Historie minulých vlád

Stanovisko

Legislativní rady vlády k návrhu zákona o některých právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

---

I.

Navrhovaná právní úprava má nahradit dosud platný zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění zákona č. 84/1968 Sb. a zákona č. 86/1990 Sb. Předložený návrh zákona upravuje jednak některá práva a povinnosti při vydávání periodického tisku a jednak některá práva a povinnosti při provozování rozhlasového a televizního vysílání. Navrhovaný zákon ukládá vydavateli periodického tisku pouze tyto povinnosti: přihlásit periodický tisk do evidence, oznamovat změny evidovaných údajů, zajistit uvedení povinných údajů ve vydávaném periodickém tisku, neumožnit rozšiřování periodického tisku bez povinných údajů a odevzdávat povinné výtisky zákonem určeným institucím. Předložený návrh zákona zavádí do právního řádu České republiky nové právní instituty, a sice opravu, odpověď, dodatečné sdělení a stanovuje podmínky pro jejich použití. Návrh zákona dále zavádí institut ochrany zdroje informací a stanovuje sankce za nesplnění zákonem stanovených povinností.

Návrh zákona nahrazuje princip registrace periodického tisku principem evidenčním, aniž by tento nově zaváděný institut uspokojivě řešil zejména problematiku regulace ochrany práv a chráněných zájmů ve vztahu k subjektům zjevně nesplňujícím nebo porušujícím základní předpoklady a povinnosti pro vydávání periodického tisku (např. ochranu práv osob před xenofobními, rasistickými, fašistickými aj. názory a propagandistickými útoky, nebo ochranu jiných státem chráněných zájmů, zajištění bezpečnosti státu apod.).

Návrh zákona neupravuje, narozdíl od stávající právní úpravy, postavení zpravodajských agentur a jejich povinnosti nebo problematiku tzv. zpravodajského filmu.

Předložený návrh zákona byl projednán v připomínkovém řízení, jehož výsledky jsou uvedeny v části čtvrté předloženého materiálu.

Návrh zákona byl projednán všemi stálými pracovními komisemi Legislativní rady vlády. Dne 7. ledna 1999 jej projednala Legislativní rada vlády.

II.

Legislativní rada vlády má k návrhu zákona o některých právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) toto stanovisko:

Obecně

4. Navržený zákon není z hlediska zvolené koncepce vhodně konstruován, neboť ani v nezbytném rozsahu neupravuje právní vztahy vznikající v souvislosti s vydáváním periodického tisku, nebo s provozováním rozhlasového a televizního vysílání, resp. s provozováním ostatních hromadných informačních prostředků. Tím, že upravuje jenom "některé" povinnosti při vydávání periodického tisku a při provozování rozhlasového a televizního vysílání, a to pouze dílčím způsobem, prohlubuje, jak vyplývá i z níže uvedených připomínek, již existující neúplnost právní úpravy tzv. mediálního práva.
5. Navržený zákon nepřejímá ze stávajícího zákona č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních sdělovacích prostředcích, ve znění pozdějších právních předpisů ty právní mechanismy a instituty, které jsou funkční, aniž je nahrazuje novými (např. navrhovaná právní úprava neupravuje oblast tzv. ostatních sdělovacích prostředků - m.j. Internet, kabelovou televizi apod. - a ponechává ji zcela bez jakékoliv právní úpravy, nestanovuje regulativy, které by potřebným způsobem upravovaly registraci, resp. evidenci periodického tisku a podmínky pro vydávání periodického tisku, případně pro provozování rozhlasového a televizního vysílání, či pro provozování ostatních sdělovacích prostředků).
6. Navrhovaný zákon nezakotvuje žádný mechanismus, který by zabraňoval propagaci a šíření rasistických, xenofobních a fašistických a obdobných ideologií, názorů a informací anebo, který by zabraňoval propagaci genocidia.

Návrh zákona neobsahuje právní nástroje umožňující v oblasti periodického tisku splnit závazky z platných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, zejména závazky týkající se zákazu šíření pornografie, xenofobních a rasistických idejí, propagace genocidia, ochrany práv dítěte a ochrany práv národnostních menšin; jedná se o tyto mezinárodní smlouvy:

7. Dohoda o potlačování rozšiřování necudných publikací sjednaná v Paříži dne 4. května 1910, doplněná Protokolem podepsaným v Lake Success, New York, dne 4. května 1949,
8. Mezinárodní úmluva o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřování č. 96/1927 Sbírky zákonů a nařízení státu československého a Protokol doplňující Úmluvu o potlačování rozšiřování necudných publikací a obchodu s nimi, podepsaná v Ženevě dne 12. září 1923, podepsaný v Lake Success, New York, 12. listopadu 1947,
9. Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1955 Sb.),
10. Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1974 Sb.),
11. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 sjednaná v Římě dne 4. listopadu 1950 a Dodatkový protokol, sjednaný v Paříži dne 20. března 1952, Protokol č. 2 sjednaný ve Štrasburku dne 6. května 1963, Protokol č. 4 sjednaný ve Štrasburku dne 16. září 1963, Protokol č. 6 sjednaný ve Štrasburku dne 28. dubna 1983, Protokol č. 7 sjednaný ve Štrasburku dne 22. listopadu 1984 (Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.), Protokol č. 9 sjednaný v Římě dne 6. listopadu 1990 (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 41/1996 Sb.) a Protokol č. 11 sjednaný ve Štrasburku dne 11. května 1994 (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 243/1998 Sb.),
12. Úmluva o právech dítěte (Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.),
13. Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/1998 Sb.).

