Historie minulých vlád

Hospodářská strategie vstupu do EU

V. Strukturální politiky

1. Informační společnost

1.1 Národní informační politika

	Česká republika v rámci podpory rozvoje informační společnosti bude zvyšovat využití informací ke stimulaci ekonomického růstu a pro usnadnění života občanů. Vytváření informační společnosti se opírá o významný rozvoj informačního prostředí. Na jeho vývoj budou soustředěny síly všech složek jak celostátně, tak zejména i v regionech. Bude třeba zajistit maximální podporu vzdělávání v oblasti informatiky, zavádění informačních technologií na všech úrovních škol a vytvořit národní informační politiku ve vzdělávání, stejně tak i zajistit dostatečnou státní podporu výzkumu a vývoje v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jen tak bude možné připravit občany na efektivní využívání informačního prostředí v informační společnosti.
Zkušeností EU ...	K orientaci i k posílení těchto aktivit budou sloužit i konkrétní zkušenosti a výsledky zemí Evropské unie při využití informačních technologií. Budou podporovány ekonomicky efektivní podnikatelské aktivity, směřující k zavádění výrob technických prostředků nebo komponentů výpočetní a komunikační techniky jako perspektivního odvětví v rámci restrukturalizace průmyslové výroby.
	V oblasti informací a informačních systémů a technologií budou využity všechny možnosti mezinárodní spolupráce s důrazem na sbližování legislativy České republiky s právem Evropské unie, na přizpůsobování technických předpisů a norem stavu v Evropské unii a spoluúčast na mezinárodních projektech a programech. To vše je třeba respektovat a podporovat zejména s ohledem na informační požadavky, spojené s nezbytným rozvojem mezinárodních hospodářských vztahů.
	Vláda urychleně zahájí práce na vypracování strategického dokumentu "Státní informační politika", který bude obsahovat základní směry rozvoje informatiky ve všech oblastech společenského života.
... využité i při reformě veřejné správy	Připravovaná reforma veřejné správy počítá s tím, že veřejná správa bude v maximální míře využívat moderních informačních technologií. Ty umožní podstatné zvýšení její efektivity při zmenšení nároků na občany i úředníky (styk veřejné správy s občany i právnickými subjekty bude odbyrokratizován). Optimalizace správních činností se prosadí vhodným propojením, případně i sjednocením stávajících informačních systémů, dále odstraněním duplicitních sběrů údajů a určením jejich gestorů. Z toho vyplývající jednoznačná odpovědnost za data povede k minimalizaci počtu informací vyžadovaných státem po občanovi i ekonomickém subjektu, k jejich vyšší správnosti a aktuálnosti.
Zpřístupnění údajů ...	Zavádění informačních technologií ve veřejné správě zajistí také systémové zpřístupňování informací o ekonomických subjektech občanům i právnickým subjektům. Zpřístupnění údajů o všech podnikatelských subjektech, jejich aktivitách a majetkových vazbách se uskuteční v rozsahu, který je běžný v zemích Evropské unie. To je důležité zejména pro podporu podnikání malých a středních podniků a zahraniční investory. Prohloubí se tak transparentnost ekonomického prostředí.
	Současně bude nutné zajistit sladění informačních systémů o všech ekonomických subjektech s obdobnými systémy v zemích Evropské unie. Postupné zpřístupnění obdobných informací o zahraničních ekonomických subjektech přispěje k nastolení rovnocenných podmínek i pro naše podnikatele.
... s ochranou osobních dat, bezpečnosti informačních systémů	Mimořádně důležité pro další rozvoj informační společnosti a ekonomické sféry je přijetí nového zákona o ochraně osobních údajů, který bude plně v souladu s mezinárodní praxí, uplatňovanou v zemích Evropské unie. Bude ustaven nezávislý kontrolní orgán pro dozor nad nakládáním s osobními údaji v informačních systémech (nejen ve veřejné správě). Bude povinností uplatňovat v informačních systémech moderní metody zajišťování bezpečnosti dat a jejich ochrany proti zneužití.
... umožní jejich efektivní využívání v činnosti veřejné správy	Součástí snahy pro zdokonalení právního rámce bude vytvoření legislativních podmínek, které umožní využívání informačních technologií ke snižování všech forem ekonomické kriminality, například daňových a celních úniků a neplacení odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Zároveň to umožní zjednodušit, zprůhlednit a zefektivnit systémy sociálních podpor, zdravotního pojištění a systému státních dotací, přidělovaných různými subjekty veřejné správy.
Elektronický obchod	Součástí zamýšlených změn podporujících rozvoj obchodu a ekonomiky, je také vytvoření legislativních podmínek pro rozvoj elektronického obchodu. Ty umožní činnost tuzemských podnikatelů obdobným tempem a stylem a na stejné úrovni jako v zemích Evropské unie. Zejména bude uzákoněn digitální podpis, zvyšující spolehlivost a bezpečnost elektronického obchodu (a to i zahraničního). Bude tak posílena a rozšířena ochrana zúčastněných subjektů, prodejce i spotřebitele. Pro rozvoj elektronického obchodu bude nutné vytvořit a zpřístupnit výkonnou infrastrukturu, především telekomunikační sítě. Toho lze docílit postupnou liberalizací telekomunikací s cílem dosáhnout srovnatelných technických podmínek a cenové dostupnosti se zeměmi Evropské unie.
Technické normy	Rozvoj informačního prostředí se bude opírat o technické normy, vycházející z rozhodnutí Rady 87/95/EEC. Bude třeba ve spolupráci s EU připravit dokumenty (CEN Workshop Agreement), které mají vyplnit mezeru mezi oficiální a neoficiální standardizací. Ty budou sloužit jako podklad pro vypracování evropské mezinárodní normy a pro přímou národní aplikaci. Výsledkem těchto aktivit by mělo být dodržování technických norem i při zadávání veřejných zakázek při vývoji a provozu informační soustavy veřejné správy a orientaci na elektronický obchod obecně.

1.2 Strategie reforem v telekomunikacích

	Nezbytnost reforem v oblasti telekomunikací, vynucená rychlým technickým pokrokem, byla již v roce 1987 potvrzena v zásadním dokumentu Komise evropského společenství s názvem Green Paper 1987. Tento dokument představoval první ucelený soubor návrhů na realizaci reforem, směřujících k rychlejšímu a efektivnějšímu rozvoji telekomunikačních sítí a služeb. Požadoval liberalizaci koncových a síťových zařízení a služeb (s dočasnou výjimkou telefonní služby), oddělení regulačních a telekomunikačních společností, zajištění otevřeného přístupu k sítím, podporu standardizace v mezinárodním měřítku a aplikaci pravidel pro podporu konkurence. Od té doby byly dále zdokonaleny a ověřeny základní strategie a mechanizmy, které tento rozvoj umožňují. Byla vydána řada politických i legislativních dokumentů, kde byly tyto principy zakotveny. Tím byl vytvořen regulační rámec pro telekomunikace.
	Hlavními strategickými směry reforem v telekomunikačním sektoru jsou: Komercializace - představující zavedení tržních mechanismů do řízení telekomunikačních společností a opuštění byrokratických forem řízení. Privatizace - představující zvýšení účasti soukromého sektoru na vlastnictví a řízení telekomunikačních společností. Liberalizace - usnadňující přístup na trh soukromým telekomunikačním společnostem. Konkurence - umožňující vytvoření konkurenčního prostředí, zlepšení kvality a dostupnosti služeb, zvětšení počtu nových služeb a snížení cen.
	Při prosazování reforem může být dosaženo různé míry pokroku v jednotlivých směrech. V zásadě by se však vždy mělo jednat o pohyb směrem od byrokratického řízení k tržnímu, od státního vlastnictví společností k soukromému, od monopolního uspořádání k otevřenému trhu a od monopolního trhu k trhu konkurenčnímu. Tyto pohyby jsou ovlivněny poměry ve sféře politické, ekonomické, sociální a technické. Jako příklady faktorů ovlivňujících pokrok v telekomunikacích lze uvést zejména politickou vůli a shodu státních orgánů na řešení problémů, ekonomickou situaci státu a jednotlivých provozovatelů, technickou úroveň sítí a sociální situaci zaměstnanců.
	Nedávné studie mezinárodních organizací prokázaly úzkou souvislost mezi kvalitou a dostupností telekomunikací na jedné straně a ekonomickým růstem zemí na straně druhé. Z těchto důvodů je třeba dosáhnout maximálního rozvoje telekomunikací pečlivým nastavením míry postupu v jednotlivých směrech. Vývoj je třeba neustále vyhodnocovat a provádět korekce tak, aby se v co nejkratším čase vyrovnala poptávka s nabídkou telekomunikačních služeb, aby se zvyšovala jejich úroveň a snižovaly jejich ceny. Je třeba vytvořit příznivé regulační prostředí pro rozvoj nových služeb, modernizaci zařízení a infrastruktury. Současně je třeba pamatovat na širokou dostupnost univerzální služby a její spravedlivé financování.
Podmínky liberalizace	Před zavedením úplné liberalizace v telekomunikačním sektoru je třeba, aby došlo k uskutečnění těchto krátkodobých cílů: Vyvážené oddělení státu od regulačního orgánu a telekomunikačních společností, kde úkolem státu reprezentovaného Ministerstvem dopravy a spojů ČR je tvorba státní politiky a koncentrace na dlouhodobé strukturální cíle v telekomunikačním sektoru. Úkolem regulačního orgánu je uskutečňování této politiky. Stanovení základního legislativního rámce vydáním telekomunikačního zákona a příslušných podzákonných norem vycházejících z předpokládaného vstupu do Evropské unie. Dokončení rozvoje regulačních mechanizmů např. stanovením pravidel pro přidělování omezených zdrojů (kmitočtů, čísel), licencí, propojovacích pravidel, zkvalitněním regulace tarifů, transparentním financováním univerzální služby a harmonizace těchto mechanizmů, v rámci Evropy.
Národní telekomunikační politika	Hlavní strategické směry reforem v telekomunikačním sektoru jsou součástí zpracovaného dokumentu Národní telekomunikační politika (NTP). Dokument oslovuje široké spektrum veřejnosti České republiky, a to zejména: uživatele telekomunikačních služeb, telekomunikační operátory, domácí i zahraniční investory a telekomunikační regulační orgán v ČR.
	Úkolem dokumentu "Národní telekomunikační politika" je vytvořit rovné a transparentní podmínky pro investory a operátory tak, aby byly uživatelům poskytovány dostupné a kvalitní telekomunikační služby. Pouze takové telekomunikační služby jsou předpokladem dalšího rozvoje společnosti a hospodářského růstu v České republice. Platnost NTP je v zásadě stanovena pro střednědobý horizont (cca 5 let) s vědomím faktu, že jako taková nemůže být při dnešním bouřlivém rozvoji telekomunikací konstantní neměnnou záležitostí platnou po dlouhou dobu beze změny.
Nový telekomunikační zákon	Ruku v ruce s pracemi na "Národní telekomunikační politice" se bude pracovat na paragrafovaném znění nového telekomunikačního zákona a množství následných podzákonných norem. Předpokládaná účinnost nového telekomunikačního zákona je leden roku 2000.
Poštovní služby	V oboru pošty se rovněž promítly zásadní změny hospodářské orientace státu, takže stávající zákon z roku 1946 neodpovídá současnému věcnému stavu a je nefunkční. Nestanoví, jaké povinnosti pošta vůči veřejnosti má; ta se proto nemůže účinně domáhat jejich naplňování. Dosavadní zákon navíc neobsahuje žádná ustanovení o regulaci pošty, byť důsledná regulace je s ohledem na dominantní postavení pošty na trhu zcela nezbytná. V současné době je připraven návrh zákona o poštovních službách, který poště ukládá zajistit všeobecnou dostupnost všech základních poštovních služeb na celém území státu, přičemž regulačním orgánem vykonávajícím nad její činností dohled bude Ministerstvo dopravy a spojů.
	Nový zákon současně legalizuje konkurenci, ta sice v praxi existuje ku prospěchu veřejnosti již od počátku 90. let, dosavadní legislativa s ní však vůbec nepočítá. Konkurence v této oblasti je zatím dost omezená, což je dáno zejména tím, že se toto podnikání nutně děje v legislativním vakuu. Nový zákon vychází z pojetí, že vznik subjektů konkurujících poště je pro veřejnost prospěšný, současně však nepřipouští konkurenci neomezenou. Jisté omezení prostoru pro konkurenci je nezbytné, protože jinak by bylo ohroženo ekonomické postavení pošty, a tím i plnění jejích pro společnost zcela nezbytných úkolů. Toto pojetí je plně v souladu s legislativou EU, stanovujících společná pravidla pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství.

