Historie minulých vlád

Hospodářská strategie vstupu do EU

II. Výchozí ekonomická situace

1. Výkonnostní mezera

ČR - ekonomicky středně vyspělá země - ...	Česká republika patřila v meziválečném období k předním průmyslově vyspělým zemím. V důsledku dlouhodobého odtržení od vyspělého světa ve "Východním bloku" svou pozici mezi ekonomicky nejvyspělejšími zeměmi ve druhé polovině tohoto století ztratila. V současnosti patří ve světovém měřítku ke středně vyspělým zemím. V rámci Evropské unie podle hrubého domácího produktu na obyvatele sotva dostihuje země nejchudší.
	Ekonomická struktura země, posuzovaná podle rozdělení pracovních sil do hlavních sektorů, je bližší zemím Unie nežli struktura ostatních tranzitivních ekonomik. Podíl zemědělství (vč. lesnictví, myslivosti a rybolovu) na celkovém počtu pracovníků se pohybuje kolem 5,5%, podobně jako v SRN nebo v Rakousku, zatímco podíl průmyslu zůstává prozatím vyšší, a to na úkor podílu služeb.
... svůj předstih v rámci regionu ...	Ve srovnání s ostatními tranzitivními zeměmi středoevropského regionu existoval na počátku transformace významný předstih v ekonomické úrovni i v souhrnné produktivitě práce. Významnou předností byla i nízká zahraniční zadluženost a poměrně nevelký převis domácí poptávky. Nízké jednotkové pracovní náklady umožňovaly udržovat vysoké míry národních úspor a investic, výrazně vyšší než v ostatních středoevropských zemích. Ve výrobních faktorech dlouhodobě působící "komparativní výhodu" představoval akumulovaný civilizační potenciál - vzdělanostní a kvalifikační úroveň obyvatelstva, vyznačujícího se značnou mírou adaptability.
... nedokázala při zvoleném postupu transformace plně využít	Výchozí podmínky pro modernizaci a restrukturalizaci ekonomiky, překonávající technické i ekonomické zaostávání, byly ve srovnání s jinými zeměmi regionu z hlediska existující reálné ekonomické úrovně příznivé. Existovaly však i některé systémové handicapy jako pozůstatky tuhého režimu centrálního plánování, především nedostatečné zkušenosti s tržní ekonomikou. Drobné a střední podnikání v Polsku a Maďarsku, ale i v bývalé NDR přežilo komunistickou éru ve větší míře a také běžné pracovní kontakty se západním světem byly ve jmenovaných zemích těsnější. S odstupem času lze konstatovat, že výhodné startovní podmínky nebyly při zvoleném postupu transformace ani zdaleka plně využity.
Mezera k EU zůstává velká ...	Existující výkonnostní mezeru lze charakterizovat hrubým domácím produktem na obyvatele, který v reálném vyjádření (měřeno paritou kupní síly) představoval v roce 1997 zhruba 63% průměrné úrovně EU-15¹. V důsledku vyšší ekonomické aktivity obyvatelstva a nižší nezaměstnanosti je tento výsledek příznivější než srovnání produktivity práce, měřené HDP na pracovníka, která dosahuje jen kolem 50%².
...je však menší než v jiných tranzitivních zemích	V rámci první vlny uchazečských středoevropských zemí se ekonomická úroveň České republiky, měřená paritou kupní síly, nachází na druhém místě za Slovinskem, značně vpředu před Maďarskem a výrazně vpředu před Polskem, které v roce 1997 dosáhly v HDP na obyvatele jen 47%, resp. 40% průměru EU. Relativně příznivá pozice je však postupně stírána, tak jak se ostatní uchazečské země dotahují k úrovni EU rychlejšími tempy růstu HDP a produktivity práce. Zatímco průměrný roční růst HDP na pracovníka činil v období 1993-1997 v ČR 2,6%, ve srovnávaných zemích dosahoval kolem 4%. Ve zpracovatelském průmyslu je vývoj produktivity práce příznivější, nestačí však vyrovnávat její zaostávání na ostatních úsecích ekonomiky.
	HDP, měřený směnným kurzem, je ve všech transformujících se zemích podstatně nižší než podle parity kupní síly. V propočtu na obyvatele představoval v tomto srovnání v ČR v roce 1997 jen 23% úrovně EU-15 (ve Slovinsku 43%, v Maďarsku 21%, v Polsku 16%). Vzhledem k nízké cenové hladině je zde rozdíl mezi oběma ukazateli větší než v ostatních uchazečských zemích.

Vysvětlivky:

Zde i v následujících dvou odstavcích jde o výsledky Evropského srovnávacího programu za rok 1996 (ECP´96), extrapolované Eurostatem do roku 1997 a publikované ve Statistics in Focus, Economy and Finance, No. 28, Eurostat 1998. Propočty jsou založeny na ECU, resp. PPS (Purchasing Power Standards) v rámci EU.
Rozdíl 12 procentních bodů mezi úrovní HDP na obyvatele a HDP na pracovníka ve vztahu k EU je zhruba zpoloviny ovlivněn rozdílem v míře ekonomické aktivity obyvatelstva, která v roce 1996 činila jen 72% v ČR a 65,5 % v EU (podíl zaměstnaných a nezaměstnaných v poměru k počtu obyvatelstva v produktivním věku v metodologii OECD tj. ve věku 15 až 64 let); druhou polovinu rozdílu lze vysvětlit nižší mírou nezaměstnanosti, dosahující 3,4% v ČR a 10,9% v EU-15.

2. Výkyvy v období transformace

Mírnější transformační pokles na počátku	Hloubka poklesu na počátku transformace činila v ČR necelou osminu (1992/1989), byla tedy spíše mírnější než v ostatních tranzitivních zemích. Tvrdá restrikce domácí poptávky obnovila v této etapě ekonomickou rovnováhu. Míra inflace rychle poklesla na jednomístné hodnoty již v letech 1994-1995 a saldo obchodní i platební bilance bylo aktivní nebo blízké k vyrovnanosti. Po vzniku samostatné České republiky v letech 1993-1997 docházelo k postupnému mírnému zužování mezery v ekonomické úrovni ve vztahu k EU, když předstih růstu reálného HDP dosahoval v ročním průměru zhruba l procentní bod.
Vliv extrémních fluktuací přílivu kapitálu	Výkyvy v tempech ekonomického růstu v průběhu celého období byly významně ovlivňovány velkými fluktuacemi v přílivu zahraničního kapitálu. Podíl salda finančního účtu platební bilance na HDP dosáhl v roce 1995 extrémních hodnot 16,2% HDP, zatímco v roce 1997 se snížil na pouhá 2,1%; v roce 1998 dosáhl 4,8%.
Pomalá restrukturalizace -zásadní překážka zvyšování konkurenceschopnosti	Recese, postihující v současnosti českou ekonomiku, vznikla na pozadí dlouhodobě nahromaděných problémů, které se koncentrovaly v pomalé restrukturalizaci podnikové sféry. Restrukturalizace byla brzděna nezralostí a nedokonalostí vznikajících tržních institucí formálních i neformálních, především nedokonalými a nejasnými vlastnickými právy, podporujícími orientaci na krátkodobý zisk. Zvolený způsob privatizace tuto situaci vyostřoval. Tomu neodpovídala uspěchaná liberalizace při nedokonalých pravidlech hry, nedostatečné kontrole a slabé makroekonomické regulaci (viz kapitálový trh). Navíc byla zcela odmítána mikroekonomická politika, podporující konkurenční schopnost podniků. Celou situaci zhoršovalo nedostatečné vynucování právních norem. V důsledku těchto nedostatků přetrvává nedostatečné kapitálové vybavení podniků a jejich vysoká zadluženost a chybí motivace ke strategickým krokům v rozvíjení nabytého či svěřeného majetku.
Pozitivní odchylky	Důsledky pomalé restrukturalizace byly přitom tlumeny narůstající vahou "ostrovů pozitivní deviace", především podniků se zahraniční účastí ve zpracovatelském průmyslu, které významně přispívaly k relativně rychlým tempům průmyslové výroby, produktivity práce a vývozů až do nástupu celkové recese ve druhém pololetí 1998.
Souběh restriktivních politik	Souběh restrikce monetární, fiskální i důchodové, podnícený snahou o řešení narůstající vnější nerovnováhy, jež byla v pozadí měnových turbulencí z května 1997, vedl k drastickému poklesu domácí poptávky. Působil tak jako bezprostřední podnět zpomalení ekonomického růstu a postupného propadu ekonomiky do recese. Konečná spotřeba domácností se v roce 1998 v reálném vyjádření snížila o 2,4%, hrubá tvorba fixního kapitálu o 3,7%. Vnější vlivy, projevující se ve výrazném a rychlém zlepšení obchodní a platební bilance, pouze zmírňovaly nastartovaný pokles ekonomického růstu. V posledních měsících roku 1998 a počátkem roku 1999 došlo k výraznému zhoršení v dynamice vývozu a k prohloubení celkové recese nejprve v důsledku posilování kurzu koruny, později pak následkem zhoršeného vývoje na zahraničních trzích zboží a služeb.
Propad domácí poptávky nejtíživěji dopadá na malé podniky	Bezprostředních cílů ve snížení vnější nerovnováhy a omezení inflačních tlaků tak bylo poměrně rychle dosaženo, avšak za cenu ztráty ekonomického růstu. K největšímu poklesu docházelo v menších podnicích a ve sféře služeb, odkázaných na domácí poptávku. Ke zmírnění vnější nerovnováhy značně přispělo též výrazné snížení světových cen surovin. Uváděné faktory vedly k poklesu deficitu běžného účtu platební bilance ze 7,6% HDP v roce 1996 na 1,9% HDP v roce 1998. Současně pokles světových cen surovin, zpevněný kurz koruny a restrikce domácí poptávky vedly v druhém pololetí 1998 a počátkem roku 1999 k nečekaně rychlé dezinflaci³.
Rostoucí nezaměstnanost	Situace ve vývoji nezaměstnanosti se v souvislosti s poklesem HDP a počínající razantnější restrukturalizací na některých úsecích ekonomiky začala prudce měnit. V mezinárodním srovnání již Česká republika nepatří k zemím s nízkou nezaměstnaností. Mezinárodně srovnatelná míra dosáhla v průměru za rok 1998 více než 6%, čímž předstihla některé země EU-15 (Lucembursko, Rakousko, Holandsko) a dostihla řadu dalších (Dánsko, Portugalsko, Spojené království). V průběhu roku 1998 míra nezaměstnanosti rychle stoupala a ke konci roku dosáhla více než 7,5%. Koncem roku 1999 lze očekávat její zvýšení až na 10%, tedy zhruba na průměrnou úroveň zemí EU-15, kde ovšem má klesající tendenci.
	Ve srovnání s průměrem zemí EU-15 nebo se středoevropskými tranzitivními zeměmi je úroveň nezaměstnanosti v ČR stále nižší. Znepokojivý však je rychle stoupající trend a velká diferenciace mezi jednotlivými regiony.