V návrhu zákona nejsou zakotveny právní nástroje, umožňující orgánům státu účinným způsobem zabránit porušování zákonem stanovených povinností ze strany vydavatelů periodického tisku nebo provozovatelů ostatních hromadných sdělovacích prostředků, resp. zabránit v pokračování porušování zákonem stanovených povinností, nebo omezit či zakázat vydávání periodického tisku nebo provozování ostatních hromadných sdělovacích prostředků v případech, kdy vydavatel periodického tisku nebo provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání případně jiného hromadného sdělovacího prostředku porušuje povinnosti stanovené zákonem nebo vyplývající z uzavřených mezinárodních smluv podle článku 10 Ústavy České republiky, nebo je-li vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení nebo válečný stav (ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů).

14. Návrh zákona rovněž nezakotvuje žádný právní mechanismus ani právní nástroje nezbytné pro ochranu bezpečnosti státu, veřejnou bezpečnost, ochranu mravnosti a ochranu práv a svobod stanovených v článcích 3, 4, 7, 10 a 17 Listiny základních práv a svobod.
15. Navrhovaný zákon neřeší potřebnou provázanost s ostatními právními předpisy a vytváří tak mezery v právním řádu nebo umožňuje nefunkčnost příslušných souvisejících ustanovení, obsažených v jiných právních předpisech, například povinností stanovených v zákoně č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů. V návrhu zákona není zakotvena povinnost vydavatele periodického tisku a provozovatele ostatních hromadných sdělovacích prostředků zveřejnit rozhodnutí státních orgánů o vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, jakož i postup, který by umožnil aplikaci povinností stanovených v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
16. Návrh zákona neupravuje principy a meze vlastnictví periodického tisku a provozovaných hromadných sdělovacích prostředků, resp. křížení těchto vlastnických vztahů, ačkoliv specifický charakter hromadných sdělovacích prostředků tuto právní úpravu nezbytně vyžaduje, aby byl vytvořen a zaručen základní předpoklad pro pluralitu zveřejňovaných názorů a informací a aby byly vytvořeny a zaručeny objektivní předpoklady pro šíření svobodných, objektivních a vyvážených informací a názorů. Návrh zákona rovněž nestanovuje žádnou povinnost vydavatele periodického tisku a provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání zveřejnit alespoň jedenkrát ročně údaje o vlastníkovi periodického tisku a majiteli práv rozhlasového nebo televizního vysílání.
17. Návrh zákona neupravuje problematiku provozování Internetu, uveřejňování informací a periodik v internetové síti nebo kabelové televizní síti apod. a rovněž neupravuje s tím spojené otázky odpovědnosti za provoz a obsah sdělovaných skutečností. Návrh zákona rovněž neřeší periodické sdělování informací v regionálních sdělovacích systémech (např. prostřednictvím regionální kabelové televizní sítě).
18. Návrh zákona neřeší dostatečným způsobem otázky odpovědnosti za reklamu a inzerci, resp. za obsah reklamy a inzerce a zcela opomíjí úpravu povinnosti vydavatele periodického tisku a provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání, případně jiného hromadného informačního prostředku ve vztahu k reklamou nebo inzercí dotčeným osobám (např. povinnost sdělit adresu objednatele reklamy nebo inzerátu). Návrh zákona rovněž neprovádí potřebnou novelizaci zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, která by upravila institut reklamy v periodickém tisku, resp. v rozhlasovém a televizním vysílání nebo při provozování jiného hromadného informačního prostředku.
19. Navržený zákon zavádí nové právní instituty "oprava", "odpověď" a "dodatečné sdělení", avšak nezapracovává uplatnění těchto institutů do příslušných ustanovení § 9 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu. Přitom instituty "oprava" a "odpověď" jsou ve své podstatě shodné a proto také v příslušné směrnici Evropských společenství nejsou rozlišovány a jsou shrnuty do institutu "odpověď"; je proto třeba ještě zvážit, zda je vhodné v návrhu zákona tento institut rozdělovat.
20. Návrh zákona neupravuje postavení redaktorů, resp. šéfredaktorů, jejich vztah k vydavateli periodického, resp. provozovateli jiného hromadného sdělovacího prostředku a tento institut zcela opomíjí, přestože zakotvuje tzv. "právní úpravu zdroje informací", a tento institut váže na jiný subjekt práva než na ten, který je odpovědný za vydávání periodického tisku, což je řešením právně problematickým, neboť ochrana zdroje informací a právo nebo povinnost takovou ochranu poskytovat je v návrhu vztažena pouze k fyzickým osobám, které žádnou odpovědnost za dodržení stanovené povinnosti podle navržené právní úpravy nemají.

III.

Legislativní rada vlády doporučuje vládě s ohledem na výše uvedené obecné připomínky návrh zákona o některých právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) n e s c h v á l i t a vrátit jej předkladateli k přepracování.

JUDr. Pavel R y c h e t s k ý místopředseda vlády a předseda Legislativní rady vlády