Projev českého premiéra ve Varšavě u příležitosti vstupu zemí Visegrádské skupiny do NATO

Předseda vlády Andrej Babiš se 10. března 2019 zúčastnil společně se svými protějšky ze zemí Visegrádské skupiny slavnostní připomínky 20. výročí vstupu České republiky, Polska a Maďarska a 15. výročí přistoupení Slovenska do Severoatlantické aliance.

Vážení předsedové vlád, vážení páni ministři, Vaše Excelence, vojačky a vojáci, dámy a pánové,

scházíme se dnes u příležitosti 20. výročí vstupu našich zemí do Severoatlantické aliance. Před dvaceti lety se NATO stalo pilířem bezpečnosti a obranyschopnosti většiny zemí ve střední a východní Evropě, které dříve byly za železnou oponou, v sovětské sféře vlivu a ve Varšavské smlouvě.

Naše cesta návratu na Západ, cesta transformace politických, státních a ekonomických institucí, jejímž vyvrcholením byl vstup do EU, byla postupná. Stejně tak jsme se ani v NATO neocitli ze dne na den. Cestu jsme si odpracovali naši aktivitou v zahraničních misích a aliancích. Mnozí dnešní čeští důstojníci se zúčastnili už osvobozování Kuvajtu v roce 1991, naše chemické jednotky a polní nemocnice byly již tehdy vyhlášené. Naše současná generalita zase vyspěla v misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu v 90. letech a leckde jinde, mnozí byli našimi spojenci vyznamenáni za statečnost. Učili jsme se už tehdy spolupracovat s armádami zemí NATO. Naši vojáci prokázali v 90. letech statečnost, pevnou vůli a aktivitu. Nedostali jsme tedy žádný dárek, cestu do NATO jsme si museli odpracovat a rád bych vyjádřil vděčnost všem, kteří se na tom podíleli. V České republice i v jiných partnerských zemích, které vstupovaly do NATO spolu s námi.

Od začátku našeho vstupu jsme byli v NATO aktivní, nikdy jsme nebyli žádní černí pasažéři. Naši vojáci působí již šestnáct let v misi NATO v Afghánistánu, odvedli jsme tam obrovský kus práce a měli jsme mnoho padlých, kterých si osobně nesmírně vážím. Dnes a denně dokazujeme, že nespoléháme jen na to, že někdo bude chránit nás, ale že členství v NATO chápeme také jako naši aktivní zodpovědnost a spoluzodpovědnost za ostatní. Závazek kolektivní obrany bereme velice vážně a ani vteřinu neuvažujeme o tom, že bychom ho zpochybnili.

Když jsem zmínil Afghánistán, tak mi dovolte upozornit na to, že v Afghánistánu nejsme jen proto, že byl a stále je semeništěm islamistického terorismu, ale také proto, že zde pomáháme našemu nejsilnějšímu spojenci v NATO a to Spojeným státům americkým. Pokud se Spojené státy americké z Afghánistánu stáhnou, stáhneme se pochopitelně i my. Otazníky kolem mise v Afghánistánu jsou pro budoucnost evropských členů NATO velice zásadní. Souvisí totiž s tím, zda máme do budoucna plánovat naši armádu více jako expediční nebo více zaměřenou na teritoriální integritu členských zemí NATO. Jde tedy i o to, jaký má být poměr těchto dvou složek.

Dovolte mi také zmínit nové hrozby, jako jsou hybridní války, dezinformace, kybernetická špionáž, ovlivňování demokratických voleb, technologická závislost na velmocech či energetická závislost a bezpečnost.

Existují představy, že mají vznikat nějaké nové agentury Evropské unie pro boj s těmito hrozbami. Já si naopak myslím, že tyto věci má také řešit NATO a více se v tomto ohledu koordinovat s Evropskou unií. Pokud jsou skrz kyberšpionáž ohroženy demokratické instituty a ústavnost členských států, musí se o to NATO starat. Budoucí konflikty se nebudou týkat pouze tanků, raket a letadel, ale budou probíhat i po těchto liniích.

Souvisí to i s otázkou toho, jestli chceme alianci obrannou a bezpečnostní nebo také alianci, která chrání zájmy a hodnoty členských států. Platí všechno dohromady, ale musíme to umět aktualizovat také s ohledem na nové výzvy a technologie a dohodnout se na tom.

V poslední době se také objevují výzvy na vytvoření nějaké evropské armády, která by snad mohla v budoucnu NATO nahradit. S tím ostře nesouhlasím. Opravdu si nepřeji, aby obranu Evropy řídil nějaký komisař z Evropské komise a aby se bezpečnostní hrozby řešily podobně chaoticky a improvizačně jako třeba záchrana eurozóny. NATO je osvědčená a funkční organizace, která umí plánovat, umí logistiku a má osvědčené a zaběhlé kanály řízení. Nic z toho se nesmí zpochybnit. V rámci EU můžeme pouze lépe koordinovat zbrojní nákupy, ale nebude to jednoduché, protože každá země si bude chtít chránit svoje zbrojařské firmy.

Česká republika se hlásí k tomu, že do roku 2024 splní slíbená dvě procenta HDP výdajů na obranu, na kterých jsme se v rámci NATO dohodli. Můžeme k tomu mít tisíc výhrad a pořád k rozboru těch dvou procent konference, ale faktem ale je, že to je kompromis, který jsme si slíbili a na kterém jsme se v rámci NATO zavázali a to musíme dodržovat.

Zmíním se ještě jednou větou o brexitu. Ten nesmí nikdy vyústit v antagonismus Británie a zbytku Evropy. Naopak – právě pro to, že odchází Británie z EU, čehož já osobně velice lituji, musí být ještě pevněji spojena s evropskými státy v NATO. Nezapomínejme, že Británie má v Evropě největší armádu a je jadernou velmocí.

A dovolte mi ještě zmínit antiamerikanismus, nedávno jsem se dočetl, že Němci více věří Číně než USA a zhoršuje se to i v některých jiných evropských zemích. S tím musíme rychle taky něco dělat, protože bez Ameriky není obrana Evropy prostě možná. A nenamlouvejme si prosím, že to je jinak.

Andrej Babiš, předseda vlády