Historie minulých vlád
Záznam z tiskové konference po schůzi vlády ČR ve středu 2. února 2000
Libor Rouček, mluvčí vlády: Dámy a pánové, přeji hezké odpoledne. Prosím, abyste si všichni sedli a začneme. Začneme tím bodem, který byl právě před deseti minutami dojednán. Je to privatizace České spořitelny. K tomu místopředseda vlády Pavel Mertlík.
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, česká vláda asi před deseti minutami rozhodla, že prodá 52,7 % akcií čítající podíl v akciové společnosti Česká spořitelna rakouské bance Die Erste Bank der Österreichischer Sparkassen, a to za kupní cenu, která vcelku činí 19 miliard korun respektive 240 korun za jednu akcii. Je to jedno z důležitých rozhodnutí vlády. Velmi podrobné komuniké v tomto směru bude vydáno ministerstvem financí, které popíše proces tendru, podmínky nabídky rakouské banky Erste a řadu dalších souvislostí, ke kterým se nicméně můžeme vrátit i za chvíli zde.
Chtěl bych formálně dodat, že vláda rozhodovala o ukončení tendru tak, jak byl definován usnesením vlády z minulého roku, čili bylo to jakési binární rozhodnutí, zda nabídku Die Erste akceptovat nebo nikoli. Vláda se rozhodla ji akceptovat s tím, že byla v rámci této rozpravy, i když nikoli meritorně, i nabídka, která byla v posledních dnech učiněna konsorciem IPB a Nomury, které se nicméně nezúčastnily tendru, a proto jejich nabídka nemohla být formálně zařazena vedle nabídky Erste, ale vláda byla samozřejmě informována o tom, jaké jsou nabídky tohoto konsorcia a po rozpravě se rozhodla tak, jak jsem uvedl. To je jeden bod.
Dále se mě na dnešním jednání vlády bezprostředně týkaly ještě body dva. Jeden jsem předkládal jako koordinující člen vlády ve vztahu k Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost. Šlo o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 19 o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona o územním plánování a stavebním řádu a dalších zákonech. Zde jde o to, že na základě tohoto zákona přechází kompetence v oblasti kontroly nešíření chemických zbraní na Státní úřad pro jadernou bezpečnost a jsou zde, lépe než dosud, definovány licence a podmínky za kterých je možný pohyb chemických zbraní nebo látek, které mohou sloužit k jejich výrobě nebo jsou podobné. Čili ta kontrola je posílena a vedle Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jde samozřejmě i nadále o oblast, kde má své kompetence ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo obrany a další instituce.
Konečně bych se zmínil o tom, že vláda akceptovala věcný záměr zákona o strategickém plánování a pověřila mě vypracováním paragrafovaného znění zákona.
Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji, tolik Pavel Mertlík. Budeme pokračovat dalšími zákony. Ministr Fencl dnes předkládal dva. Jeden se jmenuje návrh zákona o Zemědělském intervenčním fondu, ten druhý byl návrh zákona o ekologickém zemědělství, oba dva byly schváleny a s oběma vás nyní krátce seznámí.
Jan Fencl, ministr zemědělství: Dámy a pánové, dobrý večer. Obávám se, že mé zákony nevzbudí takový váš zájem jako první a další informace, nicméně přjměte následující skutečnosti. Předkládal jsem vládě zákon o Zemědělském intervenčním fondu. Vzhledem k tomu, že návrh zákona byl na 17. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 3. listopadu 1999 v prvním čtení vrácen k přepracování, předkládal jsem dnes nový návrh zohledňující připomínky, které zazněly v poslanecké sněmovně. V tomto zákoně jsem zohlednil připomínky ke složení prezidia fondu a to tak, že je v něm posíleno zastoupení nevládních institucí sdružující zemědělce, a to o dva členy. Další změnou je úprava mechanismu vyhlašování intervenční ceny a ustanovení o dozorčí radě fondu.
Co se týče dozorčí rady, bylo změněno složení a mechanismus navrhování jednotlivých členů a to tak, že předsedou dozorčí rady se stává předseda zemědělského výboru poslanecké sněmovny, jeho místopředsedou předseda výboru senátu pro hospodářství, zemědělství a dopravu nebo jimi navržené osoby. Jednoho člena dozorčí rady navrhuje ministr zemědělství, další dva navrhují ministr financí a ministr obchodu. Návrh členů dozorčí rady předkládá vládě ministr zemědělství. Cílem návrhu je, velmi zjednodušeně řečeno, přispět k tvorbě podmínek pro udržování výrobního potenciálu českého zemědělství nebo zemědělství ČR, a to přímými a nepřímými podporami a vytvářením podmínek pro cenovou stabilizaci trhu se zemědělskými komoditami.
