Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

Archiv zpráv minulých vlád

Stránka byla přesunuta do archivu

16. 6. 2009 11:26

Projev premiéra Jana Fischera na zasedání IV. Národního setkání starostů, primátorů a hejtmanů České republiky

Děkuji mnohokrát dámy a pánové. Jsem skutečně velice rád, že jste mě pozvali na toto čtvrté vaše setkání. Jsem rád, že tu mohu být, je to samozřejmě moje první účast na setkání tohoto typu.

Nepochybně víte, že jedním z dominantních úkolů úřednické vlády, vlády odborníků, jakkoli chcete, která tady bude působit do předčasných voleb s mandátem, který má časově i věcně, je v maximální míře a s maximální mírou schopnosti čelit dopadům světové ekonomické krize. U nás naštěstí zachvacující především oblast reálné ekonomiky, nikoliv oblast bankovnictví či finančních institucí, tak jako tomu je v řadě zemí v nejbližším okolí v Evropě. S tím samozřejmě souvisí jedna ze základních priorit, které vláda čelí, to je připravit realistický rozpočet. Státní rozpočet na příští rok a chovat se tak, abychom nedopustili nějakou vážnější makroekonomické poruchy a nevedli tuto zemi do prudké zadluženosti, která by jí udělala komplikace sami o sobě, a ještě by jí ztížila potom východ, předpokládaný východ z krize. Vím, že se nás to všechno velmi dotýká. Samozřejmě máme i největší snahu do hospodaření, v co nejlepším využívání evropských fondů.

Věřím, že chápete, v jaké situaci se naše země nachází. A že je nutné, aby státní, obecní i krajské rozpočty jak se říká „dýchaly ve stejném rytmu“. To znamená, že budeme muset všichni bez rozdílu šetřit. V době krize to je jasný imperativ. I když se samozřejmě při veškerých úsporách budeme snažit udržet sociální výdaje, podporovat zaměstnanost a najít peníze na nutné investice a dofinancování projektů za evropské peníze. A potvrzuji, že toto jsou vládní priority.

Považoval jsem za užitečné se s vámi setkat a říci vám pár slov, jak vnímám situaci. Přišel jsem přesto, že mi někteří radili, abych raději nechodil, protože na tomto setkání lze očekávat střet stranických koncepcí, přičemž moje vláda vznikla jako nestranická a nemá ambici zapojovat se do politického boje. Nicméně právě proto mi přijde dobré, aby tu byl slyšen i neutrální názor, o který jste mě ostatně požádali.

Jedním z dotazů, které si na tom vašem setkání tady chcete zodpovědět a který tvoří jakési motto nebo část motta tohoto setkání: „Proč rozhodují o dotacích a přáních občanů v našich městech a obcích státní úředníci a ne volená zastupitelstva?“ Tak jste mi to věru neulehčili. Ona na to totiž jednoduchá odpověď neexistuje a nevejde se navíc do pár minut toho úvodního vystoupení. Takovou ambici nemám, jistě ji nečekáte, ale je fakt, že otázka, jak velkou část rozpočtů obcí mají tvořit zcela autonomní příjmy a kolik státní dotace a kolik má činit přerozdělování přes rozpočtové určení daní, se u nás řeší skutečně celých dvacet let. A pokud mohu soudit z informací, které mám k dispozici, nezdá se mi, že by byla na obzoru definitivní a pro všechny uspokojivá odpověď. To neznamená, že ji nemáme hledat a hledat ji společně.

Samozřejmě by bylo nejjednodušší, kdyby obce a kraje byly zcela samostatné a státní dotace do jejich rozpočtů by byly nulové, to je taková ta extremní varianta. My bychom si pak v centru oddechli a nemuseli bychom se o to starat. To je samozřejmě bizarní neboť elementární solidarita mezi bohatšími a chudšími obcemi, mezi bohatšími a chudšími regiony prostě existovat musí. Existuje uvnitř státu, existuje na úrovni takové integrace jako je Evropské unie. Jisté míře územního přerozdělování se prostě nevyhneme, je to vždycky otázka ne zdali, ale jak. Už jsem jednou říkal, pokud možno co nejméně nespravedlivě. To je asi základní princip, Ať už se bavíme o rozpočtovým určením daní nebo se bavíme o přímých dotacích. Odpověď na otázku, jak má být toto přerozdělování velké, si dovolím přenechat na zástupcích politických stran. Pouze si se zapojením znalostí z mé původní profese dovolím poznamenat, že míra transparentnosti a spravedlnosti tohoto procesu je nepřímo úměrná objemu přerozdělovaných prostředků. To je jasný statistický fakt. Stejně tak je jasné, že efektivita hospodaření a veřejná kontrola je tím snazší, čím blíže občanům se o penězích rozhoduje. V tom vám dávám zapravdu a svědčí o tom i lepšící se hospodaření měst a obcí. Pouze doplním, že o dotacích nerozhodují pouze státní, ale také krajští úředníci. Takže tu nejde pouze o dialog mezi obcemi a vládou, ale také mezi obcemi a hejtmanstvími.

