III. Bilaterální a regionální spolupráce v euroatlantickém prostoru

Pro Českou republiku mají zvláštní význam vztahy se zeměmi euroatlantického prostoru. Jde v první řadě o vztahy se sousedními zeměmi, dále se zeměmi, s nimiž Českou republiku spojuje a v budoucnosti bude spojovat společné členství v NATO a v Evropské unii. Česká republika si je vědoma shodných zájmů s přidruženými zeměmi EU a potřeby rozvíjet vztahy se všemi zeměmi, s nimiž ji pojí úsilí o vybudování prostoru stability, bezpečnosti a spolupráce.

Vztahy se sousedními státy

Česká republika klade důraz na spolupráci se sousedními zeměmi na bilaterální, multilaterální i regionální úrovni. Úzce spolupracuje se státy visegrádské skupiny a ostatních středoevropských uskupení, které podobně jako ona procházejí hospodářskou a politickou transformací a usilují o začlenění do euroatlantických a evropských struktur.

Vztahy se Slovenskou republikou Česká republika přikládá zvláštní význam všestrannému rozvoji vztahů se Slovenskem a usiluje o to, aby dosáhly nadstandardní úrovně. Vychází přitom z toho, že se Slovenskem téměř 70 let sdílela osudy ve společném státě a že mezi Čechy a Slováky se vytvořily vazby, které nemají obdoby ve vztazích ČR k jiným státům. To by se mělo projevit i v konkrétním uspořádání a intenzitě vztahů mezi oběma státy. Česká republika podporuje úsilí Slovenska o co nejrychlejší vstup do evropských a euroatlantických struktur. ČR zváží zachování celní unie se Slovenskou republikou i po svém vstupu do Evropské unie. Má zájem na co nejrychlejším vypořádání majetkoprávních otázek spojených s dělením federálního majetku.
Vztahy s Polskou republikou Polská republika je druhým největším sousedem ČR. Vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Polskem se dlouhodobě pozitivně rozvíjejí a v poslední době doznaly dalšího zlepšení. Jsou založeny nejen na společné historické zkušenosti, ale i na společných zájmech. Česká republika vítá tento trend a ze své strany bude přispívat k jeho posílení na bilaterální i regionální úrovni. Společný vstup obou zemí do Organizace Severoatlantické smlouvy a později do Evropské unie vytváří podmínky pro další všestranné prohlubování česko-polských vztahů.
Vztahy se Spolkovou republikou Německo Spolková republika Německo představuje pro Českou republiku zemi prioritního významu. Je největším českým sousedem a nejvýznamnějším obchodním partnerem a investorem v ČR. SRN podporuje zapojení ČR do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Česká republika oceňuje vysokou úroveň vzájemných vztahů a pokrok, kterého bylo dosaženo zvláště od podzimu 1998. Poprvé v novodobých dějinách nabývají česko-německé vztahy charakteru vztahů spojeneckých.Ve své politice vychází z toho, že česko-německé vztahy se musí orientovat na společnou budoucnost ve sjednocené Evropě, jak to stanovila česko-německá deklarace. Česká republika vychází z Postupimských dohod a dalších spojeneckých ujednání. Dekrety prezidenta ČSR z období 1940-1945 jsou součástí právního řádu ČR, třebaže jejich účinnost je již vyhaslá. Česká republika usiluje o aktivizaci česko-německých vztahů na všech úrovních a o zapojení veřejnosti, zejména mládeže, do tohoto procesu. Zvláštní význam přitom přikládá přeshraniční spolupráci, především v oblasti ochrany a zlepšování životního prostředí, a kulturní výměně.
Vztahy s Rakouskou republikou Vztahy České republiky s Rakouskou republikou jsou ovlivněny jak dlouhou historickou tradicí a společně sdílenou kulturní zkušeností, tak dynamickým rozvojem vzájemných vztahů v posledních letech. Rakousko patří mezi nejvýznamnější hospodářské partnery ČR. Česká republika je rozhodnuta vzájemné vztahy dále rozvíjet. Oceňuje ochotu Rakouska předávat své zkušenosti z přípravy na vstup i ze začlenění do Evropské unie. ČR bude prosazovat konstruktivní spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí s důrazem na vybudování ovzduší vzájemné důvěry, především v otázce využívání jaderné energie a nakládání s jaderným odpadem.
Vztahy s Maďarskou republikou I když Maďarsko není bezprostředním sousedem České republiky, společná historie, tradice, a dosažená úroveň česko-maďarských vztahů umožňuje klást je na roveň vztahům k sousedním zemím. Českou republiku spojují s Maďarskem společné zájmy, rozvinutá bilaterální, multilaterální i regionální spolupráce.

Regionální spolupráce ve střední Evropě

Česká republika neomezuje regionální spolupráci jen na sousední státy, ale chápe region střední Evropy v širším historickém i aktuálně-politickém kontextu. Visegrádská spolupráce a Středoevropská dohoda o volném obchodu jsou konkrétním přínosem zúčastněných zemí k posílení zóny stability ve střední Evropě. Zvláštní místo mají pravidelné schůzky prezidentů středoevropských zemí (České republiky, Německa, Rakouska, Slovenska, Polska, Maďarska a Slovinska). Závažným úkolem států, které se stanou členy NATO a EU, je rozvíjet a prohlubovat vztahy se státy, které se stanou členy těchto organizací později.

Visegrádská spolupráce Česká republika iniciovala ve druhé polovině 1998 obnovení spolupráce v rámci visegrádské skupiny (Česká republika, Polská republika, Maďarská republika a Slovenská republika). Je připravena všestranně spolupracovat se státy visegrádské skupiny v oblastech společného zájmu, napomáhat vytváření oblasti široké občanské a kulturní spolupráce. Vyslovuje se pro to, aby kontakty mezi visegrádskými státy se rozvíjely na všech úrovní státní správy a samosprávy. V rámci visegrádské skupiny bude Česká republika podporovat úsilí Slovenska začlenit se co nejdříve do evropských a euroatlantických struktur.
Příhraniční spolupráce a euroregiony Příhraniční spolupráce a vytváření euroregionů představuje nový a účinný nástroj bilaterální i regionální spolupráce. Euroregiony na česko-polských, česko-německých a česko-rakouských hranicích již přinesly pozitivní výsledky. Česká republika je připravena tento typ spolupráce dále rozvíjet, neboť přispívá nejen ke zlepšení životních podmínek obyvatel pohraničních oblastí, ale je i konkrétním přínosem k evropské spolupráci.
Středoevropská dohoda o volném obchodu Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) vznikla v roce 1992 s cílem posílit hospodářskou spolupráci mezi účastnickými zeměmi vytvořením zóny volného obchodu. CEFTA v současné době zahrnuje sedm zemí a představuje trh s téměř 100 milióny spotřebitelů. Po zahájení rozhovorů některých zemí o přistoupení k EU se CEFTA dostává do nové situace. Česká republika bude podporovat takové uspořádání, které umožní udržet dosaženou úroveň vzájemného obchodu mezi zeměmi CEFTA i po vstupu některých z nich do Evropské unie. Podporuje rozšíření CEFTA o východoevropské země, jež splňují podmínky pro vstup, tj. členství ve Světové obchodní organizaci, dohodu o přidružení s EU a bilaterální dohody o volném obchodu se všemi členskými zeměmi.
Středoevropská iniciativa ČR oceňuje význam Středoevropské iniciativy (SEI) jako fóra pro dialog 16 zemí, které jsou vůči EU v rozdílném postavení -- od plných členů přes přidružené až po státy, jež o přidružení teprve usilují. Česká zahraniční politika klade důraz na větší dynamičnost, účinnost a neformálnost aktivit SEI a zejména realizaci konkrétních projektů, především v budování středoevropské dopravní infrastruktury, v telekomunikacích, v ochraně životního prostředí a v dalších oblastech probíhající spolupráce. ČR bude SEI využívat i k posilování demokratických struktur a vnitřní politické stability v členských zemích postižených konflikty, např. v Bosně. Česká republika podpoří rozšíření SEI o další země regionu, které projeví zájem a získají podporu ostatních členských zemí. V roce 1999 čeká ČR plnění náročných úkolů vyplývajících z funkce předsednické země SEI. Bude usilovat zejména o racionalizaci činnosti výborů a konsolidaci vztahů mezi SEI a EU.
Změny po vstupu ČR do NATO a EU

Vztahy se státy Organizace Severoatlantické smlouvy a Evropské unie

Se vstupem do NATO a později do Evropské unie dochází k významnému posunu v bilaterálních vztazích České republiky k jednotlivým členským zemím těchto organizací. Vzájemné vztahy nabývají charakteru vztahů mezi spojeneckými zeměmi, rozšiřují se, zintenzivňují se a zahrnují nové oblasti. Bilaterální vztahy jsou doplňovány stálými konzultacemi a společným rozhodováním v rámci společných institucí. Řadu otázek bude ČR muset posuzovat nejen z perspektivy středoevropského státu střední velikosti, ale i z perspektivy členského státu Severoatlantické aliance a Evropské unie. Zájmy ČR tak nabývají charakteru zájmů evropských a euroatlantických.

Po přistoupení ČR k Evropské unii doznají vztahy k členským zemím Unie ještě podstatnějších změn než v případě začlenění do NATO. Budou přecházet z roviny vztahů mezistátních do roviny vztahů vnitrounijních, v nichž kromě jednotlivých členských států budou hrát velkou úlohu též instituce Evropské unie. Podstatně vzroste význam stálé komunikace na bilaterální i multilaterální úrovni.

Vztahy s USA a Kanadou V novém mezinárodně politickém kontextu, daném členstvím v NATO a později v Evropské unii, bude Česká republika dále rozvíjet a prohlubovat vztahy se Spojenými státy americkými a Kanadou. Oba státy hrají významnou roli při upevňování bezpečnosti a stability v Evropě a ve světě a jsou s Evropou spojeny dlouhodobými kulturními a civilizačními vazbami. ČR má zájem na rozšíření hospodářské angažovanosti USA a Kanady a přítomnosti amerického a kanadského kapitálu v ČR i ve střední Evropě.
Vztahy s evropskými členy NATO a EU ČR bude pokračovat v rozvíjení těsných vztahů s evropskými členskými státy NATO a státy Evropské unie, a to nejen s evropskými mocnostmi - Velkou Británií, SRN, Francií, Itálií a Španělskem - ale též s ostatními státy západní, jižní a severní Evropy, které Česká republika považuje za své přirozené partnery. Společné členství v Atlantické alianci a perspektiva společného členství v Evropské unii napomáhají vytváření husté sítě bilaterálních vztahů nové kvality.
ČR a ESVO Česká republika nebude opomíjet ani rozvíjení vztahů se státy Evropského sdružení volného obchodu.

Vztahy se zeměmi východní a jihovýchodní Evropy

Vztahy s přidruženými zeměmi EU Česká republika má řadu společných zájmů se zeměmi střední a východní Evropy, které uzavřely dohody o přidružení s Evropskou unií a připravují se na vstup do Unie. Bude pokračovat v rozvíjení dvoustranné i mnohostranné spolupráce s těmito státy a je připravena sdílet s nimi své zkušenosti z jednání i z příprav na přistoupení k Unii.
Vztahy s Ruskou federací Vstupem ČR do euroatlantických struktur se vztahy s Ruskem dostávají do nového kontextu. Česká republika bude věnovat stálou pozornost rozvíjení vzájemně výhodné spolupráce. Bude přitom využívat již existujících kontaktů, tradičně dobré pověsti českých výrobků a celkové znalosti regionu. Nadějně se jeví vzájemně výhodná spolupráce především s hospodářsky prosperujícími regiony Ruské federace. Zároveň bude usilovat o vypořádání pohledávek ČR vůči RF z doby existence RVHP. V bezpečnostní dimenzi spolupráce s Ruskem bude ČR vycházet z Ustavujícího aktu mezi NATO a Ruskou federací. Zapojení Ruska do evropské bezpečnostní architektury považuje ČR za nutnou podmínku k zajištění stability na evropském kontinentu.
Vztahy s Ukrajinou ČR vnímá Ukrajinu jako důležitou evropskou mocnost, na níž závisí stabilita střední a východní Evropy. Oceňuje konstruktivní politiku Ukrajiny, která našla svůj výraz v Chartě o zvláštním partnerství s NATO. ČR bude usilovat o rozšiřování vzájemně výhodné hospodářské spolupráce s Ukrajinou a navazovat na kontakty, které se v minulosti v této oblasti vytvořily.
Vztahy s ostatními státy SNS ČR pozorně sleduje vývoj ve státech SNS a v rámci svých možností se bude snažit přispět k mírovému řešení konfliktů na území některých z nich. ČR navazuje na tradice těsných hospodářských styků s jednotlivými zeměmi. Český zájem o tento region je vyjádřen i v záměru zřídit nový zastupitelský úřad v Zakavkazsku.
Česká republika a konflikty v jihovýchodní Evropě Česká republika se zvýšenou pozorností a znepokojením sleduje konflikty v regionu jihovýchodní Evropy a je připravena učinit vše, co je v jejích možnostech a silách, pro jejich mírové řešení. Podporuje důsledné plnění Daytonských dohod nejen ve vojenské, ale i civilní oblasti. Vyslala svůj vojenský kontingent do SFOR v Bosně a aktivně se podílí na dlouhodobých misích OBSE včetně verifikační mise v Kosovu. ČR požaduje návrat uprchlíků do jejich domovů a konsolidaci struktur občanské společnosti jako nejlepší záruky překonání etnických konfliktů. V minulosti mělo Československo rozvinuté vztahy k národům tohoto regionu a Česká republika na ně zamýšlí v nové situaci navazovat.