Pro řádné a plnohodnotné členství ČR v EU považuji za nezbytné vybudování této instituce, která by postupně plně zabezpečovala a stabilizovala trh se zemědělskými komoditami a plnila další úkoly v rámci společné zemědělské politiky. Bez existence takového institutu by ČR nemohla využívat finančních zdrojů EU na podporu českého zemědělství již v předvstupním období. Proto je nezbytné, aby tento Zemědělský intervenční fond plně fungoval už v této době a byl dále modelován směrem k obdobným systémům v EU do okamžiku našeho vstupu. Snad na závěr bych konstatoval, že jsme změnili název tohoto Zemědělského intervenčního fondu a to tak, že se jmenuje Státní zemědělský intervenční fond.
Druhý zákon, který jsem předkládal je zákon o ekologickém zemědělství a také o změně některých dalších zákonů. Cílem předkládaného návrhu zákona o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb. O správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů je odstranit současný stav, kdy v této oblasti zemědělství naprosto chybí právní úprava. Systém ekologického zemědělství je upraven prakticky pouze metodickými pokyny pro ekologické zemědělství a tato úprava je zcela nedostatečná. Vy víte, že už v posledních dvou letech v rámci nařízení vlády, která byla vydána k provedení paragrafu 2 odst. 5 zákona 252/1997 Sb. O zemědělství byla poskytnuta finanční podpora nebo pomoc ekologicky hospodařícím zemědělcům na zemědělských pozemcích v ČR za podmínek splnění v tomto systému definovaných určitých kritérií.
Přijměte informaci, že v současné době ekologickým způsobem hospodaří 473 subjektů, a to zhruba na 111 tisících hektarech zemědělské půdy, což činí 2,6 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Poznamenávám, že v rámci světa je to dost, v rámci srovnání s našimi sousedy je to málo. Například v Rakousku toto procento už přesáhlo 10 %. Dynamický nárůst počtu ekologicky hospodařících subjektů a rozvoj ekologického obhospodařování zemědělské půdy v ČR za poslední dva roky vyvolal nutnost tohoto řešení.
Navrhovaný zákon stanoví pravidla ekologického zemědělství a výroby biopotravin, ale také dále zpracování, dovozní požadavky na výrobky z jiných zemí a označování výrobků pocházejících z ekologického zemědělství, stejně jako všeobecné požadavky a kontrolní postupy pro tento typ produkce.
Návrh zákona je předkládán ve spolupráci v ministerstvem životního prostředí a vše je v souladu s legislativním plánem prací vlády na druhé pololetí. Z pohledu procesu harmonizace české legislativy, z hlediska Evropského společenství v oblasti problematiky ekologického zemědělství, je tento návrh zcela slučitelný s právem Evropského společenství. Děkuji vám za pozornost.
Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji. I ministr Grégr dnes předkládal dva návrhy zákonů. Jeden se jmenuje návrh zákona o ochraně průmyslových vzorů, druhý se jmenuje návrh zákona o ochraně biotechnologických vynálezů. Oba dva byly schváleny a s oběma vás nyní velmi krátce seznámí.
Miroslav Grégr, ministr průmyslu a obchodu: Dámy a pánové, jsou to dva návrhy zákonů, které mají technický charakter a jsou tedy pro veřejnost méně zajímavé, i když jsou velice důležité pro národohospodářskou praxi. Návrh zákona o ochraně průmyslových vzorů patří k těm legislativním krokům, které přispívají k přibližování našeho práva k právu členských zemí EU.
Průmyslové vzory jako jedny z klasických předmětů tzv. nehmotných statků, kam patří například vynálezy nebo ochranné známky, jsou u nás chráněny od vzniku Československé republiky, čili tyto ochrany mají u nás svou dlouholetou tradici. V současné době je ročně zapisováno více jak 800 průmyslových vzorů do státního rejstříku a zahraniční přihlášky průmyslových vzorů u nás tvoří více jak jednu třetinu.
Navrhovaný zákon plně implementuje příslušnou směrnici Evropského parlamentu do našeho zákonodárství, čili je to krok velice potřebný a je v souladu s naším postupem přibližování práva k EU.
Druhý návrh zákona je o ochraně biotechnologických vynálezů. I tento zákon patří mezi ty, které jsou žádány v oblasti slučitelnosti našeho práva. Zákon vlastně odstraňuje vytváření překážek obchodu v této oblasti a z hlediska etického je nutno zdůraznit, že patentovat nebude možné vynálezy týkající se klonování lidí a rovněž všechny vynálezy týkající se modifikace lidských bytostí nebo vynálezy, při nichž se používá lidské embryo. Je to v době, kdy vzrůstá úloha a význam biotechnologie a genetického inženýrství v zákonu, který je i v současné době, ale zejména v blízké budoucnosti potřebný.
Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji. Nyní se zmíním velmi krátce k těm dalším zákonům. Byl schválen návrh zákona o zrušení Fondu dětí a mládeže. Zákon, pokud bude schválen v celém parlamentu, by měl nabýt účinnosti od 1. října 2000. Ke dni nabytí účinnosti vstupuje Fond dětí a mládeže do likvidace a k témuž dni ministerstvo financí jmenuje likvidátora fondu.
Jeho úkolem bude část majetku ve správě fondu bezúplatně převést na občanská sdružení dětí a mládeže, školy a školská zařízení, popřípadě na územní samosprávné celky, a to v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR přijatým na návrh vlády.
Za druhé bezúplatně převede na stát akcii obchodní společnosti Mladá fronta a.s., úplatně převede na jiné osoby, na základě veřejné soutěže, zbývající část majetku ve správě fondu a podíly fondu v jiných právnických osobách, poté akcie fondu, s výjimkou té akcie obchodní společnosti Mladá fronta a.s., zpeněží na veřejném trhu, vypořádá pohledávky a závazky fondu a převede likvidační zůstatek na zvláštní účet Státních finančních aktiv a pasiv vedený ministerstvem financí. Pokud likvidátor neukončí likvidaci fondu do 31. prosince 2002, přechází následující den, tzn. 1. ledna 2003, právo hospodaření se zbývajícím majetkem na ministerstvo financí.
Z dalších zákonů byla schválena novela zákona o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl. Byl též schválen návrh věcného záměru zákona o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků. Pokud jste měli něco k těmto dvěma předlohám, Pavel Dostál je na pressfoyer, tam se ho ještě můžete zeptat.
Pokud jde o tři finanční návrhy, to znamená o cenných papírech, o dluhopisech a o burze cenných papírů, ty budou projednávány příští týden, protože je tam potřeba ještě něco málo legislativně dopracovat.
A konečně další zákony, například návrh zákona o probační a mediační službě - projednávání tohoto zákona bylo přerušeno, opět to bude dopracováno do příštího týdne. Přerušeno bylo i projednávání dvou volebních zákonů, to znamená o volbách do Parlamentu ČR a o volbách do zastupitelstev v obcích. Zde bude vytvořena pracovní skupina, ve které bude ministr vnitra, místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský. Ti mají za úkol předložit do 15. dubna tohoto roku vládě nový návrh zákona, který zohlední přijaté dohody mezi ČSSD a ODS, čili jeden z těch pěti dodatků tak, jak to bylo v těch dohodách zformulováno.
Tolik tedy ode mne a na závěr ještě - vláda projednávala vízovou situaci s Ruskou federací, Běloruskem a Ukrajinou. K tomu ministr zahraničí a místopředseda vlády Jan Kavan.
Jan Kavan, místopředseda vlády: Děkuji. Dnes jsem vládě předložil návrh na vypovězení dohody mezi vládou ČR a vládou Ruské federace o bezvízových cestách občanů, rovněž dohodu mezi vládou ČR a vládou Běloruské republiky a rovněž dohodu mezi vládou Československé socialistické republiky ve vztahu k Ukrajině. Návrh byl připraven v úzké spolupráci s ministerstvem vnitra. Návrh dohody, který vláda schválila vycházel z koncepce vízové politiky ČR tak, jak jej vláda schválila již 25. srpna loňského roku. Tato koncepce předpokládá harmonizaci vízové politiky ČR se závaznými pravidly platnými v této oblasti v rámci EU, zejména s nařízením Rady EU číslo 574/1999, které určuje třetí země, jejichž státní občané musí být při překročení vnější hranice EU vybaveni vízem.
Z hlediska vízové politiky ČR je skupina států, kterou tvoří Ruská federace, Běloruská republika a Ukrajina, trojjediným celkem, vůči němuž je nezbytné přistupovat jednotně a synchronně. Toto zdůrazňuji, protože jsem se v posledních dnech dočetl ve sdělovacích prostředcích, že jako ministr zahraničních věcí jsem změnil názor na vízovou politiku. Opak je pravdou. Nezměnil jsem ho ani o milimetřík. Vždy jsem tvrdil respektive vycházel jsem z toho, že není možné například to, co již vláda jednu chvíli projednávala, zavést víza vůči Ukrajině dříve než vůči Rusku nebo Bělorusku, neboť to by nebylo v souladu se zahraničně-politickým zájmem ČR na zachování a upevnění proevropské ukrajinské zahraniční politiky a mohlo by to v těch jiných zemích vzbudit neoprávněný pocit jakéhosi preferenčního zacházení ve srovnání právě s Ukrajinou.
Tento návrh, který vychází z té loňské koncepce a kdy jde o balík, kde se s těmito zeměmi zachází, jak už jsem řekl, jako s trojjediným celkem, odpovídá názoru ministerstva zahraničních věcí. Proto jsem také tento návrh podpořil.
