Historie minulých vlád

Vládní návrh

Ústavní zákon
ze dne 28. dubna 1999,

kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
a ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ
Změna Ústavy České republiky

Čl. I

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, se mění takto:

1. V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

    "(2) Česká republika dodržuje všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva, jakož i ostatní své mezinárodní závazky.".

2. Čl. 10 zní:

    "Čl. 10

    Mezinárodní smlouvy, s nimiž vyslovil souhlas Parlament, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem s výjimkou ustanovení, k jejichž provedení je třeba zákona.".

3. Za čl. 10 se vkládá nový čl. 10a, který zní:

    "Čl. 10a

    (1) Mezinárodní smlouvou nebo na základě mezinárodní smlouvy mohou být některé působnosti orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní přeneseny na mezinárodní organizace.

    (2) Pokud to stanoví mezinárodní smlouva uvedená v odstavci 1, je právo takové mezinárodní organizace bezprostředně závazné a má přednost před právem České republiky.".

4. V čl. 33 odst. 2 se slova "mezinárodních smluv podle čl. 10" nahrazují slovy "usnesení o souhlasu s mezinárodními smlouvami".

5. V čl. 39 odst. 3 se slova "s pobytem cizích vojsk na území České republiky" nahrazují slovy "s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem cizích ozbrojených sil na území České republiky".

6. V čl. 39 odst. 4 se slova "a ke schválení mezinárodní smlouvy podle čl. 10" zrušují.

7. V čl. 39 se doplňuje odstavec 5, který zní:

    "(5) Ke schválení mezinárodní smlouvy podle čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů, nestanoví-li ústavní zákon, že je schvalována v referendu.".

8. Čl. 43 zní:

    "Čl. 43

    (1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

    (2) Parlament vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a s pobytem cizích nebo spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky, není-li takové rozhodnutí vyhrazeno vládě.

    (3) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o

      a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, jsou-li vysílány k tomu Parlamentem předem určené vojenské útvary ozbrojených sil České republiky nebo jde-li o pobyt spojeneckých ozbrojených sil vyplývající ze závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,

      b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jejímž je Česká republika členem,

      c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách nebo ekologických a průmyslových haváriích.

    (4) Vláda dále rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky v případech plánovaných vojenských cvičení.

    (5) Parlament vyslovuje souhlas s průjezdem cizích ozbrojených sil přes území České republiky a s jejich přeletem nad územím České republiky; o průjezdu a přeletu spojeneckých ozbrojených sil rozhoduje vláda.

    (6) Vláda o svých rozhodnutích podle odstavce 3 neprodleně informuje Parlament.".

9. V čl. 49 odstavec 2 zní:

    "(2) Souhlas Parlamentu vyžadují smlouvy:

      a) spojenecké, mírové a jiné politické,

      b) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,

      c) zakládající značný majetkový závazek státu,

      d) upravující práva a povinnosti osob,

      e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu.".

10. Čl. 52 zní:

    "Čl. 52

    Podmínkou platnosti zákona a bezprostřední závaznosti mezinárodní smlouvy a práva mezinárodní organizace podle čl. 10a odst. 2 je jejich vyhlášení způsobem, který stanoví zákon.".

11. Čl. 78 zní:

    "Čl. 78

    (1) K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení.

    (2) Vláda je oprávněna vydávat též nařízení s mocí zákona k provedení závazků ke sbližování práva vyplývajících z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé.

    (3) Návrh nařízení s mocí zákona předkládá vláda Parlamentu. Vysloví-li některá z komor Parlamentu ve lhůtě 30 dnů od předložení s návrhem nařízení nesouhlas, projedná se tento návrh jako návrh zákona podle čl. 41 odst. 2; v opačném případě se nařízení vyhlásí způsobem, který stanoví zákon.

    (4) Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

12. V čl. 79 odst. 3 se za slovo "zákona" vkládají slova "nebo nařízení vlády podle čl. 78 odst. 2" a za slovo "zákonem" se vkládají slova "nebo nařízením vlády podle čl. 78 odst. 2".

13. V čl. 87 odst. 1 písm. a) zní:

    "a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo ustanovením o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě,".

14. V čl. 87 v odst. 1 písm. b) se slova "mezinárodní smlouvou podle čl. 10" nahrazují slovy "ustanovením o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě".

15. V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

    "(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10 a čl. 10a s ústavním zákonem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.".

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

16. V čl. 88 odst. 2 se slova "a mezinárodními smlouvami podle čl. 10" nahrazují slovy ", ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodních smlouvách".

17. V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:

    "(3) Vykonatelné rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.".

18. Čl. 95 zní:

    "Čl. 95

    (1) Soudce je při rozhodování vázán ústavním zákonem, mezinárodní smlouvou podle čl. 10, zákonem a nařízením vlády podle čl. 78 odst. 2; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu s ústavním zákonem, mezinárodní smlouvou podle čl. 10, zákonem a nařízením vlády podle čl. 78 odst. 2.

    (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon nebo nařízení vlády vydané podle čl. 78 odst. 2 nebo jejich jednotlivé ustanovení, jehož má být při rozhodování použito, je v rozporu s ústavním zákonem, podá Ústavnímu soudu návrh, aby zákon nebo nařízení vlády vydané podle čl. 78 odst. 2 nebo jejich jednotlivé ustanovení zrušil.".

ČÁST DRUHÁ
Změna ústavního zákona o bezpečnosti České republiky

Čl. II

V čl. 11 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, se slova "rozhodnout o vyslání ozbrojených sil mimo území České republiky a vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky Senátu." nahrazují slovy "vyslovit souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky, s pobytem cizích nebo spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky, s průjezdem cizích ozbrojených sil přes území České republiky a s jejich přeletem nad územím České republiky Senátu, není-li takové rozhodnutí vyhrazeno vládě.".

ČÁST TŘETÍ
Závěrečná ustanovení

Čl. III

Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jak vyplývá z ústavních zákonů jej měnících.

Čl. IV

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000.