2. Výzkum a vývoj

2.1 Principy vědní politiky

Strategie založená na inovacích ...	Zvýšení konkurenceschopnosti českých výrobních podniků i podniků služeb, zvýšení produktivity práce, udržení přijatelné míry nezaměstnanosti i zabezpečení potřebného a trvale udržitelného růstu hrubého domácího produktu musí být založeny na inovacích, které se budou významně opírat také o výsledky tuzemského výzkumu a vývoje (VaV).
... se neobejde bez podpory vlastního VaV z veřejných zdrojů	Česká republika nemůže svou hospodářskou strategii založit na dlouhodobějším zachování stávajících komparativních výhod (především nízká úroveň mezd apod., a také využívání technologií s nepříznivými vlivy na životní prostředí). Z těchto důvodů i ČR se musí připojit ke strategiím vyspělých zemí, které k zabezpečení budoucnosti využívají podpory VaV z veřejných zdrojů i vytváření podmínek pro zvyšování podpory VaV ze zdrojů soukromých, především podnikových. Rozvoj výrobků a služeb patřících do skupin označovaných "high-tech" a "medium-tech" je bez VaV nemožný.
	Hospodářská strategie ČR musí počítat s kontinuálním a efektivním využíváním výsledků vlastního VaV. S přijatelným zjednodušením by bylo možné formulovat, že neexistence přiměřeného rozsahu výrob a služeb úrovně "high-tech" a "medium-tech" v ČR, které jediné jsou schopny zajistit dynamický růst mezd, znamená připustit stav, kdy kvalifikovaní a iniciativní lidé ve velkém rozsahu opouštějí vlastní zemi a odcházejí do zemí s lepšími podmínkami pro své uplatnění.
Vědní politika bude v souladu s EU	Česká republika doposud takovou politiku VaV nemá. Dokumenty přijaté předchozími vládami neřeší zásadní otázky. Teprve vládou schválené v červnu l998 "Principy vědní politiky ČR na přechodu do 21. století" stanovují úkol vypracovat do konce roku 1999 konkrétní politiku VaV, která by byla srovnatelná s obdobnými dokumenty členských zemí EU.
	Příprava toho dokumentu důsledně vychází ze snah o vstup ČR do EU. Z právních norem EU vyplývá, že jednotlivé země EU i EU jako celek formulují své politiky VaV a tyto politiky vzájemně koordinují s cílem vyrovnat se s tlaky, které vyplývají z mohutné koncentrace prostředků a pracovníků VaV v USA a Japonsku a z jejich konkurence.

2.2 Politika výzkumu a vývoje

	Nemůže již jít jenom o politiku pro autonomní oblast VaV, nýbrž o politiku s konkrétními vazbami na ekonomiku a společnost ČR, s vazbami na politiky pro tyto oblasti a s konkrétními vazbami na politiku VaV EU jako celku i jeho členských zemí. Na její přípravě se musí podílet pracovníci státní správy, zástupci VaV a uživatelské sféry a také širší veřejnost.
	Národní politika VaV musí s ohledem na přístup ČR k 5. rámcovému programu výzkumu a vývoje (1999-2002) počítat s vyšší účastí organizací a pracovníků VaV na mezinárodní spolupráci. Část kapacit VaV ČR tedy bude vázána na řešení specifických a rámcových programů 5. RP EU. Účast kromě příspěvku k řešení společných cílů EU a přidružených zemí (vytvoření dostatečných kapacit VaV, které by byly schopny konkurovat USA a Japonsku a pomáhat při utváření a rozvoji evropského prostoru) musí přispět též ekonomice a společnosti ČR. Pokračovat bude i účelná podpora rozvoje dvoustranných spoluprací. Podporována bude i účast v dalších mezinárodních programech a v mezinárodních organizacích VaV, např. EUREKA, COST, ESA, CERN, EMBC, ESF atd.
Institucionalizace podpory	V národní politice VaV musí být připraven i zdůvodněný návrh systému státní podpory VaV a její institucionalizace. Systém této podpory v ČR je v porovnání se zeměmi EU značně decentralizovaný, prostředky státního rozpočtu jsou rozptýleny víceméně rovnoměrně do většího počtu rozpočtových kapitol. Potřebné vazby na hospodářskou a sociální politiku nelze bez určité centralizace efektivně zajistit. Určitá centralizace je nutná i z důvodů přizpůsobení systémům v EU.
Proporce základního a aplikovaného výzkumu	Významná část národní politiky se musí věnovat i stanovení vhodných proporcí jednotlivých forem VaV (základní výzkum, strategický výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj) a tematickému zaměření strategického a aplikovaného VaV. Stát nebude zasahovat do svobody výběru témat a postupů v základním výzkumu. Pracovníci a organizace tohoto typu výzkumu však musí respektovat, že ČR jako malá země nemůže být aktivní ve všech oblastech. Volba témat by tedy měla přihlížet k podmínkám a předpokladům dosažení mezinárodně srovnatelných výsledků.
Spolupráce s uživateli a transfer výsledků	Ani zaměření strategického a aplikovaného výzkumu a vývoje nebude určováno z centra. Na přípravě programů a výzkumných záměrů pro tento typ výzkumu se musí podílet představitelé základního výzkumu jako nositelé objektivních informací o trendech ve vyspělém světě, pracovníci tohoto typu výzkumu, a především představitelé výrobních podniků a podniků služeb, které výsledky tohoto typu VaV budou realizovat a ev. se budou na jejich dosažení finančně spolupodílet. Stát bude organizovat a koordinovat jednání představitelů těchto struktur. Představitelé VaV do těchto jednání (kulatých stolů, task forces, aj.) vstupují s nabídkou, s možnostmi VaV, představitelé podniků s možnostmi využití těchto výsledků. Připravovaný dokument musí navrhnout i efektivní systém podpory transferu výsledků VaV do inovací v podnicích. Státní podpora VaV se musí zbavit své dosavadní autonomnosti.
	Politika VaV musí také přispět i k vyrovnání určitých disproporcí jednotlivých segmentů VaV v porovnání se zahraničím. (Ze statistických údajů vyplývá určitá předimenzovanost tzv. vládního sektoru VaV, který je u nás tvořen resortními ústavy a ústavy Akademie věd ČR, na úkor VaV na vysokých školách).
	Nová národní politika musí obsahovat i nové přístupy k hodnocení VaV. Stávající postupy hodnocení efektivnosti a výkonnosti je nutné doplnit - tak jako v zahraničí - i o hodnocení vlivů a dopadů VaV na životní prostředí, společnost i jednotlivé občany. Jde o doplnění postupů tzv. technology assessment a risk assessment.
Zvýšit podíl výdajů na VaV na HDP	V politice VaV musí být obsažen i zdůvodněný návrh na překonání dosavadní několikaleté stagnace výdajů státního rozpočtu na VaV na úrovni 0,4 až 0,45% HDP, které nemůže vytvořit potřebnou poznatkovou základnu pro rozvoj ekonomiky. Úrovně výdajů 0,7% HDP by mělo být dosaženo nejpozději do roku 2003. Účelné bude rovněž prodloužit horizont stávajících návrhů rozpočtu z jednoho roku na 3 až 5 let.
	V národní politice musí být jednoznačně dořešeny po řadu let diskutované problémy nepřímých nástrojů podpory VaV, běžně využívané v EU - daňová a úvěrová zvýhodnění, podpora mobility pracovníků mezi státem podporovanými organizacemi, vysokými školami a podniky, rizikový kapitál pro náročné inovace aj.
Získávání mladých pracovníků	Národní politika dále navrhne opatření, která by kompenzovala nežádoucí růst průměrného věku pracovníků VaV. V této souvislosti se musí politika vypořádat s problémem zcela nedostatečného hmotného zabezpečení mladých pracovníků. Dále musí být podpořena mobilita pracovníků mezi výzkumnými organizacemi a podniky a mezi tuzemskými a zahraničními pracovišti. Část přípravy mladých pracovníků VaV by se měla uskutečňovat v zahraničí.
Infrastruktura	Politika v rámci disponibilních prostředků a opatření musí zajistit účelný rozvoj infrastruktury VaV, především infrastruktury informační. Podpořen bude další rozvoj moderních vysokokapacitních sítí pro potřeby VaV a vysokých škol. Je nutné optimalizovat struktury a formy stávajících databází VaV, kromě jiných důvodů i s cílem usnadnit a zefektivnit transfer výsledků VaV k uživatelům. Bude nutné podpořit - minimálně v prvních letech po jejich ustavení - činnost agentur či kanceláří pro transfer výsledků VaV k uživatelům, především v oblasti malých a středních podniků.
	V současné době jsou počet i kapacity těchto agentur v ČR v porovnání se zahraničím výrazně nižší. K podpoře infrastruktury je nutné přiřadit - stejně jako v zemích EU - podporu vytváření nejrůznějších organizačních seskupení a sítí pracovišť různého typu (ústavů Akademie věd, vysokých škol, podniků aj.) k realizaci společných projektů. Politika dále navrhne opatření, která by kompenzovala prudce se snižující nákupy zahraničních vědeckých a odborných publikací, především časopisů.
	Národní politika VaV se musí dále vypořádat s celosvětově aktuálním problémem morálních a etických aspektů. Zde by politika měla dát impuls pracovníkům a organizacím VaV, aby si vhodné normy vytvořili sami, na příklad na úrovní morálně etického kodexu výzkumu.
	Součástí politiky VaV budou i opatření pro zlepšení vztahů veřejnosti k vědě a výzkumu. Veřejnost musí být jednak trvale zbavována obav, že VaV může ohrozit její bezpečnost, zdraví a soukromí, jednak jí musí být poskytován dostatek informací, aby bylo zřejmé, zda veřejné prostředky vytvořené z daní a vynakládané na VaV jsou využívány k jejímu prospěchu.