IV. Česká republika a státy Asie, Afriky, Austrálie a Latinské Ameriky

Obecné zásady Při rozvíjení vztahů se státy Afriky, Asie, Latinské Ameriky a Austrálie vychází Česká republika z následujících zásad: podporuje bezpečnost a stabilitu všech světových regionů a prosazuje mírová řešení regionálních konfliktů; má zájem na oboustranně výhodné hospodářské spolupráci a na tomto základě usiluje o rozvoj bilaterálních i mnohostranných vztahů; považuje za důležitou součást politického dialogu se všemi zeměmi světa otázku dodržování nezcizitelných lidských práv.

Česká republika podporuje všechny iniciativy, jež směřují k udržení či zvýšení stability a bezpečnosti jednotlivých regionů, a v rámci svých možností se na nich aktivně zúčastňuje. Své zájmy nenadřazuje nad zájmy ostatních států a respektuje politiku, kterou prosazuje celé mezinárodní společenství. Přísně dodržuje hospodářské sankce vyhlášené Radou bezpečnosti Spojených národů a ve vztahu k aktérům lokálních či regionálních konfliktů se řídí mezinárodně dohodnutými pravidly.

Zahraniční politika České republiky současně vychází ze zásady, že nejefektivnější a nejpřirozenější formou spolupráce mezi státy, často od sebe velmi vzdálenými, jsou vztahy obchodní a ekonomické. Vzhledem k tomu, že ekonomická aktivita není až na výjimky záležitostí států, ale soukromých subjektů působících v podmínkách tržního hospodářství, cílem české zahraniční politiky je vytvářet těmto subjektům příznivé podmínky pro jejich činnost v daném teritoriu a zprostředkovávat jim potřebné kontakty a informace. Tam, kde existují úspěšné vazby ekonomické, mohou být rozvíjeny i intenzivní kontakty na poli kultury, vědy i v dalších oblastech společného zájmu. Vhodným prostředníkem ve všech výše uvedených aktivitách mohou být i krajanské komunity, s nimiž hodlá česká zahraniční politika v co největší míře spolupracovat. ČR bude usilovat o dořešení svých finančních vztahů vůči jednotlivým státům, vyplývajících z minulých ekonomických aktivit, např. z vládních úvěrů.

Lidská práva Otázka lidských práv bývá často vnímána jako nepřiměřeně idealistická součást zahraniční politiky, která je jen na překážku pragmatickým ekonomickým zájmům. Česká republika je přesvědčena, že existence politického dialogu o lidských právech je měřítkem důvěryhodnosti a z dlouhodobého hlediska i perspektivnosti hospodářských vztahů s daným státem. Česká zahraniční politika zde hodlá být otevřená a transparentní. Vychází z předpokladu, že věcná komunikace o problematice lidských práv v současném multikulturním světě je z hlediska budoucnosti tou nejlepší investicí.
Vztahy se státy Asie Asie jako největší světadíl s rychle se rozvíjejícími ekonomikami představuje pro Českou republiku velký trh, jehož význam nezmenšuje ani současná ekonomická krize v některých zemích Dálného východu a jihovýchodní Asie. Za perspektivní partnery považuje Česká republika jak regionální velmoci - Japonsko, Čínu a Indii - tak země jihovýchodní Asie zapojené do Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Ve své politice bude Česká republika navazovat na tradiční dobré vztahy s Vietnamem a Mongolskem.
Vztahy se státy Blízkého východu a severní Afriky Na Blízkém východě a v severní Africe bude česká zahraniční politika sledovat vyvážený přístup ke všem státům oblasti. Podporuje mírový proces na Blízkém východě při zachování politických, ekonomických a bezpečnostních záruk stability celého regionu. Ztotožňuje se s politikou Evropské unie směřující k posílení bezpečnosti ve Středomoří. V ekonomické oblasti se bude orientovat na vzájemně výhodnou spolupráci s tradičními partnery, mezi něž patří Egypt, Maroko, Alžírsko, Libanon, Sýrie, Izrael, Írán, Kuvajt a Tunisko. Zaměří se na získávání nových trhů zejména v oblasti Zálivu (Spojené arabské emiráty, Saudská Arábie, Jemen).
Vztahy se státy subsaharské Afriky V oblasti subsaharské Afriky se Česká republika bude orientovat na stabilní regionální mocnosti - zejména na Jihoafrickou republiku - a na státy, s nimiž udržuje dlouhodobé ekonomické vztahy, např. s Ghanou, Keňou, Etiopií a Konžskou demokratickou republikou. V rámci svých možností se bude zapojovat do akcí mezinárodního společenství s cílem napomoci lokalizaci konfliktů a stabilizaci poměrů v krizových oblastech afrického kontinentu.
Vztahy se státy Latinské Ameriky V Latinské Americe, kde dochází ke stabilizaci demokratických poměrů a rozvíjení integračních procesů, existují značné možnosti pro uplatnění českých ekonomických zájmů. Česká republika se zaměří na spolupráci s tradičními partnery - Brazílií, Mexikem, Argentinou, Chile, Venezuelou, Uruguayí, Kolumbií. Stranou českého zájmu nezůstanou ani státy střední Ameriky a karibské oblasti, kde existují možnosti pro zvýšení obchodní výměny. Česká republika má zájem o rozvíjení hospodářské spolupráce s Kubou. V rámci svých možností bude napomáhat k tomu, aby na Kubě byla respektována lidská a občanská práva.

Česká zahraniční politika věnuje velkou pozornost obchodním a investičním možnostem v zemích, s nimiž mělo bývalé Československo rozvinuté hospodářské styky a kde působí řada odborníků, kteří v naší zemi získali středoškolské či vysokoškolské vzdělání.

Místo zahraniční pomoci v zahraniční politice ČR

Zahraniční rozvojová a humanitární pomoc České republiky

Česká republika je připravena podílet se v rámci svých možností na formulování a naplňování nové mezinárodní rozvojové strategie, která zahrnuje boj proti chudobě, zajištění všeobecného vzdělání, odstraňování nerovnosti žen, snížení úmrtnosti dětí a matek, zpřístupnění zdravotnických služeb a naplňování strategie udržitelného rozvoje.

Zahraniční rozvojová a humanitární pomoc je nedílnou součástí zahraniční politiky České republiky. Jejím cílem je předcházet konkrétním humanitárním katastrofám a přispět k dlouhodobé stabilizaci a prosperitě rozvíjejících se regionů. Zahraniční rozvojovou pomoc považuje Česká republika rovněž za nástroj k prosazování konceptu lidských práv a demokratických hodnot.

Česká republika poskytuje zahraniční pomoc jak na bilaterálním základě, tak v rámci mezinárodních organizací (UNDP, OECD). Usiluje o vybudování výkonné a pružné báze pro distribuci zahraniční pomoci.

Mezinárodní organizace a globální problémy

V. Česká republika v mezinárodních organizacích

Česká zahraniční politika vychází z toho, že se stále naléhavěji ukazuje potřeba vytvořit podmínky pro trvale udržitelný rozvoj celé planety a pro globální řízení. Globální hrozby (např. ohrožení životního prostředí, bída, nekontrolovaná populační exploze a migrační vlny či obchod s drogami a organizovaný zločin vůbec) stejně tak jako finanční krize vyžadují multilaterální přístupy, pro jejichž formulaci a koordinaci představují mezinárodní organizace vhodné fórum.

Česká republika si uvědomuje, že význam mezinárodních organizací se bude stále zvyšovat. V souladu s tím bude věnovat podstatně větší pozornost než předchozí vláda multilaterální dimenzi své zahraniční politiky, a to jak ve světovém, tak evropském i regionálním měřítku.

Česká republika a Organizace spojených národů

Organizace spojených národů (OSN) spolu se svými přidruženými organizacemi představuje v současné době jedinečnou univerzální platformu pro řešení nejvážnějších problémů současného světa. Sdružuje 185 států světa a reprezentuje téměř všechny obyvatele planety. Je fórem pro střetávání různých kultur, myšlenkových přístupů a zájmů. Od svého vzniku v roce 1945 dosáhla řady konkrétních výsledků na poli dekolonizace, uplatňování mezinárodního práva a lidských práv, pomoci běžencům a zásahů v humanitárních krizích atd.

Po studené válce se role OSN zvýšila, zejména pokud jde o řešení otázek mezinárodní bezpečnosti. Svých možností však dosud plně nevyužila. Nové podmínky vyžadují, aby v rámci OSN byly provedeny reformy. Česká republika se vyslovuje pro zvýšení reprezentativnost jednotlivých orgánů OSN (především Rady bezpečnosti) a pro vytvoření struktury globálního řízení. ČR prosazuje, aby OSN úzce spolupracovala s oblastními bezpečnostními organizacemi. Pokud jde o financování činnosti OSN, staví se za zásadu transparentnosti a účelnosti.

ČR je připravena účastnit se se v rámci svých možností mírových operací a pozorovacích misí OSN. Svým dílem chce přispět k plnému využití potenciálu OSN a k posílení její autority. Bude usilovat o adekvátní zastoupení v orgánech OSN i v orgánech jejích organizací.

ČR bude podle možností zvyšovat své zapojení do mnohostranné rozvojové spolupráce prostřednictvím rozvojových programů OSN a dalších mezinárodních organizací.

Místo ČR v mezinárodní ekonomice

Česká republika a mezinárodní ekonomické a finanční organizace

Česká republika je velmi závislá na mezinárodní dělbě práce. Podíl vývozu zboží a služeb dosahuje kolem 55% hrubého domácího produktu. Česká republika je do značné míry závislá na dovozu hlavních surovin a paliv. V důsledku vysoké závislosti na zahraničním obchodu česká ekonomika velmi citlivě reaguje na změny v mezinárodním ekonomickém prostředí. Liberální režim činí Českou republiku velmi zranitelnou vůči spekulativním pohybům kapitálu.

Z těchto důvodů má pro Českou republiku velký význam členství v mezinárodních hospodářských organizacích. Umožňuje jí podílet se na vytváření rámce pro mezinárodní obchod zbožím a službami a pro pohyb kapitálu. Nemenší význam má též zajištění přístupu k mezinárodním kapitálovým zdrojům v případě krizového vývoje.

Světová obchodní organizace Česká republika se připravuje na další kolo světových obchodních jednání v rámci Světové obchodní organizace (WTO), které bude zahájeno v roce 2000. Vysloví se pro další liberalizaci obchodu, služeb a zemědělství, která však musí být doprovázena odpovídající úrovní ochrany spotřebitelů. Podpoří návrhy, které budou klást důraz na ekologické a sociální cíle trvale udržitelného rozvoje. Ztotožňuje se s návrhy na zavedení zvýšené ochrany duševního vlastnictví. Považuje za potřebné, aby rozvojové země byly více zapojeny do světového obchodu.

Česká republika vychází z přesvědčení, že růst mezinárodního obchodu nelze oddělovat od dodržování mezinárodně uznávaných pracovních standardů, jak byly stanoveny v konvencích Mezinárodní organizace práce, a od ohledů na životní prostředí. K ochraně svého trhu přistoupí ČR pouze v reakci na nerovné podmínky konkurence, které přes růst otevřenosti národních ekonomik zůstávají i nadále realitou mezinárodních obchodních vztahů.

Skupina Světové banky Česká republika se podílí na činnosti Mezinárodního měnového fondu, Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj jakož i dalších organizací Skupiny Světové banky. Využívá jejich expertního i finančního potenciálu a přispívá k aktivitám těchto organizací v dalších zemích. Je připravena účastnit se diskusí o reformách těchto institucí, aby se účinněji čelilo negativním projevům globalizačních procesů ve sféře financí a pohybu kapitálu.
OECD ČR se aktivně účastní činnosti většiny výborů a pracovních skupin této organizace. V rámci OECD přikládá ČR důležitost její činnosti týkající se udržitelného růstu, zaměstnanosti, regulatorní reformy, elektronického obchodu a pokračování liberalizace v oblasti obchodu. Česká republika bude více využívat informačního potenciálu OECD a bude více přihlížet k jejím analýzám a doporučením.