Vysvětlivky:

Inflační cíl pro konec roku 1998, měřený čistou inflací, byl stanoven v intervalu 5,5 až 6,5%, skutečnost činila 1,7%. Počátkem roku 1999 docházelo v některých ukazatelích k cenovému poklesu; v prvních třech měsících byla záporná jádrová inflace (přírůstek spotřebitelských cen po očištění o vliv regulovaných cen, daňové úpravy a sezónní vlivy) ve srovnání s předchozím měsícem a docházelo k poklesu cen výrobců ve zpracovatelském průmyslu jak ve srovnání s předchozím měsícem, tak i se stejným měsícem předchozího roku.

3. Rozdíl cenových hladin a mzdové disparity

Počáteční nízká cenová hladina ...	K charakteristickým rysům české ekonomiky patří zděděná nízká cenová hladina, odlišující se směrem dolů i od ostatních tranzitivních zemí s nižší reálnou ekonomickou úrovní. Na počátku transformace byla stlačena razantními devalvacemi hluboce pod úroveň, odpovídající ekonomické vyspělosti země⁴. Tento ekonomický manévr usnadnil počáteční přizpůsobení, neboť pomohl přesměrovat vývozy z trhů východních na trhy západní a udržet vysokou zaměstnanost.
...změkčila ekonomické prostředí	Rubem těchto světlých stránek byl změkčující vliv na ekonomické prostředí, které pak dlouhodobě nevytvářelo dostatečně tvrdý tlak na restrukturalizaci a modernizaci podniků. Při absenci mikroekonomické politiky ani toto výrazné změkčení nestačilo k udržení konkurenční schopnosti sofistikovanějších oborů, zatímco středně sofistikovaná část (hutě, cement) byla nadměrně zvýhodněna a málo sofistikované obory ani tak nestačily konkurenci rozvojových zemí s nízkými mzdami. V podmínkách existujících závažných systémových nedostatků bylo řešení bolestných problémů dlouhou dobu odkládáno. Je nutno se s ním vypořádávat až v současnosti, v situaci méně příznivé pro "utahování opasků".
Riziko cenových tlaků	V propočtu na celkový HDP cenová hladina v roce 1996 dosahovala 37% ve vztahu k průměru EU-15 a 32% ve srovnání se sousedním Německem, pro soukromou spotřebu činily tyto poměry 39%, resp. 35%⁵. Velká vzdálenost cenových hladin při blízkosti země k SRN a Rakousku představuje riziko cenových tlaků po připojení k EU. Největší rozdíly existují v cenách neobchodovatelného zboží a služeb, které však jsou s cenami obchodovatelného zboží propojeny nákladovými vstupy i mzdovými relacemi. Např. cenová hladina hrubého nájemného představovala v roce 1996 - před posledním velkým zvýšením regulovaných cen - jen 20% průměru EU-15 a 14% úrovně SRN.
Rozdílné cenové relace	Značné diference však existují i uvnitř skupiny obchodovatelného zboží, kde jsou ovlivněny zejména mírou sofistikovanosti výrobků. Relativně levnější jsou jednoduché výrobky, relativně dražší pak výrobky s vyšším obsahem kvalifikované práce. Relativně nízké ceny jsou ve skupině zemědělských výrobků a potravin. Nízké ceny potravin podobně jako nízké nájemné podmiňují nízkou mzdovou úroveň. Dosahují necelou polovinu průměrné úrovně EU a jen 46% ve srovnání se SRN, zatímco v Maďarsku je to 50 %, resp. 48% a v Polsku 57% , resp. 54% ve stejném srovnání.
Odstup v úrovni mezd	Důsledkem výrazné výkonnostní mezery ČR vůči zemím EU je značný odstup v úrovni mezd, který je v nominálním vyjádření ještě zesilován vysokým rozdílem mezi domácí a zahraniční cenovou hladinou. Náklady práce na osobu (včetně sociálního pojištění) činily v roce 1997 v kurzovém přepočtu jen 16% úrovně sousedního Německa. V reálném vyjádření (v paritě kupní síly celkového HDP) to představuje mírně přes 50%, zatímco HDP na pracovníka dosahuje necelých 50% německé úrovně. Reálně se tak zaostávání ve mzdách zhruba vyrovnalo se zaostáváním v produktivitě práce, čímž byl vyčerpán mzdový transformační polštář.
Nízké ULC ...	Nominální jednotkové pracovní náklady (ULC) jsou nadále nízké, ve vztahu k SRN představovaly v roce 1997 jednu třetinu⁶. Z těchto relací vyplývá, že hlavní směr zvyšování konkurenceschopnosti by neměl být zakládán na nízkých mzdách a zvyšování fyzických objemů produkce, ale na kvalitativních faktorech, zvyšujících konečné efekty vývozu i domácího užití výrobků a služeb.
... při zaostávání kvalitativních stránek	Nedostatečná konkurenční schopnost se projevuje v kvalitativních stránkách produkce v širokém smyslu - inovacemi výrobků a služeb počínaje a zavedenými obchodními značkami, marketinkem a zapojením do mezinárodních prodejních sítí konče.
Využití vzdělanosti - hlavní faktor konkurenceschopnosti	Pro Českou republiku s jejími dlouhodobými průmyslovými tradicemi nemůže mezinárodní soutěžení založené na nízkých mzdách představovat optimální strategii. Pokud jde o výrobní faktory, tvoří její hlavní komparativní výhodu naakumulovaný civilizační potenciál, spočívající ve vzdělanostní a kvalifikační úrovni obyvatelstva. Pokud zahraniční podnikatelé preferují nízké mzdy, mohou v blízké Evropě najít země ještě levnější - Ukrajinu, Bulharsko, Rumunsko. Předností je i adaptační schopnost obyvatelstva, prokazující se v transformačním období v pružných změnách pracovního a profesionálního zařazení, jakož i v rychlém rozvoji drobného a středního podnikání⁷.