V další etapě bude vládě předložen návrh na vypovězení bezvízových dohod s Moldavskou republikou, Kazašskou republikou, Kyrgyzskou republikou, Turkmenistánem, Tádžickou republikou a Gruzií, rovněž přesně v souladu s koncepcí vízové politiky a jejím harmonogramem tak, jak jej vláda schválila vloni v srpnu.
Vycházeli jsme i ze statistických podkladů, které poskytlo ministerstvo vnitra, týkajících se i jisté migrační politiky a migračních tendencí občanů těchto tří zemí. Co se Ruské federace týče, chci zdůraznit, že těžiště vzájemných vztahů se nachází v oblasti obchodně-ekonomické spolupráce a samozřejmě z hlediska celoevropské bezpečnostní politiky i v této oblasti. Přestože v obou oblastech jsou zřejmě určitě rozdílné názory, lze vztahy ČR a Ruské federace charakterizovat jako relaci bez zásadních rozporů a ČR klade důraz na pozitivní partnerské vztahy s Ruskou federací. Totéž samozřejmě, dokonce bych řekl ve zvýšené míře, platí na naše vztahy s Ukrajinou.
Samozřejmě jsme vycházeli ve vztahu s Ukrajinou i s materiálů poskytnutých nejen ministerstvem vnitra, ale i ministerstvem práce a sociálních věcí, které vycházelo z aktuálních údajů o míře nezaměstnanosti v ČR, prognózy jejího vývoje a z údaje o podílu cizinců na stávající zaměstnanosti v ČR. Zde nám samozřejmě jde o potlačení nelegální zaměstnanosti Ukrajinců, kteří tvoří, vedle občanů Slovenské republiky, největší skupinu cizinců zaměstnaných v ČR.
V souvislosti se zavedením vízové povinnosti bude nutné personálně posílit velvyslanectví ČR v Moskvě, Minsku a Kyjevě i generální konzulát ČR v Petrohradě, a proto jsme vládě navrhli a vláda schválila tříměsíční lhůtu pro oznámení, neboť je nutné připravit zastupitelské úřady pro nárůst objemu práce na vízovém úseku, zajistit personální posílení úřadu, výpočetní techniku a podobně a zamezit některým negativním dopadům, kterých jsme byli svědky při zavedení tzv. cizineckého zákona 1. ledna letošního roku, kdy k tomu došlo za situace, kdy úroveň informovanosti byla příliš nízká. Mimochodem v souvislosti s projednáváním tohoto zákona v diskusi - to není součástí návrhu - řada ministrů, včetně mě, poukázala na některé negativní dopady především formy realizace toho cizineckého zákona a řada ministrů se shodla na nutnosti znovu prozkoumat implementaci toho zákona tak, abychom ty negativní dopady snížili na minimum a dovolím si říci, že budeme v dohledné době usilovat i o takovou novelizaci zákona, který tuto praxi dá na zcela srovnatelnou rovinu s praxí členských států EU.
Závěrem mi dovolte podtrhnout, že jako předkladatel tohoto návrhu nejsem přesvědčen o tom, že by zavedení víz, zrušení bezvízových dohod bylo jakýmsi všelékem, který by vyřešil problém jak na našem pracovním trhu, tedy problém zaměstnanosti, nebo problém migrace či problém kriminality nebo aktivity různých kriminálních skupin na našem území. Nic takového se nedomnívám. Domnívám se, že s těmito negativními jevy je třeba se potýkat i dalšími formami, ale zavedení víz k tomu může přispět. Ale může jen přispět, samo o sobě to nevyřeší. Rovněž jsem si vědom toho, že s největší pravděpodobností dojde k recipročním opatřením, neboť to odpovídá diplomatickým zvyklostem a vláda projednávala i způsob, jakým bychom mohli zamezit jistým možným negativním dopadům na některé formy zahraničního obchodu. Čili ta situace není černobílá, ale hlavní důvod, proč můj návrh vláda schválila byl ten, abychom harmonizovali naši vízovou politiku s politikou EU v předtuše toho, že budeme jedním z prvních států, který z tohoto regionu do EU vstoupí. Děkuji.
Libor Rouček, mluvčí vlády: Já také děkuji. Tolik tedy úvodní slovo ke všem dosud projednávaným bodům. Nyní přejdeme k vašim dotazům. Nejdříve dáme slovo panu Heřmánkovi z Českého rozhlasu.
