Premiér: Evropa se musí naučit využívat svůj inovační potenciál

Vážené dámy a pánové, členové vlády, pane Paduane, pane Drulle, vážení hosté!

Když se řekne Evropa, jedno z prvních slov, které se mi vybaví - hned za slovem svoboda - je slovo inovace. Schopnost objevovat, vynalézat, přicházet s novými, účinnějšími a levnějšími výrobními postupy, to je Evropa. Tato schopnost byla po tisíc let hlavní komparativní výhodou kontinentu, který neoplývá velikostí, bohatstvím materiálních zdrojů či lacinou pracovní silou.

Není tedy vůbec náhoda, že v čase krize se Evropa obrací k tomu, co jí vždy dopomáhalo k úspěchu, co ze slabého kontinentu učinilo vedoucí světovou mocnost. Podpora inovací je také jedním z pilířů Lisabonské strategie – a dovolím si poznamenat, že je také mou osobní premiérskou prioritou. O to větší ctí mi je zahájit tento seminář coby první významný příspěvek českého předsednictví k Evropskému roku kreativity a inovací.

Chci však zdůraznit, že tento seminář bychom uspořádali i bez současné krize. Ta může pouze urychlit naše plány, posílit naši vůli dotáhnout je do konce. Ale i bez ní bylo dlouho jasné, že Evropa musí zvýšit svoji inovační výkonnost, aby obstála v globální konkurenci. Pokud nás krize přiměje k tomu, abychom se v EU tolik nezabývali podružnostmi, pseudoproblémy a soustředili se na to, co je opravdu důležité, pak se jen potvrdí české rčení, že všechno zlé je pro něco dobré.

Většina z vás jsou experti, na vás leží tíha hledat konkrétní řešení, konkrétní postupy ke zvýšení inovační výkonnosti. Já se coby český premiér a předseda Evropské rady omezím na formulaci politických podmínek, jejichž splnění je nezbytné k dosažení úspěchu.

Tou úplně nejzákladnější podmínkou je, že se Evropa jako celek musí naučit využívat svůj inovační potenciál. Mezi jednotlivými členskými zeměmi jsou značné rozdíly. Nejen ekonomické, ale zejména v inovační výkonnosti, v efektivitě výzkumu a aplikaci vědeckých poznatků v praxi. Pokud chceme, aby celý kontinent zvýšil svoji globální konkurenceschopnost, musíme zásadně zvýšit úroveň nových členů.

V nových zemích dřímá obrovský nevyužitý potenciál. Až dosud jsme se převážně orientovali na rychlé zvyšování objemu a kvality průmyslové produkce. Ze západní části kontinentu proudily na východ především montovny výrobků, méně už vědecké informace a výzkumné know-how.

Proto se tento seminář, nad nímž jsem převzal gesci, zabývá právě tématem zvyšování inovačního potenciálu v zaostávajících zemích, zejména v těch nových.

Relativně rychlý ekonomický růst, který v minulých letech zaznamenaly nové členské země, nelze dále udržet jen díky transferu známých technologií. Například v České republice už je zřejmé, že tento extenzivní nárůst naráží na své meze. Globální krize zvýraznila pokles růstu a urychlila naše úvahy, ale primární příčiny leží jinde.

Pracovní sílu pro montovny musíme převážně dovážet, přičemž tento typ výrob se bude posouvat dále do Asie a Tichomoří. Zároveň pociťujeme nedostatek vlastních kvalifikovaných pracovníků, což je pro národ, který se rád chlubí „zlatými českými ručičkami“ alarmující. Navíc v čase krize doplácíme na závislost na monokultuře automobilového průmyslu. Chybí nám větší diverzifikace a schopnost pružné reakce na šoky.

Je jasné, že heslo „udržitelný růst díky inovacím“ není pouhou ideologickou floskulí, ale živě pociťovanou nutností. Jen díky inovacím budeme do budoucna schopni reagovat na proměny globální poptávky, hledat nové trhy, přicházet s výrobky, které uplatníme nejen v dobrých, ale i ve zlých časech - navzdory nevýhodě dražší pracovní síly.