3. Průmyslová politika

Identifikace hlavních problémů	Český průmysl představuje významný zdroj tvorby HDP (včetně stavebnictví tvoří jeho příspěvek kolem 40%) a významný faktor růstu životní úrovně obyvatelstva. V současnosti se však nachází ve stavu, který brání výraznějšímu zvyšování konkurenceschopnosti. Průmyslové podniky trpí nedostatkem disponibilních zdrojů a jen v malé míře investují z vlastních zdrojů. Investice se realizují převážně na úvěr s vysokými úrokovými sazbami. Kapitálový trh je málo rozvinutý a nevytváří významnější alternativu k získávání financí. České podniky pracují do značné míry s odepsaným strojním vybavením. Nízká úroveň technického vybavení má za následek nízkou produktivitu práce, nízkou cenu práce, nízký inovační řád a malý podíl přidané hodnoty na výstupu.
Příčinou je nedokončená restrukturalizace ...	Jednou z hlavních příčin nevyhovujícího stavu je nedostatečná a neukončená restrukturalizace. Ta se zejména projevuje tím, že s ohledem na nedostatek vlastního kapitálu přežívají špatně vedené a vysoce zadlužené podniky pouze s vidinou stále dalších úvěrů. Východiskem je buď příliv nového, zejména vlastního kapitálu s pomocí nových investorů, nebo přerušení vlastnických vztahů uplatněním zákona o konkurzu a vyrovnání. Existence nového kapitálu je proto jasnou dominantou, nutnou pro hlubokou věcnou restrukturalizaci podniků, oborů i odvětví.
... a také nedobrá finanční situace	Významnou bariérou růstu konkurenceschopnosti je také nedobrá finanční situace podnikové sféry. Projevuje se zde obecný jev v transformujících se ekonomikách, kterým je celkový nedostatek kapitálu. Vedle toho však působí i řada specifických příčin: nedořešena zůstala otázka zadluženosti a platební neschopnosti pocházející z předtransformačního období (např. problematika tzv. TOZ čili úvěrů na trvale se obracející zásoby); svůj podíl na podkapitalizaci podniků má privatizace, realizovaná masově na úvěr a v rámci kupónové privatizace bez dostatečných zpětných vazeb, které by byly bývaly zabránily tunelování a dalšímu znehodnocování kapitálových statků v českých podnicích. Část druhotné platební neschopnosti je též důsledkem nezvládnutí finanční disciplíny. Za závažnou je pociťována skutečnost, že bankovní úvěr jako rozhodující zdroj provozních, ale i investičních prostředků zůstává příliš drahý a v mnoha případech prakticky nedostupný. Špatný finanční management vede k vysoké citlivosti podniků na výkyvy trhu a úrokových sazeb.
Pozitivní signály jsou řídké	Existuje i řada pozitivních signálů, které dokládají, že restrukturalizace probíhá jako diferencovaný proces s jasně rozlišitelnými segmenty zaostávajících a dynamicky se rozvíjejících průmyslových podniků. Prosazuje se tendence, že dobré až vynikající výsledky vykazují podniky vlastněné nebo spolu vlastněné zahraničním kapitálem a s nimi kooperující podniky.
	Názorným příkladem jsou některé podniky dopravního strojírenství a elektrotechniky, které v řadě případů působí jako lokomotivy, táhnoucí rozsáhlý okruh subdodavatelů. Četné povzbuzující příklady nabízí sektor malých a středních podniků. Přesto lze říci, že proces restrukturalizace průmyslu, chápaný jako jedno z klíčových zadání ekonomické transformace, je doposud málo výrazný a z větší části neukončený.
Cíle a obsah průmyslové politiky	Soudobá průmyslová politika chápe svůj přínos v tržně konformním úsilí vlády o zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu. Proto klade důraz na opatření, která vedou k podpoře investic, rozvoji průmyslové spolupráce, ochraně rovných podmínek hospodářské soutěže či odstraňování byrokratických překážek konkurence.
- harmonizace regulačního rámce, bankroty jsou nutné	Po nezbytné počáteční liberalizaci podnikání, zahraničního obchodu a cen je třeba v současné době zformovat regulační nástroje na obdobné bázi, na jaké jsou používány v rámci jednotného trhu EU. Půjde zejména o zpřísnění podmínek podnikání včetně pravidel konkursu a vyrovnání. Spadá sem též regulace přirozených monopolů a kapitálového trhu, ochrana hospodářské soutěže a práv spotřebitele se zamezením praktik nekalé soutěže, ochrana duševního vlastnictví, aj. Významným úkolem je i regulace vazeb mezi bankami, fondy a podniky.
- proexportní politika je všeobecně přijímána	ČR je země, jejíž výsledky v oblasti zahraničního obchodu hrají významnou roli v celé ekonomice. Nástroje proexportní politiky jsou proto chápány jako přirozená činnost státu vyvíjená v zájmu prosperity národního hospodářství. O konkretizaci tohoto obecného cíle usiluje podpora průmyslového vývozu, realizovaná prostřednictvím institucí ČEB, EGAP a Czech Trade aj. Hlavní směry pozornosti budou soustředěny na tyto aktivity: vyhodnocení a výběr zemí, které by se měly stát perspektivními z hlediska výhodnosti českého vývozu; zpracování podmínek pro poskytování vládních dlouhodobých vývozních úvěrů; prohloubení informovanosti, poradenství a vzdělávání českých exportérů; zlepšení možností pro financování a pojišťování vývozu se státní podporou; prohloubení ekonomické a obchodní diplomacie. Bude nutné posilovat orientaci úseků obchodně ekonomické diplomacie na proexportní aktivity, jakož i informovanost (včetně účasti na veletrzích), poradenství a vzdělávání českých exportérů; rozvíjet činnosti Czech Trade ve smyslu klasické TPO. K poskytování vládních dlouhodobých vývozních úvěrů - včetně podpory vývozu investičních celků formou "vázané pomoci" (Tied Aid) s využitím tzv. měkkých úvěrů - bude nutno vytvořit institucionální předpoklad pro jejich schvalování.
- podpora přímých investic je poznaná nutnost	Zkušenosti mnoha zemí potvrzují, že přímé zahraniční investice se významně podílejí na rozvoji domácího průmyslu, tvorbě nových pracovních míst, růstu produktivity práce i devizových příjmů. Proto také existuje silná rivalita mezi zeměmi, které o přízeň zahraničních investorů usilují. ČR nemůže stát stranou obecného trendu ve vytváření uceleného komplexu investičních pobídek. Připravený program, který je otevřen i pro domácí investory, obsahuje celou škálu nástrojů: v oblasti daní (odklad platby daně, poskytnutí dotací na úhradu daňových povinností), v oblasti cel (vytvoření svobodného celního pásma, prominutí platby cla), v oblasti zaměstnanosti (bezúročná půjčka na školení a rekvalifikaci) a v oblasti nemovitostí (poskytnutí investičně připraveného území za symbolickou cenu). Podmínkou pro získání investičních pobídek v původním programu byly minimální investice ve výši 25 miliónů US dolarů, nyní byl tento limit snížen na 10 milionů.
- podpora malých a středních podniků	Státní podpora malých a středních podniků již má svoji formu a tradici, která se může vykázat pozitivními účinky na tvorbu nových pracovních příležitostí a kultivaci podnikatelského prostředí. Zdokonalování této pomoci se bude ubírat cestou rozšiřování již osvědčených programů (poskytování zvýhodněných záruk a úvěrů, podpora poradenských středisek, posilování vazeb mezi výzkumem, vývojem a produkcí MSP, příprava na zapojení do strukturálních fondů EU) a zlepšením přístupu malých a středních podniků ke kapitálu prostřednictvím systému mikropůjček, zvýšením podpory rozvojového a rizikového kapitálu. Rozvoji MSP bude pomáhat i podpora přeshraniční aktivity podniků při jejich zapojení do mezinárodní dělby práce. Vláda postupně přizpůsobí politiku MSP podmínkám existujícím v EU a bude pravidelně vyhodnocovat její účinnost.
- konsolidace a revitalizace velkých podniků	V krátkodobém horizontu je hlavním cílem nastartování dlouhodobějších růstových tendencí na novém strukturálním základě, podmíněných zejména podporou revitalizace a restrukturalizace zejména velkých průmyslových podniků¹.
- vliv environmentální legislativy na podnikatelské prostředí	Příprava rozvojových programů zvyšování konkurenceschopnosti českého průmyslu musí nezbytně zohlednit nové faktory environmentální legislativy, které budou mimořádnou měrou ovlivňovat podnikatelské a ekonomické prostředí. Jedná se především o uplatnění směrnice 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), ale i o některé další.
	Uplatnění směrnice 96/61/EC v našich podmínkách může představovat pro některé podniky prakticky vynucenou restrukturalizaci, neboť jednotlivé výrobní provozy budou muset splňovat nejen místně stanovené emisní limity, ale také dodržet reglementované úrovně vstupů (spotřeb surovin, energií atd.) podle nejlepších dostupných technik (BAT). Oproti EU bude v ČR existovat tříleté přechodné období. Pro nová zařízení bude v ČR směrnice jednorázově uplatňována od 1.1.2003 a pro stávající zařízení od 1.1.2010.
	Investiční náklady na zajištění emisních požadavků budou značné a lze je předběžně odhadovat v desítkách miliard Kč.
	V "Návrhu koncepce průmyslové politiky" a v "Akčním programu" k posílení konkurenceschopnosti průmyslu ČR je s některými nástroji k dodržování environmentální legislativy uvažováno. Jedná se např. o programy podpory: transferu technologií a inovací do výrobní základny; ekologických investic; zlepšování investičního prostředí a aplikace investičních pobídek; strukturálních investic; modernizace a restrukturalizace výrobních kapacit.
- podpora výzkumu, vývoje a nehmotných investic	Formulace nástrojů a opatření v této oblasti bude vycházet z těchto priorit: podpora průmyslového výzkumu, vývoje a transferu moderních technologií; rozvoj středního školství, včetně učňovského a vysokého školství; vzdělávání manažerů a podnikatelů, rozvoj systému celoživotního vzdělávání, rekvalifikační programy.
	Podporovat transfer a uplatnění výsledků průmyslového výzkumu a vývoje v podnikové sféře prostřednictvím programů podporujících jejich přímou spolupráci s výzkumně vývojovými pracovišti a postupně dosáhnout celkové přímé státní finanční podpory projektů průmyslového výzkumu a vývoje ve vztahu k HDP ve výši obvyklé v zemích EU. Vláda bude podporovat rozvíjení technické vzdělanosti absolventů vysokých škol pro potřeby průmyslového výzkumu a vývoje ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, a to prostřednictvím účelové podpory státu. V krátké době bude připraven návrh "Národní politiky výzkumu a vývoje ČR na přechodu do 21. století" který bude reflektovat potřeby průmyslového výzkumu a vývoje a podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce a přípravu podniků v oblasti průmyslového výzkumu a vývoje na vstup do EU. Bude též vytvořen systém "Národní program podpory jakosti", zaměřený zejména na podporu podnikatelských aktivit vedoucích k růstu jakosti produkce a konkurenceschopnosti a na koordinaci všech aktivit v oblasti podpory jakosti.
- instituce jsou klíčové	Nástroje politiky zvyšování konkurenceschopnosti průmyslu, jejichž nemalá část je motivována potřebou harmonizace podmínek českého průmyslu s podmínkami EU, budou vyžadovat vytvoření odpovídajícího institucionálního a finančního zabezpečení.
	Nástroje politiky zvyšování konkurenceschopnosti průmyslu, jejichž nemalá část je motivována potřebou harmonizace podmínek českého průmyslu s podmínkami EU, budou vyžadovat vytvoření odpovídajícího institucionálního a finančního zabezpečení. V institucionální oblasti jsou podmínkou prosazení rustových tendencí zejména následující kroky: vytváoení podmínek pro odpovidný výkon vlastnických práv, zlepšení vymáhatelnosti práva (zejména v obchodních vztazích), posílení prumyslového výzkumu a vývoje, rozvoj lidských zdroju a úrovní oízení v prumyslových výrobních organizacích a poíprava prumyslové základny na integraci do spoleeného trhu zemí EU. Řada těchto nástrojů si zřejmě vyžádá modifikaci organizačního uspořádání a činnosti institucí státní správy a lepší využití omezených finančních zdrojů, obhajované v konkurenci efekty alternativních vládních programů.
- možnost spolufinancování	Nelze také zapomínat, že určitý rozpočtový náklad může být, při respektování pravidel spolufinancování, prostředkem k využití rozsáhlých externích zdrojů (v předvstupním období program PHARE, předstrukturální fond SAPARD, předkohezní fond ISPA a po vstupu strukturální fondy a Kohezní fond EU).
- podpora strukturálních změn v průmyslových podnicích	Příprava rozvojových programů zvyšování konkurenceschopnosti citlivých odvětví průmyslu (hutnictví, ocelářství, textil) bude probíhat v souladu se zásadami průmyslové politiky a ochrany hospodářské soutěže EU.
	Vláda urychlí práce na zainvestování a výstavbě průmyslových zón a vytvoří tak vhodné podmínky pro vstup investičního kapitálu jak tuzemského, tak zejména zahraničního.
Politika ve stavebnictví	V rámci průmyslové politiky v širším smyslu má stavebnictví některá specifika. V rámci investiční činnosti i rekonstrukcí a oprav stavebních fondů vyvolává významné multiplikační účinky na rozvoj řady oborů zpracovatelského průmyslu, včetně výroby stavebních hmot. Podporu stavebních investic do veřejných prací (infrastruktura, dopravní koridory, veřejná bytová výstavba a modernizace bytového fondu) a rozvoje soukromé bytové výstavby lze vzhledem k jejímu prorůstovému charakteru využít k oživení celkového ekonomického růstu.
	Strategie rozvoje stavebnictví se orientuje na soudobé způsoby výstavby v pozemním a inženýrském stavebnictví, zaměřené na dosažení konkurenceschopnosti s vyspělými zeměmi EU z hlediska technickoekonomické úrovně vlastního stavebního procesu, vytvořených stavebních děl i jejich údržby po dobu životnosti. Budou vytvářeny podmínky pro prodloužení záručních lhůt u stavebních děl a pro pojištění účastníků ve stavebním procesu. Přitom bude zajišťována podpora výzkumu a vývoje ve stavebnictví, zaměřeného na jednotlivé fáze procesu stavění, na zprůmyslnění stavebnictví, zkrácení doby výstavby, trvanlivost staveb, využívání odpadních surovin, snížení energetické náročnosti a využívání recyklovaných stavebních materiálů.
Spotřebitelská politika a politika vnitřního trhu	Úkolem spotřebitelské politiky bude přispívat k vytváření vyváženého, efektivně strukturovaného a přiměřeně chráněného vnitřního trhu, zejména před praktikami nekalého soutěžního jednání, který bude blízký modelu EU, a vytvářet předpoklady pro trh volného pohybu zboží. Budou vytvářeny podmínky pro vznik takového systému ochrany práv spotřebitelů, který bude kompatibilní s ochranou spotřebitelů v zemích EU, a to postupnou implementací příslušných předpisů EU. Daleko větší pozornost než v minulosti bude věnována snaze racionalizovat systém dozoru na vnitřním trhu, posílení úlohy ČOI a dalších kontrolních institucí s cílem přizpůsobit intenzitu kontrolních a dozorových aktivit úrovni běžné v EU. Rozvoj nevládních spotřebitelských organizací a rozšíření finanční podpory poskytované státem tak, aby tyto organizace mohly aktivně působit směrem k rozšiřování znalostí a informovanosti spotřebitelské veřejnosti, je cílem vládní politiky. (Viz Koncepci a program spotřebitelské politiky, schválené vládou v prosinci 1998).
Surovinová politika	Surovinová politika státu bude vedena cílem vytvářet podmínky k zajištění potřeb našeho hospodářství nerostnými surovinami při respektování principů trvale udržitelného rozvoje a dále snižovat spotřebu nerostných surovin v důsledku strukturálních změn a technického rozvoje. Bude se snažit dosáhnout stavu obvyklého v zemích EU při osvojování domácích neobnovitelných nerostných zdrojů a posuzování jejich využitelnosti, jakož i při obchodování s nerostnými surovinami, včetně druhotných.
	Velkou prioritou bude dosažení úrovně zemí EU v nižším čerpání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin jejich komplexním využitím a vyšším využíváním druhotných surovin a recyklace, s ohledem na výchozí stav nerostné surovinové základny po období extenzívní těžby.
Standardizace	Velkou prioritou bude dosažení úrovně zemí EU v nižším čerpání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin jejich komplexním využitím a vyšším využíváním druhotných surovin a recyklace, s ohledem na výchozí stav nerostné surovinové základny po období extenzívní těžby.
	Cílem politiky standardizace bude dosáhnout a udržet mezinárodně srovnatelnou úroveň činností v oblasti technické normalizace, akreditace, zkušebnictví, posuzování shody a metrologie státní správou počínaje a výkonem jednotlivých činností konče, tzn. jejich maximální slučitelnost s pravidly a stavem v EU. Vláda se též bude snažit dosáhnout potřebného stupně ochrany zdraví a bezpečnosti osob, majetku a přírodního prostředí a tím vytvořit předpoklady pro volný pohyb zboží v okamžiku vstupu ČR do EU, příp. i dříve, a to na základě zvláštního smluvního vztahu mezi ČR a EU (viz "Protokol k Evropské dohodě o evropském posuzování shody").

