Záznam z tiskové konference po mimořádné schůzi vlády ČR v neděli 11. dubna 1999

Libor Rouček, mluvčí vlády: Hezký večer dámy a pánové, omlouvám se za více než hodinové zdržení. Jak víte, dnes večer vláda jednala o situaci v Kosovu a humanitární pomoci uprchlíkům z této oblasti. Co se situace v Kosovu týče, o té vládu informoval pan ministr zahraničí Kavan. V případě humanitární pomoci vláda potom schválila usnesení, ve kterém souhlasí s poskytnutím humanitární pomoci uprchlíkům z Kosova ve výši do jedné miliardy korun, a zároveň ukládá místopředsedovi vlády Egonu Lánskému, aby ve spolupráci s ministerstvem zahraničích věcí, ministerstvem obrany, ministerstvem vnitra, ministerstvem průmyslu a obchodu a s ministerstvem zemědělství připravil do středy 14. dubna komplexní návrh humanitární pomoci, a to včetně způsobu jejího financování. Tolik tedy na úvod a zbytek nechám již na vás...

Aneta Procházková, televize Nova: Já bych se chtěla zeptat pana ministra, zda jste jednali o pozemních, v případně pozemních útocích NATO na území Jugoslávie?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: O žádných útocích jsme nejednali. Dnes jsme nejednali ani o pozemních operacích. My jsme se možnými různými formami pozemních operací nebo dílčích pozemních operacích, jako jsou třeba humanitární koridory, pomoc uprchlíkům, či podobně, zabývali již dříve, ale dnes o tom vláda nejednala.

Julie Stejskalová, ČTK: Pane ministře, mohl byste trochu specifikovat to jednotné stanovisko vlády, s kterým odjíždíte tedy do Bruselu, jak ve vztahu k tomu, jak dál bude vypadat operace v Kosovu a druhá otázka, jestli vás neznepokojuje, že sice máte mandát vlády, ale polovina delegátů vládní strany ČSSD zároveň označuje operaci NATO v Kosovu jako agresivní?

Jan, Kavan, ministr zahraničních věcí: Já bych začal, paní redaktorko, od konce, to mě neznepokojuje, protože nevím o tom, že by polovina delegátů vládní strany zaujala tento postoj, naopak, jelikož jsem se účastnil každé minuty sjezdu vím, že sjezd naprosto drtivou většinou odhlasoval plnou podporu vládní politiky, co se situace na Balkánu a zvláště v Kosovu týče, a to bez jakýchkoliv dodatků, podmínek, či jiných vět, to za prvé.

A za druhé, to, o čem hovoříte, je text dopisu adresovaný velvyslanci Jugoslávského velvyslanectví v Praze, který podepsal neznámý počet delegátů, protože ty podpisy nebyly sjezdu k dispozici, ale v diskusi naprosto jasně zaznělo, že to není sjezdový materiál, řada delegátů, o jejíchž jménech se hovořilo, že prý tam jsou, vystupovala, říkala, že to nikdy nepodepsali, jinde jsme slyšeli, že to podepisovali i lidé, kteří nejsou delegáti sjezdu, a proto v žádném případě nelze z toho vydedukovat, že by to polovina podpořila, naopak z reakce na můj obsáhlý projev, který získal velkou podporu, jak delegátů sjezdu, tak samozřejmě v závěrečné řeči i předsedy strany a pana premiéra, plus konstatuji ty dvě usnesení, jediná dvě usnesení, která prošla, a to ne těsně, ale naprostou většinou, byla jednak podpora vládě a jednak společné prohlášení nebo společné usnesení navržené přítelem Foldynou, který reprezentoval právě tu skupinu, která nejvíce zdůrazňovala nebo nejpozitivněji, nejvstřícněji zdůrazňovala situaci ve svazové republice Jugoslávie a ten společně se mnou navrhl usnesení, které je apelem ČSSD na naše sesterské socialistické a sociálnědemokratické strany v Evropě, aby iniciovaly diskusi o potřebě zajistit jednání o míru na Balkáně a v jihovýchodní Evropě.