VI. Úkoly zahraniční politiky v oblasti vnějších ekonomických vztahů, propagace České republiky a vztahy s krajany

Význam proexportní politiky Hospodářská politika České republiky se orientuje na růst založený na zvýšené dynamice vývozu. Součástí této politiky je vytvoření efektivního systému podpory českých vývozců. V tomto ohledu mají důležitou úlohu centrální orgány - ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo průmyslu a obchodu a dále Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Všechna opatření na podporu exportu budou v souladu s pravidly EU, WTO a OECD.
Ekonomická diplomacie Důležitou roli v proexportní politice státu hraje ekonomická diplomacie. Péče o rozvoj vnějších ekonomických vztahů musí být prioritním úkolem českých zastupitelských úřadů v zahraničí. Činnost ekonomicky orientovaných diplomatů se bude zaměřovat na vytváření podmínek pro rozvoj konkrétních obchodních kontaktů a k podnícení zájmu zahraničních investorů o přímé zahraniční investice v ČR. Součástí ekonomické diplomacie jsou též jednání představitelů státu, vysokých státních úředníků i podnikatelských misí o konkrétních otázkách vnějších ekonomických vztahů.
Spolupráce MZV a MPO Při uskutečňování zahraničně-obchodní politiky, zajišťování zahraničního obchodu a podpoře exportu postupuje MZV v těsné spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). MZV vytváří příznivé podmínky pro rozvoj vnějších ekonomických vztahů ČR a podle místních možností i technicko-organizační předpoklady pro prosazování exportních zájmů českých podnikatelských subjektů na zahraničních trzích. Cílem těsnější spolupráce MZV s MPO je zlepšit činnost obchodně-ekonomických úseků českých zastupitelských úřadů v zahraničí a využít rozpočtových možností ke zvýšení počtu diplomatů, kteří se zabývají vnějšími ekonomickými vztahy. Ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo průmyslu a obchodu se zaměří na zdokonalování současných a vytváření nových informačních systémů, které umožní českým podnikům přístup k informacím o obchodních možnostech v zahraničí.

Propagace České republiky a její kultury v zahraničí

Propagace ČR v zahraničí patří mezi trvalé úkoly zahraniční politiky. Podílejí se na ní významnou měrou jak státní, tak nestátní subjekty. Zvýšená pozornost bude věnována šíření informací o České republice v cizích jazycích jak tradičními prostředky, tak při využití nových médií a technik. Důležitou roli v tomto směru mají Česká centra, která šíří informace o České republice oblastech kultury, obchodu a cestovního ruchu.

Vztahy s krajany

Stejně jako pro většinu evropských států mají i pro Českou republiku zvláštní význam vztahy s krajany. Rozvoj vztahů s krajanskými komunitami je prostředkem ke zlepšování jména České republiky jako vyspělé a kulturní země v zahraničí i příspěvkem k bilaterálním vztahům se státy, v nichž krajanské komunity žijí.

S tímto vědomím Česká republika finančně podporuje činnost a konkrétní projekty krajanských spolků. Prodlouží program krajanských stipendií ke studijním pobytům a jazykovým kursům v ČR a bude i nadále vysílat české učitele ke krajanským komunitám v zahraničí. Bude usilovat o to, aby se krajané mohli v širší míře účastnit na politickém životě české společnosti.

VII. Zahraniční služba České republiky

Stabilizace a zkvalitnění zahraniční služby Jednou z nezbytných podmínek pro splnění záměrů v oblasti zahraniční politiky je stabilizace a zkvalitnění české zahraniční služby. Vláda bude vytvářet podmínky pro její činnost a vypracuje a předloží parlamentu ke schválení zákon o zahraniční službě.

V tomto směru již ministerstvo zahraničních věcí podniklo některá významná opatření. Dne 1. ledna 1999 vstoupil v platnost Kariérní řád pro diplomatické pracovníky, který zavádí jasná pravidla kariérního postupu diplomatů a hodnocení jejich práce, vytváří ucelený systém zvyšování odborné kvalifikace a stanoví kritéria pro propůjčování a přiznávání diplomatických hodností. Diplomatická akademie zajišťuje systém vzdělávání a vydávání atestů pro diplomaty.

Dalším krokem bude vypracování Kariérního řádu pro administrativní a technické pracovníky české zahraniční služby. Vyústěním těchto prací bude vypracování a schválení zákona o české zahraniční službě.


C. Závěr

Předložená koncepce stanoví základní rámec pro zahraničněpolitické aktivity České republiky ve střednědobém horizontu. Charakterizuje prostředí, v němž bude své záměry uskutečňovat, zásady, z nichž vychází, cíle, k nimž směřuje, celkovou zahraničněpolitickou agendu a hlavní priority, na něž se zaměří v nadcházejícím období. Náležitou pozornost věnuje též nástrojům, jichž hodlá k uskutečnění svých záměrů využívat.

Česká republika je si vědoma, že úspěšná zahraniční politika musí vycházet z reálného hodnocení situace a z možností i omezení, která jsou dána mezinárodními i vnitřními podmínkami. Musí být důvěryhodná a ve svém směřování dostatečně stálá. Musí být zároveň účinná, což předpokládá volbu správných nástrojů a postupů a pružné reagování na změny a náhlé události v mezinárodním prostředí.

Česká republika chce vstoupit do 21. století jako stabilní, plnohodnotný a aktivní člen mezinárodního společenství, který bude spolehlivou oporou svým spojencům a důvěryhodným partnerem ostatním státům. Hlavním cílem její zahraniční politiky je vytvářet podmínky pro bezpečnost, stabilitu a prosperitu státu a všech jeho obyvatel a přispívat k uskutečnění vize, kterou si předsevzala: napomáhat k vytváření mezinárodního společenství míru, bezpečnosti, spolupráce, demokracie a prosperity. Bude klást důraz na to, aby světový řád byl vytvářen na principu vlády zákona a nezcizitelných lidských práv, byl vnímavý vůči požadavkům sociální spravedlnosti, citlivý vůči požadavkům na ochranu životního prostředí a otevřený vůči občanské společnosti.

KONCEPCE ZAHRANIČNÍ POLITIKY ČESKÉ REPUBLIKY


Úvod

A. Zahraniční politika České republiky: východiska, principy, zájmy a cíle

B. Zahraniční politika České republiky: agenda a úkoly

C. Závěr


Úvod

Ve svém programovém prohlášení z 12. srpna 1998 formulovala vláda České republiky své hlavní záměry v oblasti zahraniční politiky. Zavázala se zároveň předložit Parlamentu České republiky koncepci zahraniční politiky ČR, která na základě rozboru současné situace stanoví dlouhodobé a bezprostřední cíle ČR v této oblasti.

Koncepce zahraniční politiky je pojata jako systemizující a otevřený dokument, který stanoví rámec pro zahraničněpolitickou činnost státu. Bude pravidelně hodnocena a podle vývoje situace doplňována.

A. Zahraniční politika České republiky: východiska, principy, zájmy a cíle

Charakteristika ČR

I. Místo České republiky v mezinárodních vztazích

Česká republika je demokratický, politicky, hospodářsky a sociálně stabilní stát ve střední Evropě. Svou rozlohou (78 864 km2) a počtem obyvatel (10,3 miliónu) se v Evropě řadí mezi státy střední velikosti. Mezinárodněpolitické postavení a zájmy České republiky jsou určovány jejími geografickými, demografickými a ekonomickými parametry, účinností zahraniční a vnitřní politiky a mírou zapojení do mezinárodních vztahů a mezinárodní dělby práce. Jako stát s otevřenou ekonomikou (podíl vývozu a služeb na hrubém domácím produktu činí téměř 55%) bez vlastních zdrojů řady základních surovin závisí Česká republika na mezinárodní spolupráci.

Mezinárodně politická vize ČR Česká republika se hlásí ke společnému úsilí demokratických zemí budovat a posilovat společenství míru, bezpečnosti, spolupráce, demokracie a prosperity. Usiluje o vytvoření takového mezinárodního společenství, v němž válka je nepřípustným způsobem řešení sporů mezi státy, v němž jsou společně identifikovány a zvládány hrozby a rizika a v němž se rozvíjejí různé formy politické a hospodářské spolupráce.
Evropská vize ČR Česká republika podporuje evropský integrační proces a hlásí se k vizi sjednocené, demokratické, sociálně spravedlivé, prosperující a mírové Evropy bez napětí, Evropy svobodných občanů a spolupracujících regionů. Podporuje všechny kroky, které povedou ke společenství, v němž jsou plně respektována lidská, občanská i sociální práva jednotlivců včetně práva na důstojný život ve zdravém životním prostředí. Usiluje o vznik společenství, v němž budou občané demokraticky rozhodovat o správě věcí veřejných.
Úloha zahraniční politiky

II. Zahraniční politika České republiky: obecná východiska

Zahraniční politika zaujímá významné místo v politice každého státu. Umožňuje mu prosazovat jeho zájmy mimo vlastní území a současně vytvářet příznivé vnější podmínky pro jeho vnitřní vývoj. Zahraniční politika státu se uskutečňuje v konkrétním mezinárodním prostředí a je do značné míry určována soustavou hodnot a zásadami, které daný stát přijal za své. Jasná hranice mezi zahraniční a vnitřní politikou neexistuje, neboť vztah se zahraničím je ovlivňován, formulován a zprostředkován jak vnějšími, tak vnitřními politickými činiteli a procesy. Zahraniční politika úzce souvisí též s bezpečnostní politikou. Obě sledují obdobné zájmy a vzájemně se doplňují.

Historický kontext Současné uspořádání Evropy a v ní probíhající demokratické procesy poskytují českému státu možnosti prosazovat jeho zájmy a hodnoty v míře, která je nesrovnatelná s minulostí. Meziválečné Československo se po dvě desetiletí aktivně podílelo na všech pokusech vytvořit základy bezpečné a demokratické Evropy. Vztahy se sousedy však zůstaly vesměs chladné a nástup nacismu definitivně pohřbil naděje na jejich zlepšení. Úsilí o kolektivní bezpečnost se minulo účinkem a evropské demokratické velmoci neunesly na sklonku 30. let zodpovědnost za mezinárodní uspořádání, jehož byly samy tvůrci. Rozklad versailleského systému předznamenal dočasnou ztrátu územní suverenity československého státu a vyústil ve druhou světovou válku. Československo se na padesát let stalo objektem nadvlády cizích mocností.
Pád totality a rozdělení Československa Teprve svržení komunistické vlády v roce 1989 a rozpad sovětského impéria umožnily zahájit proces demokratické obnovy. Pád totalitních režimů a konec studené války otevřely české společnosti prostor k naplnění její touhy po svobodě a demokracii. Zároveň iniciovaly procesy, jež vedly k zásadním politickým změnám v Evropě. Rozpadly se tři státy a na jejich místě se ustavilo 22 nových států, mezi nimi i Česká republika. Pro mezinárodní postavení České republiky má zásadní význam skutečnost, že rozdělení bývalého Československa proběhlo spořádaně a mírovou cestou. Česká republika navázala na pozitivní výsledky zahraniční politiky Československa v letech 1989 - 1992.
Omezení zahraniční politiky ČR Vznik samostatné České republiky zároveň zvýraznil některá omezení spojená s jejím postavením v mezinárodním společenství. Otevřená ekonomika České republiky je značně závislá na mezinárodní hospodářské výměně a citlivě reaguje na výkyvy ve světové ekonomice. Česká republika má jen omezené možnosti samostatně ovlivňovat mezinárodní prostředí.
Činitelé současných mezinárodních vztahů

III. Charakteristika současného mezinárodního prostředí

Současná mezinárodní politika se odehrává jako vzájemné působení řady činitelů - suverénních států, uskupení států s různým stupněm integrace v mezinárodních organizacích a institucích a nestátních činitelů. Současné mezinárodní prostředí po skončení studené války a bipolární konfrontace je charakterizováno rozptylem moci, autority, rizik a ohrožení. Mezinárodní vztahy jsou ve stálém vývoji, směřují k mnohovrstevnaté komplexnosti, kdy vedle sebe existují prvky řádu a integrace s elementy chaosu a fragmentace. Role, význam a vliv jednotlivých činitelů se mění, a to mnohdy ve velmi krátkém časovém období. Zahraniční politika ČR se orientuje na ty činitele a síly, které podporují mír, stabilitu, řád, předvídatelnost a kontinuitu.

Suverénní stát Suverénní stát zůstává i nadále rozhodujícím aktérem mezinárodní politiky a nejdůležitějším subjektem mezinárodního práva. Zároveň je však vystaven tlakům z vyšších a nižších rovin společenské organizace a jeho výsadní postavení v řadě oblastí - včetně mezinárodněpolitické - se postupně omezuje. Shora nutí proces globalizace jednotlivé státy hledat na mezinárodní či nadnárodní úrovni řešení mnohých problémů, které jsou nad jejich síly a možnosti. Zdola omezuje rozhodovací autonomii jednotlivých států proces regionalizace, kdy stát předává část rozhodovacích pravomocí na nižší správní a organizační úrovně. Obě tyto tendence se projevují i v zahraniční politice ČR.
Mezinárodní organizace Role mezinárodních organizací po studené válce vzrostla. Je to důsledek intezivně se prosazujících globalizačních procesů, liberalizace světové ekonomiky, rostoucí vzájemné závislosti států a zrychleného rozvoje vědy a techniky. Zvyšuje se počet problémů, jejichž řešení přesahuje možnosti jednotlivých států. Proto sílí snahy o regulování nových procesů a stabilizaci a posilování řádu v mezinárodních vztazích. Řada mezinárodních organizací se v období po studené válce úspěšně adaptuje na nové prostředí a rozšiřuje pole své působnosti. Zároveň se projevuje snaha hledat odpověď na nové výzvy pružným seskupováním států bez vytváření tradičních institucionálních struktur. Pro ČR představuje mnohostranná spolupráce a členství v mezinárodních organizacích či seskupeních také nástroj k vyrovnávání relativní mocenské a ekonomické asymetrie ve vztazích k větším státům.
Nestátní činitelé V současném mezinárodním systému působí stále větší počet nestátních činitelů, které rostoucí měrou omezují možnosti samostatného působení suverénních států. Například činnost nadnárodních korporací, globálních médií, transnacionálních nátlakových lobby, skupin vymezených etnicky, nábožensky či regionálně a usilujících často teroristickými prostředky o větší míru nezávislosti na státní moci, stále častěji vyžadují spolupráci mezi státy i v oblastech, které jsou považovány za vnitropolitické. Zároveň se konstituují jako stále důležitější faktor mezinárodních vztahů instituce a organizace, které vycházejí z občanské společnosti. V řadě oblastí (např. ochrana lidských práv a práv menšin, sociální otázky, ochrana životního prostředí atd.) vyvíjejí tyto organizace činnosti, jež představují doplnění tradičních instrumentů zahraniční politiky státu. Česká zahraniční politika přihlíží při formulaci svých cílů i při jejich praktickém naplňování k existenci a působení nestátních činitelů.