Co je na státních úředních? Pouze to, nic víc, ale nic míň, aby na základě příslušných zákonů administrovali sumu financí, která se má přerozdělit. To není nějaká jejich zvůle. Naopak. Je to jejich povinnost. Protože přerozdělování má, musí mít svá pravidla – a jsem pro, aby se dále zpřesňovala a zpřísňovala a aby v nich bylo méně prostoru pro subjektivní hodnocení toho kterého úředníka, ať už státního, či krajského. Veřejná správa má být přísně neutrální a za vládu mohu říci, že z naší strany tomu tak rozhodně bude.

Pokud se někomu zdá naše státní byrokracie příliš mocná, já s tím polemizovat nehodlám, nechť ji redukuje. A jak jsem se zmínil v úvodu, mně by se rozhodně spalo lehčeji, kdyby tomu tak již bylo. Ale případná redukce objemu přerozdělování nesmí znamenat, že se rozvolní odpovědnost státu za veřejné finance. Spíše tomu musí být obráceně, pokud myslíme vážně boj s korupcí a protekcionismem. I zde s vámi přitom souhlasím, že při menším objemu přerozdělování by tento boj byl pro státní správu daleko snazší.

Když z pohledu premiéra vlády odborníků shrnu svůj názor na vámi nastolená témata, pak se mi vejdou do tří konstatování. Za prvé velmi oceňuji zlepšené hospodaření měst a obcí, které ve svém celku zodpovědněji hospodaří, méně se zadlužují a dobře splácejí dluhy z minulosti. Za druhé, nemám problém souhlasit se zmenšením prostoru pro subjektivní rozhodování státních úředníků, a to jak co se týká objemu přerozdělovaných peněz, tak striktnějších pravidel pro jejich přidělování. Za třetí, nesouhlasím s tím, aby se oslabovala role státu při samotném procesu rozdělování veřejných prostředků, protože to je jeho výsostná odpovědnost vůči občanům. Přál bych si, aby to dělal efektivně, korektně a zcela nestranně.

Na úplný závěr se vrátím k tomu, čím jsem začínal, co bylo v úvodu. Dopady světové krize na samosprávy. Zde vás opravdu při nejlepší vůli nemohu potěšit a zřejmě nepotěším ani zástupce politických stran, protože to není o těšení. Přicházíme s takovým návrhem státního rozpočtu, který je velmi striktní, velmi přísný. Já jsem původně startoval s deficitem 150 mld., nyní končíme na 170 mld. při realistickém pohledu mluvím na příští rok, tak abychom nekoketovali s překročením hranice deficitu veřejných rozpočtů na HDP větším než je 5%. Samozřejmě lze přijmout jakékoliv varianty, dopřát si větší schodek, dopřát si větší podíl na HDP, zavřít oči a čekat na to, že to za nás někdo bude splácet. To je základní východisko při tak vysokém podílu mandatorních výdajů, které ve struktuře výdajů českého státního rozpočtu existují. Je to o to těžší, ale věřte mi, že když jsme se v exekutivě po asi trojí debatě značně náročné na tomto shodli, že na těch rezotrech se ty rezervy najít prostě dají, najít se tam musí a neznamená to jejich paralýzu, neznamená to, že od 1. ledna nebudou schopny fungovat, nevěřím tomu, není to tak. Tímto se vytvořil skutečně obrovský tlak na státní správu, aby se skutečně rozhlédla, a za doby této vlády je na to doba dobře zralá, aby se rozhlédla, jak si na rezervy sahnou, kde je najít. Ať už je to v lidech, v hospodaření, ve věcných výdajích v posouzení investičních akcí, potvrzuji, že stabilizujeme výdaje na vzdělání, vědu a výzkum, ale na projekty, které jsou skutečně dobré a nosné. Priorita není tabu, to je jedna věc a druhá věc je dopravní infrastruktura. Dámy a pánové tato vláda neřekla, že se v této zemi přestane stavět, že řada rozestavěných staveb nemůže být dokončena. My jsme s ministrem financí odmítli přilít 20 mld. do této části ekonomiky prostě jako bianco směnku. Čteme-li důkladně usnesení vlády k tomu rozpočtu, tak ministrovi dopravy jasně ukládáme, jak se dá zlevnit, zauditovat po stavbě, rozhodnout se, jestli stavba vysoutěžená je už i stavba rozestavěná, podívat se, za jaké ceny v této zemi stavíme, kolik z té ceny si berou projekční firmy, projektové kanceláře. O tom je ten příběh. Na to máme čas v kabinetu do září, po tom se k té věci důkladně vrátíme. Rád bych, abychom to nedělali centrálně sami, rád bych o tom jednal se zástupci regionů. První schůzku s Asociací krajů mám příští týden. Myslím, že prostor pro důkladné jednání a vyjasnění pozic v této velmi choulostivé věcí, která vás nepochybně trápí, tak tohle je nepochybně výchozí pozice.

V závěru vám poděkuji za pozornost, požádám vás o pochopení a popřeji vašemu jednání hodně úspěchů. Doba skutečně nebude jednoduchá, budeme debatovat o mnoha kontroverzích. Prostě jinak to být nemůže, nechci být a nikdy jsem nebyl k hlasům přicházejícím z obcí a krajů, hluchý k nim určitě nebudu, naslouchat jim budu pečlivě. Co bude na mé vládě, určitě půjdeme do debaty, ze které bude rozumný výsledek nebo se rozejdeme aspoň s tím, že si budeme rozumět a pochopíme se. Přeji mnoho úspěchu vašemu jednání.

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X