Historie minulých vlád

Příloha I.

Obecné a mezinárodní aspekty informační politiky


Obsah

I.1. INFORMAČNÍ SPOLEČNOST

I.2. INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE

I.3. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI INFORMATIKY


I.1. INFORMAČNÍ SPOLEČNOST

I.1.1. Pojem informační společnost

Budování informační společnosti je v dnešní době samozřejmou součástí zájmu všech vyspělých států světa. Je důsledkem technologického rozvoje v oblasti informačních a komunikačních technologií, změny charakteru významných ekonomických aktivit z průmyslové výroby na oblast zpracování informací a symbolických manipulací. V únoru 1995 byl program budování "Globální informační společnosti" deklarován dokonce jako mezinárodní úkol prvořadého významu na setkání zemí skupiny G7, které dalo politický impuls k tomu, aby se otázkou budování informační společnosti velmi intenzivně začaly zabývat i nadnárodní evropské struktury. Bangemannova zpráva ("Europe and the global information society - Bangemann report") předložila Evropské komisi akční plán, jehož realizace měla již některé velmi konkrétní dopady, mezi které patří zejména liberalizace komunikací v členských zemích EU a vytváření právního prostředí pro intenzívní ekonomické využívání ICT. Jak vyspělé státy západní Evropy, tak i většina postkomunistických zemí vytváří více či méně ucelené vládní dokumenty, které pomáhají vytvářet celkový rámec předpokládané role státu při přechodu na informační společnost. Tyto dokumenty mají jak tvar programových prohlášení, deklarujících pozici vlády vzhledem k danému programu, tak i tvar akčních plánů přímé podpory jednotlivých aktivit, které příslušné vlády považují za klíčové.

Přestože je pozornost věnovaná úvahám o budování informační společnosti značná, není pojem informační společnost přímo přesně vymezen a opírá se z části o empirická sledování trendů v této oblasti a odhad předpokládaných tendencí, které se opírají o zkušenosti z toho, jak se ve společnosti uplatňovaly a šířily velké technologické změny. Informační společnost tak můžeme chápat zejména jako společnost využívající soubor nástrojů výpočetní a komunikační techniky a na nich postavené komunikační a informační služby, které se postupně stávají určujícím faktorem rozvoje ekonomiky a svým dopadem významně ovlivňují i rozvoj celé společnosti. Vytváří se v ní významný sektor informačního průmyslu, který na sebe váže velkou část tvorby HDP i zaměstnanosti populace jak v absolutní hodnotě, tak i ve zvyšujícím se příspěvku k meziročním nárůstům. Ekonomicky i technologicky je v ní podstatné široké využívání digitálního zpracování, uchovávání a přenosu informací, které ve velké míře využívá informací a "symbolické ekonomiky" ke stimulaci ekonomického růstu i pro usnadnění života občanů.

Hlavním rysem informační společnosti není jen zvyšování produktivity práce v sektoru materiální produkce a zvyšování podílu produkce nemateriální povahy, ale především vytváření podmínek pro hodnotnější a spokojenější život lidí. V této souvislosti je třeba výrazně zohledňovat i negativní sociální důsledky technologického rozvoje, které mají tendenci podílet se na zvětšování sociálních rozdílů ve výrazné závislosti na kvalifikaci pracovní síly. Nasazení ICT musí pamatovat i na vytváření nových příležitostí, které tyto tendence budou kompenzovat. Zde je významná úloha veřejné politiky, která svým zaměřením může pomoci působit proti takovým negativním jevům a zabraňovat přílišné stratifikaci společnosti v závislosti na tom, nakolik její členové mají příležitost nových možností využívat.

I.1.2. Charakteristiky přechodu k informační společnosti

Parametry cílové podoby informační společnosti nejsou definovány natolik, aby je bylo možno přesně sledovat a měřit. Cíle jsou stanovovány postupně a průběžně aktualizovány a celý proces může být jako projekt zřejmě koordinován jen kvalitativně. Většina konkrétních rysů cílového stavu je určována úspěšně realizovanými aplikacemi, iniciativami či projekty. Pro posouzení stavu či trendů a porovnávání situace České republiky a Evropské unie i dalších zemí lze využít zejména sledování absolutních i relativních ukazatelů, sledujících zejména:

  • penetraci zemí informačními technologiemi,
  • možnosti interaktivní komunikace a využívání Internetu,
  • rozvoj a podíl elektronického obchodu, vliv na daně a cla,
  • konkurenční prostředí v telekomunikacích,
  • rozvoj vnitřního trhu,
  • ochranu duševního vlastnictví,
  • ochranu osobních dat a soukromí obecně,
  • podíl telepráce (možnost "přemístit" pracoviště domů nebo na jinou vhodnou lokalitu),
  • vzdělávání (napojení škol na informační infrastrukturu, napojení knihoven, jejich zvýhodnění, otevřenější a celoživotní vzdělávání),
  • výzkum (finanční podpora, podíl komerční sféry),
  • obecně právní a politické podmínky.

I.1.3. Možnosti informační společnosti

Nové příležitosti, které měnící se charakter společnosti poskytuje, přinášejí nové a širší možnosti uplatnění. Zaměstnanost v tradičních sektorech ekonomiky - zemědělství a průmyslu - trvale klesá a dochází k přesunu do oblasti práce s informacemi a do jisté míry i služeb obecně. Jako hlavní přínosy budoucí informační společnosti v jednotlivých oblastech lze uvést zejména

  • zvýšení kvality života a širším výběrem služeb a zábavy,
  • lepší podpora vzdělanosti a jejímu průběžnému doplňování během aktivního profesního života, podpora profesní flexibility společnosti,
  • nové možnosti pro uplatnění tvůrčích schopností lidí,
  • zvýšení schopnosti společnosti reagovat na změny ve struktuře nabídky a poptávky profesní kvalifikace pracovní síly,
  • nové možnosti uplatnění kulturních tradic a identity regionů a odstranění odlehlosti periferních oblastí,
  • kvalitativní posun v respektování ekologických požadavků, šetření přírodních zdrojů a životního prostředí,
  • účinnější a transparentnější legislativa a administrativa, bližší k občanovi a pracující s nižšími náklady, vyšší podíl občanů na veřejné správě,
  • efektivnější řízení podniků a usnadnění spojení výrobců a poskytovatelů služeb se zákazníky, které zvýší konkurenceschopnost,
  • nové služby poskytované v rámci telekomunikací a nové trhy pro výrobce software,
  • vyšší úroveň stability a bezpečnosti, racionální chování a řízení v mimořádných a krizových situacích.

Společnost, ve které bude široce dostupná informační infrastruktura, včetně kvalitních informačních zdrojů, umožní rovnoprávnější a vyváženější využívání individuálních schopností jejích obyvatel a zlepší kvalitu života především v oblastech

  • zdravotní péče, kdy umožní konzultovat fyzicky vzdálené specialisty a rychle zajistit potřebné údaje o pacientovi a efektivněji využívat nákladné diagnostické přístroje,
  • umožnění "práce na dálku", které zvýší možnost výběru bydliště i výběru vhodných pracovních příležitostí, omezí neproduktivní dojíždění a tím i negativní důsledky dopravy, rozšíří možnost zapojení pro zdravotně postižené občany i pracovníky, kteří musí pracovní činnost vázat na rodinu (např. při péči o malé děti nebo o dlouhodobě na pomoc odkázané členy rodiny) a tím umožní vytvořit podmínky, které zmenší podíl obyvatelstva závislého na sociální pomoci,
  • zpřístupňování informačních zdrojů a nástrojů pro jejich využívání a vytváření možností pro jejich co nejširší využívání i nespecializovanými uživateli,
  • zlepšení možnosti distančního a interakčního vzdělávání a obecně mnohem lepší přístup ke vzdělávacím materiálům,
  • zlepšení možnosti spolupráce na dálku, lepších možností hledání pracovních příležitostí, kdy se zaměstnavatelům otevírají možnosti lepšího hledání zaměstnanců či spolupracovníků hledaných kvalit a průpravy, tak i zaměstnancům hledat zaměstnavatele, u kterého se mohou uplatnit,
  • zvýšení úrovně ochrany a zpřístupnění kulturního dědictví všem občanům,
  • zvýšení informovanosti spotřebitelů, a tím i zvýšení jejich ochrany,
  • zlepšení toku informací a komunikace mezi místy rozhodování a občany, které ve svém důsledku může podpořit podíl občanů na veřejné správě, znalost a respektování zákonů, norem a standardů, demokratické procesy i pocit sounáležitosti občana se společností,
  • zajištění průřezových i aktuálních informací pro krizový management, ekologické chování a reflexi životního prostředí, bezpečnostní a obranná opatření na úrovni občana, obce, regionu, podniku, instituce, státu i v mezinárodním měřítku.