Nic více a samozřejmě na tom se zase všichni delegáti shodli, že je třeba zvýraznit, intenzívně podpořit veškeré úsilí, které může vést k míru, a já jsem vysvětlil, že za jednu z nejefektivnější cest k tomu míru považuji právě splnění těch pěti podmínek, které aliance již definovala a v detailech, když jsme se těmi pěti podmínkami zabývali, z toho vyplynulo, že některé z nich vlastně Bělehrad již naznačil, že by mohl splnit například bezpečný návrat uprchlíků a podobně. Ale tím se mimo jiné bude jistě zabývat ministerské zasedání Severoatlantické aliance zítra.

Julie Stejskalová, ČTK: Pane ministře, vy jste před chvílí ve vstupu pro Českou televizi uvedl, že se také zvažuje to, jak se zapojí česká armáda do připravované humanitární akce v Albánii a připustil jste také možnost vyslání polní nemocnice. Znamená to tedy, že to bude ta polní nemocnice, která je určena pro Makedonii, opravte mě, pokud se mýlím, ale mám pocit, že ta nemocnice má mandát pro Makedonii, nebyla by potřeba změna mandátu nebo jak by to s tou nemocnicí bylo?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Ano, máte pravdu, jde o 6. polní nemocnici, kde parlament odsouhlasí její vyslání do Makedonii. My se musíme obrátit na parlament se žádostí o změnu tohoto mandátu, protože tak, jak je ten mandát teď definován, by ta polní nemocnice nemohla nikdy opustit Českou republiku nebo aspoň ne v dohledné době, neboť tato operace je vázána na podpis obou stran na mírové dohodě z Rambouiellet, a jak víte, obě strany, respektive tato dohoda má podpis jenom jedné strany a je velmi nepravděpodobné, že by dohoda s Rambouilletem tak, jak dnes stojí a leží, těch 80 stran, byla v této formě podepsána srbskou stranou nebo stranou Svazové republiky Jugoslávie, považuji to za v podstatě nemožné, jsem přesvědčen, že na jednacím stole, a už jsem dnes řekl i na sjezdu, že jsem přesvědčen, že se budeme moci vrátit k tomu jednacímu stolu.

Na tom jednacím stole budou hlavní principy z Rambouilletské dohody, a ty hlavní principy jsou definovány odkazem na chartu OSN, to znamená respektování lidských práv, na mezinárodní právo. Já jsem přesvědčen, že zahrnují i autonomní Kosovo v rámci hranic Svazové republiky Jugoslávie, nic více, nic méně. Ale to nestačí k tomu, aby bylo možné realizovat operaci, to znamená, my budeme muset požádat parlament o změnu toho mandátu s tím, že by šestá polní nemocnice mohla být vyslána tam, kde bude teď zapotřebí, ať to bude v Makedonii nebo v Albánii, a to bez toho omezení, že by před tím došlo k politické dohodě.

Mladá fronta Dnes: Vy jste sice říkal, že konkretizace té pomoci a peněz bude teprve úkolem té komise, přesto by mě zajímalo, jestli nezazněly nějaké návrhy, jak by ta pomoc vypadala a odkud by se ty peníze braly?

Libor Rouček, mluvčí vlády: Co se těch návrhů týče, tam je samozřejmě několik variant, které právě ta komise pod vedením Egona Lánského bude upřesňovat, jedná se například o vybudování uprchlického tábora přímo v oblasti například Albánie, tam by se jednalo přibližně o tábor o velikosti tisíc uprchlíků, potom další varianta je tam o vybudování tábora zde na území České republiky, tuto variantu předkládalo ministerstvo vnitra, tam by se jednalo přibližně o dva tisíce uprchlíků. Ta jedna miliarda by obsahovala též humanitární pomoc například z oblasti, kterou by poskytlo ministerstvo obchodu a průmyslu, ministerstvo zemědělství, to znamená, co se týče potravin a podobně, čili všechna tato pomoc by se měla vejít do té maximální částky jedné miliardy korun. A co se týče financování, i to má upřesnit ta komise pod vedením pana Lánského.

Jan Němec, Česká televize: Já jsem se chtěl zeptat jestli vláda jednala o případné účasti české armády dejme tomu na oněch humanitárních koridorech přímo na území Kosova, jak o tom dneska mluvil pan ministr Bašta?

Libor Rouček, mluvčí vlády: Ne, vláda o tom nejednala.

