Nepřekvapujme se, tvrdě pracujme

Vláda má za sebou rok svého působení. Je to příležitost k bilanci a ohlédnutí, i když jsem přesvědčený, že je příliš brzy dělat apriorní soudy. Různí levicově orientovaní apologeti varují před „asociální“ politikou vlády, před rozvratem a radikalizací společnosti. Téměř jako by si ji sami přáli. Z druhé strany se do této mediální atmosféry mísí pocit zklamání části voličů, který se projevil poklesem důvěry ve vládu.

Nebudu zastírat, že koalice si v uplynulém roce prošla zatěžkávací zkouškou. Často překvapovala sama sebe, místo aby veškerou energii vynaložila na naplňování programu, kvůli kterému jí dali voliči důvěru. Zde se nemůžeme na nikoho vymlouvat. Veřejnost právem nezajímá politické hašteření a překřikování, chce výsledky. Budiž to pro všechny koaliční partnery dostatečným poučením, že vést diskuse lze nad průnikem programů, nikoli nad pozičními manévry. Těžila z nich především sociální demokracie, jejíž nejednota, programová vyprázdněnost a populistická nezodpovědnost jsou mediálně zatlačeny do pozadí.

Nemohu však souhlasit s názory, že politika je dnes horší než v minulosti. Podobné koaliční hrátky byly běžné i v minulosti. Vždy byly nadbytečné, nikdy nepřinášely nic pozitivního. Vyvarujme se jich proto do budoucna.

Druhý úhel pohledu je ten, že vláda pod tímto mediálním povrchem dokázala prosadit všechny svoje záměry v parlamentu. Zatím jí v Poslanecké sněmovně nebyl žádný ze 123 dosud předložených vládních návrhů zákona zamítnut nebo vrácen. To není příznak „slabé“ vlády, ale vlády tvrdě pracující a nalézající rozumný kompromis, na který v uplynulých letech nebyla síla.

Principy reforem jsou z roku 2007 Je přitom fascinující, jak jsou někteří pozorovatelé „překvapeni“ podobou prosazovaných reforem. Stačí se podívat na programové prohlášení vlády z ledna 2007. Pokud chceme být aktuální, tak návrh podoby důchodové reformy, založený na diverzifikaci příjmů ve stáří a vytvoření druhého, dobrovolného penzijního pilíře, pochází již z oné doby. Teze o legalizaci možnosti oficiálně si připlatit za nadstandardní péči pochází rovněž z roku 2007, nikoli z roku 2011. Rovná daň, zjednodušování daňového systému, projekt Jednotného inkasního místa, reforma sociálního systému a řada dalších nezbytných kroků – to vše bylo založeno už před čtyřmi lety. Už také zapomínáme, že ještě v roce 1997 u nás existovalo pět sazeb daně z příjmu od 15 do 40 procent a daň z příjmu právnických osob ve výši 39 procent, přičemž nyní dosahuje 19 procent. Dnes je však situace jiná. Musíme postupovat rychleji a razantněji než tehdy. Nacházíme se v době mimořádně vypjaté ekonomické situace v celé Evropě. Situace je dnes horší než před rokem, kdy jsme poukazovali na problémy Řecka, a levice nás ještě nedávno peskovala za šíření poplašných zpráv. O to více v současné době musíme dbát na rozpočtově odpovědnou politiku a nebát se i dočasného snížení popularity. Pokud budeme schopni lidem vysvětlit, že v Evropě dnes neexistují jiná než úsporná a nepopulistická řešení vážných ekonomických problémů, může to část veřejnosti v budoucnu ocenit.

Situace v Evropě se mění Nacházíme se v době, kdy padá řada ikon a mýtů. Zdravotnictví opravdu není a nikdy nebylo bezplatné. Nebylo bezplatné ani za vlády ČSSD, kdy tisíce chronicky a vážně nemocných lidí doplácely ročně desítky tisíc korun za nákladné léky. Dnes o tom sociální demokraté cudně mlčí, když torpédují snahu vlády zavést v Evropě zcela běžnou, ale spíše ještě podprůměrnou míru spoluúčasti. Důvod je zřejmý. Chceme držet krok s moderní medicínou tak, aby kvalitní léčbu dostal každý.

Další padající ikonou je vize „pečovatelského“ státu, který se o všechny postará. Každá rozumná vláda dnes musí přizpůsobit rozsah sociálních služeb tomu, na co je schopna ekonomika vydělat. Jinak by vystavovala současné i budoucí generace nebezpečnému hazardu. Opravdu neplatí tzv. Paroubkova teze, že „dluhy se platit nemusí“. Příklad Řecka ukazuje, co může být výsledkem. Státní bankrot a znehodnocení úspor obyvatel, což by tvrdě postihlo především nízkopříjmové a středněpříjmové obyvatele. Do vážných problémů se může dostat i vyspělý stát v historicky velmi krátké době.

Chci ale končit toto ohlédnutí za uplynulým rokem optimisticky. Naše úsporná rozpočtová politika je hodnocena mezinárodními institucemi a ratingovými agenturami pozitivně. Pověst České republiky na finančních trzích je velmi dobrá. To se projevuje i výhodnými podmínkami při obchodování se státními dluhopisy. Problémy, jaké zažívají momentálně třeba Řekové nebo Španělé, nám zatím nehrozí. Hrozily by tehdy, pokud bychom změnili kurz, ustoupili z reforem a utápěli se v politické nestabilitě. Mějme to na paměti.

Komentář premiéra byl zveřejněn v Lidových novinách dne 14. srpna 2011.