I.1.4. Příčiny a důsledky zaostávání pro společnost a ekonomiku

Celková míra penetrace počítači vzhledem k počtu obyvatel či počtu administrativních pracovníků zůstává v ČR stále poměrně nízká. Inovační cyklus se v oblasti informačních technologií pohybuje okolo 18 měsíců, pravidla pro účetní odpisy však stále uvádějí nerealisticky dlouhou dobu 4 roků. Nižší míra hospodářského růstu vede navíc v posledním období k absolutnímu zpomalování výdajů do této oblasti. V ČR je jeden z nejnižších indexů růstu počtu počítačů připojených na Internet mezi evropskými zeměmi včetně postkomunistických. Vyšší hodnoty počtu připojených počítačů na počet obyvatel mají Estonsko a Maďarsko a jejich odstup od ČR se v posledních letech zvyšuje.

Datové služby sice nepodléhají monopolu, avšak z hlediska výstavby síťové infrastruktury, která by mohla konkurovat monopolnímu prostředí SPT TELECOM, a.s. je podstatným brzdícím faktorem nemožnost současného poskytnutí hlasových služeb. Globalizace dále zvyšuje negativní důsledky takového stavu pro další ekonomické subjekty, které by z vyšší úrovně síťových služeb mohly získávat nové příležitosti. Uvedené negativní vlivy monopolu společnosti SPT TELECOM, a.s. budou odstraněny ukončením jejích výhradních práv dnem 31. prosince 2000.

V oblasti elektronického obchodu, elektronického podpisu a používání elektronických dokumentů chybí legislativní zázemí, které by umožňovalo náhradu papírových dokumentů elektronickými. Celý stávající právní řád České republiky vyžaduje revizi z hlediska naplnění obsahu informační politiky, jak je podrobněji uvedeno v části o legislativě.

Rozvoj informační společnosti v Evropě nebo Spojených státech vytváří nové příležitosti, odstraňuje méně kvalifikovaná pracovní místa a místo nich vytváří větší počet pracovních míst závislých na zpracování informací. Nové technologie přilákají i podstatný podíl nových investic. Technologický vývoj musí být doprovázen změnami v ekonomické i sociální oblasti. Přijetí nových technologií společností bude podmíněno sociální politikou, která umožní, aby žádná část populace nebyla odstavena od participace na možnostech, které využíváním nových možností zvyšují kvalitu života. Investice do informační infrastruktury mohou zmírnit pozdější sociální transfery prostředků.

Na druhé straně podle údajů Ministerstva financí ČR se počet telefonů na 100 bytových jednotek od roku 1994 zvýšil z 37 na cca 70 v roce 1999, v roce 1995 bylo na digitální ústředny napojeno cca 17% hlavních telefonních stanic, v roce 1999 tento poměr činí cca 70%.


I.2. INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE

I.2.1. Charakteristika rozvoje

Informační a komunikační technologie umožnily vznik nové průmyslové revoluce s dopady, které mění způsob spolupráce ve společnosti, způsob života i hledání nových možností uplatnění lidského potenciálu ve výrobě, spotřebě, kultuře i využití volného času. Vyhledávání, zpracování, uchovávání i předávání informací se stává prakticky nezávislé na časových, prostorových nebo kvantitativních omezeních. Jediným omezením se stávají finanční možnosti pro vybudování informační infrastruktury v potřebných kapacitách a cenová dostupnost pro široké spektrum uživatelů.

Rychlost technologických změn způsobuje posun v efektivním využívání zákonných nástrojů ochrany vyvinutých technologií. Snižuje se nárůst počtu patentových přihlášek (protože dlouhodobá ochrana technologických postupů ubývá na důležitosti se zkracováním doby jejich použitelnosti a zkracováním inovačního cyklu) a oproti tomu roste význam ochrany duševního vlastnictví a autorských práv (kopírování a duplikace je v digitální oblasti realizovatelná za zanedbatelných marginálních nákladů a ochrana autorských práv se tak stává podstatným faktorem, který umožňuje návratnost investic do vývoje nových aplikací a produktů).