Aneta Procházková, televize Nova: Můžete upřesnit, jakým způsobem jste došli k té částce jedné miliardy, jestli to jen tak padlo nebo podle jakého klíče se došlo k té částce?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Ne, ta částka samozřejmě ne, že by jen tak padla, ta vychází z podkladových materiálů, které dnes vládě předložilo ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničních věcí plus na základě některých čísel, které poskytl ministr obrany, čili součet těchto čísel, které se vázaly na konkrétní formy navrhované pomoci, vyšel v té částce do jedné miliardy. Ta částka jedné miliardy by více než pokryla ty formy uvažované pomoci, které jsme dnes navrhli, ale které musí býti specifikovány právě tou ministerskou komisí, o níž hovořil mluvčí pan Rouček.

Jiří Pojsl, Frekvence 1: Dobrý večer, pane ministře můžete prosím přesně upřesnit, co po nás tedy vlastně NATO žádá a s čím vy přesně odjíždíte do Bruselu?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Já odjíždím do Bruselu s mandátem vlády České republiky, který se přímo týká rezoluce nebo přístupu všech členských států Severoatlantické aliance k tomu, co teď probíhá v Kosovu a k možnosti jak přiblížit mírové řešení tohoto konfliktu. Zítra bude ještě poměrně dlouhé jednání v Bruselu, jak přesně dopadne, budete informování poté, co to jednání skončí. Ale protože tam budu reagovat jménem České republiky, chtěl jsem mít od vlády poměrně přesný mandát, jak na ty různé formulace je přístupy možnosti, jak na ně reagovat, a tento mandát mám.

Jinak Severoatlantická aliance, jako taková, nás v této chvíli o nic nežádá, i když víme, že by některé členské země i v této chvíli ocenily, kdybychom specifikovali jakou formu humanitární pomoci poskytneme, případně jakou formou bychom se mohli účastnit té operace Spojenecký přístav, která teď již probíhá v Albánii, a to bude jasné nejpozději do středy příštího týdne.

Jan Němec, Česká televize: Já jsem se chtěl zeptat, ta humanitární pomoc, počítáte-li do jedné miliardy korun, je už jasnější, zda vláda najde rezervy a nebo musí požádat parlament o změnu rozpočtu?

Libor Rouček, mluvčí vlády: To právě, jak jsem již řekl, bude úkolem té komise pod vedením Egona Lánského, do středy to musí specifikovat.

Kanisová, televize Markíza: Pane ministře mohl byste prosím vysvětlit, proč bylo nutné udělat tu včerejší poradu ministrů, když je dnes následně další schůzka, předpokládám, že k tomu samému tématu, nebo je to jinak?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Ne, není to jinak samozřejmě, já jsem požádal během sjezdu pana premiéra, aby svolal ne nějaké mimořádné zasedání vlády, jak se to občas nazývalo, ale poradu ministrů přítomných na sjezdu. Považoval jsem to za vhodné, protože jsem byl ve styku již včera samozřejmě i během dneška s Bruselem, kde se ta ministerská rada, která se sejde zítra, již připravuje, protože samozřejmě jistě nepředpokládáte, že tam ministři zahraničních věcí přijedou a začnou o tom celkovém přístupu hovořit jaksi na zelené louce. Jistý vysoký stupeň přípravy musí proběhnout před tím, aby ta schůzka zítra mohla býti efektivní, a aby tam byla vysoká naděje, že shodneme. Čili formy konzultací probíhaly již včera a probíhají dnes.

