Ing. Bohdan Bečka
* 14. duben 1863 (Neveklov)
† 26. červenec 1940 (Praha)
ministr financí (24. únor 1923 – 9. prosinec 1925)
Pocházel ze selské rodiny, jako mladší syn byl poslán na studia, po absolvování Císařské královské české reálky v Benešově studoval stavební inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Působil jako projektant a stavební dozor u několika pražských stavitelů, následně se osamostatnil a věnoval se vlastnímu stavebnímu podnikání v Praze i středních Čechách. Svými organizačními schopnostmi se prosadil v odborném i politickém životě, již od roku 1892 zastával řídící funkce ve Společenstvu pražských stavitelů, od roku 1907 byl členem správní rady Živnobanky a v roce 1912 byl zvolen členem Pražské obchodní a živnostenské komory.
Od konce osmdesátých let byl také členem Národní strany svobodomyslné, kde postupně zastával různé řídící funkce a ještě před vypuknutím první světové války se stal členem jejího vedení. V roce 1915 byl jmenován úřadujícím místopředsedou Národní strany svobodomyslné a zároveň se stal prvním místopředsedou správní rady Živnobanky. Tyto oficiální funkce mu však sloužily jako krytí pro řídící činnost v protirakouském odboji. Byl důvěrníkem odboje v rámci mladočeské strany, v roce 1916 se stal členem Tajného výboru Maffie a navíc vedl tuto odbojovou organizaci v okrese Praha-západ. V únor 1918 se stal členem výkonného výboru nově vytvořené České státoprávní demokracie (v květnu 1919 přejmenované na Československou národně demokratickou stranu). Za tuto politickou stranu byl v srpnu 1918 jmenován místopředsedou Zemské hospodářské rady pro Čechy.
Po vyhlášení samostatnosti převzal funkci předsedy správní rady Živnobanky a zároveň byl jmenován členem Prozatímního národního shromáždění. Jako člen Československé národní demokratické strany byl ve volbách roku 1920 zvolen poslancem a ve volbách v roce 1925 senátorem Národního shromáždění. V únoru 1923 se vzdal svých funkcí v bankovním sektoru a byl jmenován ministrem financí, kde nahradil zavražděného ministra Aloise Rašína. Po jím provedené deflaci se mu podařilo stabilizovat československou měnu na mezinárodní úrovni a dal jí tak pevný základ. Díky detailním znalostem bankovního sektoru dokázal bez větších problémů dokončit politický požadavek na nostrifikaci bank, připravil zákonné normy pro jejich sanaci a podílel se na její první etapě, jež vedla k překonání nesnází bankovního sektoru a k upevnění jejich finanční stability. Po demisi v prosinci 1925 již do bankovního sektoru nevstupoval, věnoval se práci senátora a v roce 1929 se kvůli zdravotním problémům stáhl z veřejného života.