Nespojitost vytvářená probíhající revolucí vytváří nejen nové příležitosti, ale je také zdrojem nejistot a sociálního napětí vzhledem k tendenci prohlubovat sociální rozdíly v závislosti na úrovni kvalifikace, kterou je její nositel schopen v novém prostředí využít. Existuje prodleva mezi náběhem uplatňování nových technologií a dobou, kdy se pro převážnou část obyvatelstva stanou součástí života, která nevyžaduje zvláštní kvalifikaci. Návratnost celkových investic do nových technologií se díky tomu dočasně zpomaluje, protože část nákladů se dočasně spotřebovává na nutnou adaptaci lidské síly (učení), která s nimi pracuje.

Pružnost a rychlost reakce na změny v pracovním prostředí je jedním z určujících faktorů úspěšnosti adaptace. To se týká nejen jednotlivců, ale i národních ekonomik. Rychlost a včasnost vstupu zemí do informační společnosti určí i rozsah investic a nově vytvářených pracovních příležitostí. Země, které se opozdí, budou v tomto procesu zvyšovat své zaostávání za zeměmi vyspělejšími a budou se tak odsuzovat do role poskytovatele málo kvalifikované a málo odměňované práce na mezinárodním trhu. Vytváří se tím nové rozdělení světa podle prosperity a relativní kvality života obyvatel jednotlivých zemí, které je výrazně dáno průběžnou schopností rychlé reakce na probíhající změny.

I.2.2. Nutnost liberalizace telekomunikací

Nezbytnost reforem v oblasti telekomunikací, vynucená rychlým technickým pokrokem, byla již v roce 1987 potvrzena v zásadním dokumentu Komise evropského společenství s názvem Green Paper 1987. Tento dokument představoval první ucelený soubor návrhů na realizaci reforem, směřujících k rychlejšímu a efektivnějšímu rozvoji telekomunikačních sítí a služeb. Od té doby byla vydána řada politických i legislativních dokumentů, kde byly základní principy zakotveny.

Liberalizace telekomunikací byla v Bangemannově zprávě doporučena jako jedna z podmínek pro vytvoření fungujícího prostředí, ve kterém mohou jednotliví aktéři efektivně využívat digitální komunikační technologie. Plná liberalizace telekomunikačních sítí včetně hlasových služeb byla ve většině členských států EU realizována k 1. lednu 1998. V běžícím akčním plánu je počítáno i se zřízením jednotného regulačního rámce, vynucovacími prostředky v rámci celé EU a zřízení evropského regulačního orgánu, který by měl za úkol jednak harmonizovat regulační rámce jednotlivých zemí na evropské úrovni, jednak zahrnovat transnacionální problémy. Rychlost a způsob provádění liberalizace jsou podstatnými faktory pro utvoření kompetitivního evropského trhu v telekomunikacích, kompetitivních cen a vysoké kvality. Praktické důsledky, které liberalizace telekomunikací v zemích, které k ní přistoupily, přinesla, je potvrzení její důležitosti pro prudký pokles cenové hladiny telekomunikací i zvýšení inovačních trendů a nabídky nových služeb i nasazení technologií.

I.2.3. Výzkum a vývoj

Akademické instituce (vysoké školy a vědecké ústavy) jsou na celém světě svým využíváním informačních technologií o generaci před komerční sférou. Vznikají tam prototypová řešení, mnohé úspěšné firmy zabývající se informačními a komunikačními technologiemi těží z kontaktů mezi akademickou a komerční sférou. Na tomto principu funguje např. i průmysl informačních technologií v takových oblastech, jako je kalifornské Silicon Valley nebo texaský Austin v USA. Model symbiózy nově budovaného průmyslu informačních technologií s akademickou sférou a vazbou na universitní a výzkumné prostředí je od konce 80. let velmi úspěšně používán i ve Finsku. Výzkumné aktivity vytvářejí důležité podmínky rychlého ekonomického růstu s podílem nových technologií. Výrazně se přitom zkracuje délka inovačního cyklu od prototypu k praktickému nasazení, což sekundárně působí jako výrazný akcelerátor růstu a výrazně fungující pozitivní zpětná vazba.

Stát nemůže rozvoj informační infrastruktury pro rutinní provoz trvale financovat a je nutný výrazný podíl financí komerční sféry. Aplikace, se kterými v prostředí akademického výzkumu přicházejí výzkumní pracovníci, vytvářejí nabídku, která v síťové ekonomice iniciuje následné komerční uplatnění řady z takových produktů. To následně dovoluje široké financování takto využívané infrastruktury z komerčních zdrojů.