Vysvětlivky:

Tak vznikla výrazná odchylka od empiricky zjištěné závislosti, podle které země s vyšší ekonomickou úrovní mají cenovou hladinu blíže k referenční vyvinuté zemi nebo společenství a naopak.
Viz EUROSTAT-OECD PPP Programme, Table to facilitate comparisons of the 1993 and 1996 benchmark results for analytical categories, Eurostat 2.12.1998.
Propočteno jako podíl mezd v kurzovém přepočtu, připadajících na jednotku reálného produktu (oceněného paritou kupní síly) v obou srovnávaných zemích.
Příkladem adaptační schopnosti je rychlost osvojení zadaných kvalitativních parametrů v podniku spotřební elekroniky japonské firmy Matsushita v Plzni, kterých bylo dosaženo v rekordní době 4 měsíců, zatímco v jiných lokalitách koncernu, rozesetých po celém světě, zabíral stejný proces podle vyjádření vrcholového managementu celé roky.

4. Soulad produktivity práce a mezd

Vyčerpání mzdového polštáře	Na počátku transformace došlo v letech 1990-1991 k drastickému poklesu reálných mezd téměř o 30%, hlubšímu než pokles produktivity práce. V důsledku toho "dolarové" mzdy v býv. Československu klesly ve srovnání s ostatními tranzitivními zeměmi středoevropského regionu na nejnižší úroveň, i když HDP v propočtu na obyvatele i na pracovníka zde dosahoval nejvyšších hodnot⁸. Výrazný předstih mzdového růstu před růstem produktivity práce v letech 1994 - 1996 tuto výchozí disproporci vyrovnal. Úroveň jednotkových pracovních nákladů v mezinárodním srovnání se tak sblížila s Polskem a Maďarskem. Ve srovnání s počátečními lety transformace, kdy existoval mohutný mzdový i kurzový polštář, došlo ke značnému poklesu cenové konkurenční schopnosti.
Mzdová úroveň zpět na výchozím bodě	V současnosti se úroveň reálných mezd vrátila k výchozímu bodu. V roce 1998 byla průměrná hrubá reálná mzda zhruba o 2% vyšší než v roce 1989. Vyrovnání průměrných mezd bylo dosaženo při větší diferenciaci a jiném rozvrstvení mezi sociálními skupinami. Čistá reálná mzda ještě výchozí úrovně nedosáhla. Její pokles činil v roce 1998 4 až 5%.
Stoupající RULC	Produktivita práce, měřená HDP na pracovníka ve stálých cenách, vzrostla v roce 1998 ve srovnání s rokem 1990 o 6%, reálné mzdy, měřené indexem spotřebitelských cen, se ve stejném období zvýšily o 7,9%. Předstih růstu reálných produkčních mezd, měřených cenami výrobců, resp. implicitním deflátorem HDP, byl podstatně větší, takže nominální (ULC) i reálné (RULC) jednotkové pracovní náklady rychle stoupaly. V pětiletí 1993-1997 se v ročním průměru zvyšovaly nominálně o 14,4% a reálně (v propočtu implicitním deflátorem HDP) o 3%.
Přibrzdění mzdového růstu	Předstih růstu mezd se prosazoval až do restriktivních opatření, která následovala po měnových turbulencích v květnu 1997. Zatímco v 1. pololetí 1997 vzrostly reálné mzdy ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku o 5,7%, v 1. pololetí 1998 o 4% poklesly (celoroční pokles činil 1,8%). Tento prudký výkyv vedl - spolu se snížením zaměstnanosti a poklesem investic - k drastickému snížení domácí poptávky.
Odstraňování mzdových disproporcí	Vzhledem k vyčerpání mzdového polštáře je udržování souladu mezi růstem produktivity práce a mezd v dalším vývoji nezbytné. Stagnace nominálních mezd však není možná, neboť by při nepružnosti mezd směrem dolů znemožňovala odstraňování nahromaděných mzdových disproporcí mezi jednotlivými profesními a výkonnostními skupinami. Ve střednědobém časovém horizontu je tedy nutno klást větší důraz na zajištění podmínek podporujících růst produktivity práce než na tlumení mzdového růstu. Tvrdé požadavky na vzestup výkonnosti při nutném souladu mzdového vývoje s růstem produktivity může významně podpořit sociální pakt. Zvýšení významu tripartitních jednání a snaha o uzavření dlouhodobého paktu sociální stability tvoří neoddělitelnou součást programového prohlášení současné vlády.