Vysvětlivky:

podrobněji - viz část VI Strategie

4. Zemědělská politika

České zemědělství prošlo hlubokými změnami	V letech 1990-98 došlo v českém zemědělství k zásadním změnám jak v majetkových vztazích, tak i ve výrobní struktuře a organizaci práce. Zrušení dotací cen potravin, liberalizace domácího trhu i zemědělského obchodu se zahraničím a minimalizace státních subvencí vedly k více než 30 % poklesu zemědělské výroby, ke snížení podílu osob zaměstnaných v samotném zemědělství (na zhruba 4 % v roce 1997) i podílu na tvorbě HDP (3 % v témže roce). Tyto změny byly doprovázeny růstem produktivity a zlepšováním souhrnných ekonomických výsledků.
Od liberalismu k většímu intervencionismu	Přes velmi razantní adaptaci zemědělského sektoru na nové podmínky ekonomická situace většiny zemědělských podniků zůstává nadále velmi tíživá a vyústila do silné zadluženosti většiny zemědělských firem i individuálních zemědělců.
Užší i nižší míra podpory	Spektrum a rozsah podpor zemědělství jsou v ČR proti EU výrazně nižší. Přímé intervenční nákupy v letech 1996-97 se v ČR prováděly u obilovin a mléka, částečně u hovězího masa a brambor, zatímco v EU jde o škálu dalších komodit. Celní ochrana je podstatně nižší. V EU běžné nástroje jako výrobní kvóty a dotace na skladování v ČR neexistují. Značná část podpor směřovala na modernizaci farem prostřednictvím levných úvěrů se státní garancí z Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Míra podpory zemědělské produkce (měřená ekvivalentem produkčních subvencí) byla v roce 1997 v ČR oproti EU třetinová: 14 % v ČR, 43 % v EU (ukazatel EPS je definován jako součet transferu od spotřebitelů v podobě rozdílu mezi tuzemskou cenou a nižší cenou možného dovozu a transferu od daňových poplatníků v podobě plateb a subvencí ze státního rozpočtu, vztažený k celkové produkci).
Úskalí "české varianty" společné zemědělské politiky (SZP)	Mnohem nižší úroveň podpory v neprospěch českého zemědělství se zdá být hlavním důvodem pro sbližování podstatně odlišných relací mezi ČR a EU v poskytovaných podporách.
	Ne zcela efektivní byla v minulosti i struktura státní podpory. Její část šla na celkový útlum výroby, část na neživotaschopná drobná hospodářství, část výdajů Státního fondu tržní regulace byla vydána málo efektivním způsobem.
Úkoly pro předvstupní období	Za adekvátní předvstupní strategii lze proto považovat úsilí o zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství v oborech, kde pro to má předpoklady. Přitom se bude vycházet z doporučení EU, která se týkají tří prioritních oblastí. První je implementace a prosazování veterinárních, fytosanitárních a zdravotních požadavků, a také modernizace příslušných zařízení tak, aby splňovala standardy EU. Druhou oblast představuje posilování administrativních struktur, zejména restrukturalizace MZe, jež jsou nezbytné k aplikaci nástrojů SZP (např. intervenční agentura pro vybrané komodity, platební agentura, národní odbytové organizace). Neméně důležité jsou kontrolní orgány MZe a spolupráce s MF, MMR, MŽP a celními orgány. Třetí oblastí je další restrukturalizace agropotravinářského sektoru, jež by měla vést ke zvýšení jeho konkurenceschopnosti. Značně náročný bude proces přejímání legislativy ES, neboť problematika zemědělství a ochrany zvířat pokrývá přibližně 50 % veškerých právních norem ES, jejichž převzetí bude vyžadovat řadu institucionálních opatření. V předvstupním období bude ČR postupně přebírat prvky SZP EU, aby okamžik vstupu do EU byl pokud možno kontinuálním, bezproblémovým přechodem, který nepřinese v jednotlivých komoditách nežádoucí náhlé a převratné změny.
	Předvstupní politika se bude snažit eliminovat současnou slabinu české zemědělské politiky, kterou je její neschopnost přiměřeně reagovat na enormní výkyvy na trzích komodit a nestabilita vztahů mezi agrární výrobou a obchodem, která neposkytuje podnikům agrárního sektoru racionální manévrovací prostor pro jejich nutnou restrukturalizaci a přizpůsobení.
	Vzhledem k časové, finanční a personální náročnosti přípravy většiny opatření, nástrojů a institucí podle SZP EU je nutno začít s jejich implementací ihned.
	Maximální připravenost českého agrárního sektoru, jeho efektivní zapojení do jednotného trhu EU předpokládá prosazení multifunkčního zaměření českého zemědělství, které bude ve všech svých funkcích dostatečně konkurenceschopné a připravené na využití zdrojů EU vyčleněných na podporu rozvoje zemědělství, venkova a životního prostředí.
	Bude se opírat o realizaci evropského modelu zemědělství, který spočívá v zachování zemědělství na co největší možné ploše.
	Za hlavní cíl se pokládá podstatné zlepšení efektivnosti podnikání v agrárním sektoru, zvýšení jeho konkurenceschopnosti v nákladově cenových i necenových aspektech, a tím i zamezení dalšímu snižování rozměru zemědělství při výrobě soukromých statků. To vytvoří předpoklady pro zajištění kvalitních a zdravotně nezávadných potravin za přiměřené ceny pro spotřebitele.
	Vysoká efektivnost výroby by také umožnila dosáhnout přiměřené úrovně příjmů zemědělské populace a tak odvrátila reálnou hrozbu migrace obyvatelstva, opouštění zemědělské výroby v horších podmínkách a návazné devastace krajiny.
Širší úkoly zemědělství	Současně půjde také o integraci rozvoje zemědělství s rozvojem venkova a zlepšováním stavu životního prostředí ČR, a tím i rozšíření rozměrů při výrobě veřejného zboží.
... při výrobě "veřejných statků"	Například zachování kulturního dědictví včetně domácích plemen a odrůd, zachování rázu krajiny, např. ve vinohradnických a sadařských oblastech, zachování a zlepšování kvality půdy.
Regulace trhu	Zavádění domácí varianty SZP, resp. předvstupní strategie vyžaduje přijmout v krátké době konkrétní opatření k regulaci trhu některých důležitých plodin. Tato opatření se budou důsledně opírat o standardní nástroje používané v EU jako jsou kvotace, garantované ceny, vývozní subvence. K tomu budou zajištěny i příslušné instituce.
	Konkrétně se budou tato opatření týkat těchto oblastí: obilniny, olejniny a bílkovinné produkty; cukr a cukrovka; mléko; jateční skot a hovězí maso.
	U obilnin, olejnin a bílkovinných produktů se bude systém regulace opírat o státní nákup za intervenční ceny, a to v případě poklesu tržní ceny pod úroveň intervenční ceny. Vedle toho bude existovat dohoda o výměře ploch uváděných každoročně do klidu s kompenzací za ušlé příjmy. V případě cukru a cukrovky budou stanoveny kvóty cukru, z nichž stát bude subvencovat pouze kvótu určenou na vývoz.
	Regulace trhu jatečného skotu a hovězího masa bude kombinací intervenčních cen (při vývozu přebytků masa a omezení koncentrace skotu na jednotku plochy krmných plodin). Limit koncentrace zvířat nemusí dodržovat malé farmy s méně než 15 kusy (VDJ) chovaného skotu.
Agrární politika a životní prostředí	Vedle konkrétních programů, směřujících k regulaci výroby zemědělských produktů, bude připraven komplex agroenvironmentálních a extenzifikačních opatření, směřujících k zakládání a ošetřování trvalých travních porostů (dlouhodobý převod půdy do klidu), ke zvláštním režimům hospodaření, ekologickému zemědělství a integrovaným systémům hospodaření. Nutná budou i další diverzifikační opatření jako je zalesňování, podpora výroby obnovitelných zdrojů energie (biomasa apod.), a zejména diverzifikace do nezemědělských oblastí.
Sociální postavení zemědělců	Předpokládané dopady do sociálního postavení zemědělců, zejména do velikosti jejich příjmů, budou zmírňovány zejména v oblastech s horšími přírodními podmínkami (regionální podpory), a také specifickými podporami při předčasném odchodu zemědělců do důchodu (nad rámec obecných podpor).