Aleš Heřmánek, Český rozhlas - Radiožurnál: Děkuji. Já bych měl dotaz na pana ministra Mertlíka. Týká se to samozřejmě spořitelny. Zaprvé proč převážilo to rozhodnutí prodat spořitelnu Erste Bank a za druhé, do jaké míry jste diskutovali tu nabídku IPB, ta byla, jak se proslechlo, přece jen o něco vyšší než byla nabídka Erste Bank. A třetí otázka, kolik se na privatizaci ČS prodělá, když to porovnáte s tím, kolik stát musel investovat na sanaci tohoto peněžního ústavu? Děkuji.
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Začnu důvody pro rozhodnutí vlády. Vláda, když zapisovala do svého programového prohlášení úkol dokončit privatizaci bank do konce roku 2000 - a jestli se dobře pamatuji, tak to je v ekonomické oblasti jeden ze dvou termínovaných úkolů, žádné další tam nejsou, takže to svědčí o významu toho úkolu - tak tím primárně sledovala jeden jediný strategický cíl: uvést v této části finančního trhu věci v ČR do pořádku, což znamená přivést sem silné strategické investory, jejichž jméno a jejichž praxe ze zahraničí bude zárukou toho, že se poměry v českém bankovnictví zlepší a že už nikdy v budoucnu nebudou nutné kroky typu vyvádění špatných úvěrů nebo jiné formy podpory bankovního sektoru ze strany státu.
Toto byl strategický zájem vlády, to byl důvod, proč se vláda ihned po svém nástupu rozhodla pro urychlenou privatizaci bank a tento cíl také sledovala v okamžiku, kdy v loňském roce rozhodovala o privatizaci ČSOB a dnes o privatizaci ČS. V tomto směru nás čeká ještě jeden velmi podstatný krok, který předpokládáme: dokončit rovněž v letošním roce, a tím tento úkol splnit, privatizaci Komerční banky. To je základní rámec ve kterém se vláda pohybovala.
Za druhé, vláda znala detailně průběh tendru na privatizaci ČS. Ten probíhal tak, že na inzerát, který byl zveřejněn v tisku dne 22. dubna 1999, reagovalo celkem pět bank a dvě nebankovní peněžní instituce. V podmínkách tendru stálo, že partnerem, který má vstoupit do ČS jako strategický partner má být banka, která byla charakterizována celou řadou různých skutečností. Nejpodstatnější z nich, souhrnně definující její sílu, byla charakteristika, že půjde o banku, která má vyšší raiting, než má ČR.
Z těch účastníků, mezi těmi pěti bankami, o nichž jsem hovořil a dvěma nebankovními finančními institucemi nebyla ani IPB, ani Nomura. Když posléze bylo těmto zájemcům distribuováno informační memorandum, které, jak už jsem slíbil, bude v určitých částech zveřejněno tak, aby byly odstraněny eventuální pochybnosti části veřejnosti o důvodech udělení exkluzivity, a podrobnosti znalosti předpokládaných kroků vlády, tak výsledkem byla reakce taková, že nezávaznou indikativní nabídku, jakožto odpověď na toto informační memorandum, podala pouze jedna instituce, a to právě Die Erste Bank.
Čili od tohoto okamžiku až do konce účastníkem tendru byla pouze jedna banka a bylo tedy logické, že dnes vláda stála, poté co byl tendr naprosto korektně v souladu s danými pravidly hry podle vládního usnesení z března loňského roku, bylo to tehdy usnesení č. 195/1999 uzavřen, tak vláda stála před binární logikou buď akceptovat konečnou nabídku Erste, která byla v definitivní podobě poskytnuta v minulém týdnu nebo tuto nabídku odmítnout a pak hledat jinou cestu privatizace ČS. Tou cestou mohl být buď přímý prodej nějakému eventuálnímu dalšímu zájemci, což v tomto případě jako jediná existující nabídka byla nabídka konsorcia Nomura a IPB, anebo opakovat tendr.
To druhé by znamenalo revokovat původní usnesení o privatizaci z března loňského roku a místo něj přijmout nějaké nové, které by jinak definovalo toho očekávaného partnera, protože jak IPB, tak Nomura ony podmínky z toho tehdejšího usnesení nesplňují.
Vláda tedy rozhodovala mezi dvěma možnostmi. Jít na to, že akceptuje nabídku regulérního vítěze tohoto tendru, anebo akceptuje nějakou nabídku jinou. Vybrala si tu první. Základní důvod byl strategický, o kterém jsem hovořil, ten druhý byl mimo jiné ten, že si vážíme transparentnosti rozhodovacích procesů a musel by zde být mezikrok odmítnutí nabídky Erste a příprava, která by si vyžádala delší čas pro možnost akceptace oné nabídky, která se objevila minulý týden na stole.