IV. Principy zahraniční politiky České republiky

Zahraniční politika České republiky vychází z těchto hlavních zásad:

Hodnotový rámec

Česká republika se hlásí k dědictví a hodnotám evropské civilizace. Multikulturalita současného mezinárodního prostředí však otevírá otázku po hodnotách a etických normách globálních. Za základní hodnoty považuje Česká republika obecné mezinárodní právo, princip vlády zákona a princip nezcizitelnosti přirozených lidských práv.

Lidská práva Česká republika si uvědomuje, že lidská práva jsou nedělitelná a k jejich ochraně je zapotřebí aktivní, nápadité a dynamické politiky. Ve své politice se opírá o mezinárodní dokumenty, které upravují vztah občana a státu, zejména o Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou úmluvu o lidských právech a Evropskou sociální chartu.
Demokracie Česká republika chápe demokracii nejen jako vnitropolitickou záležitost jednotlivých států, ale také jako předpoklad mírových vztahů mezi nimi. Jen prostřednictvím demokratických mechanismů mohou občané, kteří v konečném důsledku vždy nejvíce doplácejí na mezinárodní konflikty, projevit a realizovat svou touhu po míru a prosperitě. Suverenita a bezpečnost států střední velikosti typu České republiky je úzce spjata s demokratickým mezinárodním systémem.

Mírové metody a prostředky

Česká republika uplatňuje ve svých vztazích s ostatními státy v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů mírové metody a prostředky. Usiluje o to, aby mezinárodní vztahy byly založeny na zásadách mezinárodního práva, svrchovanosti, politické nezávislosti a územní celistvosti států. Je připravena v souladu s mezinárodním právem podpořit kroky mezinárodního společenství vůči těm, kteří tyto zásady porušují.

Kooperativnost

Česká republika prosazuje mezinárodní spolupráci na zásadě vzájemné výhodnosti. Je si však současně vědoma, že neméně důležitá je zásada sdílené odpovědnosti a mezinárodní solidarity. Česká republika chápe význam kooperativních postupů, jež vedou ke zvýšení důvěry v mezinárodních vztazích, a je připravena podílet se na všech činnostech, které k tomu přispívají.

V. Zájmy České republiky

Česká republika má jako každý suverénní stát své životní a strategické zájmy.

Životní zájmy Životním zájmem ČR je zajištění existence státu, jeho státní suverenity, územní celistvosti, zachování ústavního pořádku, demokracie a bezpečí jeho občanů. Na ochranu svých životních zájmů použije Česká republika všechny dostupné prostředky, včetně krajních.
Strategické zájmy Strategickým zájmem České republiky je napomáhat vytváření a posilování příznivého mezinárodního prostředí a začlenit se do stabilních mezinárodních bezpečnostních a ekonomických struktur, které umožní realizovat cíle české zahraniční politiky. Strategickým zájmem České republiky je i vytvoření vnějších podmínek pro hospodářský růst a prosperitu státu, udržení a posilování komparativních výhod české ekonomiky a posilování konkurenceschopnosti českých vývozců. Česká republika je zainteresována na dlouhodobě udržitelném a vyváženém rozvoji světového hospodářství a na vytvoření podmínek pro účinný postup proti globálním hrozbám a rizikům, jako je degradace životního prostředí, drogy, transnacionální zločin a terorismus. K prosazování svých strategických zájmů bude Česká republika používat prostředky přiměřené svým možnostem.
Dílčí zájmy Od životních a strategických zájmů se odvíjí soubor konkrétních dílčích zájmů České republiky. V současném proměnlivém mezinárodním prostředí nelze vystačit s chápáním těchto zájmů jako s objektivně existující a neměnnou kategorií. Jejich definování je kontinuální proces, který probíhá v nespočetnu konkrétních situací a interakcí. Některé zájmy nejsou spojeny s fungováním státu, ale s činností nestátních činitelů, a odrážejí hodnoty občanské společnosti a dlouhodobé cíle mezinárodního demokratického společenství.

VI. Cíle a nástroje zahraniční politiky České republiky

Cíle zahraniční politiky ČR Cíle české zahraniční politiky vycházejí z definovaných zájmů státu. Je to především zajištění vnější bezpečnosti státu, vytvoření podmínek pro jeho mírový rozvoj a prosperitu státu a pro svobodný a všestranný rozvoj jeho občanů. Cílem zahraniční politiky České republiky je zařadit ČR do společenství vyspělých demokratických zemí, jimž bude rovným, spolehlivým a důvěryhodným partnerem, a převzít přiměřený díl odpovědnosti států demokratického společenství za vývoj v Evropě a ve světě.

Česká republika uskutečňuje své zahraničněpolitické cíle rozvíjením dobrých vztahů se sousedními a ostatními státy, začleněním ČR do mezinárodních organizací, které zajišťují mír, bezpečnost a stabilitu na evropském kontinentě a ve světě, a vytvářejí podmínky pro ekonomický růst a prosperitu v evropském i světovém měřítku.

Své zájmy a cíle sleduje česká zahraniční politika ve všech vztahových rovinách. Jde především o vztahy s mezinárodními institucemi, organizacemi a uskupeními a vlastní aktivní diplomacii v jejich rámci (multilaterální diplomacie), vztahy s jednotlivými státy (bilaterální diplomacie), o podporu vnějších ekonomických vztahů (ekonomický rozměr diplomacie), o kulturní prezentaci ČR v zahraničí (kulturní rozměr diplomacie), jakož i o dialog s nevládními organizacemi a sdruženími (veřejná a nestátní diplomacie). Česká zahraniční politika klade také důraz na mezinárodní spolupráci při ochraně životního prostředí (ekologický rozměr diplomacie).

Nástroje zahraniční politiky Charakter současného mezinárodního prostředí vyžaduje komplexní přístupy a překonání úzce sektorových či teritoriálních pohledů. Jednotlivé roviny a nástroje zahraniční politiky se vzájemně doplňují a nezřídka prostupují.
Multilaterální diplomacie Česká zahraniční politika bude plně využívat možností diplomatického působení na mnohostranných mezinárodních fórech, kde se uskutečňuje stále větší část mezinárodních vztahů. Česká republika je členem 56 mezinárodních vládních organizací. V roce 1999 se stane plnoprávným členem Severoatlantické aliance. V roce 1998 zahájila jednání o přistoupení k Evropské unii. Působí ve všech hlavních mezinárodních kontrolních režimech a v řadě funkčních mezinárodních uskupení. Pro Českou republiku s jejími omezenými zdroji a možnostmi jsou mezinárodní organizace platformou, kde může efektivně prosazovat své zájmy. Česká republika podporuje další racionální rozvoj mezinárodních organizací s cílem vytvořit fungující rámec pro efektivnější globální řízení a trvale udržitelný rozvoj.
Bilaterální diplomacie V oblasti dvoustranné diplomacie má Česká republika k dispozici široký prostor pro aktivní působení. Udržuje diplomatické styky se 176 státy světa. V zahraničí působí 112 českých zastupitelských úřadů. Zvláštní důraz klade na politiku dobrého sousedství. Česká republika bude rozvíjet jak dvoustrannou, tak i regionální spolupráci ve středoevropském prostoru v kontextu se začleňováním do evropských a euroatlantických struktur. Česká zahraniční politika si je vědoma toho, že bilaterální vztahy s členskými zeměmi EU nabývají postupně charakteru vnitrounijních vztahů.
Ekonomický rozměr diplomacie Česká zahraniční politika bude podporovat hospodářské zájmy českých podniků - jak v rámci mezinárodních ekonomických organizací, tak komplexní proexportní politikou. Aktivně se zapojí do jednání, která budou směřovat k vyšší účinnosti mezinárodních ekonomických organizací, a podpoří opatření, která omezí negativní aspekty probíhajících globalizačních procesů ve sféře ekonomiky. Česká republika se bude v rámci svých možností aktivně podílet na činnostech spojených se zahraniční humanitární a rozvojovou pomocí.
Veřejná a nestátní diplomacie V současné době roste význam mezinárodních aktivit, které vycházejí z občanské společnosti a nejsou bezprostředně spojeny s činností státu. Patří mezi ně např. styky mezi politickými stranami, krajanské vztahy, kulturní výměna, vzdělávání a výzkum, ekologické, humanitární aktivity apod. Úloha nevládních organizací roste zejména tam, kde vládní a mezivládní instituce nejsou schopny včas a pružně reagovat (např. při organizování humanitární pomoci, při stabilizaci a rozvoji oblastí, jež prošly konfliktem atd.). Česká zahraniční politika bude tyto tendence brát v úvahu, napomáhat při získávání potřebných informací a podporovat konkrétně zaměřené projekty.
Ekologický rozměr diplomacie Ochrana životního prostředí a zabezpečení trvale udržitelného rozvoje jsou dnes globálními problémy, jejichž řešení vyžaduje společné úsilí všech států světa a vypracování jak globálních, tak národních strategií a přístupů. Význam ekologického rozměru současných mezinárodních vztahů dokazuje rostoucí množství mezinárodních úmluv i dvoustranných dohod o eliminaci negativních dopadů průmyslového rozvoje na životní prostředí. ČR bude při rozvoji mezinárodní ekonomické spolupráce dbát na přísné uplatňování ekologických standardů odpovídajících mezinárodním závazkům i požadavkům národní legislativy.
Kulturní rozměr diplomacie Česká zahraniční politika vychází z předpokladu, že kulturní, školské, vědecké a nevládní vztahy vytvářejí prostor pro vzájemné poznávání a sbližování států, národů a kultur i pro navazování a realizaci obchodních a investičních kontaktů. Díky své autentičnosti, často osobní povaze, a tím i určité nezávislosti na momentálních výkyvech politického klimatu, přispívají tyto styky ke stabilitě mezinárodní politiky. Česká zahraniční politika bude věnovat stálou pozornost kulturní prezentaci ČR v zahraničí, která významně přispívá k vytváření pozitivního obrazu státu a růstu jeho mezinárodní prestiže. Bude přitom maximálně využívat Českých center a postupovat ve spolupráci s ministerstvem kultury.
Zahraniční služba Naplnění cílů zahraniční politiky státu je primární úkol zahraniční služby. Úspěšnost zahraniční politiky státu do značné závisí na odborné úrovni zahraniční služby, její organizaci a schopnosti reagovat na rychle se měnící prostředí. Zahraniční služba demokratické země jako je Česká republika musí být budována na nestranickém principu a uskutečňovat politiku demokraticky zvolené vlády.

VII. Tvorba zahraniční politiky České republiky

Konsensuálnost Zahraniční politika musí respektovat a reflektovat propojenost mezinárodních a domácích politických, ekonomických a sociálních procesů a vztahů. Nadstranický konsensus týkající se zahraniční politiky je důležitý k tlumení destabilizačního dopadu této propojenosti. To neznamená, že je zahraniční politika vyňata z procesu soupeření mezi politickými stranami v rámci demokratického systému. Legitimní spor idejí a politických přístupů ale nesmí ohrožovat zájmy státu. Zahraniční politika České republiky se uskutečňuje na základě konsensu v hlavních otázkách. Tento konsensus vychází z dialogu napříč politickým spektrem na půdě Parlamentu České republiky i mimo něj a na dialogu mezi vládou, parlamentem a prezidentem republiky.
Dialog s občany Významným zdrojem pro koncipování zahraniční politiky České republiky je stálý dialog mezi ústavními činiteli a orgány a občany ČR. Zahraniční politika státu má občanům nejen sloužit, ale zároveň jim pomáhat orientovat se ve složitých souvislostech mezinárodních vztahů. Otevřená zahraniční politika je možná pouze v oboustranné komunikaci mezi státem a občanskou společností. Neinformovanost a kabinetní politika vede k nezájmu občanů a v konečném důsledku k omezení demokratické tvorby a kontroly zahraniční politiky.
Působnost a pravomoce státních orgánů Působnost a pravomoce státních orgánů při uskutečňování zahraniční politiky ČR jsou určeny a vymezeny Ústavou ČR a kompetenčním zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy pro oblast zahraniční politiky. Zabezpečuje vztahy k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením a koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce.