Vysvětlivky:

V roce 1991 činila hrubá měsíční mzda v ČR 134 USD, v Maďarsku 230 USD a ve Slovinsku 734 USD. (Viz "Prices in Transition: Ten Stylized Facts", Vincent Koen and Paula de Masi, IMF Staff Studies for the World Economic Outlook, Washington, December 1997).

5. Investice a úspory

Vysoká míra investic	Míra investic byla po celé transformační období v České republice mimořádně vysoká. V období 1992-1998 se podíl hrubé tvorby fixního kapitálu na HDP pohyboval mezi 28 až 33% (v běžných cenách), tj. podstatně výše než v zemích EU-15, kde v 90. letech dosahoval 20%. Mezi zeměmi OECD vyšší míry dosahovala pouze Jižní Korea (36,6% v roce 1995). Z tranzitivních středoevropských zemí podobně vysokých hodnot jako Česká republika dosahuje ve střednědobém průměru Slovensko, ostatní země jsou mírně pod úrovní EU⁹.
... ve struktuře neumožňující rychlou návratnost	Velké objemy investic nenacházely svůj bezprostřední odraz v ekonomickém růstu. Přírůstkový koeficient kapitálové náročnosti produktu ICOR (Incremental Capital-Output Ratio) byl několikanásobně větší než např. v Polsku nebo Maďarsku. Významným důvodem byla struktura investic, jejichž velká část směřovala do dopravní, telekomunikační a energetické infrastruktury. V roce 1995 podíl těchto odvětví na celkových investicích nefinanční podnikatelské sféry představoval 46%; v letech 1996 až 1998 se postupně snižoval na 42%, 41% a 40%. Bezprostřední rychlou návratnost těchto investic v exportní výkonnosti a zvýšení HDP nelze očekávat. Investice do zpracovatelského průmyslu tvořily ve stejných letech pouze 30 až 35% ze stejného základu.
	S celkovou ekonomickou recesí začala míra investic klesat z vrcholu 33% HDP v roce 1996 na 31% v roce 1997 a v roce 1998 se podíl hrubé tvorby fixního kapitálu na HDP dále snížil na 28%. Cílem by mělo být udržet nadprůměrně vysokou míru investic po období restrukturalizace jak pomocí vysoké míry národních úspor, tak i s přispěním přílivu zahraničního kapitálu, zejména ve formě přímých investic.
Vysoká míra úspor	Míra národních úspor v transformačním období kolísala mezi 28 až 30%¹⁰. Takto vysoká míra úspor je v evropském měřítku výjimečná. V zemích EU-15 dosahovala v devadesátých letech jen zhruba 20%, podobně jako v ostatních středoevropských tranzitivních ekonomikách, kde byla na počátku ještě nižší a teprve ve druhé polovině devadesátých let dosáhla evropského průměru. V roce 1998 činil podíl výdajů na konečnou spotřebu na HDP 71%, z toho v sektoru domácností 51%, v EU-15 byly stejné údaje mnohem vyšší, a to 78% celkem a 60% v sektoru domácností. Podobně vysoký sklon ke spotřebě byl ve středoevropských tranzitivních zemích.
Struktura úspor	Vysoká míra národních úspor v české ekonomice je dána velkými objemy nastřádaného fixního kapitálu, jehož amortizace představuje více než 70% celkových zdrojů hrubých úspor, zatímco čisté úspory dosahují necelých 30% (průměrné veličiny z let 1992-1995). Míra čistých národních úspor, vztažená k čistému disponibilnímu národnímu důchodu, kolísala od 7 do 13%. Více než polovina hrubých národních úspor vzniká v podnikatelské sféře, zatímco sektor domácností i vládní instituce se v letech 1993-1995 podílely na zbývajících úsporách zhruba stejným dílem. Od roku 1997 v souvislosti s podstatnými škrty v kapitálových výdajích veřejných rozpočtů podíl vládních institucí značně poklesl. Snahy o zvýšení prorůstových stimulů ve státním rozpočtu na rok 1999 se pokoušejí tyto tendence obrátit.
Úspory domácností	Míra úspor v sektoru domácností byla nejvyšší v roce 1995, kdy dosáhla 13,9% ve vztahu k hrubému disponibilnímu důchodu tohoto sektoru. V letech 1996 až 1997 klesala na 12,7%, resp. 13,0%. Při poklesu reálných příjmů domácností v souvislosti s prudkým zpomalením růstu mezd v roce 1998 docházelo zpočátku ke zvyšování míry úspor, a to až na 15% ve 2. čtvrtletí. Vysvětlení lze hledat ve zvyšující se sociální nejistotě, spojené se stoupající nezaměstnaností. Při poklesu míry úspor koncem roku však celoroční průměr dosáhl opět pouze 13%.
Použití zahraničních úspor	Ani vysoká míra národních úspor nestačila plynule pokrývat vysokou míru investic, která v roce 1996 dosáhla včetně změny stavu zásob až 35,5% HDP. Právě v tomto roce bylo nutno použít zahraničních úspor v takové míře, která již začala přesahovat bezpečnou mez, což vyvolalo měnové turbulence a zhroucení příznivých očekávání dalšího vývoje v průběhu roku 1997.