Ta druhá cesta má celou řadu rizik. Je sice pravda, mohu potvrdit, že částka, která tam byla uváděna byla vyšší, nechci říkat kolik, než částka, kterou nabídla Erste, nicméně po zvážení všech relevantních okolností včetně samozřejmě pohledu ČNB na celou věc, kdy, jak známo, je ČNB tím, kdo z pozice regulátora rozhoduje o tom, zda je možné převést novému nabyvateli podíl v bance pokud přesahuje určitou úroveň, tak se rozhodla tímto způsobem a ten základní důvod tohoto rozhodnutí je, jak už jsem říkal, náš strategický záměr, prostě mít standardní, dobře fungující bankovnictví, které obstojí na konkurenčních trzích EU.
Z tohoto hlediska Erste je velmi vhodným partnerem, je to dnes druhá největší banka v Rakousku. Shodou okolností, i když to není podstatné, je to spíše na okraj, je to banka, která je dědicem První rakouské pojišťovny, jejíž součástí de facto byla v minulém století při svém vzniku i ČS, čili ČS se jakoby vrací do lůna, z kterého vzešla. To skutečně není podstatné, uvádím to jen na okraj, nicméně podstatné je to, že Erste se v Rakousku primárně věnuje drobnému bankovnictví, tzv. malobankovnímu trhu, což je ta oblast, která je v ČR nejvíce podrozvinuta a kde potřebuje náš bankovní sektor speciálně posílit.
Očekáváme, a je to i záměrem banky Erste v ČR, že se bude orientovat stejným způsobem, tzn. na domácnosti, na drobné podnikatele, na malobankovnictví, což nevylučuje jiné aktivity, ale toto je startegický záměr, který velmi dobře koinciduje s potřebami bankovního trhu u nás. To jsou některé základní důvody. Našla by se jistě i řada dalších. Osobně jsem přesvědčen, že ta nabídka tak, jak byla ze strany Erste udělána, včetně různých doplňkových součástí, mezi něž patří například příslib navýšit základní jmění ČS o čtyři miliardy korun a podobně je nabídka vyvážená. Vláda rozhodovala s plnou znalostí této nabídky stejně jako s plnou znalostí indikativní a nezávazné nabídky IPB a Nomury a takovéto rozhodnutí považuje za správné.
Co se týče otázky, kolik na tom vláda vydělala nebo prodělala, ta otázka je poněkud sugestivní. Když sečteme veškeré náklady, které vynaložila ČR po roce 1990 do současnosti na zlepšení struktury aktiv ČS, včetně navyšování základního jmění a jiných kroků, tak ta operace samozřejmě je negativní a musím velmi podtrhnout, že kdyby byla vláda dospěla k rozhodnutí privatizovat ČS a stejně tak KB řekněme v roce 1996, tak ta situace mohla být podstatně příznivější, než je tomu dnes.
Nejsem teď schopen říci, jaký je celkový rozdíl mezi oním výnosem ve výši 19 miliard korun a celkovými náklady na přivedení ČS do přijatelného stavu, tam šlo o desítky miliard korun, jde o různé operace z minulosti, které prováděla tu vláda, tu ČNB, přesto jsem hluboce přesvědčen, že tento krok, byť byl možná udělán pět minut po dvanácté, je krokem správným a vede k tomu strategickému cíli, o kterém jsem hovořil. Jiná věc je, že před několika lety pro to byla podstatně lepší doba a mohlo to být pro ČR celkově výhodnější.
Martin Jašminský, Hospodářské noviny: Chtěl jsem se zeptat pana ministra Mertlíka, jestli můžete říci, kdy lze očekávat podpis smlouvy o prodeji ČS? Druhá věc, jestli vláda dnes ve svém usnesení pověřila Konsolidační banku, aby uzavřela smlouvu s ČS o těch zárukách, případně na jak velký objem aktiv by se tato záruka měla vztahovat a další věc, jaké má vláda záměry s využitím toho výnosu, který získá za prodej ČS?
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Není to nijak časově ohraničeno, je velmi dobrý stav právní přípravy k uzavření ne jedné smlouvy, ale série smluv. Očekáváme, že by to mohlo být do jednoho měsíce, abych to řekl velmi opatrně. Bude to pravděpodobně výrazně dříve. Připomínám, že v případě ČSOB ten proces trval asi pět nebo šest týdnů, je to normální doba, nicméně jednání při přípravě této smlouvy mezi právními experty rakouské banky a právními experty Konsolidační banky a FNM je velmi pokročilý a toho, co zbývá k vyřešení není mnoho.
Usnesení si vám netroufám tlumočit, protože je dlouhé na dvě a půl strany a jeho součástí jsou přílohy. Bude na internetu, bude vydáno podrobné komuniké z ministerstva financí, které je připraveno a náš tiskový mluvčí pan Vacek je pravděpodobně toho času již distribuoval. Součástí je skutečně i onen ring - fencing i jiná opatření. Abych neudělal technickou chybu, doporučuji na tento odkaz.