B. Zahraniční politika České republiky: agenda a úkoly

Priority zahraniční politiky ČR Konkrétní úkoly české zahraniční politiky vycházejí z priorit stanovených vládním prohlášením. Jde v první řadě o začlenění České republiky do stabilních euroatlantických struktur - Severoatlantické aliance a Evropské unie, o rozvíjení dobrých vztahů se sousedními státy, o posílení regionální spolupráce ve střední Evropě a o rozvíjení mezinárodní spolupráce v nejširším rozsahu.
Historický kontext

I. Evropská politika České republiky

Vývoj na evropském kontinentě má pro Českou republiku zásadní význam Evropskou politiku v minulosti určovalo konfliktní soupeření několika mocenských center, mezi nimiž s menším či větším úspěchem manévrovaly menší státy. Tento tradiční vzorec vztahů mezi evropskými státy již v podstatě patří minulosti zejména díky poválečné integraci západní části kontinentu. Česká republika se chce zapojit do tohoto procesu a svým dílem přispět k tomu, aby se tento vývoj rozšiřoval na stále větší počet evropských zemí.

Evropská integrace jako politický proces

Evropská unie

Vývoj v Evropě je zásadním způsobem ovlivňován evropskou integrací, v níž je rozhodujícím činitelem Evropská unie (EU). Tento proces, který začal propojováním jednotlivých hospodářských odvětví, byl a je především politickou ideou. U jeho kořenů byla snaha nahradit odvěká nepřátelství evropských států jejich úzkou spoluprací a jednotou, vyřadit válku jako nástroj politiky a řešit rozdílné přístupy mezi členskými státy jednáním a společným rozhodováním. V tomto úsilí bylo díky rozvoji evropské integrace dosaženo zásadních úspěchů.

Česká republika a Evropská unie Česká republika se zapojila do evropského integračního procesu bezprostředně po svém vzniku. Právním základem vztahů mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími je Evropská dohoda o přidružení z roku 1993, která vstoupila v platnost 1. února 1995.

V lednu 1996 požádala Česká republika o členství v Evropské unii. V březnu 1998 byla zahájena předběžná technická jednání a v listopadu 1998 začala jednání o přistoupení České republiky k Evropské unii na ministerské úrovni. Cílem současné vlády je dovršit přípravy na přistoupení České republiky k Evropské unii k roku 2003. Zahraničněpolitickou prioritou je dojednat smlouvu o přistoupení České republiky k Evropské unii.

Jaká Evropská unie? Česká republika bude akceptovat Evropskou unii takovou, jaká bude v okamžiku, kdy k ní přistoupí, přičemž má zájem vstoupit do silné a funkční organizace. Evropská unie se připravuje na změněné podmínky po přijetí nových členských zemí a také na to, aby byla schopna čelit výzvám nového tisíciletí v evropském i celosvětovém kontextu.

Česká republika při formulování své evropské politiky vychází z předpokladu, že cílem evropské integrace je vytvořit politickou unii se silnou sociální a ekologickou dimenzí. Členské státy Evropské unie budou ve vzrůstající míře sdílet svou suverenitu při uplatňování zásady subsidiarity, tj. přenášení rozhodovacích kompetencí v jednotlivých oblastech na nejnižší možné správní úrovně.

Česká republika se chce podílet na budování prosperující a konkurenceschopné, otevřené, sociálně spravedlivé, ekologicky odpovědné a demokratické Unie svobodných občanů a spolupracujících regionů. Takováto Unie se bude účinně podílet na řešení globálních problémů společně se Spojenými státy americkými v rámci transatlantického partnerství.

Identita suverenita v Evropské unii Česká republika chce vnést svůj příspěvek do sjednocující se Evropy, kde se utváří celoevropská občanská společnost a zároveň přetrvává pluralita zájmů jednotlivých evropských států. Přestože proces evropské integrace, spojený s přechodem k jednotnému vnitřnímu trhu a k hospodářské a měnové unii, vede ke stále užšímu sbližování evropských národů a k pozvolné europeizaci politických a ekonomických struktur jednotlivých států, národní kulturní identity zůstávají zachovány a dokonce získávají větší prostor pro svou seberealizaci. ČR je odhodlána obohatit EU o vlastní kulturní identitu.

V současné době tradiční funkce a mechanismy již nepostačují k uplatňování zájmů státu. Členské země Evropské unie se proto rozhodly postupovat společně a svěřit jí část své suverenity v konkrétních smluvně vymezených oblastech. ČR je připravena postupovat obdobně a při uplatňování svých zájmů využívat mechanismů, jež byly v EU vytvořeny.

Reformy Evropské unie Nezbytnou podmínkou fungování rozšířené EU jsou reformy, jejichž cílem je vnést změny do některých politik (zemědělské a regionální), posílit účinnost a demokratičnost rozhodovacích mechanismů a hlavních institucí EU, a tak přiblížit Unii občanům. O cílové podobě těchto reforem se jedná. Česká republika podporuje reformy EU, které umožní pokračování integračního procesu, zachovají rovnoprávné vztahy mezi jednotlivými státy na základě solidarity a rovnováhy a zajistí funkčnost celé organizace po jejím rozšíření.
Hospodářská a měnová unie ČR považuje vytvoření Hospodářské a měnové unie a zavedení společné měny euro za velký úspěch evropského integračního procesu s celosvětovým dosahem. Proces zavádění společné měny ČR pozorně sleduje a vyhodnocuje. Před vstupem do Evropské unie bude podnikat opatření, aby se postupně přibližovala kritériím pro vstup do Hospodářské a měnové unie. Po přistoupení k Evropské unii bude usilovat o to, aby mohla být co nejdříve začleněna do Hospodářské a měnové unie.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika Česká zahraniční politika považuje Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) Evropské unie za významný krok v prohlubování evropského integračního procesu a formulování a prosazování evropských zájmů. Je připravena se před přistoupením k Unii více podílet na jejím uskutečňování. Je toho názoru, že je třeba dále zdokonalovat flexibilní mechanismy pro formulaci a naplňování této společné politiky.
Migrační, azylová a vízová politika ČR si uvědomuje, že jednotný evropský vnitřní trh může fungovat jen tehdy, bude-li chráněn proti vnějším destabilizujícím vlivům, proti organizovanému zločinu a ostatním negativním jevům. Postupně proto harmonizuje svou migrační a vízovou politiku s politikou Evropské unie a připravuje se na přijetí zásad, které pro tuto oblast vyplývají ze Schengenských dohod a z Amsterodamské smlouvy. ČR bude s Evropskou unií koordinovat též svou azylovou politiku.
Příprava ČR na přistoupení k Evropské unii Cílem České republiky je připravit se na vstup do Evropské unie v roce 2003. S tím je spojena řada závažných úkolů. Patří mezi ně především úkol převzít, zavést a vynucovat široký soubor právních norem, které tvoří acquis communautaire. Vláda ČR pro to vytvořila potřebné institucionální a organizační předpoklady a zapojila do přípravy všechny rezorty státní správy. Vypracovala Národní program přípravy ČR na členství v EU a naplňuje program Přístupového partnerství, formulovaný pro ČR Evropskou komisí podle dokumentu Agenda 2000. Připravuje rovněž dokument Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie: růst - konkurenceschopnost - zaměstnanost - solidarita.

Vláda rovněž vytváří účinné mechanismy a vyhradí prostředky pro efektivní využívání zdrojů, jež Unie uchazečům v předvstupním období nabízí - především v rámci programu PHARE a programů, jež budou zřízeny po roce 2000 pro oblast zemědělství a regionální politiky (strukturální fondy). Česká republika má též zájem využívat úvěrových možností, jež nabízejí programy Evropské investiční banky.

Při jednáních o přistoupení k Evropské unii bude Česká republika usilovat o dosažení takových podmínek, jež budou v souladu se zájmy české transformující se společnosti. Jde zejména o sjednání přechodných období v omezeném počtu oblastí, kde by okamžité převzetí závazků podle acquis communautaire vyvolalo vážné obtíže.

Získání podpory veřejnosti Přistoupení k Evropské unii je závažné politické rozhodnutí historického významu. Podstatně ovlivní vývoj v České republice v příštím století. Dopady členství v EU se budou týkat všech občanů ČR, a proto má podpora evropské politiky vlády ze strany veřejnosti klíčový význam. Vláda zajistí v rámci komunikační strategie, aby široká veřejnost a různé zájmové či profesní skupiny občanů získaly podstatné a vyvážené informace o Evropské unii a o přínosech a důsledcích budoucího členství ČR v EU. Tyto informace umožní občanům ČR odpovědně se připravit na referendum o vstupu ČR do EU.
Spolupráce s kandidátskými zeměmi Česká diplomacie v přípravě na jednání o vstupu do EU spolupracuje s kandidátskými zeměmi, které jednají o přistoupení k Evropské unii, zejména s Polskou republikou a Maďarskou republikou. ČR bude pokračovat v pravidelných schůzkách hlavních vyjednavačů a dalších expertů kandidátských zemí první skupiny, které slouží k výměně informací a konkrétních zkušeností z negociačního procesu, přípravy a předkládání pozičních dokumentů apod. Cílem těchto setkání je také předcházet zbytečnému vzájemnému soupeření mezi kandidátskými zeměmi a přispět k navození vzájemné důvěry.

Česká republika je otevřena spolupráci s dalšími uchazeči o vstup do Unie, s nimiž je připravena se podělit zejména o zkušenosti z přístupových jednání (harmonizace legislativy, screening atd.) a z přípravy na členství v Unii. Za užitečnou považuje i výměnu informací o evropském integračním procesu. V rámci svých možností se bude zasazovat o to, aby EU zahájila jednání o přistoupení s dalšími kandidátskými zeměmi, které k zahájení rozhovorů o přistoupení dosud nebyly přizvány a v přípravě na vstup do Unie značně pokročily.

Role Rady Evropy

Rada Evropy

Rada Evropy plní nezastupitelnou roli při rozvíjení a posilování celoevropských právních a etických hodnot, pluralitní demokracie, právního státu a ochrany lidských práv i práv menšin. Podílí se na budování celoevropské občanské společnosti. Česká republika využívá jejího teoretického i praktického potenciálu k posilování evropského rozměru své zahraniční politiky.

ČR v Radě Evropy Česká republika bude ve své politice Radě Evropy věnovat náležitou pozornost. Připojí se k dalším úmluvám Rady Evropy, zejména k Evropské chartě místní samosprávy, Evropské úmluvě o lidských právech a biomedicíně a k Evropské úmluvě o státním občanství. Vytvoří podmínky umožňující plnění nových závazků. Připojení k dalším úmluvám významně usnadní spolupráci ČR s ostatními evropskými státy a otevře širší prostor pro vztahy jejích občanů k občanům těchto států. Bude nadále prosazovat svůj iniciativní návrh na zřízení obecné soudní instance Rady Evropy, jejíž funkce by mohl případně plnit i nový Evropský soud pro lidská práva. Taková soudní instance by zajistila jednotný výklad úmluv Rady Evropy a napomohla hlubší integraci evropského kontinentu v oblastech, jejichž rozvoj členské státy této organizaci svěřily.

II. Evropská a mezinárodní bezpečnost

Nedělitelnost bezpečnosti Bezpečnost je nedělitelná. Bezpečnost České republiky nelze v dnešním globalizujícím se mezinárodním prostředí oddělovat od bezpečnosti evropského kontinentu a celé planety. V dnešním vzájemně propojeném světě mohou i vzdálené události, které mají zdánlivě malou souvislost s děním v České republice, nečekaně přerůst do podoby, která může ohrozit bezpečnost a stabilitu státu.
Nové výzvy Nové prostředí klade zvýšené nároky na schopnost rychlé reakce ze strany jednotlivých států, mezinárodních organizací i na mezinárodní součinnost. Identifikace potenciálních ohnisek konfliktu, včasné zachycení a vyhodnocení varovných signálů vyžaduje zkvalitnění komunikace a koordinace mezi zahraniční službou a zainteresovanými rezorty, především obrany a vnitra. Je žádoucí vytvořit specializované pracoviště strategických analýz a plánování, které se bude na těchto činnostech podílet.

Česká republika je připravena dostát zvýšeným nárokům, které nová situace přináší, a podílet se na mezinárodních akcích k nastolení nebo udržení míru v krizových oblastech, zejména v Evropě. Multilaterální a expediční charakter těchto operací, které zřejmě budou v dohledné budoucnosti patřit k významným činnostem ozbrojených sil, vyžaduje úzkou součinnost rezortů obrany a zahraničních věcí.

Vzájemné posilování bezpečnostních organizací Současné bezpečnostní prostředí v Evropě je charakterizováno vysokým stupněm institucionalizace. Do systému politických, ekonomických a bezpečnostních organizací patří zejména Organizace Severoatlantické smlouvy, Rada Evropy, Evropská unie, Západoevropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Každá organizace má své specifické poslání. Česká republika podporuje vzájemné posilování těchto organizací a racionální dělbu práce mezi nimi. Cílem je vyloučit možnosti vzájemného blokování či zdvojování jednotlivých prvků evropského bezpečnostního systému a zároveň dosáhnout co nejvyššího efektu funkční synergie.

Česká republika vychází z toho, že každý stát má právo na svobodnou volbu svých bezpečnostních vazeb a integračních priorit. Bude prosazovat rozšiřování pásma bezpečnosti a stability v Evropě na základě transparentnosti, solidarity a vzájemné důvěry.

Organizace Severoatlantické smlouvy

Česká republika se v březnu 1999 stane členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). Tím se naplní jeden z důležitých zahraničněpolitických cílů, které si Česká republika stanovila při svém vzniku. Začlení se do nejvýznamnější organizace kolektivní obrany a vymaní se z postavení státu, který by se mohl eventuálně stát objektem politiky velmocí.