5. Dopravní politika

Důležitý faktor konkurenceschopnosti	Dopravní infrastruktura hraje důležitou roli v procesu plného začleňování ČR do EU. Nízká úroveň dopravního systému, tím jak fyzicky brání žádoucímu pohybu zboží a osob, může podvazovat domácí možnosti ekonomického růstu a také vytvářet nepřekonatelnou bariéru pro začleňování do jednotného trhu. Přechod na dopravní standardy EU navíc znamená vyšší důraz na hlediska bezpečnostní, sociální a ekologická. Tento komplexní přístup k dopravní problematice je obsahem konceptu trvale udržitelné mobility, prosazovaného v EU.
Zanedbané dědictví	Stávající dopravní infrastruktura je dosud výrazně poznamenána minulým vývojem. Poměrně hustá silniční síť má zatím malý podíl dálnic a expresních komunikací, řada úseků a zejména mostů je v zanedbaném technickém stavu. Vyznačuje se chybějícími obchvaty obcí a nedostatečným podílem výkonných komunikací bez propojení na evropskou síť. Hustotou silnic se Česká republika řadí k zemím umožňujícím dobrou plošnou obsluhu území silniční dopravou. Hustotou provozovaných dálnic 0,0063 km/km2 patří k nejméně vybaveným zemím střední a západní Evropy, i když je srovnatelná s počty a výkony vozidel. Dochází stále častěji k dopravním obtížím, které se navíc projevují negativně zhoršováním životního prostředí; výrazný podíl v nich hraje zahraniční doprava.
	Nedostatek finančních prostředků vkládaných již po desetiletí do souvislé stavební údržby silnic a do jejich oprav vedl k soustavnému zhoršování stavu silnic a mostů. Stavebně nevyhovuje celkem 4 807 mostů, tj. 30,8 % všech silničních mostů v České republice. V r. 1998 bylo na opravy silničních mostů vynaloženo cca 250 mil. Kč a na rekonstrukce a výstavbu silničních mostů v rámci investic cca 760 mil. Kč. K řešení kritické situace je nezbytné pro zabezpečení provozuschopného stavu sítí silnic a dálnic (ve smyslu platných zákonných předpisů) posílit zásadním způsobem finanční prostředky na stavební údržbu silnic, dálnic a jejich mostů.
	Železniční síť patří k nejhustší v Evropě, je však předimenzovaná, orientována na západovýchodní směr a také se nachází v zanedbaném technickém stavu bez odpovídajícího propojení na transevropské dopravní magistrály. Svou kvalitou zaostává za evropským standardem.
	1% sítě umožňuje rychlost 160 km/hod, 6% od 120 do 16o km/hod, 37% 80 - 120 km/hod a 56% 50 - 80 km/hod. Pouze 28% sítě vyhovuje mezinárodním požadavkům na přechodnost 22,5 t/nápravu, 61% tratí má přechodnost 20 t/nápravu, zbývající síť má přechodnost nižší. Na infrastruktuře vodní dopravy jsou úzká hrdla. Pro leteckou dopravu je klíčové pražské letiště, které jako jediný prvek současné infrastruktury v zásadě odpovídá kladeným požadavkům a má i vytvořeny reálné předpoklady pro další rozvoj. Značné problémy mají velká města, jejichž úkolem je financovat rozvoj dopravní infrastruktury z vlastních zdrojů. Zvláště extrémní je případ Prahy.
Chybí peníze	Řešení problému nevyhovujících dopravních sítí včetně modernizace zastaralého vozového parku je v první řadě otázkou finančních zdrojů. Rozměr problému je gigantický. Podle expertních odhadů, promítnutých i do oficiálních požadavků orgánů EU, by podíl investic jen v oblasti transevropských sítí měl dosahovat 1,2 - 1,5 % HDP, a to bez dalších zdrojů jakými jsou fondy EU, půjčky státu a soukromé investice (současné hodnoty 1,2 % bylo dosaženo po započtení půjčky od EIB). Řešení se tedy neobejde bez partnerství veřejného a soukromého sektoru.
Strukturální fondy EU pomohou, ale…	Očekávané příspěvky EU v rámci předvstupní strategie vždy budou, podle kritérií spolufinancování, doplňkem tuzemských zdrojů. Pro zlepšení ekonomik uchazečů o členství v EU přislíbila Evropská Unie postupné zvyšování finanční pomoci, a to na základě předkládaných životaschopných projektů s perspektivou zisku.
	V dalším období bude program ISPA hlavním finančním nástrojem na podporu předvstupní strategie. Asistence tohoto programu (pro dopravu a životní prostředí) bude cílena na dosažení závazků zemí střední a východní Evropy a cílů definovaných v dokumentu "Partnerství pro vstup". Prioritami bude také rozvoj efektivního dopravního systému, jehož zlepšení tvořící podstatnou část předvstupní strategie, protože je nezbytnou podmínkou pro ekonomický růst. Pro všechny kandidátské země bude v předvstupním období (2000 - 2006) vyčleněna ročně částka ve výši minimálně 1 mld. euro.
	Zpočátku se počítá s 25% spolufinancováním ze strany uchazečské země a s řádným kontrolním mechanizmem hospodaření s poskytnutými prostředky. Po přijetí se předpokládá příspěvek vyšší: rozvoj infrastruktury a zlepšení životního prostředí v průměru 30%, rozvoj lidských zdrojů v průměru 30% a podpora výrobního podnikatelského prostředí v průměru 40% prostředků SF.
Požadavky na daňový systém	Vstup ČR do EU bude mít přes převahu kladných rysů i některá úskalí plynoucí z harmonizace daní a cen. Předpokládá se vyrovnání daňové úrovně. Týká se to spotřebních daní v několika etapách, dalšího zvýšení dálničních poplatků za vozidla s celkovou hmotností nad 12 tun s určitou kompenzací, poplatků na kratší než roční období. Předpokládá se také zavedení poplatku za převažování vozidel a převedení silniční daně na daň z motorových vozidel, tak jak je to běžné v zemích EU.
	Česká vláda zvažuje vytvoření Fondu dopravy, z něhož se bude hradit prodleva v údržbě u silniční a železniční dopravy, financování výstavby a modernizace dopravní infrastruktury. Cílem je dlouhodobý zdroj financování nezávislý na státním rozpočtu. Předpokládá se , že zdrojem fondu bude vymezená část spotřební daně na pohonné hmoty, výnos z poplatků za využití vybraných komunikací těžkou dopravou a z vážení vozidel. Jeho základem bude převod prostředků k dotaci základního kapitálu. Fond umožní i úvěrové operace.
	Zatím nebylo dlouhodobě vyřešeno financování obecných výkonů ve veřejném zájmu. Připravuje se změna zákona o drahách, ve které bude prosazena definice obecných výkonů ve veřejném zájmu (tak jako tomu již je v silničním zákoně) i způsob hrazení vzniklé ztráty a úprava dotačních pravidel z veřejných rozpočtů. Tento krok musí být následně začleněn do vytvoření VÚSC a následné změny daňového systému.
Otevírání národních dopravních trhů	V předvstupním období budou kapitálově slabí čeští dopravci vystaveni silnému tlaku svých evropských konkurentů, třebaže sami jsou v EU považováni za nepříjemnou konkurenci, především ovšem díky levnější pracovní síle v zahraniční dopravě s výtečným technickým vybavením. Hlavním cílem je zlepšit fungování jednotného dopravního trhu s respektováním pravidel spravedlivé konkurence, zvýšit jeho efektivnost a poskytovat kvalitní služby při zachování sociálních standardů. Přitom musí být stejné podmínky přístupu na dopravní trh v ČR a v zemích EU pro domácí dopravce a dopravce ze zemí EU. Podpora podnikání v dopravě musí být v relaci s harmonizací přístupu podnikatelských subjektů na dopravní trh s koncepcí úhrady služeb konaných ve veřejném zájmu, přičemž veškeré akce v tomto smyslu musejí být postupně uvedeny do souladu s právními předpisy ES uplatňovanými v rámci rovné soutěže.
	Systémová podpora státu bude poskytována v zájmu a podle podmínek stanovených státem především pro multimodální a integrované systémy dopravy. Současně s tím je nutno zvýšit i účinnost státního odborného dozoru. Posléze nutno počítat s možností zavedení krizového řízení (nepřipuštění nadměrného převisu nabídky kapacit nad poptávkou, nedostatečné kapacity infrastruktury).
	Železniční doprava se musí orientovat na přepravy, kde dokáže konkurovat ostatním dopravním oborům, tedy zejména na dopravu hromadného zboží, kombinovanou dopravu a tranzitní dopravu. Prioritním úkolem je tedy transformovat českou železnici, což v oblasti přístupu na trh znamená novelizovat zákon o drahách ve smyslu právních předpisů ES a vypracování obchodní politiky v souladu a s respektováním právních předpisů ES zejména ve vztahu k definování zájmů třetích osob na podnikání na koherentní dopravní síti podniku. Legislativa se projednává.
	Silniční doprava bude v budoucnu i nadále výrazně ovlivňovat dopravní trh. Podle všech zpracovaných prognóz nadále poroste nákladní silniční doprava. Podle zkušeností ES je základním regulativním prvkem prokazování finanční způsobilosti. Jeden ze základních záměrů dopravní politiky v souladu s EU je minimum kapitálu, solidnost podnikatelů, to zatím chybělo. Daňový systém musí zvýhodněním přátelštějších vozidel i na domácím trhu posílit trendy přechodem k "zeleným vozidlům".
	Ostatní kritéria uplatňovaná na provozovatele dopravy již byla v zásadě harmonizována.
Transformace železnice je oříškem	Nezbytnou součástí státních záměrů v oblasti dopravní infrastruktury je důsledná reforma železnice. Železniční dopravu provozovaly podniky organizované jako jednotky státní správy. Byly vůči svým zákazníkům dokonale nepružné Neúnosnost takového pojetí se projevila naplno v podmínkách konkurence automobilové dopravy. S ohledem na Evropskou dohodu, zakládající přidružení ČR k EU, i na žádost o přijetí za členský stát EU, se musí harmonizovat česká legislativa s legislativou komunitární. Bez ohledu na to, že legislativa EU nepředepisuje ani organizační, ani vlastnickou formu provozování veřejných služeb, je transformace jejich organizace do formy obchodních organizací nezbytná.
	Proto vláda zvažuje transformaci železnice na státní akciovou společnost.Model by měl umožnit snadnější uplatnění tržních principů a vztahů, které by ve svém důsledku pozitivně změnily tarifní a marketingovou politiku Českých drah (tedy komunikaci na všech úrovních firmy, ale i vazbu na zákazníka).
	Restrukturalizace firmy by měla mít za svůj prioritní cíl zvýšení jakosti přepravy, které vyvolá vyšší objemy přepravy při splnění podmínky efektivnějšího a hospodárnějšího provozu firmy v harmonizovaném konkurenčním prostředí. Nebude ale dost prostředků na rozvoj z veřejných rozpočtů, odtud potřeba soukromého kapitálu. Ten bude zapotřebí i k vnesení podnikatelského přístupu na železnici.
	Bude nutné dopracovat důsledky účetního oddělení infrastruktury a provozu. S ohledem na státní zájem a na fungování sítě hlavních tratí je nezbytné zachovat odpovědnost za infrastrukturu. Na infrastruktuře se v rámci EU zatím připouští v železniční nákladní dopravě konkurence "národních" železničních podniků a jimi vytvořených společností kombinované dopravy. Navrhuje se připustit konkurenci v dálkové osobní dopravě. S tím se při transformaci ČD počítá.
Vláda preferuje veřejnou hromadnou dopravu	Se změnou politické situace v roce 1989 došlo i ke změnám v dopravní obsluze. Došlo k prudkému, spíše vládou podporovanému rozvoji individuálního motorismu, bez zajištění rozvoje infrastruktury. Vlivem zásadní změny ve vlastnických vztazích dochází i ke změně struktury zaměstnanosti a ke změně jak zdrojů, tak zejména cílů cestujících v dopravní obslužnosti.
	Mění se ceny vstupů osobní dopravy nekompenzované výší úhrady obecných služeb ve veřejném zájmu. Doprava mimo velká města se potýká především se snižováním četnosti spojů. Dopravní obslužnost je nestejnoměrná bez jednotných kritérií pro železniční, silniční a městskou hromadnou dopravu, s důsledky pro zhoršování dopravy i životního prostředí.
	Železniční doprava zaznamenala rovněž od roku 1990 pokles. Od roku 1995 dochází k postupnému plošnému omezování osobní dopravy bez ohledu na místní podmínky. Železniční síť je vytížena nepravidelně.
	V případě MHD je již v současné době patrná tendence ke stabilizaci počtu přepravených osob. Redukce rozsahu dopravy alespoň ve větších městech nebyla tak dramatická proto, že ve městech je větší nebezpečí zahlcení z neúměrného rozvoje individuálního motorismu. Významnou podporou MHD se ukázal rozvoj integrovaných dopravních systémů a budou se tedy rozšiřovat. Na základě současných poznatků se pro zlepšení dopravní obslužnosti pracuje na pravidlech stabilizující financování, odpovědnost a podmínky pro jednotlivé subjekty, plnící závazek veřejné služby a optimalizace dopravní obslužnosti regionů s důrazem na harmonizaci jednotlivých druhů doprav s preferencí železniční dopravy. Je nutné zpracovat dlouhodobou koncepci obnovy vozového parku autobusů i železničních vozidel, základní v dopravní obslužnosti.
	Současná dopravní politika ČR podle koncepce a předpisů EU podporuje takovou veřejnou osobní dopravu v systému zapojení železniční a autobusové dopravy. Stejným způsobem bude do systému integrované dopravy začleněna městská hromadná doprava. Bere se zřetel na ochranu životního prostředí, zejména snižováním dopravních kongescí a na sociální charakter hromadné osobní dopravy.
Hlavní cíle a přínosy dopravní politiky	V dopravní politice jsou formulovány zásady pro udržení individuální automobilové dopravy v přijatelných mezích vůči životnímu prostředí i kapacitám silniční a dálniční infrastruktury. Dopravní obslužnost bude zkvalitněna rozvojem veřejné hromadné dopravy a modernizací dopravní infrastruktury. S tím souvisejí komplexní systémová opatření vycházející ze zásady udržitelného rozvoje a respektování trendů v účelné revitalizaci železnice a kombinované dopravy. K zabezpečení uvedených cílů se předpokládá vládní podpora veřejné hromadné dopravy. Bude prosazována koncepce integrovaných dopravních systémů.
	Podpora podnikání v dopravě musí být realizována tak, aby byly vytvořeny spravedlivé podmínky v přístupu podnikatelských subjektů na dopravní trh, přičemž veškeré kroky v tomto směru jsou v souladu s právními předpisy EU, včetně internalizace externalit.