Vysvětlivky:

Vzhledem k relativně vysokým cenám investic ve vztahu ke spotřebním statkům a službám ve všech tranzitivních zemích by míra investic, kalkulovaná v cenových relacích vyspělých zemí, byla podstatně nižší, a to v ČR podle ECP´96 (Evropského srovnávacího programu za rok 1996) až o 7 i více procentních bodů.
Agregátní míra je počítána jako podíl hrubých národních úspor k hrubému disponibilnímu národnímu důchodu na základě národních účtů.

6. Míra otevřenosti a vnější nerovnováha

Velká otevřenost	Na českou ekonomiku, vyznačující se velkou mírou otevřenosti, má mimořádně silný vliv vývoj na vnějších zbožových i finančních trzích. Míra otevřenosti, měřená jako podíl sumy dovozu a vývozu zboží a služeb na HDP dosahuje již 125 % v roce 1998¹¹.
Povážlivý deficit běžného účtu ...	Transformační období je spojeno s velkým kolísáním v míře deficitu běžného účtu platební bilance i v míře přílivu zahraničního kapitálu. Aktivního salda běžného účtu bylo dosahováno pouze v prvních letech transformace po třech vlnách devalvací koruny, probíhajících v roce 1990, kdy kurz české měny poklesl koncem roku téměř na polovinu úrovně roku předchozího. Vliv silně oslabeného kurzu spolu se současně probíhající drastickou restrikcí domácí poptávky umožnil udržení aktivního salda až do roku 1993. Od roku 1994 deficit běžného účtu postupně narůstal ze 2 až 3% HDP až k vrcholu 7,6% v roce 1996 a 8,6% v 1. čtvrtletí 1997.
... radikálně snížen ...	Snížení míry deficitu běžného účtu na 1,9% HDP v roce 1998 bylo dosaženo kombinací několika vlivů. Vzhledem k surovinové závislosti české ekonomiky na vnějších trzích ke zmenšení deficitu nejvýrazněji pomohlo snížení světových cen surovin, zejména ropy a plynu. Dále s určitým zpožděním působilo oslabení směnného kurzu od května 1997. Významný vliv měla též restrikce domácí poptávky, která omezovala dovoz a vytlačovala domácí výrobu na vývoz. Přispělo i zlepšení konjunktury v EU, spojené s oslabením marky vůči dolaru. To vzhledem k propojení českých subdodavatelských podniků s podniky německými umožnilo participovat na exportní expanzi SRN.
... zlepšení bylo však dáno dočasnými faktory	Většina uváděných vlivů má krátkodobý, resp. cyklický charakter. Ve střednědobém časovém horizontu je proto rozhodující růst produktivity. Jejich vliv postupně slábl při probíhajícím zpevňování kurzu a lze očekávat jejich další vyčerpání s budoucím oživením domácí ekonomiky a zhoršováním konjunktury u hlavních obchodních partnerů.
Směnný kurz byl nadhodnocován ...	Ve vývoji směnného kurzu došlo k výraznému obratu počínaje únorem 1998, od kdy kurz začal opět zpevňovat až k hodnotám výrazně pod 18 Kč/DEM. K návratu kurzu nad tuto hodnotu začalo docházet až v polovině ledna 1999 (koncem března činil kurz přibližně 19,60 Kč/DEM). Zpevňování kurzu bylo jedním z faktorů poklesu dynamiky vývozu a snižování jeho předstihu před dovozem od druhého pololetí 1998¹².
... v důsledku úrokového diferenciálu ...	Kurz nesledoval vývoj fundamentálních ekonomických veličin, ale nacházel se pod rozhodujícím vlivem úrokového diferenciálu, lákajícího spekulativní kapitál (významnou složkou úrokového diferenciálu je však i kolísající riziková prémie).
... a ztěžuje export	Po krizi na asijských trzích, v Rusku a v Brazílii se Česká republika jevila jako poměrně bezpečný přístav, v němž navíc existují menší zábrany pro pohyb kapitálu než v ostatních tranzitivních zemích. Tím se postavení exportérů opět výrazně ztížilo. Dovoz byl nadále brzděn jen dík přetrvávající restrikci domácí poptávky. Tento trend se začal výrazněji měnit na konci ledna 1999 v důsledku předchozího výrazného snižování úrokových sazeb centrální banky¹³.
Příznivé krátkodobé vlivy ochabují	Pokud jde o vnější vlivy, očekávané oslabení konjunktury v Evropské Unii se s každou další prognózou prohlubuje. Prognózy vývoje cen surovin na světových trzích zatím předpokládají, že nízké ceny, významně zlepšující obchodní deficit v ČR, se pravděpodobně udrží i v průběhu následujícího období. V souhrnu budou navzájem se částečně kompenzující krátkodobé vlivy působit směrem k opětovnému vzestupu obchodního deficitu. Jedině razantní postup v restrukturalizaci podniků, podporovaný systémovými opatřeními, může tuto situaci trvaleji změnit.
Zahraniční zadluženost se zvyšuje	Stoupající deficit platební bilance v předchozích letech vedl ke zvýšení zahraniční zadluženosti, která byla na počátku transformace v mezinárodním srovnání minimální. Koncem roku 1998 zahraniční zadluženost dosáhla 24,3 mld. USD, tj. 40,9 % HDP¹⁴. Na rozdíl od některých dalších silně zadlužených uchazečských zemí jako jsou Maďarsko nebo Polsko je však investorská pozice ČR (rozdíl aktiv a pasiv) mnohem příznivější a nachází se jen v mírném pasivu. Řada pohledávek zůstává ovšem beznadějně "zamrzlých" v Rusku, na Blízkém Východě i jinde.