Pro široké připojení výzkumných institucí a vysokých škol na informační infrastrukturu, splňující špičkové parametry přístupu, je však nezbytně třeba prakticky výhradního státního financování, protože v tomto segmentu komerční sféra funguje se zpožděním, jehož negativní vlivy prakticky nejde eliminovat. Proto se zřizují dlouhodobé formy stabilního financování takové síťové infrastruktury tak, aby bylo zajištěno soustředění dostatečných objemů finančních prostředků po dostatečně dlouhé souvislé období bez nebezpečí drobení mezi malé a těžko navzájem koordinovatelné složky. Vhodnými zásadami přijatelného užití takto budovaných sítí je odstraňována nerovná konkurence v komerčních nasazeních, kde by masivní státní intervence do malé části komerčně využívané infrastruktury působila z hlediska možností dostatečně dynamického rozvoje privátně financovaných sítí kontraproduktivně.

I.2.4. Negativní vlivy a jejich minimalizace

Změny ve struktuře i organizaci společnosti, které informační a komunikační technologie přinášejí, budou dočasně vytvářet řadu rizikových faktorů, jejichž zvládnutí nemusí být jednoduché bez politické linie zaměřené na akceptaci užití nových technologií a zvládnutí důsledků těchto změn širokou veřejností. Jedno z hlavních rizik je rozvrstvení společnosti na informačně bohaté a informačně chudé. V počátečních stadiích má jen malá část populace přístup k novým technologiím, jejich praktickému využití a výraznějšímu zisku z jejich zavádění. V praktickém uplatnění jednotlivců hraje výraznou roli jejich kvalifikace a předchozí vzdělanostní průprava, která jim umožňuje si kvalifikaci doplňovat a obměňovat. Obyvatelstvo, které je zaměstnáno v tradičních výrobních a průmyslových procesech, je málo mobilní jak v geografickém, tak v kvalifikačním smyslu, a proto na ně negativně dopadají ekonomické důsledky ztráty pracovních příležitostí. Kvalifikovaná pracovní síla (zejména pracovníci v kategorii tzv. "symbolických analytiků") má oproti tomu lepší možnosti využívat komparativních výhod v globálním měřítku a také všech důsledků globálního komunikačního prostředí. (K podobnému rozvrstvení bude docházet i v globálním měřítku mezi jednotlivými částmi zeměkoule, mezi pokročilými a rozvojovými zeměmi.)

Změna navyklého stylu a metod práce, nutnost permanentního vzdělávání pramenící ze zavádění nových technologií a strach ze ztráty zaměstnání přináší reálnou možnost frustrace obyvatel, což se týká zejména starší generace. Dochází rovněž k zaměňování pojmů "informace" a "data", což se projevuje tím, že se člověk často cítí "obklíčen" agresivním množstvím nevyžádaných dat. Abstraktní charakter řady dějů a procesů v oblasti ICT zde může zvyšovat pocity odcizení. Skutečnost, že informační techniky skýtají možnost snadné simulace jevů a snadného řešení metodou "pokusů a omylů", provází v některých oblastech s jinak kritickou úlohou bezchybných reakcí nebezpečí přenesení těchto návyků i do reálného života. Vzdělávání, odborný výcvik, obecná osvěta a zvyšování komunikační kompetence hrají významnou úlohu v přípravě a adaptaci obyvatelstva na probíhající změny.

Budování informační společnosti tedy není jen problémem technologickým, ale v převažující míře i problémem veřejné politiky zemí, ve kterých probíhá.


I.3. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI INFORMATIKY

I.3.1. Příprava na integraci ČR do EU

Vláda ČR již přijala usnesení č. ž58/98 o složení a činnosti Výboru vlády pro evropskou integraci. Jedním z jeho hlavních úkolů je příprava České republiky na členství v EU. Při aktualizaci priorit procesu integrace ČR do EU je třeba zohlednit význam informatiky a spolupráci s orgány EU při tomto procesu.