6. Energetická politika

Výchozí stav - vysoká energetická náročnost	ČR se ve srovnání se zeměmi EU vyznačuje zhruba trojnásobně vyšší spotřebou primárních energetických zdrojů na tvorbu jednotky HDP. Tento stav byl založen koncepcemi vzniklými v padesátých letech v souvislosti s programem industrializace země a zaměřením především na těžký průmysl. Dosavadní vývoj nepřinesl ještě dostatečný pozitivní obrat také vzhledem k tomu, že při přechodu na západní trhy se výroba v první fázi soustřeďovala na méně sofistikované výrobky s vyšším obsahem surovin a energie v celkové hodnotě, které byly snáze cenově konkurenceschopné (cement, ocel apod.). Energetická náročnost na jednotku HDP bude klesat s přechodem k náročnějším výrobám s vyšším obsahem kvalifikované práce. Úspory energie v užším smyslu jsou pro snížení celkové energetické náročnosti rovněž důležité, nikoliv však rozhodující.
Společný dlouhodobý cíl - trvale udržitelný rozvoj	Zaměření energetické politiky je v souladu s opatřeními na ochranu klimatu země. Cílem, mimo jiné, je využití existujícího potenciálu úspor energie a vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie. Podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě energie by se měl do roku 2010 zvýšit z dnešních 1,5% na cca 6%.
Zlepšení ovzduší v ČR	Postupným odsiřováním a odprášením elektráren došlo k radikálnímu snížení exhalací, především oxidu siřičitého o 60% a prachu o 80%, takže česká energetika již dnes nepatří mezi významné znečišťovatele ovzduší.
Základní cíle české energetické politiky	Cílem energetické politiky je bezpečné a spolehlivé zásobování české ekonomiky energií za přijatelné ceny a při minimalizaci dopadů energetiky na životní prostředí. Energetická politika ČR musí kromě dořešení transformace energetického sektoru respektovat i cíle a záměry energetické politiky Evropské unie včetně odpovídající legislativy speciálně určené pro tento sektor ekonomiky. Zejména se jedná o vysokou spolehlivost a bezpečnost zajištění dodávky energie, podporu konkurenceschopnosti energetiky a ochranu všech složek životního prostředí.
Základní problémy	Vytvoření transparentních a nediskriminačních podmínek pro podnikání v energetice bude dosaženo odstraněním základních cenových deformací, stanovením jasného regulačního rámce pro jednotlivá energetická odvětví, efektivní privatizací energetických firem a umožnění vzniku konkurence v oblasti výroby a dovozu energie s postupným otevíráním možnosti volby dodavatele pro jednotlivé skupiny odběratelů.
Organizace trhu s elektřinou a plynem	Budou vytvořeny podmínky pro postupný rozvoj liberalizovaného trhu s elektřinou a plynem dle příslušných směrnic Evropské unie o společných pravidlech vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem.
	Energetický trh bude respektovat i další právní normy Evropské unie týkající se transparentnosti cen energie, přípustných možností státní pomoci, zejména pro uhelný průmysl a vytváření havarijních zásob ropy a postupů jejich čerpání.
Podpora využití úspor energie a obnovitelných zdrojů energie	Vláda podpoří v energetické politice a prostřednictvím navazujících speciálních programů snižování vysoké energetické náročnosti české ekonomiky a potřebný rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie. Využití obnovitelných zdrojů energie bude dále podpořeno i stanovením ekonomických podmínek účasti těchto zdrojů na energetickém trhu.
	Z důvodu minimalizace dopadu energetického hospodářství na životní prostředí podpoří vláda v energetické politice využívání technologií s minimální energetickou náročností, realizaci programů energetických úspor, a to jak v oblasti měření a regulace spotřeby, tak při snižování tepelných ztrát zateplováním budov. Mezi nejúčinnější nástroje snižování spotřeby energie patří cenová politika, kterou stát bude uplatňovat prostřednictvím státního regulačního orgánu.
Využití domácích energetických zdrojů	Prostřednictvím energetické politiky bude stanovena základní koncepce využívání domácích energetických zdrojů, zejména uhlí v dlouhodobé perspektivě. Koncepce bude založena na posouzení vlivu těžby těchto zdrojů na životní prostředí, možné míře závislosti České republiky na dovozu energetických zdrojů a konkurenceschopnosti domácích zdrojů ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě. Důležitou součástí koncepce bude i zhodnocení možných sociálních dopadů omezení těžby a vlivu na vývoj zaměstnanosti v příslušných regionech.
Legislativa, nejbližší úkoly	Prioritou vlády na nejbližší období je legislativní zabezpečení jednotlivých cílů a záměrů energetické politiky. Bude se jednat zejména o přípravu nového energetického zákona, zákona o povinných zásobách ropy a zákona o hospodaření s energií. Připravované právní normy budou plně respektovat existující legislativu Evropské unie. Vláda dále přijme základní strategii cenové a daňové politiky, programu doprivatizace energetického sektoru včetně vymezení vlivu státu, harmonogram vytváření konkurenčního prostředí a koncepci využívání domácích energetických zdrojů. Platnost všech základních právních norem pro specifikaci transparentního a dlouhodobě stabilního podnikatelského prostředí v energetickém sektoru se předpokládá nejpozději od roku 2002.