Proto jsem si podporu inovací vzal jako svou premiérskou prioritu a dal jí tak nejvyšší politickou podporu. Česká vláda připravila a realizuje zásadní reformy v oblasti výzkumu, inovací i terciárního vzdělávání. Chceme podpořit osobní iniciativu a excelenci. Dát větší prostor mladým vědcům. Odstranit diskriminaci a dát všem rovnou příležitost jak v přístupu ke vzdělání, tak k výzkumným grantům. A nakonec, ale ne v poslední řadě, motivovat ke spolupráci výzkumná pracoviště a firmy.

Je zřejmé, že to, co je bytostným českým národním zájmem, je také zájmem celoevropským. Stejné principy, které uplatňuji coby český premiér, hodlám prosazovat i jako předseda Evropské rady. Základní přístupy přitom určila již zmíněná Lisabonská strategie. Bohužel, zůstávají stále převážně na papíře, stále vázne dohoda v řadě klíčových otázek. To je třeba změnit.

Motto českého předsednictví zní „Evropa bez bariér“. Kde jinde by tato slova měla více platit než v oblasti výzkumu a vývoje? Od vstupu do EU bojujeme za plné uplatnění čtyř základních unijních svobod a odstranění diskriminací mezi starými a novými zeměmi. Volný pohyb osob, zboží, pracovních sil a služeb má všem umožnit rovnoprávně využívat výhod společného trhu, umožnit rovný přístup k bohatství současnosti. Ale my potřebujeme ještě pátou svobodu: volný pohyb znalostí. Ta nám umožní společně zvýšit a využívat bohatství budoucnosti.

O této páté svobodě se hodně mluví, ale realita je jiná. Ani jedna z velkých výzkumných infrastruktur, která přesahuje význam jednoho státu, není umístěna v nové zemi! Potřebujeme také pokročit v budování společného evropského výzkumného prostoru (ERA - European Research Area). Neexistuje hodnocení výsledků společného evropského výzkumu, ačkoli povinnost tento výzkum provádět je zakotvena už v zakládající smlouvě Evropských společenství. A konečně tu je věc, která nás velmi trápí a tou je podpora kariéry mladých vědeckých pracovníků.

Na tyto čtyři problémy se chceme během našeho předsednictví soustředit. Jak jsem řekl v úvodu, v nových členských zemích leží obrovský nevyužitý potenciál. Proto jsem zadal odborníkům zpracování různých aspektů inovačního potenciálu nových členských zemí tak, abychom mohli na evropské úrovni formulovat odpovídající politiky.

Jak dosáhnout transformace nových ekonomik na produkci s vyšší přidanou hodnotou? Jak zařídit přechod na znalostní ekonomiku? Jak nahradit, abych tak řekl, „montovny“ „mozkovnami“? Tyto otázky si klademe často. Ale odpovědi na ně nemáme a hledáme je velice obtížně.

EU na jedné straně zahrnuje státy, které patří k nejvyspělejším ekonomikám světa, a na druhé země, které se teprve zbavují svého komunistického dědictví. Bohužel, evropské politiky pro podporu vědy, výzkumu a inovací s novými zeměmi příliš nepočítají. Byly nastaveny ještě před velkým rozšířením v roce 2004. Včetně Lisabonské agendy z roku 2000. Ta byla sice revidována, ale bez dostatečného ohledu na potřeby nových členů.

V důsledku toho modely, které se osvědčily ve vyspělých zemích – s jejich tradicemi inovačního managementu a léta uplatňovanými principy sdíleného financování - v nových zemích nefungují.

Ze všech aspektů této problematiky tu zmíním dva, které jsou velice výmluvné. Tím prvním je schopnost podniků být tahounem inovací.

Tato schopnost závisí nejen na kvalitě managementu, ale také na možnostech nabízených politik a na síle inovačního prostředí. V České republice si dnes jen málo firem může dovolit skutečný vlastní výzkum. Nemluvě o podpoře univerzitního výzkumu. Drtivé většině ostatních se vyplatí si patenty a vynálezy jednoduše kupovat ze zemí s vyšší inovační výkonností. S tou je to podobné, jako se zapálením laseru: teprve od určité úrovně koncentrace znalostí a prostředků se výzkum začíná vyplácet, a to mnohonásobně.

Peníze, které dáváme do výzkumu a vývoje, z velké části mizí v černé díře a nepřinášejí praktické výsledky. Potřebujeme reformy jak na národní, tak na evropské úrovni, které nám umožní efektivně využívat vložené prostředky, soustředit je do perspektivních oblastí a podpořit spolupráci vědecké a podnikové sféry. Perspektivní i pro nové členské země je vytváření klastrů, propojení silných výzkumných kapacit a firem aplikujících jejich poznatky. Teprve po splnění těchto podmínek bude platit mé oblíbené heslo: Věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze.

Druhým velkým problémem nových členských zemí je únik mozků. Nejen z důvodů finančního ohodnocení, ale i kvůli lepší příležitosti k uplatnění kvalifikace. Proto potřebujeme podpořit vznik pracovišť, která talentovaným mladým lidem umožní uplatnit se ve své zemi. Proto potřebujeme vyrovnat rozdíly v rozmístění evropských výzkumných infrastruktur, urychlit budování společného evropského výzkumného prostoru, zavést hodnocení národních dopadů koordinace evropského výzkumu a odstranit bariéry v kariérním postupu mladých vědců. Znovu tu tak připomínám naše čtyři předsednické priority v oblasti výzkumu a vývoje.

Věřím, že téma INCOM je zásadní a významné pro celou EU. Vyrovnávání rozdílů mezi starými a novými zeměmi je testem evropské solidarity. Ale především je nutnou podmínkou společného úspěchu. Přitom vyrovnávání rozdílů v inovační výkonnosti je z hlediska budoucnosti daleko důležitější, než v současnosti tolik diskutovaná otázka vyrovnávání zemědělských dotací. V oblasti vědy, výzkumu a vývoje totiž nejde o hru s nulovým součtem. Nejde tu o to, že co jeden získá, o to musí druhý přijít. Na zvýšení inovačního potenciálu vyděláme všichni.

Očekávám živou odbornou diskusi s politickými implikacemi formulovanými na jeho závěru. Stěží můžeme vyřešit takto obtížné úkoly ve dvou dnech, ale určitě se můžeme pokusit identifikovat problémy přesněji, poukázat na dosud opomíjené aspekty, nabourat některé stereotypy a otevřít nové horizonty.

Hluboký a nezkreslený pohled na situaci v nových členských zemích umožní, aby jejich občané vzali iniciativy EU za své a nechápali je jako rozhodnutí „těch z Bruselu“. INCOM by měl přispět svým dílem k tomu, aby byla lépe prozkoumána role nových zemí při budování Evropy a aby finanční i lidské zdroje byly vynakládány efektivněji.

V závěru vám chci navrhnout, abyste jako jedno z doporučení zvážili založení Pražského inovačního fóra, jako stálé poradní skupiny pro Evropskou komisi. Mělo by spojovat analytickou a politickou expertízu reflektující specifika zemí přecházejících na znalostně založenou ekonomiku. Jsem připraven poskytnout tomuto projektu odpovídající politickou podporu a vyzvu komisaře Verheugena, Potočnika a Figela, aby se ke mně v tomto úsilí připojili.

Nemůžeme si dovolit dále přešlapovat na místě. Inovace přinesly Evropě světové prvenství v minulosti, jsou návodem k překonání problémů současnosti i klíčem k budoucnosti. My, Evropané, nemáme v genech spokojit se s průměrem. I pro nás platí slova známého amerického manažera Jacka Welche: „ Budeme dělat jen to, v čem jsme první, nebo druzí na světě.“ Za Českou republiku k tomu dodávám: nebo budeme s takovými spolupracovat.

Přeji vašemu jednání zdar!

Konference INCOM je jednou z akcí pořádaných v rámci českého předsednictví EU. Jejím cílem je zdůraznit význam některých politických témat a pokusit se vnést do nejvyšší úrovně politických rozhodnutí EU nové myšlenky, které vycházejí především ze zkušenosti nových členských států. Konference bude zaměřena na problematiku inovační politiky, ovšem v širším kontextu vědy, techniky, inovací a systémů rozvoje.