Kolektivní obrana Organizace Severoatlantické smlouvy zajišťuje kolektivní obranu území členských zemí podle článku 5 Washingtonské smlouvy. Česká republika po svém vstupu do NATO bude požívat výhod členství a zároveň převezme závazky, které z Washingtonské smlouvy vyplývají.
USA v Evropě Česká republika považuje za významné, že se stává členským státem organizace, která zakotvuje přítomnost Spojených států v Evropě, která významně přispívá k bezpečnosti a stabilitě evropského kontinentu. Výjimečná role USA je dána jejich postavením globální mocnosti.
Transformace NATO Vstup České republiky, Polské republiky a Maďarské republiky do NATO je součástí transformačního procesu, jímž po skončení studené války tato organizace prochází. Jeho výrazem je vypracování nové strategické koncepce, jež odráží zásadní změny v rámci Evropy. Patří mezi ně zánik bipolární konfrontace a vznik nových ohrožení a rizik, snížení početních stavů ozbrojených sil a výzbroje, zvýraznění politických aspektů činnosti NATO na úkor aspektů vojenských, politická a vojenská spolupráce s nečleny NATO v rámci nově vytvářených struktur - zejména Partnerství pro mír a Euroatlantické rady partnerství.

NATO se stále více zabývá otázkami, které jdou za závazek kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské smlouvy a jež spadají do sféry kolektivní bezpečnosti. Jde o hrozby, které po skončení studené války představuje regionální nestabilita, etnické násilí a terorismus na Balkáně i jinde ve světě, jakož i nebezpečí šíření zbraní hromadného ničení. Česká republika se bude v rámci NATO podílet na hledání účinných přístupů, jak těmto novým hrozbám čelit. Považuje přitom za žádoucí, aby případné bezpečnostní mise pod vedením NATO vycházely z mandátu Rady bezpečnosti OSN nebo OBSE.

NATO a evropská a bezpečnostní identita Úsilí evropských členských států NATO o vlastní obrannou a bezpečnostní identitu za podpory USA je součástí formujícího se evropského bezpečnostního systému. Česká republika se bude společně s ostatními evropskými členskými státy aliance podílet na vytváření tohoto systému. Bude též usilovat o to, aby evropské státy aliance překonávaly relativní technologické zaostávání za USA a roztříštěnost evropské vojenské výroby .
Nové vztahy NATO s Ruskou federací a Ukrajinou Česká republika podporuje úsilí NATO o širší a hlubší spolupráci s Ruskem a Ukrajinou. ČR vítá institucionalizaci vztahů mezi NATO a Ruskou federací a mezi NATO a Ukrajinou v podobě Ustavujícího aktu NATO-Rusko, resp. Charty NATO-Ukrajina. Je přesvědčena, že jde o významný příspěvek k posílení bezpečnosti a spolupráce v Evropě.
Další rozšiřování NATO Česká zahraniční politika podporuje politiku otevřených dveří NATO. Bude spolupracovat se státy, které usilují o členství v NATO, a to jak na dvoustranném základě, tak v rámci Euroatlantické rady partnerství a programu Partnerství pro mír.
Role ZEU

Západoevropská unie

Po vstupu do NATO se ČR stane přidruženým členem Západoevropské unie (ZEU) a bude se moci účinněji zapojit do činnosti této organizace. ZEU je potenciálně nástrojem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a rámcem pro postupné formování společné evropské obrany. Ve vojenské oblasti tkví význam Západoevropské unie především ve schopnosti plnit tzv. petersbergské úkoly, tj. záchranné, pátrací, humanitární a mírové operace, a operace krizového řízení s použitím ozbrojených sil. ČR deklarovala zájem stát se členským státem ZEU a je připravena účastnit se diskusí o budoucnosti této organizace.

ZEU a NATO Česká republika podporuje vymezování kompetencí a posilování vztahů mezi ZEU a NATO. Považuje za žádoucí posílit vztah mezi EU a ZEU zejména při realizaci evropské bezpečnostní a obranné identity.
Role OBSE

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) zaujímá důležité místo v systému existujících evropských bezpečnostních organizací. Je institucí transatlantickou, evropskou i eurasijskou. Je založena na vzájemném posilování důvěry a na koncepci kooperativní bezpečnosti, která předpokládá dobrovolnou spolupráci všech zúčastněných států bez použití síly. OBSE vytvořila unikátní soubor norem, které regulují chování a jednání států a posilují důvěru mezi nimi v otázkách bezpečnosti, kontroly zbrojení a odzbrojení. Úspěšnost OBSE jako regionální organizace OSN závisí nejen na spolupráci členských států, ale i na spolupráci s ostatními organizacemi, především se Severoatlantickou aliancí, Západoevropskou unií a Radou Evropy.

Hlavním úkolem OBSE je preventivní diplomacie. Usiluje o zmírňování napětí ještě před tím, než toto napětí přeroste do otevřeného konfliktu, a přispívá k obnově stability a míru v oblastech postižených mezinárodním či vnitropolitickým konfliktem. Zvláštní pozornost OBSE věnuje lidským právům a právům menšin. OBSE spolu s Radou Evropy disponují jako jediné evropské organizace politickými nebo právně závaznými standardy a mechanismy, které umožňují předcházet konfliktům, jejichž zdroje tkví ve vnitropolitické situaci.

ČR v OBSE Česká republika usiluje o posílení role OBSE, zejména pokud jde o preventivní diplomacii. Aktivně se podílí na činnosti dlouhodobých misí v různých konfliktních oblastech i na přípravě Charty evropské bezpečnosti, která souvisí s vytvářením modelu bezpečnosti pro XXI. století. OBSE je vhodným nástrojem pro vyrovnávání asymetrií v zajištění bezpečnosti a vytváření společného bezpečnostního prostoru.

Odzbrojení a kontrola zbrojení

Odzbrojení a kontrola zbrojení tvoří důležitou součást politiky mezinárodního společenství v jeho úsilí o svět bez válek a násilí. Tyto procesy přispívají k prevenci případných konfliktů a ke snižování jejich intenzity, spoluvytvářejí ovzduší vzájemné důvěry mezi státy a napomáhají stabilizovat oblasti, kde konfliktům došlo. Česká zahraniční politika přikládá odzbrojení a kontrole zbrojení velký význam a aktivně se na něm podílí.

Zbraně hromadného ničení Jednou z nejvážnějších bezpečnostních výzev po studené válce je zabránit šíření zbraní hromadného ničení, materiálů k jejich produkci a prostředků jejich přepravy na cíl. Česká republika podepsala a ratifikovala základní smluvní instrumenty o nešíření a zákazu jaderných, chemických a biologických zbraní. Má zájem na dodržování mezinárodních smluv a posilování kontrolních režimů, jejichž účelem je snižování stavů, kontrola technologií a výroby, zabránění šíření a nakonec likvidace zbraní hromadného ničení. Cílem je svět, v němž nebude třeba odstrašující síly zbraní hromadného ničení, svět bez jaderných zbraní. Vzhledem k významným a obecně uznávaným výsledkům českého výzkumu a vývoje v oblasti ochrany a obrany proti chemickým a biologickým látkám se Česká republika intenzivně zapojí do aktivit v této oblasti v rámci mezinárodních organizací i obranného plánování NATO.
Konvenční síly a výzbroj Základním mnohostranným nástrojem snižování konvenčních sil v Evropě po studené válce je Smlouva o konvenčních ozbrojených silách (KOS) z roku 1990. Česká republika splnila závazky vyplývající z této smlouvy. Podporuje adaptaci Smlouvy o KOS, která změní její dosavadní, již překonaný blokový charakter a vytvoří systém, kde budou kolektivní omezení nahrazena omezeními národními. V procesu adaptace KOS jde České republice o zachování pružnosti režimu Smlouvy, aby mohla plnit povinnosti plynoucí z jejích spojeneckých závazků. Česká republika se podílí na realizaci Smlouvy o "otevřeném nebi" a také na aktualizaci Vídeňského dokumentu o opatřeních k posílení důvěry z roku 1994. Prosazuje důslednější provádění kontrol, rozšíření rozsahu poskytovaných informací a přeměnu dosavadních nezávazných opatření na opatření závazná.

III. Bilaterální a regionální spolupráce v euroatlantickém prostoru

Pro Českou republiku mají zvláštní význam vztahy se zeměmi euroatlantického prostoru. Jde v první řadě o vztahy se sousedními zeměmi, dále se zeměmi, s nimiž Českou republiku spojuje a v budoucnosti bude spojovat společné členství v NATO a v Evropské unii. Česká republika si je vědoma shodných zájmů s přidruženými zeměmi EU a potřeby rozvíjet vztahy se všemi zeměmi, s nimiž ji pojí úsilí o vybudování prostoru stability, bezpečnosti a spolupráce.

Vztahy se sousedními státy

Česká republika klade důraz na spolupráci se sousedními zeměmi na bilaterální, multilaterální i regionální úrovni. Úzce spolupracuje se státy visegrádské skupiny a ostatních středoevropských uskupení, které podobně jako ona procházejí hospodářskou a politickou transformací a usilují o začlenění do euroatlantických a evropských struktur.

Vztahy se Slovenskou republikou Česká republika přikládá zvláštní význam všestrannému rozvoji vztahů se Slovenskem a usiluje o to, aby dosáhly nadstandardní úrovně. Vychází přitom z toho, že se Slovenskem téměř 70 let sdílela osudy ve společném státě a že mezi Čechy a Slováky se vytvořily vazby, které nemají obdoby ve vztazích ČR k jiným státům. To by se mělo projevit i v konkrétním uspořádání a intenzitě vztahů mezi oběma státy. Česká republika podporuje úsilí Slovenska o co nejrychlejší vstup do evropských a euroatlantických struktur. ČR zváží zachování celní unie se Slovenskou republikou i po svém vstupu do Evropské unie. Má zájem na co nejrychlejším vypořádání majetkoprávních otázek spojených s dělením federálního majetku.
Vztahy s Polskou republikou Polská republika je druhým největším sousedem ČR. Vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Polskem se dlouhodobě pozitivně rozvíjejí a v poslední době doznaly dalšího zlepšení. Jsou založeny nejen na společné historické zkušenosti, ale i na společných zájmech. Česká republika vítá tento trend a ze své strany bude přispívat k jeho posílení na bilaterální i regionální úrovni. Společný vstup obou zemí do Organizace Severoatlantické smlouvy a později do Evropské unie vytváří podmínky pro další všestranné prohlubování česko-polských vztahů.
Vztahy se Spolkovou republikou Německo Spolková republika Německo představuje pro Českou republiku zemi prioritního významu. Je největším českým sousedem a nejvýznamnějším obchodním partnerem a investorem v ČR. SRN podporuje zapojení ČR do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Česká republika oceňuje vysokou úroveň vzájemných vztahů a pokrok, kterého bylo dosaženo zvláště od podzimu 1998. Poprvé v novodobých dějinách nabývají česko-německé vztahy charakteru vztahů spojeneckých.Ve své politice vychází z toho, že česko-německé vztahy se musí orientovat na společnou budoucnost ve sjednocené Evropě, jak to stanovila česko-německá deklarace. Česká republika vychází z Postupimských dohod a dalších spojeneckých ujednání. Dekrety prezidenta ČSR z období 1940-1945 jsou součástí právního řádu ČR, třebaže jejich účinnost je již vyhaslá. Česká republika usiluje o aktivizaci česko-německých vztahů na všech úrovních a o zapojení veřejnosti, zejména mládeže, do tohoto procesu. Zvláštní význam přitom přikládá přeshraniční spolupráci, především v oblasti ochrany a zlepšování životního prostředí, a kulturní výměně.
Vztahy s Rakouskou republikou Vztahy České republiky s Rakouskou republikou jsou ovlivněny jak dlouhou historickou tradicí a společně sdílenou kulturní zkušeností, tak dynamickým rozvojem vzájemných vztahů v posledních letech. Rakousko patří mezi nejvýznamnější hospodářské partnery ČR. Česká republika je rozhodnuta vzájemné vztahy dále rozvíjet. Oceňuje ochotu Rakouska předávat své zkušenosti z přípravy na vstup i ze začlenění do Evropské unie. ČR bude prosazovat konstruktivní spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí s důrazem na vybudování ovzduší vzájemné důvěry, především v otázce využívání jaderné energie a nakládání s jaderným odpadem.
Vztahy s Maďarskou republikou I když Maďarsko není bezprostředním sousedem České republiky, společná historie, tradice, a dosažená úroveň česko-maďarských vztahů umožňuje klást je na roveň vztahům k sousedním zemím. Českou republiku spojují s Maďarskem společné zájmy, rozvinutá bilaterální, multilaterální i regionální spolupráce.

Regionální spolupráce ve střední Evropě

Česká republika neomezuje regionální spolupráci jen na sousední státy, ale chápe region střední Evropy v širším historickém i aktuálně-politickém kontextu. Visegrádská spolupráce a Středoevropská dohoda o volném obchodu jsou konkrétním přínosem zúčastněných zemí k posílení zóny stability ve střední Evropě. Zvláštní místo mají pravidelné schůzky prezidentů středoevropských zemí (České republiky, Německa, Rakouska, Slovenska, Polska, Maďarska a Slovinska). Závažným úkolem států, které se stanou členy NATO a EU, je rozvíjet a prohlubovat vztahy se státy, které se stanou členy těchto organizací později.