7. Životní prostředí

*Strategické cíle v zemích EU*	Členské země EU kladou důraz v oblasti životního prostředí na rozvíjení náročných environmentálních požadavků a na upevňování vědomí, že čisté a ekologicky přijatelné technologie představují vyšší kvalitu života, jako i větší předpoklady trvale udržitelného rozvoje. Na druhé straně je obecně přijímaný názor, že pozitivní dlouhodobé efekty a dosažení vyšší kvality životního prostředí se může odrazit v ekonomické výkonnosti v krátkém až střednědobém horizontu a zhoršit konkurenceschopnost podniků oproti zemím, které se rozhodnou plnění dlouhodobých cílů odložit.
	Při tomto vědomí je však nadále jednou z hlavních tendencí v hospodářsky vyspělých zemích zvýrazňování předpokladu synergického působení koordinace ekonomických a environmentálních cílů při rozhodovacích procesech. Přesvědčení, že jejich integrací jsou tyto cíle dosahovány rychleji a s menšími společenskými náklady, nabírá na váze.
Znečišťovatel platí	V politikách je vyznačena snaha předcházení následkům přírodních katastrof, vyvolaných jak antropogenní, tak neantropogenní činností, tak dodržování principu "znečišťovatel platí".
Rámcová vodítka EU	Rámcová vodítka pro politiku životního prostředí představuje zejména 5. Akční program Evropského společenství pro životní prostředí a udržitelný rozvoj a Agenda 21, která uvádí princip udržitelného rozvoje založený na sladění ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů rozvoje.
*Výchozí podmínky a směr dalšího vývoje*	Prosazování environmentální legislativy přineslo výrazné pozitivní efekty, které se odrazily v zlepšení stavu téměř všech oblastí životního prostředí, především stavu ovzduší a vody.
Vliv legislativy	Lze však také předpokládat, že prosazování environmentální legislativy se podílelo určitým dílem na zpomalení restrukturalizace a zlepšování technologických procesů, na druhé straně prosazování legislativy nasměrovalo restrukturalizaci z hlediska trvalé udržitelnosti správným směrem.
Přetrvávající problémy	Alarmující situace, zejména v oblasti ovzduší, často vedla k přijímaní razantních rozhodnutí bez ohledu na náklady a/nebo efektivitu vynakládání finančních prostředků. Posudek Evropské komise konstatuje určité problémy v ochraně vod a ovzduší a v oblasti nakládání s odpady, jakož i v extenzívním využívání ekonomických nástrojů, nízkém stupni environmentálního vědomí společnosti a malé vynutitelnosti řady zákonných norem a povinností.
	Doposud je identifikován neuspokojivý stav zejména v následující oblastech: emise SO2, CO2 a NOX, zejm. v přepočtu na jednotku HDP a per capita; rostoucí negativní vliv dopravy; vysoká energetická a materiálová náročnost výroby; absence uplatňování environmentálních hledisek v sektorových politikách; čištění odpadních vod v malých sídlech; neuspokojivý stav lesů a vážné ohrožení biodiverzity; Prostor pro zlepšení existuje v oblastech: odpadové hospodářství; pomalé tempo rekultivací po těžbě nerostných surovin; narušení krajinné infrastruktury, poškození lesních porostů a ohrožení biodiverzity; rizikové staré ekologické zátěže.
Opatření ke zlepšení	Řešení přetrvávajících problémů bude vyžadovat zavádění přísnějších regulačních mechanizmů (zejm. zvýšení poplatků a pokut za znehodnocování statků a služeb životního prostředí a vyčerpávání přírodních zdrojů), jakož i zásadní změnu v technologických procesech, představující obrat od regulačních - "end-of-pipe" opatření k opatřením preventivním.
	Zmíněný obrat je podporován od 80. let nejen v koncepcích EU. V současné době byla zdůrazněna potřeba obratu ve snaze přijímat obsáhlejší směrnice v legislativě EU, snažící se pokrýt integrovaným přístupem všechny oblasti životního prostředí (IPPC). Pro Českou republiku to bude vyžadovat nejenom defenzívní ("ochranářská") opatření, ale především řadu ofenzívních kroků směrem ke zlepšování environmentálních parametrů v rámci redukčních cílů v oblasti problémů životního prostředí.
Aproximace legislativy a aktivní participace na vytyčování cílů	Kroky vyplývající z aproximace legislativy budou implikovat značné investiční výdaje, které budou vyvolávat nemalé ekonomické dopady.
	Je potřebné zdůraznit, že přistoupení k EU nebude možné, pokud ČR nevytvoří také podmínky, které by omezovaly přelévání znečištění přes hranice, zabraňovaly užívání výhod z "ekologického dumpingu" a nevyžadovaly z fondů EU značné prostředky na řešení problémů životního prostředí ČR. Proces přistoupení k EU nebude po ČR požadovat pouze implementaci stávajících směrnic do legislativy ČR a jejich vynucování, ale také předpokládá aktivní participaci na vytyčování dalších cílů a záměrů politiky životního prostředí EU a přihlášení se ke kvalitativně odlišným přístupům řešení problémů ochrany životního prostředí, než byly aplikovány v legislativě EU doposud.
Ekonomické dopady	Celková výše ekonomických dopadů bude záviset na velikosti přímých finančních výdajů, dostupnosti finančních zdrojů určených na pokrytí výdajů, míře přizpůsobení průmyslových podniků, regionálních dopadech, strategii a období přístupu k EU, délce období harmonizace a rozsahu vyjednaných výjimek, a konečně na rozsahu naplňování mezinárodních úmluv.
Mezinárodní úmluvy	Mezinárodní úmluvy zahrnují oblast ohrožení klimatického systému a ozónové vrstvy země; dálkový přenos znečištění a acidifikace; degradace půdy, desertifikace a eroze; produkce a pohyb odpadů, jejich zneškodňování a znovuvyužití, cizorodé a chemické látky, geneticky modifikované látky; technologické havárie, přírodní katastrofy a ochranu biodiverzity apod.
Informace	Na poli informací k významnému zlepšení přispělo přijetí Zákona o právu na informace o životním prostředí v roce 1998. Je potřebné více podporovat roli vědy a výzkumu při řešení otázek životního prostředí.
	Nedořešenou otázkou zůstává organizační struktura zabezpečení institucionálních otázek ve vazbě na nové územní uspořádání. Jde zejména o přijímání ne složkových, ale obsáhlejších právních úprav, týkajících se ochrany životního prostředí.
*Hlavní úkoly* Sektorové politiky	Pozornost je potřebné směrovat k omezování zdrojů znečištění v energetice, průmyslu, zemědělství a dopravě. Musí být kladen větší důraz na zahrnutí a uplatňování environmentálních hledisek (ochrany životního prostředí) do sektorových politik, bez kterého by nebylo možné dosáhnout efektivního zlepšení stavu životního prostředí v ČR. Působnost administrativních nástrojů je vyčerpána, proto další změny mohou být efektivně realizovány pouze s využitím tržně orientovaných ekonomických nástrojů průřezového charakteru. To znamená jednoznačný odklon od přímých příkazových nástrojů a normativně stanovených cílů bez zvláštních ohledů na náklady a zejména efektivnost k ekonomickým a dobrovolným nástrojům (přímé dohody). Z hlediska dlouhodobých přínosů je potřebné implementovat v podstatně větší míře tzv. horizontální přístupy k ochraně ŽP v porovnání se složkově pojatou ochranou (EMS, ecolabeling, IPPC apod.).
Účinnost nástrojů	Při prosazování cílů politiky životního prostředí je potřebné sledovat jak efektivitu nástrojů při dosahování žádoucích cílů, tak i redistribuční efekty a dopady, které mohou nástroje vyvolat a hodnocení vlivů opatření na životní prostředí (EIA, SEIA).
	Hlavním úkolem bude vytvářet větší prostor pro účinné působení ekonomických nástrojů v ochraně životního prostředí. Nástroje musí vycházet z principu "znečišťovatel a spotřebitel platí", a tedy zvýrazňovat prvky podporující výrobky a činnosti šetrné k životnímu prostředí, a zejména k internalizaci externích efektů do nákladů znečišťovatelů.
Ekologická daňová reforma	V této oblasti je zdůrazňován zejména přínos ekologické daňové reformy, která je předpokladem racionálnějšího ohodnocení zdrojů a nákladů, jakož i uplatnění zásad trvalé udržitelnosti. Ekologická daňová reforma by měla vytvořit podmínky pro fiskální prostředí, ve kterém budou zdaňována "zla" (znečištění, čerpání zdrojů) na úkor věcí "dobrých" (práce, zisk). Některé typy daní by měly být postupně částečně nahrazovány např. daní z použití primárních surovin, daní z energetických zdrojů nebo z produkce odpadů při zachování výnosové neutrality. Tím může reforma přinést "trojí" efekt: zvýšení ekonomického růstu, zvýšení zaměstnanosti (zmenšením podílu přírodních zdrojů na úkor zvýšeného podílu pracovní síly na produktu nebo aktivitami vedoucími k zlepšení stavu životního prostředí), a konečně zlepšení stavu životního prostředí.
Odstranění cenových deformací	Podmínkou účinného a efektivního uplatňování ekonomických nástrojů je odstraňování cenových deformací a postupná deregulace cen, zejména v energetice. Zároveň je potřebné klást důraz na efektivnější vynakládání finančních prostředků, směřujících k podpoře ochraně životního prostředí.
Stimulační funkce finančních nástrojů	Podobně jednotlivé nástroje musí plně plnit funkci nejen alokační, jak to bylo doposud, ale také funkci stimulační, vedoucí k omezování znečištění a vyčerpávání přírodních zdrojů.
	Finanční nástroje uplatňované v sektorových politikách byly z hlediska kvality stavu životního prostředí buď nedostatečně využívány (zejména doprava), nebo měly dokonce kontraproduktivní charakter (energetika).
Eko-efektivní technologie	Klíčem ke spojení "rozdvojené" trajektorie hospodářského rozvoje a snižování zátěže ekosféry je výraznější prosazování "eko-efektivních" technologií do výrob snižováním materiálové a energetické náročnosti průmyslu. V tomto procesu hrají významnou roli právě již zmíněné horizontální přístupy.
Vliv na makroagregáty	Výrazný vliv na vývoj makroekonomických agregátů má a bude mít prosazování cílů politiky životního prostředí, efektivnost zvolených nástrojů zavedených za účelem dosažení vytčených cílů, časový harmonogram jejich zavádění do jednotlivých sektorových politik a volba strategie financování procesu.
*Ekonomické dopady přístupu k EU*	Pozitivní změny v oblasti životního prostředí, spojené s implementací směrnic EU do české legislativy a zaváděním prvků a nástrojů koncepce trvale udržitelného rozvoje, budou spojeny s nemalými náklady.
Investiční a neinvestiční výdaje	Dodatečné náklady budou představovat investiční a neinvestiční výdaje, vyvolané aproximací legislativy Evropské unie a České republiky, jak ze strany státního rozpočtu a rozpočtů samospráv na nižší úrovni, tak i ze strany soukromých podnikatelských subjektů. Podle posledních odhadů ekonomické náklady se pohybují kolem 270 mld. Kč, a to ve veřejném i soukromém sektoru. Rozdělení financování vyvolaných ekonomických dopadů z veřejných a soukromých zdrojů bude záviset od strategie financování, rozložení v čase, kapitálových zdrojů v ČR, výše zahraničních finančních zdrojů a podpor a vývoje dalších finančních ukazatelů, zejména úrokové a diskontní míry.
Nepřímé dopady	Mezi další nemalé dopady přístupu k EU budou patřit také tzv. dopady nepřímé, a to zejména dopady na snížení výkonnosti a aktivity podnikatelských subjektů, vyvolané zvýšenými náklady, dopady na zisk, zaměstnanost a koupěschopnou poptávku v regionu nebo v celém hospodářství, a tím na příjmy a výdaje jednotlivých rozpočtů. Nezanedbatelnou otázkou je také, kdo bude tyto dopady v konečném důsledku nést.
	Celková výše investičních a neinvestičních nákladů a dopadů bude záviset jak na délce přizpůsobení legislativy a jejího vynucení, tak i na míře poskytnutých přechodných období a dočasných výjimek. Je potřebné zdůraznit, že EU bude poskytovat výjimky a přechodná období pouze ve velice omezené míře a ve výjimečných případech.
Ekologické standardy	Vstup ČR do EU bude vyžadovat vynaložení nemalých nákladů na dodržování ekologických standardů. Hlavní nápor bude veden na adaptační schopnosti a možnosti podniků, které budou vystaveny ostřejší konkurenci bez možnosti použití ochranářských opatření. Nepřipravenost na nové podmínky může vést k problémům strukturálním a regionálním, posléze i k narušení sociálního smíru.
	Za předpokladu nerostoucí daňové zátěže a při perspektivě výrazných požadavků na rozpočet v předvstupním období (oblast životního prostředí, doprava, zemědělství, politika zaměstnanosti) zdravé veřejné finance nebudou dlouhodobě udržitelné bez hledání úspor rozpočtových výdajů.
*Implementace směrnic EU* Znečištění ovzduší	V oblasti znečištění ovzduší je nezbytné zajistit požadavky, plynoucí zejména z rámcové směrnice pro kvalitu ovzduší 96/62 EC, která stanoví pro jednotlivé znečišťující látky jejich maximální obsah v ovzduší. Dále je potřebné zpracovat strategii pro regulaci emisí z mobilních zdrojů. Navazujícím úkolem je vytvoření většího prostoru pro úspory energií a využívání obnovitelných zdrojů energie.
	Další opatření a náklady mohou být implikovány důsledkem implementování novelizace směrnice 88/609/EEC, "Návrh změn a doplňků směrnice 88/609/EEC, Official Journal of the EC No. C 300 z 29.9.1998, str. 6-16, (98/C 300/ 04) COM (1998) 415 final - 98/0225(SYN)", v níž je navrženo pro velká spalovací zařízení výrazné zpřísnění emisních limitů pro SO₂, NO_x a tuhé látky, a to pro starší provozy na polovinu dnešních platných hodnot a pro nové provozy jsou pro mnohé případy navrženy po 1. lednu 2000 ještě přísnější podmínky.
	Naplnění závazku z Protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, přijatém na 3. konferenci smluvních stran v Kjótu - snížení produkce emisí skleníkových plynů oproti referenčnímu roku 1990 o 8% - představuje stabilizaci objemu emisí za současného hospodářského růstu. Dá se očekávat, že pro první kontrolní období (2008 - 2012) naplnění závazku nebude mít žádné ekonomické dopady na podnikatelský sektor a státní rozpočet, při pomalé nebo pozvolné dynamice hospodářského růstu dokonce poskytuje prostor pro jeho překročení.
Čistota vod	Sledování jakosti vod v tocích dokumentuje setrvale klesající trend obsahu znečišťujících látek. Dosažení kompatibility s EU v oblasti čistoty vod (čištění odpadních vod, vybudování, rekonstrukce a modernizace komunálních i průmyslových čistíren odpadních vod, zásobování obyvatelstva kvalitní pitnou vodou) si i tak vyžádá značné finanční náklady.
	Celková výše dodatečných investic bude záviset od strategií financování, možných externích podpůrných zdrojů a možností bankovního sektoru (zejm. výše úrokové míry). Dá se očekávat, že dosažení kompatibility překročí předpokládaný časový horizont vstupu do EU. Strategie a dopady implementace budou záviset také od připravované nové rámcové směrnice EU o vodách.
	Významné zdroje z veřejných rozpočtů bude vyžadovat spolufinancování investičních akcí (dobudování kanalizačních systémů a čištění městských odpadních vod).
Nakládání s odpady	Pro oblast nakládání s odpady je potřebné zpracovat novou komplexní strategii.Dodatečné náklady pro místní rozpočty mohou představovat náklady spojené s výstavbou zařízení pro zpracování biodegradabilních odpadů a systém separovaného sběru a skladování nebezpečných složek komunálního odpadu.
Staré ekologické zátěže	V dalším období zůstávají v oblasti starých ekologických zátěží nedořešeny specifické případy stanovení odpovědnosti a otázky analýzy rizik. Celková výši finančních nároků na sanační práce je odhadována na 150 mld. Kč, z toho 110 mld. Kč je již smluvně garantováno. U řady privatizovaných podniků přebírá závazky za úhradu ekologických škod stát prostřednictvím FNM.
Prevence průmyslových havárií	Dopady realizace zákona o prevenci průmyslových havárií pro veřejné rozpočty představují výdaje spojené s hodnocením podniků referáty životního prostředí.
Chemické látky	Zákon o chemických látkách a přípravcích bude znamenat pro státní správu zvýšení nákladů o jednorázové zřizovací náklady a o roční provozní náklady. Uvažované rozšíření zákona nad povinnosti plynoucí z převzetí směrnic bude implikovat další roční náklady pro státní správu.
Geneticky modifikované organismy	Zavedení zákona o geneticky modifikovaných organizmech bude znamenat pro státní správu dodatečné náklady - jednorázové zřizovací náklady a roční provozní náklady.
Integrovaná prevence	Průlomem v přístupu k otázkám ochrany životního prostředí je přistoupení ke směrnici o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Směrnice je nová i v kontextu EU a její uplatnění představuje komplexní přístup k vydávání povolení k provozování výrobních činností ve 32 oborech průmyslu s ohledem na místní podmínky, tj. s důsledným respektováním principu subsidiarity. Se znalostí dosavadních dílčích výsledků práce na zavedení směrnice IPPC v zemích EU lze zatím pouze tušit náklady na uplatnění směrnice v průmyslu, kde může dojít až k likvidaci některých výrobních oborů. Ve státní správě se předpokládají náklady na posílení státní správy, dále na jednorázové zpracování externích posudků a na zajištění legislativního procesu. Jedná se pouze o zlomky nákladů, které bude nutno vynaložit na zcela zásadní restrukturalizace průmyslových podniků, podléhajících směrnici IPPC.
Ochrana přírody	V oblasti ochrana přírody se očekávají náklady na výkup pozemků v souvislosti s NATURA 2000 a provozní náklady.
Ochrana lesa	Dodatečné náklady na ochranu lesa se mohou týkat investičních výdajů na monitorování a ročních provozních nákladů, souvisejících s monitoringem, podpory environmentálních funkcí lesa, genové základny a změny druhové skladby lesa a podpory vlastníků.
Posílení státní správy	Z hlediska zabezpečení výkonu státní správy v oblasti životního prostředí bude potřebné rozšířit a zdokonalit její materiální a personální vybavení. Ty byly doposud značně poddimenzovány jak na úrovni centrálních orgánů, tak i na úrovni teritoriálních, okresních a obecních úřadů. Významné posílení státní správy je nutné jak z hlediska vybudování nových kapacit inspekce, tak i zefektivnění jejího výkonu, zejména při prosazování legislativy.
Závěr	Z hlediska hospodářské strategie a hospodářského vývoje ČR je ve střednědobém časovém horizontu významná otázka celkových ekonomických dopadů implementace směrnic EU do české legislativy. Jde nejen o přímé finanční výdaje a jejich krytí, ale také o jejich rozložení v čase. Dále jde o nepřímé ekonomické dopady, o souvislosti s regionálním rozvojem a možnosti a schopnosti přizpůsobení průmyslových podniků, o zaměstnanost, hospodářský růst a jiné makroekonomické agregáty.
	Druhou oblastí ovlivňující hospodářskou strategii z hlediska životního prostředí je míra prosazování enviromentálních kritérií do sektorových politik za účelem dosažení dlouhodobého a udržitelného rozvoje.
	Třetí oblastí je rozsah implementace závazných a nezávazných doporučení legislativy EU a reforem na úrovni EU do strategií ČR.
	Oblast životního prostředí představuje prostor pro rozvoj hospodářství a společnosti. Celkový rozvoj proto také závisí od parametrů prostředí. I když ČR se může rozhodnout přijmout vlastní limity, které budou ovlivňovat parametry prostředí, z hlediska současného vývoje je možné spatřovat hrubé limity cílů právě v legislativě EU a její implementaci.