Vláda se hlásí k základním trendům informační politiky EU vyjádřeným zejména

  • v Bílé knize o růstu, soutěživosti a zaměstnanosti z r. 1993,
  • v Akčním plánu Komise "Cesta Evropy k informační společnosti" z r. 1994,
  • v první výroční zprávě Fóra o informační společnosti z r. 199ž,
  • v závěrech bonnské ministerské konference o globálních informačních sítích z r. 1997,
  • v závěrech 3. fóra EU a zemí SVE o informační společnosti z r. 1997,
  • v Zelené knize o informacích veřejného sektoru v informační společnosti z r. 1999 a
  • v Zelené knize o úloze knihoven v moderním světě z r. 1998.

Mimořádný inspirativní přínos při rozpracování státní informační politiky se očekává od Zelené knihy o informacích veřejného sektoru v informační společnosti, zveřejněné začátkem roku 1999 a dalších, v současné době připravovaných dokumentů.

Za nejúčinnější formu spolupráce a přípravy na členství v EU se považuje přímá účast odborníků na akcích a aktivitách organizovaných Evropskou komisí pro členské země EU, včetně účasti (s případným omezeným mandátem pro nečleny EU) na zasedáních těch orgánů a pracovních týmů Komise, na které budou přizváni. Stále větší důraz bude kladen na přímou spolupráci státní správy s generálními direktoráty Komise, jako jsou DG III, DG XIII, DG XV, DG XXI a další.

Významnou bázi pro spolupráci na programech a projektech EU nabízí její Pátý rámcový program výzkumu a technologického rozvoje, jehož se Česká republika účastní jako plnoprávný člen. Jedním ze strategických cílů prvořadé důležitosti z hlediska konkurenceschopnosti v evropském měřítku se pro ČR musí stát to, aby z prostředků, které do financování projektů Pátého rámcového programu budou plynout, čerpali účastníci programu z ČR více, než do programu jako účastnící se stát vkládáme jako příspěvek. V oblasti přípravy budoucího informačního propojování ČR s EU i jednotlivými členskými zeměmi unie by bylo velkým přínosem otevření některých dalších programů pro subjekty z přidružených zemí, jako jsou programy IDA - Interchange of Data between Administrations (Výměna dat mezi státními správami), a nejnověji také dlouhodobý komunitární program Information Society, přijatý Rozhodnutím Rady č. 98/253/EC z 30. března 1998 na podporu vytváření informační společnosti v Evropě. V této souvislosti poroste i úloha co nejširšího a nejúplnějšího poskytování informací o programech mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji v působnosti generálních direktorátů DG XII, DG XIII a DG XVII mezi všechny subjekty v České republice, které se těchto programů mohou zúčastnit, jak přímým přístupem ke zdrojům Evropské unie přes vybudovanou informační infrastrukturu, tak i za pomoci dalších prostředníků na bázi profesních sdružení nebo pověřených informačních středisek, jako je konsorcium FEMIRC-CZ nebo kontaktní pracoviště ISPO (Information Society Projects Office - Kancelář projektů informační společnosti) při ÚSIS.

V souladu se závěry 2. (pražského) fóra EU a zemí SVE o informační společnosti i dalších navazujících akcí obdobného zaměření je nezbytné výrazně podporovat pokračování spolupráce na rozvoji společného projektu evropské vysokorychlostní sítě TEN-155 (QUANTUM) navazujícího na projekt TEN-34, kterého se Česká republika úspěšně účastnila v minulých letech. Takto budované vysokorychlostní digitální propojení mezi národními výzkumnými sítěmi je podmínkou účasti České republiky na mezinárodní dělbě práce v oblasti výzkumu a vývoje. Nové aplikace, které se vytvářejí zejména v prostředí vysokých škol, tak mají rychlou návratnost i v komerčně využitelném nasazení, které za akademickým prostředím zaostává jen velmi málo.

Prioritně je tedy třeba rozvíjet spolupráci s EU v oblasti informací a informačních technologií, systémů a sítí, a to nejen ve vztahu k výzkumu a technologickému rozvoji, informovat vládu ČR o stavu a možnostech této spolupráce a v případě potřeby navrhnout opatření. Důležitou platformu pro koordinaci činností orgánů státní správy zaměřených na mezinárodní spolupráci představuje nově zřízená Rada vlády ČR pro státní informační politiku i připravované České fórum o informační společnosti, které bude zajišťovat součinnost veřejné správy s výzkumnými a podnikatelskými kruhy.