Visegrádská spolupráce Česká republika iniciovala ve druhé polovině 1998 obnovení spolupráce v rámci visegrádské skupiny (Česká republika, Polská republika, Maďarská republika a Slovenská republika). Je připravena všestranně spolupracovat se státy visegrádské skupiny v oblastech společného zájmu, napomáhat vytváření oblasti široké občanské a kulturní spolupráce. Vyslovuje se pro to, aby kontakty mezi visegrádskými státy se rozvíjely na všech úrovní státní správy a samosprávy. V rámci visegrádské skupiny bude Česká republika podporovat úsilí Slovenska začlenit se co nejdříve do evropských a euroatlantických struktur.
Příhraniční spolupráce a euroregiony Příhraniční spolupráce a vytváření euroregionů představuje nový a účinný nástroj bilaterální i regionální spolupráce. Euroregiony na česko-polských, česko-německých a česko-rakouských hranicích již přinesly pozitivní výsledky. Česká republika je připravena tento typ spolupráce dále rozvíjet, neboť přispívá nejen ke zlepšení životních podmínek obyvatel pohraničních oblastí, ale je i konkrétním přínosem k evropské spolupráci.
Středoevropská dohoda o volném obchodu Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) vznikla v roce 1992 s cílem posílit hospodářskou spolupráci mezi účastnickými zeměmi vytvořením zóny volného obchodu. CEFTA v současné době zahrnuje sedm zemí a představuje trh s téměř 100 milióny spotřebitelů. Po zahájení rozhovorů některých zemí o přistoupení k EU se CEFTA dostává do nové situace. Česká republika bude podporovat takové uspořádání, které umožní udržet dosaženou úroveň vzájemného obchodu mezi zeměmi CEFTA i po vstupu některých z nich do Evropské unie. Podporuje rozšíření CEFTA o východoevropské země, jež splňují podmínky pro vstup, tj. členství ve Světové obchodní organizaci, dohodu o přidružení s EU a bilaterální dohody o volném obchodu se všemi členskými zeměmi.
Středoevropská iniciativa ČR oceňuje význam Středoevropské iniciativy (SEI) jako fóra pro dialog 16 zemí, které jsou vůči EU v rozdílném postavení -- od plných členů přes přidružené až po státy, jež o přidružení teprve usilují. Česká zahraniční politika klade důraz na větší dynamičnost, účinnost a neformálnost aktivit SEI a zejména realizaci konkrétních projektů, především v budování středoevropské dopravní infrastruktury, v telekomunikacích, v ochraně životního prostředí a v dalších oblastech probíhající spolupráce. ČR bude SEI využívat i k posilování demokratických struktur a vnitřní politické stability v členských zemích postižených konflikty, např. v Bosně. Česká republika podpoří rozšíření SEI o další země regionu, které projeví zájem a získají podporu ostatních členských zemí. V roce 1999 čeká ČR plnění náročných úkolů vyplývajících z funkce předsednické země SEI. Bude usilovat zejména o racionalizaci činnosti výborů a konsolidaci vztahů mezi SEI a EU.
Změny po vstupu ČR do NATO a EU

Vztahy se státy Organizace Severoatlantické smlouvy a Evropské unie

Se vstupem do NATO a později do Evropské unie dochází k významnému posunu v bilaterálních vztazích České republiky k jednotlivým členským zemím těchto organizací. Vzájemné vztahy nabývají charakteru vztahů mezi spojeneckými zeměmi, rozšiřují se, zintenzivňují se a zahrnují nové oblasti. Bilaterální vztahy jsou doplňovány stálými konzultacemi a společným rozhodováním v rámci společných institucí. Řadu otázek bude ČR muset posuzovat nejen z perspektivy středoevropského státu střední velikosti, ale i z perspektivy členského státu Severoatlantické aliance a Evropské unie. Zájmy ČR tak nabývají charakteru zájmů evropských a euroatlantických.

Po přistoupení ČR k Evropské unii doznají vztahy k členským zemím Unie ještě podstatnějších změn než v případě začlenění do NATO. Budou přecházet z roviny vztahů mezistátních do roviny vztahů vnitrounijních, v nichž kromě jednotlivých členských států budou hrát velkou úlohu též instituce Evropské unie. Podstatně vzroste význam stálé komunikace na bilaterální i multilaterální úrovni.

Vztahy s USA a Kanadou V novém mezinárodně politickém kontextu, daném členstvím v NATO a později v Evropské unii, bude Česká republika dále rozvíjet a prohlubovat vztahy se Spojenými státy americkými a Kanadou. Oba státy hrají významnou roli při upevňování bezpečnosti a stability v Evropě a ve světě a jsou s Evropou spojeny dlouhodobými kulturními a civilizačními vazbami. ČR má zájem na rozšíření hospodářské angažovanosti USA a Kanady a přítomnosti amerického a kanadského kapitálu v ČR i ve střední Evropě.
Vztahy s evropskými členy NATO a EU ČR bude pokračovat v rozvíjení těsných vztahů s evropskými členskými státy NATO a státy Evropské unie, a to nejen s evropskými mocnostmi - Velkou Británií, SRN, Francií, Itálií a Španělskem - ale též s ostatními státy západní, jižní a severní Evropy, které Česká republika považuje za své přirozené partnery. Společné členství v Atlantické alianci a perspektiva společného členství v Evropské unii napomáhají vytváření husté sítě bilaterálních vztahů nové kvality.
ČR a ESVO Česká republika nebude opomíjet ani rozvíjení vztahů se státy Evropského sdružení volného obchodu.

Vztahy se zeměmi východní a jihovýchodní Evropy

Vztahy s přidruženými zeměmi EU Česká republika má řadu společných zájmů se zeměmi střední a východní Evropy, které uzavřely dohody o přidružení s Evropskou unií a připravují se na vstup do Unie. Bude pokračovat v rozvíjení dvoustranné i mnohostranné spolupráce s těmito státy a je připravena sdílet s nimi své zkušenosti z jednání i z příprav na přistoupení k Unii.
Vztahy s Ruskou federací Vstupem ČR do euroatlantických struktur se vztahy s Ruskem dostávají do nového kontextu. Česká republika bude věnovat stálou pozornost rozvíjení vzájemně výhodné spolupráce. Bude přitom využívat již existujících kontaktů, tradičně dobré pověsti českých výrobků a celkové znalosti regionu. Nadějně se jeví vzájemně výhodná spolupráce především s hospodářsky prosperujícími regiony Ruské federace. Zároveň bude usilovat o vypořádání pohledávek ČR vůči RF z doby existence RVHP. V bezpečnostní dimenzi spolupráce s Ruskem bude ČR vycházet z Ustavujícího aktu mezi NATO a Ruskou federací. Zapojení Ruska do evropské bezpečnostní architektury považuje ČR za nutnou podmínku k zajištění stability na evropském kontinentu.
Vztahy s Ukrajinou ČR vnímá Ukrajinu jako důležitou evropskou mocnost, na níž závisí stabilita střední a východní Evropy. Oceňuje konstruktivní politiku Ukrajiny, která našla svůj výraz v Chartě o zvláštním partnerství s NATO. ČR bude usilovat o rozšiřování vzájemně výhodné hospodářské spolupráce s Ukrajinou a navazovat na kontakty, které se v minulosti v této oblasti vytvořily.
Vztahy s ostatními státy SNS ČR pozorně sleduje vývoj ve státech SNS a v rámci svých možností se bude snažit přispět k mírovému řešení konfliktů na území některých z nich. ČR navazuje na tradice těsných hospodářských styků s jednotlivými zeměmi. Český zájem o tento region je vyjádřen i v záměru zřídit nový zastupitelský úřad v Zakavkazsku.
Česká republika a konflikty v jihovýchodní Evropě Česká republika se zvýšenou pozorností a znepokojením sleduje konflikty v regionu jihovýchodní Evropy a je připravena učinit vše, co je v jejích možnostech a silách, pro jejich mírové řešení. Podporuje důsledné plnění Daytonských dohod nejen ve vojenské, ale i civilní oblasti. Vyslala svůj vojenský kontingent do SFOR v Bosně a aktivně se podílí na dlouhodobých misích OBSE včetně verifikační mise v Kosovu. ČR požaduje návrat uprchlíků do jejich domovů a konsolidaci struktur občanské společnosti jako nejlepší záruky překonání etnických konfliktů. V minulosti mělo Československo rozvinuté vztahy k národům tohoto regionu a Česká republika na ně zamýšlí v nové situaci navazovat.

IV. Česká republika a státy Asie, Afriky, Austrálie a Latinské Ameriky

Obecné zásady Při rozvíjení vztahů se státy Afriky, Asie, Latinské Ameriky a Austrálie vychází Česká republika z následujících zásad: podporuje bezpečnost a stabilitu všech světových regionů a prosazuje mírová řešení regionálních konfliktů; má zájem na oboustranně výhodné hospodářské spolupráci a na tomto základě usiluje o rozvoj bilaterálních i mnohostranných vztahů; považuje za důležitou součást politického dialogu se všemi zeměmi světa otázku dodržování nezcizitelných lidských práv.

Česká republika podporuje všechny iniciativy, jež směřují k udržení či zvýšení stability a bezpečnosti jednotlivých regionů, a v rámci svých možností se na nich aktivně zúčastňuje. Své zájmy nenadřazuje nad zájmy ostatních států a respektuje politiku, kterou prosazuje celé mezinárodní společenství. Přísně dodržuje hospodářské sankce vyhlášené Radou bezpečnosti Spojených národů a ve vztahu k aktérům lokálních či regionálních konfliktů se řídí mezinárodně dohodnutými pravidly.

Zahraniční politika České republiky současně vychází ze zásady, že nejefektivnější a nejpřirozenější formou spolupráce mezi státy, často od sebe velmi vzdálenými, jsou vztahy obchodní a ekonomické. Vzhledem k tomu, že ekonomická aktivita není až na výjimky záležitostí států, ale soukromých subjektů působících v podmínkách tržního hospodářství, cílem české zahraniční politiky je vytvářet těmto subjektům příznivé podmínky pro jejich činnost v daném teritoriu a zprostředkovávat jim potřebné kontakty a informace. Tam, kde existují úspěšné vazby ekonomické, mohou být rozvíjeny i intenzivní kontakty na poli kultury, vědy i v dalších oblastech společného zájmu. Vhodným prostředníkem ve všech výše uvedených aktivitách mohou být i krajanské komunity, s nimiž hodlá česká zahraniční politika v co největší míře spolupracovat. ČR bude usilovat o dořešení svých finančních vztahů vůči jednotlivým státům, vyplývajících z minulých ekonomických aktivit, např. z vládních úvěrů.

Lidská práva Otázka lidských práv bývá často vnímána jako nepřiměřeně idealistická součást zahraniční politiky, která je jen na překážku pragmatickým ekonomickým zájmům. Česká republika je přesvědčena, že existence politického dialogu o lidských právech je měřítkem důvěryhodnosti a z dlouhodobého hlediska i perspektivnosti hospodářských vztahů s daným státem. Česká zahraniční politika zde hodlá být otevřená a transparentní. Vychází z předpokladu, že věcná komunikace o problematice lidských práv v současném multikulturním světě je z hlediska budoucnosti tou nejlepší investicí.
Vztahy se státy Asie Asie jako největší světadíl s rychle se rozvíjejícími ekonomikami představuje pro Českou republiku velký trh, jehož význam nezmenšuje ani současná ekonomická krize v některých zemích Dálného východu a jihovýchodní Asie. Za perspektivní partnery považuje Česká republika jak regionální velmoci - Japonsko, Čínu a Indii - tak země jihovýchodní Asie zapojené do Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Ve své politice bude Česká republika navazovat na tradiční dobré vztahy s Vietnamem a Mongolskem.
Vztahy se státy Blízkého východu a severní Afriky Na Blízkém východě a v severní Africe bude česká zahraniční politika sledovat vyvážený přístup ke všem státům oblasti. Podporuje mírový proces na Blízkém východě při zachování politických, ekonomických a bezpečnostních záruk stability celého regionu. Ztotožňuje se s politikou Evropské unie směřující k posílení bezpečnosti ve Středomoří. V ekonomické oblasti se bude orientovat na vzájemně výhodnou spolupráci s tradičními partnery, mezi něž patří Egypt, Maroko, Alžírsko, Libanon, Sýrie, Izrael, Írán, Kuvajt a Tunisko. Zaměří se na získávání nových trhů zejména v oblasti Zálivu (Spojené arabské emiráty, Saudská Arábie, Jemen).
Vztahy se státy subsaharské Afriky V oblasti subsaharské Afriky se Česká republika bude orientovat na stabilní regionální mocnosti - zejména na Jihoafrickou republiku - a na státy, s nimiž udržuje dlouhodobé ekonomické vztahy, např. s Ghanou, Keňou, Etiopií a Konžskou demokratickou republikou. V rámci svých možností se bude zapojovat do akcí mezinárodního společenství s cílem napomoci lokalizaci konfliktů a stabilizaci poměrů v krizových oblastech afrického kontinentu.
Vztahy se státy Latinské Ameriky V Latinské Americe, kde dochází ke stabilizaci demokratických poměrů a rozvíjení integračních procesů, existují značné možnosti pro uplatnění českých ekonomických zájmů. Česká republika se zaměří na spolupráci s tradičními partnery - Brazílií, Mexikem, Argentinou, Chile, Venezuelou, Uruguayí, Kolumbií. Stranou českého zájmu nezůstanou ani státy střední Ameriky a karibské oblasti, kde existují možnosti pro zvýšení obchodní výměny. Česká republika má zájem o rozvíjení hospodářské spolupráce s Kubou. V rámci svých možností bude napomáhat k tomu, aby na Kubě byla respektována lidská a občanská práva.