Vysvětlivky:

Vzhledem k vyšší cenové hladině dovozu a vývozu (odvozené kurzovým přepočtem ze zahraničních cen) než cenové hladině HDP je toto srovnání pouze přibližné. Odchylka měnového kurzu od parity kupní síly je ve vztahu k hlavním obchodním partnerům dvoj až trojnásobná.
Za rok 1998 vzrostl vývoz zboží o 17,7% a dovoz o 7,8% v běžných cenách. V posledních měsících roku 1998 však již dynamika vývozu slábla a příznivě rozevřené nůžky mezi tempy růstu dovozu a vývozu se začaly převracet. Tento trend přetrvává i v roce 1999. V lednu-únoru poklesly vývozy o 11,0% a dovozy o 11,1% ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku.
K dubnu 1999 byl úrokový diferenciál (podle dvoutýdenní repo sazby ČNB) ve vztahu k ECB snížen na 4,7%, zatímco v březnu 1998 činil 11,7%.
V roce 1989 činil analogický údaj pro celé Československo 7,9 mld. USD, tj. jen 14,9% HDP, zatímco v Polsku to bylo ve stejném roce 58,8% HDP a v Maďarsku 71,3% HDP. (Pramen: Institute of International Finance, OECD Economic Surveys: Czech and Slovak Federal Republic 1991, Paris 1991).

7. Vyrovnanost veřejných rozpočtů

Obrat od přebytků k deficitům	Fiskální politika se od prvních let samostatné existence ČR vyznačovala relativně vysokou mírou disciplíny při sledování dvou cílů: sestavování vyrovnananého státního rozpočtu a postupného poklesu podílu příjmů a výdajů na HDP. Veřejné rozpočty vykazovaly v prvních třech letech aktivní konsolidované saldo od 27 mld. Kč v roce 1993 do necelých 5 mld. Kč v roce 1995, tj. od 2,6% do 0,4% HDP¹⁵. Od roku 1996 však postupně narůstá míra deficitu až na zhruba 20 mld. Kč v roce 1997 a 43,5 mld. Kč v roce 1998, tj. na 1,2%, resp.2,4% HDP.
	Relativně nevelký státní dluh se projevoval v nízkých nákladech dluhové služby. S růstem HDP míra oficiálně zveřejňovaného veřejného dluhu klesala z 19% v roce 1993 na 13% v roce 1998.
Strukturální disproporce a skryté deficity	Za celkově příznivými výsledky se skrývaly strukturální disproporce. V rámci veřejných rozpočtů se snižovaly přebytky běžných příjmů nad neinvestičními výdaji. Klesal podíl investičních výdajů na celkových rozpočtových výdajích i na HDP. Rozpočtová vyrovnanost státního rozpočtu byla udržována jen s pomocí vyvádění některých výdajů na konsolidaci podnikového i veřejného sektoru mimo rozpočtovou soustavu do tzv. transformačních institucí (Konsolidační banka, Česká inkasní, Česká finanční).
	Mimo těchto skrytých deficitů, vznikajících na základě mimorozpočtových operací, další formu potenciálního státního dluhu představuje akcelerující financování vládních programů garancemi s vysokou rizikovostí bez adekvátní tvorby rezerv. To se týká jak záruk vydávaných ministerstvem financí, tak i dalšími institucemi (FNM, PGRLF).
	Od roku 1997 se po snížení sazeb sociálního pojištění začal objevovat a narůstat deficit na dříve přebytkovém důchodovém účtu. Po zahrnutí dalších mandatorních výdajů (jejichž součástí jsou i závazky související se vstupem ČR do NATO) se již tak omezený prostor pro krytí zbývajících rozpočtových potřeb dále zúžil. Urychlovalo se zadlužování měst a obcí. Deklarovaná rozpočtová disciplína sama o sobě nezajistila fiskální disciplínu, neboť řada potenciálních závazků státu a s ním spojená fiskální rizika pro stabilitu veřejných financí se přesouvala buď mimo rozpočtovou soustavu, nebo se jejich řešení odsunulo do budoucnosti.
Maastrichtská kritéria zatím plněna ...	Až dosud se rozpočty nedostávaly do rozporu s referenčními hodnotami maastrichtských konvergenčních kritérií ani pokud jde o míru deficitu (2-3% HDP), ani pokud jde o míru zadluženosti (13% oficiálně, odhadem zhruba dvojnásobek po zahrnutí skrytých dluhů). Avšak otevřené i skryté problémy se začaly vyostřovat při zastavení a propadu ekonomického růstu se zpomalením růstu příjmů a nezmenšujícím se tlaku na růst rozpočtových výdajů. Drastické rozpočtové škrty, provedené vládními balíčky z roku 1997, byly pouze jednorázovým řešením, které navíc nejhůře postihlo složku kapitálových výdajů s multiplikativními efekty na zbrzdění ekonomického růstu.
... fiskální reformy však zůstávají neřešenou výzvou	Hlubší reformy s dlouhodobým účinkem nebylo možno v krátkém období uskutečnit a představují nadále otevřenou neřešenou výzvu.