8. Regionální politika

Zmírňování rozdílů mezi regiony ...	Zohledňování regionálních aspektů růstu výkonnosti a snižování rozdílů v dosažené úrovni jednotlivých regionů patří k pilířům hospodářské strategie vstupu ČR do EU. Z tohoto důvodu bude sledována zejména připravenost ČR k respektování cílů politiky hospodářské a sociální soudržnosti (regionální politiky) EU. Politika hospodářské a sociální soudržnosti bude využita jako jeden z významných nástrojů podpory konkurenceschopnosti ekonomiky, která posílí méně vyspělé regiony prostřednictvím podpory investičních aktivit v těchto oblastech (zejména investice do infrastruktury, životního prostředí, rozvoje lidských zdrojů a podpory podnikání).
	Ve střednědobém horizontu je možné očekávat jak prohlubování meziregionálních rozdílů v rámci ČR, tak i přetrvávající zaostávání české ekonomiky jako celku za vyspělejšími státy EU. Respektování cílů a principů politiky hospodářské a sociální soudržnosti může pomoci zmírnit tyto rozdíly a efektivně využít prostředky ze strukturálních fondů EU, které by se měly stát vhodným doplňkovým zdrojem k vlastním prostředkům ČR (veřejným i soukromým). Přitom bude nutné zachovat rovnost šancí regionů při současném plnohodnotném využití jejich demografického, přírodního, hospodářského a případně dalšího potenciálu.
... a pomoc postiženým regionům	Politika vlády bude směřovat zejména k podpoře strukturálně postižených regionů (průmyslové oblasti s útlumem tradičních odvětví a s vysokou nezaměstnaností) a hospodářsky slabých regionů (s nižší hospodářskou a životní úrovní). Mohou být podporovány i jiné regiony (např. bývalé vojenské prostory), nebo mikroregiony s vysokou mírou nezaměstnanosti, pokud o tom vláda rozhodne.
	Podpora regionálního rozvoje bude prováděna na základě: strategie regionálního rozvoje ČR (zahrnující celé území ČR) - musí být provázána s celkovou střednědobou hospodářskou strategií, ve které oblast regionální strategie nebude podrobně rozpracována a regionálních programů rozvoje ( zpracovávané pro předem vymezené regiony).
Strategie regionálního rozvoje	Vypracování strategie regionálního rozvoje ČR se předpokládá v první polovině roku 1999. Počítá se s tím, že tento dokument bude pravidelně inovován (jednou za tři roky) a zaměří se na analýzu regionálního rozvoje České republiky v uplynulém období (jak odvětví či sektorů, tak i jednotlivých regionů), hodnocení dosavadních odvětvových opatření rezortů a přístupů regionů, vymezení slabých a silných stránek v rozvoji jednotlivých regionů, odvětví a sektorů, návrh strategie dalšího prostorového rozvoje ČR s vymezením priorit a opatření k podpoře rozvoje, vymezení regionů se soustředěnou podporou státu a doporučením pro jednotlivé orgány ohledně programových podpor, případně změn politiky.
Regionální programy rozvoje	Regionální programy rozvoje určené k podpoře předem vybraných regionů s pevně stanoveným časovým a finančním rámcem realizace budou obsahovat zejména: hodnocení dosavadního vývoje, analýzu silných a slabých stránek; rozvojovou strategii; vymezení priorit a opatření k jejich zajištění; stanovení rozsahu finančních prostředků v členění podle opatření; stanovení způsobu realizace programu (podmínky pro výběr jednotlivých projektů); určení odpovědnosti za realizaci programu, způsob jeho řízení a vyhodnocování.
	Ke zpracování programových dokumentů regionální politiky budou využity územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace při respektování principů ochrany a tvorby životního prostředí včetně principu udržitelného rozvoje.
Infrastruktura a pomoc ze strukturálních fondů	Za jeden z hlavních limitujících faktorů rozvoje ČR lze považovat technickou a dopravní infrastrukturu. V současné době probíhá příprava na zapojení do strukturálních fondů a Kohezního fondu EU, kterou bude nutno kvalitně a včas dokončit. K využití prostředků ze strukturálních i z předstrukturálních fondů (ISPA a SAPARD) bude provedena analýza, která prokáže míru schopnosti ČR spolufinancovat prioritní směry podpory ze strukturálních fondů. V návaznosti na její výsledky bude nutno přijmout odpovídající opatření ve finanční oblasti (státní rozpočet, rozpočty obcí) a také při sladění tvorby regionálních programů s přístupem uplatňovaným v rámci EU.
	V rámci přípravy na zapojení do strukturálních fondů bude nutné v programových dokumentech řešit i další problémy, související se zlepšením koordinace opatření a programů s regionálním dopadem (nutnost zlepšení horizontální i vertikální spolupráce mezi ministerstvy i mezi zástupci regionální samosprávy), uplatněním víceletého programového přístupu v politice hospodářské a sociální soudržnosti, se pracováváním programových dokumentů pro poskytování finančních podpor ze SF a zajištění realizačních, monitorovacích, informačních a kontrolních systémů, včetně zajištění spolufinancování z národních zdrojů (funkčnost navrhovaných systémů bude prověřena na pilotních projektech).
Střednědobý výhled	To si vyžádá také zvýšení objemu stávajících prostředků určených na programy regionální politiky (zejména v oblasti podnikání a rozvoje lidských zdrojů), zahrnutí priority regionální politiky do tvorby veřejných rozpočtů. V souvislosti se změnou rozpočtových pravidel bude zpracovávání střednědobých výhledů státního rozpočtu určeno i pro potřeby spolufinancování budoucích programů financovaných ze strukturálních fondů a Kohezního fondu EU. Nutná bude úprava legislativy. Půjde o posuzování vlivů jednotlivých projektů na životní prostředí, dobudování systému finanční kontroly, respektování pravidel státní pomoci podnikům, sladění legislativy v oblasti zadávání veřejných zakázek atd.. Klíčovým problémem je však dobudování regionálních institucí a návaznosti na vytvářené územně správní celky a vymezení jejich kompetencí na úseku podpory regionálního rozvoje. Tento proces by měl být ukončen do roku 2000.
Partnerství	Jedním z důležitých faktorů regionální politiky bude uplatňování principu partnerství. Vedle klasického modelu institucionálního partnerství, které sdružuje vertikální formou územně správní celky (stát a obce), bude věnována pozornost i tzv. horizontálnímu partnerství, které spojuje snahy veřejného a soukromého sektoru. Jedná se o skutečné dosažení součinnosti jednotlivých aktérů pro uskutečnění optimální organizace území v prvé řadě při rozložení infrastruktur a doprovodných opatření při uskutečňování celkového projektu rozvoje regionu.
	Vláda bude podporovat integraci regionů do globálních komunikačních struktur, neboť ve vytváření regionálních sítí malých a středních podniků vidí způsob, jak čelit globální konkurenci. Zapojení regionů do globálních komunikačních struktur odstraní nepružnost v komunikaci a odtrženost od investičních příležitostí, a tedy jejich konkurenční nevýhody. Zároveň umožní regionům rychleji informovat geograficky vzdálené investory o svých rozvojových záměrech a atraktivitách.
	Problémem pro využívání zahraničních informačních zdrojů je jazyková bariéra. Proto vláda bude podporovat rekvalifikaci zaměstnanců v této oblasti. V zájmu zvýšení podnikatelských aktivit v regionech a koordinace poptávky místních orgánů s nabídkami investic a služeb podnikatelských subjektů bude vláda podporovat vytváření regionálních informačních servisů. Vláda předpokládá, že vlivem těchto opatření získá novou kvalitu i přímá spolupráce podniků a místních orgánů.
Nástroje	Zabezpečování cílů regionální politiky v ČR předpokládá využití existujících standardních ekonomických a finančních nástrojů k podpoře regionálního rozvoje, jako jsou státní záruky za bankovní úvěry (např. cenově zvýhodněné záruky za bankovní úvěr na realizaci projektu či leasingu), plné či částečné úhrady úroků z bankovních úvěrů, poskytování dotací nebo půjček, poskytování prémií za vytvořená pracovní místa.
	Při zpracování regionálních programů rozvoje budou tyto nástroje orientovány hlavně na podporu hospodářských aktivit v území formou přímé i nepřímé podpory podnikání včetně agrokomplexu a cestovního ruchu, na vybavení území dopravní infrastrukturou a dopravními službami, na rozvoj občanské a technické vybavenosti a veřejných služeb v území s cílem zlepšení životních a pracovních podmínek obyvatel a uspokojování jejich potřeb v únosně dostupné vzdálenosti a na tvorbu a ochranu životního prostředí a ochran krajiny.
Instituce	Jejich součástí bude zpracování regionálních programových dokumentů a budování institucí, zaměřených k podpoře rozvoje území (např. regionální rozvojové agentury) a rozvoje lidských zdrojů (zvyšování kvalifikace, zabezpečování rekvalifikací a dalších opatření v oblasti trhu práce).
	Pro realizaci regionální politiky bude nezbytné objektivně stanovit pravidla v rámci rozpočtové a daňové politiky s cílem vytvářet základnu pro ekonomicky racionální rozhodování samosprávy, což je úkol, který bude řešen v souvislosti s ustavením VÚSC.
VÚSC	Jedním z nejdůležitějších úkolů, jehož splnění ovlivní náš vstup do EU, je stanovit úlohu a postavení samosprávných regionů (VÚSC) a jejich vztah k obcím.
Dělba práce mezi stupni řízení	Účelná dělba práce mezi státem, VÚSC a obcemi je právem považována za jádro regionálního programu. Mezi aktivity VÚSC by měla bezpochyby patřit podpora malého a středního podnikání, ale i aktivní podpora zaměstnanosti a řešení problematiky venkovských oblastí a spoluvytváření nových atraktivit cestovního ruchu.
Cestovní ruch	Vláda připraví koncepci státní politiky podpory cestovního ruchu, zaměřenou na vymezení postavení státu vůči tomuto oboru a především tvorbu podmínek pro harmonické začlenění aktivit cestovního ruchu do strategií rozvoje regionů. Přitom bude dbát na urychlení aproximace práva EU v oblasti cestovního ruchu do právního systému ČR.
	Hlavní cíl podpory rozvoje cestovního ruchu směřuje ke zvýšení konkurenceschopnosti ČR na evropském trhu, stabilizaci a tvorbě nových pracovních příležitostí a ke zvyšování příjmů státního a místních rozpočtů a zvyšování devizových příjmů cestovního ruchu v obchodní bilanci. Tato podpora bude směřována zejména do regionů, kde cestovní ruch může být jednou z mála realizovatelných ekonomických aktivit vedoucích k jejich rozvoji.
Veřejné investice	Vláda chce posílit svoji koordinační funkci v oblasti veřejných investic, zejména s ohledem na nutnost urychlení procesu začlenění do EU. Proto za prvořadé považuje v oblasti nefinančních podniků zpracovat celostátní koncepci směrů investování, které povedou k zabezpečení reálných společenských požadavků tak, aby investiční politika byla zaměřena komplementárně k záměrům EU.
	V dalších oblastech bude ze zdrojů veřejných investic podporovat projekty, které budou přispívat ke splnění hlavních záměrů vlády a současně přispívat k rozvoji regionů a infrastruktury. Při výběru investičních záměrů v jednotlivých regionech bude zapotřebí dbát na jejich specifické podmínky.
Veřejné zakázky	Za nejdůležitější při zadávání a realizaci investičních zakázek považuje vláda důsledné sladění norem a předpisů ČR s předpisy EU, programové řízení investičních aktivit a vytvoření podmínek pro slučování státních, regionálních (místních), soukromých a případně zahraničních zdrojů k optimální realizaci vybraných projektů, zabezpečení transparentního a nediskriminačního zadávání veřejných zakázek, zpracování jednotné metodiky pro přípravu a realizaci veřejných zakázek tak, aby průběh zadávání a realizace mohl být v jednotlivých fázích objektivně posuzován a následně kontrolován (omezení možností korupce) s cílem zvýšení celkové úrovně hospodaření s veřejnými prostředky, zavedení systému vyhodnocování veřejných zakázek s využitím informačních systémů a také vytvoření systému vzdělávání zadavatelů.
	Nezbytnou podmínkou je přesné definování působností resortů v procesu přípravy, zadávání a realizace veřejných zakázek.
Využití území	Jedním z důležitých faktorů při realizaci koncepce investiční politiky bude efektivní využití území. Posouzení využitelnosti území je důležité jak z hlediska rozvoje pozemkového trhu, tak i z hlediska rozvoje technické infrastruktury. To předpokládá vyčlenit půdu určenou pro rozvojové záměry a zatím neprodávat státní zemědělskou půdu v koridorech předpokládaných infrastrukturních investic (např. dálnice, vodohospodářské stavby) a zavedení víceletého programování prostředků, vkládaných do infrastruktury z veřejných rozpočtů.
Participace a subsidiarita	Uplatňování střednědobé, resp. dlouhodobé strategie v územním plánování se bude opírat o soustavu nástrojů, které zajistí vytváření podmínek pro restrukturalizaci území, vyvolanou změnami v regionální ekonomice (např. ve prospěch posílení terciéru, apod.) a opouštění ekologicky škodlivých technologií, optimalizaci ekonomického růstu ve vazbě na kvalitu životního prostředí, založenou na sociálním (politickém) konsensu a vytváření předpokladů pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. Územním plánováním se podaří rovněž respektovat principy participace (veřejného a soukromého sektoru) a subsidiarity (v rozhodování samosprávných jednotek v území).
Územně plánovací dokumentace	Podle novely zákona o územním plánování a stavebním řádu mohou obce pořizovat územně plánovací dokumentaci a územně plánovací podklady ( ÚPD/ÚPP).
	Vláda připravuje pořízení celorepublikových ÚPP, nezbyt ných i pro dialog se zeměmi EU o společných problémech či vazbách a vytvářejících vhodné předpoklady pro zvládnutí negociačního procesu i pro vytvoření podmínek rozvoje území po plném začlenění ČR do EU. Jejich hlavním cílem bude identifikace míst střetů resortních koncepcí v celorepublikovém pohledu a zejména možnost analyzovat evropské souvislosti změn ve využívání území ČR.