Specifickou oblastí spolupráce s Evropskou unií je Schengenský informační systém (SchIS) zřízený zúčastněnými členskými státy EU ve Štrasburku na základě hlavy IV Prováděcí úmluvy ze dne 19. června 1990 k Schengenské dohodě ze dne 14. června 1985. V rámci probíhající přípravy změn režimu na hranicích ČR a souvisejících opatřeních (včetně legislativních) v souladu s požadavky Schengenské dohody a návazného "schengenského acquis" bude žádoucí připravit Národní SchIS ČR tak, aby v okamžiku vstupu do EU mohl být plnohodnotně napojen na centrum ve Štrasburku. A to i přesto, že se pro aplikaci Schengenské dohody navrhuje podle Předkládací zprávy k pozičnímu dokumentu pro oblast vnitřních věcí přechodné období v délce jednoho až dvou let. Na druhé straně se určitá spolupráce vznikajícího Národního SchIS s centrem v dohodnutém rozsahu předpokládá ještě v předvstupním období. Od Národního SchIS je možné očekávat kromě celkového zlepšení v oblasti trestné činnosti i snížení hospodářské kriminality s pozitivním efektem na podmínky pro podnikání.

Příprava Národního SchIS má výrazný specifický aspekt v oblasti ochrany osobních údajů a bude třeba postup koordinovat s probíhající přípravou obecného legislativního a institucionálního řešení v dané oblasti.

Přes výrazné gesční postavení Ministerstva vnitra ČR při přípravě Národního SchIS má problematika meziresortní povahu a předpokládá se úzká spolupráce MV s ÚSIS, ale i s dalšími resorty a orgány státní správy (MZV, NBÚ aj.). Při Pracovním výboru pro integraci ČR do EU byla proto v rámci Pracovní skupiny pro schengenskou spolupráci vč. volného pohybu osob zřízena Podskupina pro vytvoření Národního schengenského informačního systému. Jejími prioritami jsou vedle zajištění kompatibility s SchIS také bezpečnost dat a systémů vč. ochrany osobních údajů.

I.3.2. Zapojování do informačních struktur NATO

Vláda ČR svým usnesením č. 54ž/97 schválila institucionální zajištění příprav na plnou integraci ČR do NATO. Při jednáních Výboru vlády pro integraci ČR do NATO je třeba zohledňovat význam informatiky a koordinovat postupy v této oblasti.

Vstup do NATO a zapojování do jeho informačních struktur má dvě části, vojenskou a politickou. Politická část, spravovaná resortem zahraničních věcí, souvisí bezprostředně s rozvojem ISVS. Vojenská část, zajišťovaná resortem obrany, je komplikovanější a má své výrazné zvláštnosti, které ji do značné míry vydělují z obecných řešení informačních systému veřejné správy (ISVS). Přesto bude třeba hledat vzájemné věcné vazby a propojení.

Vojenská část zapojování zahrnuje komunikační a informační systémy zejména v oblasti C4I (systémy velení a řízení bojové činnosti vojsk ). Pro součinnost mnohonárodních operací musí být zajištěna interoperabilita komunikačních a informačních systémů a systémů C4I.

Na základě standardů, dohod, předpisů, doporučení a směrnic získaných od NATO je nezbytné pokračovat v přípravě opatření a změn v procesu výstavby komunikačních a informačních systémů s cílem dosažení interoperability s komunikačními a informačními systémy NATO. Tato interoperabilita vyžaduje splnění povinných podmínek NATO daných standardy a prováděcími směrnicemi. S tím souvisí i nutnost přípravy informačního a komunikačního prostředí teritoria ČR k zabezpečení obranyschopnosti z hlediska zajištění informační podpory při vedení války, řešení krizí, živelných pohrom apod. a z hlediska efektivního působení armád NATO na našem území.

Jelikož zajištění interoperability a rozvoj nových informačních a komunikačních technologií vyžadují celkové systémové změny, je proces zapojování do informačních struktur NATO značně náročný na čas, úsilí a investice. Vzhledem k této náročnosti a uvedené specifičnosti státní informační politiky ve vztahu k NATO bude MO ČR předkládat (případně tam, kde je to účelné ve spolupráci s MZV ČR a ÚSIS) podle potřeby vládě ČR návrhy na konkrétní opatření.