Vysvětlivky:

Podle metodiky Government Finance Statistics; konsolidované saldo je upraveno o rozdíl půjček a splátek v rámci vládního sektoru.

8. Inflace a růst

Inflace v transformačním období poměrně nízká ...	V průběhu transformačního období byla míra inflace ve srovnání s ostatními tranzitivními ekonomikami poměrně nízká. V období 1993-1998 činila průměrná roční míra inflace, měřená spotřebitelskými cenami 11,3%, zatímco v Polsku 23,4%, v Maďarsku 20,9%, ve Slovinsku 15,0% a na Slovensku 10,9%. V posledních letech se však již míry inflace postupně vyrovnávají a i ostatní země začínají směřovat k jednomístné inflaci. (V roce 1998 ČR 10,7%, Maďarsko 14,3%, Polsko 11,8%, Slovensko 6,7% a Slovinsko 7,9%). Po dosažení jednomístné inflace v letech 1996-1997 její návrat nad 10% v roce 1998 byl ovlivněn především zrychlením úprav regulovaných cen (zejména v nájemném), částečně též zpožděným vlivem oslabeného měnového kurzu po měnových turbulencích v květnu 1997 a negativním vývojem inflačních očekávání.
Čistá inflace výrazně pod dolní hranicí cílového intervalu...	Mimořádný souběh protiinflačních faktorů způsobil, že čistá inflace¹⁶ v prosinci 1998 byla o 3,8 procentního bodu nižší než dolní mez krátkodobého inflačního cíle stanoveného pro konec roku v rozpětí 5,5 - 6,5%. Podle propočtů ČNB byl tento vývoj způsoben především dopadem poklesu cen surovin na světových trzích, opětovným posílením kursu koruny a poklesem cen potravin v posledních měsících roku 1998. Pokud by tyto faktory, které se úplně nebo částečně nalézají mimo dosah měnové politiky, nepůsobily, byla by čistá inflace na konci roku 1998 o 2 - 3 procentní body vyšší.
...byla doprovázena propadem do recese	Rychle probíhající dezinflace a prudké snížení deficitu běžného účtu pod 2% HDP¹⁷ byly doprovázeny náhlým propadem ekonomiky do recese. HDP poklesl v roce 1998 o 2,7%, ve 4. čtvrtletí se pokles prohloubil na 4,1%.
Harmonizace ekonomických cílů	Na pořad se tak dostává hledání optimálního mixu politik, který zajistí rychlé a trvale udržitelné obnovení hospodářského růstu a pokles tempa růstu nezaměstnanosti. Jde o harmonizaci základních ekonomických cílů, zejména o zvažovaní priorit mezi ekonomickým růstem a zaměstnaností na straně jedné a hloubkou dezinflace na straně druhé¹⁸. S časovým odstupem lze konstatovat, že souběh monetární, fiskální a důchodové restrikce byl příliš silný.

Vysvětlivky:

CPI po vyloučení položek regulovaných cen a očištění o vliv dalších administrativních opatření (změny nepřímých daní, rušení dotací).
Při vyjádření ve srovnatelných cenách by deficit zůstal vysoký i nadále.
Zkušenosti rychle se rozvíjejících ekonomik ukázaly, že v nich byla v dlouhém časovém horizontu rychlá tempa růstu HDP ve výši 5 až 10% ročně doprovázena zhruba stejně vysokou mírou inflace v rozmezí 5 až 10%. (Viz IMF, The Rise and Fall of Inflation, World Economic Outlook, Washington, October 1996). Různé studie také potvrdily, že dlouhodobé negativní účinky inflace na ekonomiku se začínají projevovat až při mírách vyšších než 8%. (Viz např. Sarel, M. : Nonlinear effects of Inflation on economic growth, IMF Working Paper, May 1995).