Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

PhDr. Milan Rastislav Štefánik

PhDr. Milan Rastislav Štefánik

* 21. červenec 1880 (Košariská)

† 4. květen 1919 (Vajnory)

ministr války (14. listopad 1918 – 4. květen 1919)

Absolvoval farní školu v Košariskách a po ročním pobytu v maďarské rodině studoval nejprve na evangelickém lyceu v Prešpurku, a poté na Královském uherském gymnasiu v Sarvasi, kde v červnu 1898 maturoval. Od podzimu 1898 studoval stavební obor na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze, ale již po dvou letech přestoupil na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy university v Praze, kde se věnoval studiu přírodovědy. V roce 1902 podnikl studijní cestu, během níž navštěvoval přednášky na universitách v Curychu, Miláně a Ženevě, po návratu dokončil svá pražská studia a v říjnu 1904 byl promován v oboru astronomie a fysiky. Počátkem roku 1905 odjel do Francie a získal místo asistenta u tehdejší špičky oboru, profesora astronomie Pierra-Julese-Césara Janssena. Díky jeho podpoře mohl podniknout desítky cest po celém světě za účelem astronomických výzkumů a pozorování, dostal se do Jižní Ameriky, do Turkestánu, na Tahiti, jeho práce byly vysoce hodnoceny a získal si proslulost v odborných i politických kruzích. V létě 1912 obdržel za mimořádné zásluhy na poli astronomie občanství Francouzské republiky.

Po vypuknutí první světové války se přihlásil jako dobrovolník k letectvu, na jaře 1915 absolvoval pilotní výcvik a od května 1915 bojoval jako polní pilot na západoevropském válčišti. V červnu 1915 využil rozsáhlých odborných znalostí k vybudování vojenské meteorologické služby, v srpnu 1915 se dobrovolně přihlásil do letecké jednotky, která měla pomoci srbskému spojenci balkánském válčišti. Zde se mu však vrátila stará žaludeční choroba, takže musel být v listopadu 1915 evakuován a podrobit se v Římě operaci, která jej z bojových aktivit do budoucna vyřadila. Běhemzdravotní dovolené se v Paříži koncem roku 1915 setkal se svým bývalým vyučujícím na pražské universitě, profesorem Tomášem G. Masarykem, který v té době stál v čele Českého komitétu zahraničního, usilujícího o rozbité Rakousko-Uherska. Využil svých politických kontaktů a v únoru 1916 dohodl mu schůzku s francouzským premiérem Aristidem Briandem. Ta se stala impulsem k vytvoření Československé národní rady, politického ústředí zahraničního odboje. Od jara 1916 se nacházel na italském válčišti, kde se pokoušel o protirakouskou propagandu pomocí letáků rozhazovaných letadly, ale s nevalným výsledkem. Jako emisar Československé národní rady podnikl do léta 1918 několik zahraničních cest – do Ruska, Itálie, Spojených států amerických a opět do Itálie. Přitom se snažil získat dobrovolníky z řad českých a slovenských krajanů, aby bylo možné na francouzském (a později i na italském) území vytvořit československé vojenské jednotky.

Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem na jaře 1918, kdy dvě československé divize zahájily přesun z Ruska do Francie, kde již existovala jedna brigáda, zatímco v Itálii právě vznikala další divize. Pro další jednání mu francouzská vláda propůjčila generálkou hodnost a po vypuknutí bojů mezi československými jednotkami a bolševiky byl v létě 1918 přes Spojené státy americké a Japonsko vyslán na Sibiř, kde měl zastupovat jak francouzské zájmy, tak zájmy Československé národní rady. Po jejím uznání za představitelku bojujícího československého národa jednotlivými dohodovými mocnostmi se v říjnu stal ministrem vojenství prozatímní československé vlády, a tuto funkci si podržel také v polovině listopadu 1918, kdy byla v Praze sestavena první československá vláda.

V té době se již nacházel mezi příslušníky ruské legie a pochopil nemožnost jejich dalšího nasazení na protibolševické frontě. Dohodl proto stažení československých jednotek k ochraně magistrály, v lednu 1919 opustil Sibiř a přes Čínu se vrátil nejprve do Francie, odkud v dubnu 1919 odjel do Itálie. Provedl inspekci československých domobraneckých jednotek, sjednal jejich postupný přesun do vlasti a požádal o zapůjčení letounu, aby se mohl vrátit do vlasti. Jeho poslední let však skončil katastrofou, při níž celá osádka letadla ztratila životy. Vzhledem ke skutečnosti, že tato tragédie nebyla dostatečně vyšetřena, stává se čas od času předmětem politické propagandy. 

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter