Projev předsedy vlády Jiřího Rusnoka na poradě vedoucích zastupitelských úřadů

Vážený pane ministře,
vážené paní velvyslankyně a páni velvyslanci,
dámy a pánové,

jsem velice rád, že jsem dostal tuto příležitost se s Vámi sejít na této tradiční poradě vedoucích zastupitelských úřadů. Dovolím si se s Vámi podělit o několik delších poznámek, které jsem si se svými spolupracovníky připravil, a doufám, že následná debata s Vámi pomůže Vám i nám v tom, abychom v zájmu České republiky v rámci české zahraniční služby maximálně co nejlépe zastali fungování tohoto důležitého sektoru.

Jak už říkal pan ministr, naše vláda se ujala úřadu v poměrně komplikované politické situaci. Má to pochopitelně dopad i na obraz České republiky v zahraničí, jsme si toho vědomi. A jsme si velmi dobře vědomi toho, že v posledních týdnech v různých zemích a institucích, kde působíte, jste na tento vývoj dotazováni a musíte si poradit s těmi odpověďmi. Právě proto si myslím, že to načasování našeho dnešního setkání je určitě užitečné pro nás, pro obě strany.

Kontinuita zahraniční politiky

Chtěl bych začít tím, že si samozřejmě uvědomujeme, že principy kontinuity, spolehlivosti a důvěryhodnosti jsou předpokladem prosazování dlouhodobých zájmů České republiky v zahraničí a my jsme si toho dobře vědomi. Považujeme za velmi důležitou úlohu pro vládu to, že Česká republika musí i nadále být zodpovědným členem mezinárodního společenství a těch uskupení, ve kterých dlouhodobě vystupuje, a jsme si vědomi té odpovědnosti, kterou sdílíme s ostatními zeměmi a aktivně se snažíme přispívat k řešení mezinárodních problémů.

Jak už jsem řekl, budeme i za této situace spolehlivým partnerem, který dostojí všem svým závazkům, které na sebe vzal. Samozřejmě se to týká v první řadě Evropské unie, protože ta je pro nás nejbližším a klíčovým okolím, ale stejně tak se to týká i otázek bezpečnosti a našeho členství v Severoatlantické alianci.

Členství v NATO

Teď bych se chvíli zastavil právě u Severoatlantické aliance. Jak známo, NATO končí určitou klíčovou etapu svého fungování, která je spojená s více jak desetiletou misí v Afghánistánu a to její ukončení je plánováno na příští rok, ještě uvidíme, jak to přesně dopadne, podle situace na místě. Nicméně v tuto chvíli je již třeba přemýšlet o budoucí roli a úkolech Aliance. Z hlediska České republiky a její bezpečnosti je zásadní, aby NATO i do budoucna zachovalo svou soudržnost a akceschopnost. Nosným pilířem této spolupráce pro nás určitě zůstává i nadále transatlantická vazba, která je v bytostném zájmu České republiky, to znamená spojení Spojených států a Evropy k aktivní ochraně mezinárodních pořádků a obraně sdílených hodnot.

Pokud jde o naše zapojení do činnosti Aliance, domnívám se, že i v budoucnu to budou různé typy zahraničních mírových misí. Míra našeho zapojení samozřejmě musí odpovídat realisticky našim ambicím, schopnostem a možnostem, které česká ekonomika vytváří či vytvoří. Zároveň je však nezbytné rozvíjet takové kapacity a schopnosti Armády České republiky, které naše efektivní zapojení do zahraničních misí umožní. Na tom kolegové v rámci resortu obrany poměrně intenzivně pracují, ta práce nebyla přerušena, připomenu Bílou knihu, připomenu některé další racionalizační a reorganizační kroky, které plynule běží a započaly již za minulých vlád. A samozřejmě bych chtěl připomenout, že hlavní podmínky budou vytvořeny tím, co jsme deklarovali v našem programovém prohlášení, to znamená zachování závazku nesnižovat již dále výdaje na obranu ve vztahu k HDP. To by de facto mělo znamenat, že se budou mírně zvyšovat, tak jak se bude, předpokládáme, mírně zvyšovat ekonomický výkon České republiky.

Vedle tohoto zakotvení ČR v rámci Aliance já osobně a myslím, že i vláda vkládá poměrně velké naděje rovněž do spolupráce v bezpečnostní oblasti v rámci Evropské unie. Jsme přesvědčeni o tom, že by se Česká republika měla podílet na prohlubování Společné bezpečnostní a obranné politiky a aktivně se do ní zapojovat.

Ochrana lidských práv, rozvojová a transformační spolupráce

K důležitým akcentům české zahraniční politiky a oblastem, ve kterých si naše země vybudovala již respektovanou pozici, patří rovněž ochrana lidských práv, podpora vlády práva a rozvojová a transformační spolupráce. K tomu se hlásí i naše vláda. Máme v této oblasti co nabídnout, a to i díky své zkušenosti s budováním demokratického právního státu a přechodem k tržnímu hospodářství. Jsou to myslím velmi cenné zkušenosti, které můžeme sdílet se zeměmi, které se vydávají či vydají podobnou cestou.

Visegrádská spolupráce

Nebudu zde ovšem dlouze hovořit pouze o velkých globálních otázkách. Dovolte mi více se přesunout k regionálním otázkám. Za mimořádně důležitou považuji spolupráci v rámci našeho regionu s našimi sousedy a v rámci kooperace středoevropských zemí formou Visegrádské skupiny. Domnívám se, že se tato platforma velice osvědčila jak při prohlubování vazeb našich sousedních zemí, ale umožňuje nám také úspěšně prosazovat naše postoje v rámci Evropské unie a efektivně se společně zapojovat i do různých projektů spolupráce v rámci NATO. Byl bych velmi rád, aby se kooperace v rámci visegrádské skupiny nadále posilovala.

Pokud jde o další okolí, tak považuji za nadále velmi důležitou prioritu, kterou myslím sdílíme s partnery ve visegrádské skupině, a to jest zájem o dění ve východním sousedství Evropské unie. Je to náš dlouhodobý společný zájem, aby existoval v rámci Evropské politiky sousedství vyvážený přístup k její jižní a východní dimenzi. Summit Východního partnerství ve Vilniusu, který se uskuteční koncem listopadu tohoto roku, by měl završit důležitou kapitolu ve vývoji tohoto projektu, připomínám, že tento projekt byl zahájen během našeho předsednictví v Evropské unii. Za zásadní považuji také pokračování procesu rozšiřování Evropské unie. Po vstupu Chorvatska je podle našeho názoru důležité, aby pokračovala postupná integrace i dalších států západního Balkánu do evropských struktur.

Členství v EU

Tím jsem se, dámy a pánové, už dostal do Evropské unie a k tomu našemu klíčovému okolí, dovolte mi tedy promluvit více slov k problematice našeho členství. Jak jste jistě zaznamenali, naše vláda se hlásí k aktivnímu proevropskému přístupu. Samozřejmě to neznamená nějakou spektakulární diskontinuitu s dosavadními postoji České republiky v EU. Ostatně dobře víme, že u velké části agend jsou pozice vytvářeny expertním aparátem státní správy a moc se nemění podle politické barvy té které vlády.

Nicméně myslím, že tradičně bez ohledu na akcenty vlád jsme státem, který dlouhodobě prosazuje dokončování vnitřního trhu evropských společenství, domnívám se, že tento proces stále má před sebou velké možnosti a je poněkud podceňován v rámci evropské agendy, tady mám na mysli odstraňování veškerých přetrvávajících bariér volného pohybu, ale i dalších aspektů vnitřního trhu. Jsme samozřejmě státem, kterému velmi záleží na podpoře rozvoje evropské průmyslové politiky, zajímá nás reforma společné zemědělské politiky, to jsou všechno oblasti, kde k žádnému obratu s příchodem naší vlády nedošlo a nedochází.

Současně je ovšem zřejmé, že v některých otázkách dojde nebo již došlo k posunu našich pozic. Chápu, že to někdy může být vnímáno kolegy ze státní správy citlivě, ale jsou podle našeho názoru pro to velmi jasné důvody. Myslím, že je běžné, že nové vlády v Evropě reformulují či mění postoje k politickým pozicím k některým citlivým unijním agendám a do jisté míry se s tím počítá. Takový stát podle mého názoru rozhodně není pokládán za nevěrohodný nebo nespolehlivý, to považuji za poněkud přecitlivělé stanovisko.

Připomenu příklad Slovenska a Roberta Fica, aby nám to bylo blízké, jeho vláda po příchodu změnila zcela zásadně například pozici k dani z finančních transakcí, dokonce se přihlásila k aktivní účasti na tomto konceptu, a pokud vím, tak nikdo to nepovažoval za něco nepřijatelného nebo nějakou otočku, kterou by považoval za komplikaci dalšího seriózního členství této země v Evropské unii. Je jasné, že politické pozice vycházejí více či méně z priorit konkrétní vlády.

Je samozřejmě možné rozvíjet debatu o tom, že vláda v demisi nemá provádět žádná zásadní rozhodnutí a změny. To jistě ano a také se toho budeme držet a držíme. Současně však musím říci, že Evropská unie nečeká na to, který stát má jakou vládu nebo řeší své vnitřní problémy, to by se asi nikam nedostala. Důležitá rozhodování jsou v Evropské unii de facto na denním pořádku a my nemůžeme našim partnerům v Bruselu říkat, že v tuto chvíli nemůžeme zvednout ruku a budeme mlčet, protože nevíme, kdy budeme mít novou vládu a jakou zrovna bude mít pozici. Takže jako plnohodnotný člen Evropská unie musíme trvale prosazovat a hájit své zájmy bez ohledu na to, jaká je právě situace v naší vnitřní politice.

Je známým faktem, že předchozí vláda byla v některých tématech evropské integrace, řekněme, rezervovaná. Bylo by asi absurdní se domnívat, že každá následující vláda musí sledovat stejně rezervovaný přístup pouze proto, že kdybychom se snažili být například více proevropští, byli bychom pokládáni za nevěrohodné. To je podle mého názoru nesmysl a říkám to proto, že takové postoje jsem zaslechl, když jsme projednávali jistý dílčí posun u jedné zmiňované záležitosti týkající se právě procesu potenciálních struktur spolupráce vybraných zemí ohledně daně z finančních transakcí.

Já Vám ten příklad popíši, on dokumentuje dobře změnu našeho postoje. Zatímco předchozí vláda se rozhodla aktivně podpořit britskou žalobu proti zavedení tzv. posílené spolupráce u daně z finančních transakcí, moje vláda došla k závěru, že je třeba tento postoj přehodnotit. Zdůrazňuji, že tady nejde o problém samotné daně, ani věcné řešení potenciálního zavedení daně z finančních transakcí, jde čistě v tuto chvíli o procedurální záležitost, zda je možno na tuto oblast použít režim posílené spolupráce.

Čili my v žádném případě nemáme změněný postoj, pokud jde o samotné zavedení té daně, nekloníme se k jejímu zavedení v České republice a vnímáme, že tak jak je to připravováno, jsou tam věci, které se nás budou týkat a dotýkají. Nicméně naším cílem je projevit jistou vstřícnost k aktivitám ostatních členských států a soustředit se na jednání o předmětném návrhu, čili o samé věcné podstatě problému, aniž bychom dopředu podávali nějaké stížnosti na proceduru, kterou se některé státy rozhodly využít. Proto jsme změnili dosavadní přístup s tím, že intervenci k Soudnímu dvoru na podporu Spojeného království nebudeme aktivně zasílat, zejména také proto, pokud víme, že tak neučiní ani jiné státy s významným finančním sektorem a s významným zájmem v této oblasti, jako je například Lucembursko nebo Nizozemí. Čili jde tady o symbolickou změnu, která ukazuje náš změněný přístup k Evropské unii.

Daň z finančních transakcí je dílčí, jakkoliv politicky jistě velmi citlivou oblastí. Daleko podstatnější pro nás ovšem bude diskuse o budoucnosti hospodářské a měnové unie, jejíž pokračování nás čeká na podzim tohoto roku. To je velmi složitý komplex problémů a chci zdůraznit, že v této oblasti je naším cílem prosazovat smysluplné kroky, které povedou k prohloubení koordinace hospodářských politik v eurozóně, aniž by však zvyšovaly riziko takzvaného morálního hazardu. Domnívám se, že žádný stát by se neměl spoléhat na to, že vždy přijde někdo, kdo jej zázračně zachrání a vyvede z potíží, které si sám způsobil nezodpovědnou hospodářskou či fiskální politikou, tady solidarita musí jít ruku v ruce s odpovědností.

Systémy solidarity, které již vznikly, musí být proto doprovázeny hlubší koordinací hospodářských a fiskálních politik států a to rozhodně budeme podporovat. I zde však platí, že je vždy třeba nejprve zhodnotit stávající stav a pak teprve diskutovat o dalších změnách. I když to tak nemusí na první pohled vypadat, v posledních letech odvedla Evropská unie obrovský kus práce. Zpřísnil se Pakt stability a růstu a jeho vymahatelnost. Eurozóna si vytvořila systém koordinace národních rozpočtových politik. Zefektivnila se Strategie Evropa 2020 a takzvaná specifická doporučení Rady se pomalu stávají de facto závaznými. To vše velmi dobře doplňují vzniklé nástroje solidarity, jakým je kupříkladu Evropský stabilizační mechanismus (ESM).

Jakkoli jsou tedy již diskutovány další kroky, budeme každopádně prosazovat, aby byly nejprve analyzovány účinky těchto nově vytvořených nebo posílených nástrojů. Pokud se ukáže, že jsou stále nedostatečné, můžeme jistě mluvit o tématech, jako jsou bilaterální smlouvy uzavírané mezi členskými zeměmi v hospodářských potížích a Evropskou komisí nebo jako má být nový nástroj konvergence a konkurenceschopnosti. Zatím však pokládám tuto debatu o konečných nástrojích poněkud za předčasnou.

Podstatným tématem podzimních debat v rámci EU bude tzv. bankovní unie. Jak jistě víte, po Jednotném mechanismu dohledu navrhla Evropská komise ještě nové nařízení o Jednotném resolučním mechanismu, které bude nyní projednáváno. Moje vláda bude podporovat takový přístup, aby v případě jakékoli krize bankovního sektoru nesly odpovědnost za záchranu nejprve banky samotné a jejich akcionáři. Daňový poplatník podle našeho názoru nemůže přijít na řadu jako první, ale až jako úplně poslední, pokud vůbec má být tímto nějakým způsobem zasažen.

Zde silně podporujeme unijní nebo celounijní harmonizaci. Stejně tak podporujeme vznik resolučního mechanismu založeného na příspěvcích, které do něj budou vkládat banky samy jako jakési pojištění pro svou budoucí záchranu. Nyní bude třeba vyřešit, zda půjde o jeden balík spravovaný Evropskou komisí, nebo vzájemně provázaný systém národních fondů spravovaných společnou radou. Každopádně klíčovým zájmem pro nás musí být funkčnost celého systému a samozřejmě současně stabilita českého bankovního sektoru.

Pokud jde o účast České republiky v bankovní unii, tak bych chtěl zdůraznit, že na některých částech se budeme rozhodně podílet, ať už jde o ten systém bankovní rezoluce či pojištění vkladů, který bude platit pro celou EU. Jiné, institucionální části jsou otevřené dobrovolně participujícím státům. Mám na mysli účast v jednotném dohledu a v jednotném resolučním mechanismu. Zde půjde o rozhodnutí, která musí provést až následující vláda. Není to věc, která by nesnesla odkladu, neboť takové rozhodnutí bude možné tak jako tak učinit až poté, co budou dohodnuty všechny rysy bankovní unie.

Podobně jako otázku účasti v bankovní unii, také otázku případného podpisu tzv. Fiskálního paktu rozhodne až budoucí vláda. Jde o zásadní politický krok, o němž rozhodně nelze říci, že nesnese odkladu. Pravidla Fiskálního paktu se na nás budou tak jako tak vztahovat až po případném přijetí eura. Čas nás tedy netlačí, a proto pokládám za správné toto důležité politické rozhodnutí ponechat až na vládě vzešlé z voleb. Byť se sám domnívám, že je správné, aby ČR přistoupila k tomuto režimu, tak chápu, že není důvod v tuto chvíli spěchat. Nemáme jinak žádný věcný důvod se nepřihlásit k odpovědné fiskální politice, která je de facto i obsahem tohoto paktu.

Kromě témat hospodářské a měnové unie nás také čeká debata o dokončování vnitřního trhu, to jsem již zdůraznil. Rozhodně budeme prosazovat v rámci toho, abychom měli aktivní průmyslovou politiku Evropské unie. Domníváme se, že je třeba revize např. dosavadního přístupu k energetické politice. Jde o to, aby nedocházelo ke znevýhodňování některých bezemisních zdrojů, jako je například jádro, oproti jiným čistým zdrojům a o celou řadu dalších věcí, které rozhodně potřebuje Evropa pro to, aby v energetickém sektoru panovaly normální poměry, které by neznemožňovaly dlouhodobá, racionální investorská rozhodnutí.

Dovolte mi, abych nyní přešel rovnou k otázce, která rezonovala v posledních obdobích na tomto rezortu. Je to otázka průřezová a týká se priorit naší zahraniční politiky a jejího nastavení, podpora českých ekonomických zájmů a otázka tzv. ekonomické diplomacie.

Význam zahraničního obchodu

V programovém prohlášení vlády je za klíčový úkol označeno obnovení ekonomického růstu a boj s nezaměstnaností. ČR je jak známo relativně malou a otevřenou ekonomikou, jejíž ekonomický výkon velkou měrou závisí na úspěšném uplatnění domácích produktů v zahraničí. Vedle podpory domácí poptávky je proto pro hospodářské oživení nezbytné vytvořit a udržovat příznivé podmínky pro český export.

Zde se domnívám, že připadá Vám jako vedoucím zastupitelských úřadů a Vašim úřadům klíčová úloha. Vaše znalost místních poměrů a kontakty v zemích, kde působíte, jsou nezastupitelné. Pro zemi, která je ekonomicky natolik provázána s okolním světem, je ekonomická diplomacie integrální a prioritní součástí zahraniční politiky. Prosazování ekonomických zájmů ČR byste proto, podle mého názoru, v rámci své práce měli věnovat opravdu zvláštní pozornost, stejně jako mu bude mimořádnou pozornost věnovat naše vláda.

Vize fungování ekonomické diplomacie

Jde o to vytvořit systém podpory exportu, který bude koncepčně řízen na základě dlouhodobé strategie. Mým přáním je, aby tento systém více vycházel z analýzy hospodářského vývoje doma i ve světě a působil efektivně na základě jasně stanovených priorit.

K tomu by měla přispět i lepší koordinace ekonomické diplomacie, např. mezi jednotlivými rezorty. Za důležité v této souvislosti považuji uzavření dohody mezi Vaším ministerstvem a ministerstvem průmyslu a obchodu. Doufám, že se společně zasadíme o to, aby formální rámec, který tato dohoda vytváří, byl naplněn každodenní intenzivní spoluprací zde v Praze a i na zastupitelských úřadech v zahraničí. Pro úspěch obchodní politiky jsou potřebné kapacity obou těchto ministerstev a je nezbytná jejich efektivní spolupráce na všech úrovních.

V oblasti ekonomické diplomacie je ale třeba dosáhnout také větší míry koordinace mezi jednotlivými zastupitelskými úřady a pražským ústředím. To, jak jsou vytyčené priority v jednotlivých teritoriích naplňovány, je nutné systematicky a na základě předem stanovených kritérií vyhodnocovat. Úsilí a prostředky musí být potom investovány do aktivit, které nejvíc přispívají k dosažení stanovených cílů.

Koordinace podpory výzkumu a vývoje s ekonomickou diplomacií

Samozřejmě že v éře globalizace budou náš vývoz stále méně tvořit produkty, které jsou jaksi od první do poslední součástky vyrobeny v ČR či sestaveny v ČR. Trend prolínání světových obchodních řetězců a obchodních vazeb bude pokračovat a nemá smysl se mu nějakým způsobem vzpírat. Naopak je potřeba vytvořit předpoklady pro to, aby se naše ekonomika do těchto mezinárodních produkčních řetězců úspěšně zapojovala, a to především produkcí s vysokou přidanou hodnotou. Pouze zapojení do těchto procesů, v nichž se vytváří vysoká přidaná hodnota, může v naší otevřené ekonomice zajistit a dlouhodobě udržet pracovní místa.

Naše země potřebuje inovativní firmy, silné zázemí v oblasti vědy a výzkumu a kvalifikované pracovní síly. Snaha o podporu mezinárodní hospodářské spolupráce se tady snoubí s úsilím o rozvoj konkurenceschopnosti. Je důležité, aby aktivity v obou těchto oblastech na sebe navazovaly. Na jednu stranu potřebují průmysl a výzkumné instituce Vaši pomoc s navazováním kontaktů v zahraničí. Na druhou stranu je důležité, aby podpora vědy, výzkumu a inovací reagovala na poznatky o vývoji na zahraničních trzích a možnostech komerčního uplatnění inovativních produktů a myšlenek.

Transatlantické obchodní a investiční partnerství

V souvislosti s podporou exportu mi ještě dovolte jednu důležitou poznámku, která se týká uplynulého roku. Jde mi o zahájení jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a USA. V době, kdy zejm. Evropa se ještě stále potýká s důsledky hospodářské krize, a mnohostranná jednání o liberalizaci na půdě WTO spíše stagnují, je projekt Transatlantického obchodního a investičního partnerství myslím tou nejlepší odpovědí na výzvy, které zažíváme.

ČR je dlouhodobým zastáncem liberalizace světového obchodu a odstraňování veškerých bariér, proto takovou myšlenku vítáme. Je v našem národním zájmu, aby byla úspěšně a brzy dovedena do fáze realizace. Vzhledem k tomu, že Spojené státy patří k našim nejvýznamnějším mimoevropským obchodním partnerům, věřím, že zejména odstranění netarifních překážek může vytvořit pro české podniky nové a velmi zajímavé příležitosti a bude stimulem pro domácí hospodářství.

Dámy a pánové,

závěrem mého projevu mi dovolte, abych Vám poděkoval. Chci Vám poděkovat za práci, kterou na Vašich zastupitelských úřadech v rolích velvyslanců a velvyslankyň ČR děláte. Vím, že to není práce jednoduchá a snadná. Už jenom pro to, čím jsme začínali naše povídání, vysvětlovat některá specifika české domácí politiky asi je dost těžký úkol. Ale hlavně zastupovat zájmy malé a otevřené ekonomiky je v měnícím se světě plném protikladných zájmů prostě objektivně velmi složité. Vyžaduje to velkou odbornost v mnoha oblastech, ať už, řekl bych, soft skills, tak určitě i těch věcných záležitostí, takže za to Vám chci poděkovat.

Rozpočet ministerstva zahraničních věcí

Chci Vám říct, že naše vláda spoléhá na Vaši podporu, a nejen naše vláda, určitě i vlády, které přijdou po nás. Prostě kvalita zahraniční služby je pro nás klíčová, a budeme se proto také snažit mimo jiné, samozřejmě v rámci možností, které budou k dispozici, posílit i prostředky, kterými tento rezort může disponovat, což samozřejmě v mnoha směrech podmiňuje jeho kapacity a schopnosti. Pracujeme na tom. Určitě se budeme snažit najít nové zdroje, dodatečné zdroje, které by posílily zejména v některých úsecích, např. konzulární služby, tedy kapacity, které v některých klíčových zemích jsou naprosto nedostatečné.

Zároveň však chci samozřejmě pana ministra a jeho spolupracovníky požádat, aby pokračovalo racionalizační úsilí ministerstva zahraničí a samozřejmě abychom ty uspořené prostředky dokázali využít právě na posílení těch agend a oblastí, které to v tuto chvíli nutně vyžadují. Oceňuji to, co jste už dokázali v tomto ohledu. Vím, že to nebylo vždycky snadné a bezbolestné, ale myslím, že to ve většině případů bylo správně a mělo to smysl. Mám tady třeba příklad s probíhající revizí systému plateb mezinárodním organizacím.

Takže ještě jednou děkuji za Vaši práci. Děkuji Vám za pozornost a těším se na debatu, která určitě přinese řadu impulzů i pro mě.