I.3.3. Rozvíjení spolupráce v rámci OECD

Vláda ČR pokládá realizaci a rozvoj spolupráce, v souvislosti s uplatňováním práv a povinností vyplývajících z členství ČR v OECD, za jednu z priorit své zahraniční politiky ve všech oblastech, včetně dynamicky se rozvíjející sféry informací, informačních technologií a systémů. Cílem rozvoje spolupráce je především získat bezprostřední přístup k obrovskému potenciálu poznatků a zkušeností prezentovaných v rámci aktivit OECD, podle možností k tomuto potenciálu přispět a v neposlední řadě také spoluvytvářet a ovlivňovat společnou politiku uplatňováním vlastních hledisek a zájmů.

Tomu dosud plně neodpovídá intenzita účasti zástupců státní správy na všech úrovních na zasedáních orgánů a pracovních týmů Sekretariátu OECD, případně na akcích a aktivitách těmito orgány iniciovaných, organizovaných či spoluorganizovaných. Kromě zvýšení intenzity této účasti je třeba věnovat pozornost i její úrovni z hlediska jazykové a odborné vybavenosti účastníků z české strany. Koordinaci spolupráce provádí meziresortní Pracovní skupina pro spolupráci s OECD vytvořená při MZV ČR, na úrovni náměstků, případně dle potřeby na jiné dohodnuté úrovni.

Budou nadále posilovány kontakty a spolupráce s hlavním orgánem pro danou problematiku v Sekretariátu OECD, kterým je ICCP - Committee for Information, Computer and Communication Policy (Výbor pro politiku v oblasti informací, výpočetní techniky a telekomunikací) se svými pracovními skupinami a skupinami expertů. Na základě dohody ve zmíněné pracovní skupině při MZV je ÚSIS gestorem pro koordinaci spolupráce s ICCP a jeho pracovními skupinami s výjimkou pracovní skupiny WG on Telecommunication and Information Services Policies (pracovní skupina pro politiku v telekomunikacích a informačních službách), kde je gestorem MDS ČR. Nejvýznamnější aktuální tematikou, kterou se ICCP zabývá a v souvislosti s níž organizuje doprovodné akce a pracovní aktivity, je elektronický obchod a ochrana soukromí, což jsou naléhavé náměty i z hlediska současných zájmů a potřeb ČR.

V říjnu 1998 uspořádala OECD v kanadské Ottawě ministerskou konferenci o elektronickém obchodě, jejíž závěry a hlavní dokumenty (Akční plán OECD pro elektronický obchod, Globální akční plán pro elektronický obchod připravený podnikateli s doporučeními vládám, Deklarace o ochraně soukromí v globálních sítích, o ochraně spotřebitelů v kontextu elektronického obchodu, o autentikaci pro elektronický obchod, zprávu "Elektronický obchod: rámcové podmínky zdanění" a další dokumenty) jsou zdrojem poznatků i pro podporu rozvoje elektronického obchodu v ČR.

Je proto velmi žádoucí spolupráci s OECD v oblasti informací, informačních technologií a systémů dále posilovat a zintenzivnit aktivní odbornou účast zástupců státní správy, akademických institucí a dalších odborníků na zasedáních, akcích a aktivitách příslušných orgánů Sekretariátu OECD.

I.3.4. Spolupráce s ostatními mezinárodními organizacemi

Prioritní vztahy k EU, NATO a OECD nijak neumenšují důležitost rozvoje spolupráce s jinými mezinárodními organizacemi činnými v oblasti informací a informačních technologií a systémů. Významná z tohoto hlediska je např. činnost WTO - Světové obchodní organizace, zabývající se liberalizací obchodu s informačními technologiemi a službami, nebo UNESCO, které vymezilo svoji úlohu při budování informační společnosti především na podporu principu "volného toku informací", vzdělávání v informatice přístupné pro všechny, vnášení morálních hledisek a podobně.

Kromě již zmíněných mezinárodních programů a projektů EU je třeba nepřehlédnout ani potencionální příležitost nabízenou např. pilotními projekty informační společnosti organizovanými zeměmi skupiny G-7(8), jako je Global Inventory Project (Globální inventarizační projekt), a další. Neméně důležitá je aktivní účast našich odborníků v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích. V jejich pracovních orgánech se připravují jak koncepce normalizační politiky v příslušných oblastech, tak i konkrétní technická řešení, jejichž výstupem jsou mezinárodní a evropské technické normy v oblasti informačních a komunikačních technologií.