Česká zahraniční politika věnuje velkou pozornost obchodním a investičním možnostem v zemích, s nimiž mělo bývalé Československo rozvinuté hospodářské styky a kde působí řada odborníků, kteří v naší zemi získali středoškolské či vysokoškolské vzdělání.

Místo zahraniční pomoci v zahraniční politice ČR

Zahraniční rozvojová a humanitární pomoc České republiky

Česká republika je připravena podílet se v rámci svých možností na formulování a naplňování nové mezinárodní rozvojové strategie, která zahrnuje boj proti chudobě, zajištění všeobecného vzdělání, odstraňování nerovnosti žen, snížení úmrtnosti dětí a matek, zpřístupnění zdravotnických služeb a naplňování strategie udržitelného rozvoje.

Zahraniční rozvojová a humanitární pomoc je nedílnou součástí zahraniční politiky České republiky. Jejím cílem je předcházet konkrétním humanitárním katastrofám a přispět k dlouhodobé stabilizaci a prosperitě rozvíjejících se regionů. Zahraniční rozvojovou pomoc považuje Česká republika rovněž za nástroj k prosazování konceptu lidských práv a demokratických hodnot.

Česká republika poskytuje zahraniční pomoc jak na bilaterálním základě, tak v rámci mezinárodních organizací (UNDP, OECD). Usiluje o vybudování výkonné a pružné báze pro distribuci zahraniční pomoci.

Mezinárodní organizace a globální problémy

V. Česká republika v mezinárodních organizacích

Česká zahraniční politika vychází z toho, že se stále naléhavěji ukazuje potřeba vytvořit podmínky pro trvale udržitelný rozvoj celé planety a pro globální řízení. Globální hrozby (např. ohrožení životního prostředí, bída, nekontrolovaná populační exploze a migrační vlny či obchod s drogami a organizovaný zločin vůbec) stejně tak jako finanční krize vyžadují multilaterální přístupy, pro jejichž formulaci a koordinaci představují mezinárodní organizace vhodné fórum.

Česká republika si uvědomuje, že význam mezinárodních organizací se bude stále zvyšovat. V souladu s tím bude věnovat podstatně větší pozornost než předchozí vláda multilaterální dimenzi své zahraniční politiky, a to jak ve světovém, tak evropském i regionálním měřítku.

Česká republika a Organizace spojených národů

Organizace spojených národů (OSN) spolu se svými přidruženými organizacemi představuje v současné době jedinečnou univerzální platformu pro řešení nejvážnějších problémů současného světa. Sdružuje 185 států světa a reprezentuje téměř všechny obyvatele planety. Je fórem pro střetávání různých kultur, myšlenkových přístupů a zájmů. Od svého vzniku v roce 1945 dosáhla řady konkrétních výsledků na poli dekolonizace, uplatňování mezinárodního práva a lidských práv, pomoci běžencům a zásahů v humanitárních krizích atd.

Po studené válce se role OSN zvýšila, zejména pokud jde o řešení otázek mezinárodní bezpečnosti. Svých možností však dosud plně nevyužila. Nové podmínky vyžadují, aby v rámci OSN byly provedeny reformy. Česká republika se vyslovuje pro zvýšení reprezentativnost jednotlivých orgánů OSN (především Rady bezpečnosti) a pro vytvoření struktury globálního řízení. ČR prosazuje, aby OSN úzce spolupracovala s oblastními bezpečnostními organizacemi. Pokud jde o financování činnosti OSN, staví se za zásadu transparentnosti a účelnosti.

ČR je připravena účastnit se se v rámci svých možností mírových operací a pozorovacích misí OSN. Svým dílem chce přispět k plnému využití potenciálu OSN a k posílení její autority. Bude usilovat o adekvátní zastoupení v orgánech OSN i v orgánech jejích organizací.

ČR bude podle možností zvyšovat své zapojení do mnohostranné rozvojové spolupráce prostřednictvím rozvojových programů OSN a dalších mezinárodních organizací.

Místo ČR v mezinárodní ekonomice

Česká republika a mezinárodní ekonomické a finanční organizace

Česká republika je velmi závislá na mezinárodní dělbě práce. Podíl vývozu zboží a služeb dosahuje kolem 55% hrubého domácího produktu. Česká republika je do značné míry závislá na dovozu hlavních surovin a paliv. V důsledku vysoké závislosti na zahraničním obchodu česká ekonomika velmi citlivě reaguje na změny v mezinárodním ekonomickém prostředí. Liberální režim činí Českou republiku velmi zranitelnou vůči spekulativním pohybům kapitálu.

Z těchto důvodů má pro Českou republiku velký význam členství v mezinárodních hospodářských organizacích. Umožňuje jí podílet se na vytváření rámce pro mezinárodní obchod zbožím a službami a pro pohyb kapitálu. Nemenší význam má též zajištění přístupu k mezinárodním kapitálovým zdrojům v případě krizového vývoje.

Světová obchodní organizace Česká republika se připravuje na další kolo světových obchodních jednání v rámci Světové obchodní organizace (WTO), které bude zahájeno v roce 2000. Vysloví se pro další liberalizaci obchodu, služeb a zemědělství, která však musí být doprovázena odpovídající úrovní ochrany spotřebitelů. Podpoří návrhy, které budou klást důraz na ekologické a sociální cíle trvale udržitelného rozvoje. Ztotožňuje se s návrhy na zavedení zvýšené ochrany duševního vlastnictví. Považuje za potřebné, aby rozvojové země byly více zapojeny do světového obchodu.

Česká republika vychází z přesvědčení, že růst mezinárodního obchodu nelze oddělovat od dodržování mezinárodně uznávaných pracovních standardů, jak byly stanoveny v konvencích Mezinárodní organizace práce, a od ohledů na životní prostředí. K ochraně svého trhu přistoupí ČR pouze v reakci na nerovné podmínky konkurence, které přes růst otevřenosti národních ekonomik zůstávají i nadále realitou mezinárodních obchodních vztahů.

Skupina Světové banky Česká republika se podílí na činnosti Mezinárodního měnového fondu, Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj jakož i dalších organizací Skupiny Světové banky. Využívá jejich expertního i finančního potenciálu a přispívá k aktivitám těchto organizací v dalších zemích. Je připravena účastnit se diskusí o reformách těchto institucí, aby se účinněji čelilo negativním projevům globalizačních procesů ve sféře financí a pohybu kapitálu.
OECD ČR se aktivně účastní činnosti většiny výborů a pracovních skupin této organizace. V rámci OECD přikládá ČR důležitost její činnosti týkající se udržitelného růstu, zaměstnanosti, regulatorní reformy, elektronického obchodu a pokračování liberalizace v oblasti obchodu. Česká republika bude více využívat informačního potenciálu OECD a bude více přihlížet k jejím analýzám a doporučením.

VI. Úkoly zahraniční politiky v oblasti vnějších ekonomických vztahů, propagace České republiky a vztahy s krajany

Význam proexportní politiky Hospodářská politika České republiky se orientuje na růst založený na zvýšené dynamice vývozu. Součástí této politiky je vytvoření efektivního systému podpory českých vývozců. V tomto ohledu mají důležitou úlohu centrální orgány - ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo průmyslu a obchodu a dále Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Všechna opatření na podporu exportu budou v souladu s pravidly EU, WTO a OECD.
Ekonomická diplomacie Důležitou roli v proexportní politice státu hraje ekonomická diplomacie. Péče o rozvoj vnějších ekonomických vztahů musí být prioritním úkolem českých zastupitelských úřadů v zahraničí. Činnost ekonomicky orientovaných diplomatů se bude zaměřovat na vytváření podmínek pro rozvoj konkrétních obchodních kontaktů a k podnícení zájmu zahraničních investorů o přímé zahraniční investice v ČR. Součástí ekonomické diplomacie jsou též jednání představitelů státu, vysokých státních úředníků i podnikatelských misí o konkrétních otázkách vnějších ekonomických vztahů.
Spolupráce MZV a MPO Při uskutečňování zahraničně-obchodní politiky, zajišťování zahraničního obchodu a podpoře exportu postupuje MZV v těsné spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). MZV vytváří příznivé podmínky pro rozvoj vnějších ekonomických vztahů ČR a podle místních možností i technicko-organizační předpoklady pro prosazování exportních zájmů českých podnikatelských subjektů na zahraničních trzích. Cílem těsnější spolupráce MZV s MPO je zlepšit činnost obchodně-ekonomických úseků českých zastupitelských úřadů v zahraničí a využít rozpočtových možností ke zvýšení počtu diplomatů, kteří se zabývají vnějšími ekonomickými vztahy. Ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo průmyslu a obchodu se zaměří na zdokonalování současných a vytváření nových informačních systémů, které umožní českým podnikům přístup k informacím o obchodních možnostech v zahraničí.

Propagace České republiky a její kultury v zahraničí

Propagace ČR v zahraničí patří mezi trvalé úkoly zahraniční politiky. Podílejí se na ní významnou měrou jak státní, tak nestátní subjekty. Zvýšená pozornost bude věnována šíření informací o České republice v cizích jazycích jak tradičními prostředky, tak při využití nových médií a technik. Důležitou roli v tomto směru mají Česká centra, která šíří informace o České republice oblastech kultury, obchodu a cestovního ruchu.

Vztahy s krajany

Stejně jako pro většinu evropských států mají i pro Českou republiku zvláštní význam vztahy s krajany. Rozvoj vztahů s krajanskými komunitami je prostředkem ke zlepšování jména České republiky jako vyspělé a kulturní země v zahraničí i příspěvkem k bilaterálním vztahům se státy, v nichž krajanské komunity žijí.

S tímto vědomím Česká republika finančně podporuje činnost a konkrétní projekty krajanských spolků. Prodlouží program krajanských stipendií ke studijním pobytům a jazykovým kursům v ČR a bude i nadále vysílat české učitele ke krajanským komunitám v zahraničí. Bude usilovat o to, aby se krajané mohli v širší míře účastnit na politickém životě české společnosti.

VII. Zahraniční služba České republiky

Stabilizace a zkvalitnění zahraniční služby Jednou z nezbytných podmínek pro splnění záměrů v oblasti zahraniční politiky je stabilizace a zkvalitnění české zahraniční služby. Vláda bude vytvářet podmínky pro její činnost a vypracuje a předloží parlamentu ke schválení zákon o zahraniční službě.

V tomto směru již ministerstvo zahraničních věcí podniklo některá významná opatření. Dne 1. ledna 1999 vstoupil v platnost Kariérní řád pro diplomatické pracovníky, který zavádí jasná pravidla kariérního postupu diplomatů a hodnocení jejich práce, vytváří ucelený systém zvyšování odborné kvalifikace a stanoví kritéria pro propůjčování a přiznávání diplomatických hodností. Diplomatická akademie zajišťuje systém vzdělávání a vydávání atestů pro diplomaty.

Dalším krokem bude vypracování Kariérního řádu pro administrativní a technické pracovníky české zahraniční služby. Vyústěním těchto prací bude vypracování a schválení zákona o české zahraniční službě.


C. Závěr

Předložená koncepce stanoví základní rámec pro zahraničněpolitické aktivity České republiky ve střednědobém horizontu. Charakterizuje prostředí, v němž bude své záměry uskutečňovat, zásady, z nichž vychází, cíle, k nimž směřuje, celkovou zahraničněpolitickou agendu a hlavní priority, na něž se zaměří v nadcházejícím období. Náležitou pozornost věnuje též nástrojům, jichž hodlá k uskutečnění svých záměrů využívat.

Česká republika je si vědoma, že úspěšná zahraniční politika musí vycházet z reálného hodnocení situace a z možností i omezení, která jsou dána mezinárodními i vnitřními podmínkami. Musí být důvěryhodná a ve svém směřování dostatečně stálá. Musí být zároveň účinná, což předpokládá volbu správných nástrojů a postupů a pružné reagování na změny a náhlé události v mezinárodním prostředí.

Česká republika chce vstoupit do 21. století jako stabilní, plnohodnotný a aktivní člen mezinárodního společenství, který bude spolehlivou oporou svým spojencům a důvěryhodným partnerem ostatním státům. Hlavním cílem její zahraniční politiky je vytvářet podmínky pro bezpečnost, stabilitu a prosperitu státu a všech jeho obyvatel a přispívat k uskutečnění vize, kterou si předsevzala: napomáhat k vytváření mezinárodního společenství míru, bezpečnosti, spolupráce, demokracie a prosperity. Bude klást důraz na to, aby světový řád byl vytvářen na principu vlády zákona a nezcizitelných lidských práv, byl vnímavý vůči požadavkům sociální spravedlnosti, citlivý vůči požadavkům na ochranu životního prostředí a otevřený vůči občanské společnosti.