Nicméně se domnívám, že závazky, které tam stát učinil, jsou odpovídající jak výši ceny, tak výši závazků, které předpokládáme, že učiní na základě své závazné nabídky banka Erste, jako je například závazek zvýšení základního jmění, závazek investic do informačního systému spořitelny apod. Čili vzato dohromady, domnívám se, že ta nabídka odpovídá situaci na trhu, kdy jsme v situaci takové, že investice do ČS v porovnání s možnostmi investic v mezinárodním měřítku pro všechny banky aktivně působící ve středoevropské oblasti, prostě má určitou omezenou atraktivitu, nakolik jsou mi známy pozice finančního trhu, odkazuji například na výzkumnou zprávu investiční banky Salomon Smith Barney, která shodou náhod byla publikována právě minulý týden o ČS. Jak cena, tak i podmínky odpovídají tomu, čemu se v angličtině říká fair value.
Co uděláme s výnosy, na to nejsem schopen odpovědět vůbec. Jde o příjem FNM. FNM má celou řadu závazků, mezi než patří i takové věci jako jsou předpokládané vklady do zřizovaných státních fondů apod., čili v rámci běžného hospodaření FNM budou tyto výnosy použity tak, jak vždy vláda deklarovala.
Sládečková, Slovenská televize: Ráda bych se zeptala na to, jak při hlasování o zavedení vízové povinnosti hlasoval pan ministr Grégr a proč hlasoval tak, jak hlasoval?
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Vláda rozhoduje ve sboru a jakkoli je naše vláda vysoce transparentní v tom, že na internetu uvádí poměry hlasování, nikdy není zvykem uvádět hlasování jednotlivých osob. Důvod pro to je velmi jednoduchý. Vláda je kolektivní orgán a všichni členové vlády včetně těch, kteří eventuálně hlasovali proti něčemu nebo se zdrželi hlasování, pokud chtějí zůstat členy vlády, tak musí příslušné rozhodnutí podporovat. Bylo by tudíž nefér postupovat, a teď mluvím zcela obecně, tímto způsobem.
Autom. řádkování?, Financial Times: Já jsem se chtěla zeptat, ten zmíněný ring - fencing bude použit na celé úvěrové portfolio nebo jen na nějakou určitou část?
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Samozřejmě na část.
Obrázek Alt. obrázek?, Financial Times: Poznámka Publikace Tiskov Na jakou část? Týká se to klasifikace 3 - 5 nebo ??
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Týká se to klasifikace 3 - 5, ale je tam různá struktura a je poměrně složitá.
Iveta Fialová, televize Nova: Já bych se chtěla zeptat pana ministra Grégra, jaký je jeho názor na zavedení víz a od kdy by ta víza měla platit?
Miroslav Grégr, ministr průmyslu a obchodu: Pokud se týká doby platnosti, na to vám jistě rád odpoví pan ministr Kavan. Samozřejmě zavedení vízové povinnosti vždy ztěžuje obchodně-ekonomické vztahy, což už tady řekl i pan místopředseda Kavan, takže na této věci se nic nemění ani v tomto případě.
Jan Kavan, místopředseda vlády: Já jsem již v úvodním slově řekl, že vláda schválila návrh usnesení, kde se hovoří o lhůtě tří měsíců od schválení tohoto usnesení, tzn. my oznámíme příslušným zastupitelským úřadům těch daných třech zemí formou diplomatické nóty vypovězení těch třech dohod za tři měsíce počínaje dneškem.
Marek Petruš, Bridge News: Já bych měl otázku na pana Mertlíka, která se týká ještě ČS, jestli tím, že výtěžek prodeje půjde pravděpodobně do FNM, jestli to znamená, že ten výtěžek nebude poprvé veden přes připravovaný speciální účet u ČNB nebo u jiné komerční banky, který je zaměřen na to, aby některé velké privatizační příjmy nešly na devizový trh a netlačily na posilování koruny?
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Ten návrh byl zatím vládě pouze předložen, nebyl schválen, čili meritorně nemohu odpovědět. Jinak ale v usnesení vlády je řečeno, že platba bude provedena v měnové jednotce euro, čili nebude provedena v české koruně a pokud bude v té době tento účet schválen, předpokládám, že ten postup bude takový. Chtěl bych nicméně podtrhnout, že to bude znamenat, že půjde o devizový účet, v tomto případě FNM u ČNB, pokud by ta eventualita nastala. FNM s ním bude disponovat podle své potřeby, samozřejmě, že bude tu dispozici koordinovat s ČNB tak, aby ten postup byl vhodný z hlediska měnové politiky ČNB a měnového vývoje.
Jan Kavan, místopředseda vlády: Já bych vás chtěl ještě informovat, pokud vás to zajímá, že budu v dohledné době předkládat vládě návrh na sjednání bezvízových dohod pro držitele diplomatických a služebních pasů jak Ruské federace, Běloruské republiky, tak Ukrajiny.
