Projev českého premiéra na galavečeru v Černínském paláci u příležitosti 20 let vstupu ČR do NATO

Předseda vlády Andrej Babiš se v úterý 12. března 2019 v Černínském paláci zúčastnil slavnostního galavečera konaného u příležitosti 20. výročí rozšíření Severoatlantické aliance.

Dobrý večer,

vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře, Vaše Excelence, dámy a pánové,          

dovolte mi vás přivítat na tomto galavečeru při příležitosti oslav 20. výročí vstupu do NATO. Dnešní konference na Pražském hradě ukázala, jaký význam pro nás má členství v Severoatlantické alianci. Jsem proto obzvláště rád, že se zde sešli představitelé celé Visegrádské čtyřky – uskupení, které vzniklo s cílem integrace našich zemí do NATO a Evropské unie. A neméně jsem rád, že zde mohu přivítat současné i bývalé představitele Aliance a zemí, které nám se vstupem pomohly. Děkuji vám všem, že jste přijali naše pozvání a přijeli do Prahy.

Členem NATO se nestanete na základě podané přihlášky. Každá země se může sama rozhodnout, jaké chce bezpečnostní záruky. A toto svobodné vyjádření vůle musí být odsouhlaseno a ratifikováno všemi členy NATO. Zároveň jsme vstupem do NATO převzali závazky vyplývající ze členství v Alianci, přihlásili jsme se k alianční jednotě a solidaritě.

V roce 1999 jsme byli přijati jako jedna z prvních zemí bývalého Východního bloku. Na to můžeme být právem hrdí.

Co platilo v době našeho přijetí do Aliance, platí i dnes. Nejsme a nemůžeme být neutrální, jsme pevnou součástí severoatlantického spojenectví. I naším zájmem je mít vnitřně soudržné spojenectví schopné účinné akce.

Představy začátku 90. let, že konec studené války bude znamenat i konec konfliktů, vzaly brzy za své. Stejně tak jako názory, že zajišťování kolektivní obrany nebude potřeba a NATO se bude moci zrušit. Svět není bezpečný, nežijeme ve věčném míru, bohužel.

Aliance není útočný pakt namířený proti nečlenským zemím. Alianci tvoříme, abychom bránili sebe a naše spojence proti napadení, ať už hrozí odkudkoliv. Proto naši vojáci nasazují své životy v zahraničí, aby předcházeli vzniku hrozeb a konfliktů v místě jejich původu. Jsme hrdí na naše vojáky, kteří slouží v zahraničních misích, vážíme si jejich nasazení a bohužel však v Afghánistánu jsme již přišli o čtrnáct našich vojáků a v ostatních zahraničních misích o dalších patnáct. V celé naší periferii probíhají různé krize. Nejvíce znepokojující na nich je, jak masovou podporu dokáží získat síly, které jsou v přímém protikladu s naším žebříčkem hodnot a naším způsobem života. Síly, které se náš žebříček hodnot a náš způsob života aktivně snaží zničit.

Teroristická organizace Islámský stát vládla tvrdou rukou, bránila lidem na svém území vyjadřovat svobodné postoje, pravdou ale zůstává, že podpora Islámského státu byla – přinejmenším v začátcích – opravdu masová. A to je něco, na co musíme být připraveni i do budoucna. Daesh může být poražen, ale s terorismem je třeba bojovat bez přestání. Musíme si být vědomi, že naše svoboda, naše hodnoty a náš způsob života nejsou samozřejmé a musíme je umět bránit.

NATO v tomto úsilí musí hrát důležitou roli. Sami k tomu ale musíme přispět a nést svůj díl odpovědnosti. K tomu se hlásí i naše vláda a slovo „bezpečnost“ je klíčovým termínem hned pro celý úvodní odstavec našeho vládního prohlášení.

Hlásíme se k dostatečnému financování obrany, samozřejmě s tím, že finance musí jít ruku v ruce s dobře připravenými a racionálními akvizičními projekty, protože nám nejde o výdaje, ale o výsledky – o dosažení požadovaných schopností.

Právě proto jsme před rokem a půl přijali velmi náročné alianční Cíle výstavby schopností. Jejich základem je úkol vybudovat do konce roku 2025 brigádu těžkého typu a k tomuto cíli směřují i připravované akviziční projekty, nábor, výcvik a příprava sil. A samozřejmě platí závazek naší republiky dosáhnout do roku 2024 úrovně obranných výdajů ve výši 2 % HDP.

Letošní rok ale není jen 20. výročím našeho vstupu do NATO, ale i 70. výročím Aliance jako takové. Aby mohla i v budoucnosti naplňovat naše představy o bezpečnosti a obraně, musíme pracovat na jejím rozvoji a adaptaci.

V letošním roce došlo k vypovězení jednoho z pilířů smluvního bezpečnostního rámce v Evropě, Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu mezi Spojenými státy a Ruskou federací – tak zvané INF Treaty. Třebaže evropští členové NATO nebyli smluvními stranami, smlouva se jejich bezpečnosti bezprostředně dotýkala. K vypovězení navíc dochází v prostředí, kdy celý smluvní bezpečnostní rámec prochází krizí důvěry a jeho další budoucnost je značně nejistá.

Naše úvahy, úvahy celé Aliance proto musí směřovat také k tomu, jak se s tímto stavem vypořádat. Dokážeme nalézt cestu k obnovení důvěry v euroatlantickém prostoru? Dokážeme nasměrovat vývoj v období po smlouvě INF tak, aby naše bezpečnost neutrpěla, a zároveň nezačal masivní cyklus zbrojení a protiopatření, která by byla ničivá finančně, politicky a potenciálně i fyzicky? Odpověď na tyto otázky dnes nemáme. Ale musíme je hledat, a kde jinde je můžeme hledat než právě v Alianci.

Aby nám Aliance mohla na naše otázky dát uspokojivé odpovědi, musí pro to být vytvořeny odpovídající podmínky. Tou nejdůležitější z nich je jednota Aliance. Není žádným tajemstvím, že v NATO existují různé názorové proudy a různé názory na řadu otázek – ať už jde o potřebnou výši obranných výdajů či o relativní důraz na bezpečnost na jihu a na východě.

To ale není zcela špatně: Bez názorových střetů bychom ustrnuli. Časté neshody k demokracii patří. Co se ale počítá je schopnost jednat, pokud je to opravdu potřeba.

Takové je přesně to NATO, které potřebujeme. Kde Amerika a Evropa sedí u jednoho stolu, mají různé názory, ale jsou vždy jednotní v případě krizí, kdy opravdu o něco jde. K takovému NATO jste přispěli i vy a já vám za to děkuji. Protože bez NATO by bylo zajišťování naší bezpečnosti o hodně těžší, dražší, bolestivější a v řadě ohledů úplně nemožné. Bez NATO bychom byli méně důvěrným partnerem také pro investory, kteří berou naše členství jako jednu ze záruk stability naší země. Proto si musíme Alianci chránit a pracovat na tom, aby úspěšně fungovala i do budoucna.

Ještě jednou vám děkuji a přeji vám krásný večer.

Andrej Babiš, předseda vlády