Kanisová, televize Markíza: Doplňující otázka, mezi těmi dvěma schůzkami vyvíjel se nějak většinový názor ministrů na tyto věci nebo ne?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Ministři české vlády zaujali stejný postoj včera i dnes, není tam nic, čím by měli někteří změnit názor, pokud tedy vašemu dotazu rozumím v tom smyslu, čili to, co jsem řekl včera, že vláda zaujala jednotný, souhlasný postoj, a že ten mandát byl pro ně definován všemi přítomnými ministry platí i dnes.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Pane ministře zeptám se poměrně na dvě konkrétní věci, vy už jste se o tom zmínil částečně v tom rozhovoru pro Českou televizi, za jakých podmínek nebo kdy by Česká republika byla ochotna nasadit pozemní vojsko, ať už na jakoukoliv operaci, která se týká Kosova nebo celé jugoslávské krize? To je jedna věc, a druhá věc, od toho zítřejšího zasedání rady ministrů, očekáváte nějaký zásadní zvrat strategie vůči tomu jugoslávskému konfliktu, a ještě doplňující, budete iniciovat nějaký zvrat strategie?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Začnu vaši druhou otázkou, ne, neočekávám zítra nějaký zásadní zvrat postoje všech devatenácti členských států Severoatlantické aliance, naopak, očekávám shodu všech devatenácti členských států na tom společném postupu, společném přístupu. Čili nemyslím si, že by došlo k nějakému zlomu, zvratu nebo nějaké značné kvalitativní změně. Ale je to příležitost, vlastně první tohoto druhu, aby na úrovni ministrů zahraničních věcí všech devatenáct členských států zaujalo shodné stanovisko.

K té první otázce, znovu zdůrazňuji, vláda se nezabývala a nedošlo tedy, ani nemohla dojít k žádnému závěru, jakým způsobem by se armáda České republiky účastnila, ale jak jsem již několikrát zdůraznil, na základě neformálních rozhovorů jsem vyjádřil své skálopevné přesvědčení, že by vláda České republiky, pokud by o to byla požádána, a zdůrazňuji nebyli jsme ani dotázani, natož požádáni, vyjádřil jsem své skálopevné přesvědčení, že by vláda České republiky nedala souhlas s rozsáhlou pozemní operací s tou klasickou operací, kdyby došlo vlastně k válce, kdyby došlo k boji mezi armádami členských států NATO a armádou Svazové republiky Jugoslávie, ale velmi podobně se vyjádřil, pokud vím, už na sjezdu ČSSD i ministr obrany Spolkové republiky Německo Rudoph Sharping a další mí resortní kolegové v jiných členských státech aliance.

Lidové noviny: Já bych se chtěl vrátit k těm uprchlíkům, vy jste pane Roučku mluvil o tom, že bychom vybudovali dva uprchlické tábory, jeden přímo v Albánii pro 1000 uprchlíků a jeden u nás pro 2000 uprchlíků, to je dohromady 3000, není to trošku málo?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Než pan Rouček na to odpoví, aby nedošlo k nedorozumění, pan Rouček neřekl, že budeme budovat dva tábory, pan Rouček se zmínil o obsahu materiálu, který předložilo ministerstvo vnitra, ministerstvo vnitra vyčíslilo v tom materiálu, kolik by stálo, jakým způsobem by mohlo být zajištěno dočasné přístřeší 2000 kosovských uprchlíků na území České republiky a v materiálu, který připravilo ministerstvo zahraničních věcí, jsme vyčíslili a blížeji specifikovali, co by to znamenalo vybudovat uprchlický tábor blíže k hranicím Kosova, neboť předpokládáme, že dojde k politické dohodě, a že se uprchlíci budou moci vrátit, a proto by mělo větší smysl, aby nebyli rozesíláni do třetích a dalších zemích vzdálených od Kosova a největší problém uprchlický je v této chvíli právě v Albánii, proto naše ministerstvo vyčíslilo, co by to znamenalo například takový uprchlický tábor pro 1000 běženců. Pan Rouček tedy dal dva z těch různých variant humanitární pomoci, ale jak již zdůraznil, všechny tyto varianty budou muset býti sjednoceny a vyčísleny tou ministerskou komisí, která má svou práci skončit do středy.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Teď ještě k té otázce, jestli to není málo, v tisku již ta suma padla, že jeden uprchlík na den stojí 350 Kč, čili vy si můžete spočítat, kdyby tyto tábory byly jenom do konce roku, kdyby byly pro 2000 uprchlíků nebo 1000 uprchlíků, kolik by to stálo. Čili rádi bychom, teď řeknu, postavili uprchlické tábory v Albánii, řekněme pro 100 000 uprchlíků, ale jako země o velikosti České republiky, o hospodářském potenciálu České republiky, my na to prostě nemáme, taková je realita.

Pokud nemáte další dotazy, tak vám děkuji za účast a přeji dobrou noc.