Jiří Nádoba, Mladá fronta Dnes: Já bych chtěl vědět, k jakým změnám nebo k jakým strategiím se nový majitel spořitelny ve smlouvě zavazuje nebo k jakým změnám se chystá podle jednání, která jste s ním vedli? A druhá věc, vedení Erste Bank v minulosti říkalo, že nechce převzít rizika za události, tak jestli ten ring - fencing je postavený tak, že nebudou přejímat rizika vůbec, žádná rizika z minulosti nebo jestli můžete třeba odhadnout výši nákladů, která bude pro stát spojená s touto operací?
Pavel Mertlík, místopředseda vlády: Já začnu tou druhou otázkou. Odhad výše těchto nákladů je velmi obtížný, nicméně je vypracován přesný mechanismus, který spočívá v tom, že eventuální překlasifikace aktiv k 31. 12. 1999 bude dělána na základě toho, že ČS, tedy již Rakušanům patřící ČS, jmenuje svého auditora, který toto učiní, na straně druhé tak učiní Konsolidační banka. Pokud by se neshodli, v tomto procesu bude metodicky napomáhat ČNB, tak společně určí třetího auditora, který by měl rozhodující slovo.
Jde o nikoli všeobecnou možnost kdykoli překlasifikovat úvěry, ale o mechanismus, který v podstatě překrývá období mezi due diligence a datem, o kterém jsem hovořil a z toho vyplývá i rozsah toho rizika. Já jsem přesvědčem o tom, že vzhledem k tomu, že due diligence byla ze strany Erste provedena velmi zodpovědně, pracovalo na ni přes 200 zaměstnanců v Praze a řada poradců, že to riziko, že by tam byly nějaké nepoznané, skryté problémy v tom portfoliu je velmi omezené. Čili je to spíše hypotetická pojistka a já bych se toho příliš nebál. To je jedna věc.
Co se týče té druhé otázky, strategický záměr jsem velmi stručně představil, když jsem řekl, že Erste je banka spořitelního typu a tímto způsobem chce pracovat i u nás. Slyšel jsem o tom, že v průběhu tohoto týdne hodlá uspořádat v Praze velkou tiskovou konferenci, kde bezesporu bude schopna tyto věci velmi podrobně popsat a vysvětlit.
Alexandr Mitrofanov, Právo: Dobrý večer, já bych se chtěl zeptat pana vicepremiéra Kavana, jaké je stanovisko české vlády k možnosti účasti Svobodných v rakouské vládě v situaci, kdy na jedné straně je jasné varování EU a USA a na straně druhé je odmítavá pozice Maďarska a zdrženlivá pozice Polska. Děkuji.
Jan Kavan, místopředseda vlády: Česká vláda velmi pečlivě monitoruje situaci v Rakousku. Hovořil jsem o ní dnes například s velvyslancem Rakouské republiky, který mne dnes ráno navštívil a rovněž s prvním náměstkem ministra zahraničních věcí SRN panem Ceplem, s nímž jsem měl dnes rovněž jednání. Celkově tedy musím říci dvě věci.
Máme plné porozumění pro obavy, které motivovaly EU, čtrnáct členských států EU, k prohlášení, které udělaly. My sami si samozřejmě dobře pamatujeme na výroky pana Haidera z předvolební kampaně, které byly kritické jak k EU, tak, mimo jiné, i k ČR.
Na druhé straně jsem vyjádřil naději, že zahraniční politika Rakouska se nebude měnit a byl jsem dnes ujištěn i oficiálně panem velvyslancem rakouské republiky, že základní axiomy zahraniční politiky se nebudou měnit, nebude se měnit postoj k EU ani k jejímu rozšíření o státy střední a východní Evropy. S panem náměstkem Ceplem jsme se na naší analýze současné situace v Rakousku shodli. Myslím si tedy, že je nutné vyčkat, jakou zahraniční politiku bude náš soused skutečně realizovat. V této chvíli vyjadřuji naději, že vláda, pokud v jejím čele bude kancléř Schüssel, který je odstupující ministr zahraničních věcí, bude pokračovat přesně v té zahraniční politice, kterou pan Schüssel reprezentoval v době, kdy byl ministrem zahraničních věcí.
Zůstaneme samozřejmě v úzkém styku a úzce budeme konzultovat situaci v Rakousku, mimo jiné právě s členskými státy EU a s Evropskou komisí v Bruselu.
Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji, to je tedy od nás vše. Vláda bude projednávat ještě dnes večer dalších asi 18 bodů včetně Koncepce romské integrace a situace v ČKD Dopravní systémy. Děkuji za pozornost a nashledanou.
