Projev předsedy vlády ČR Mirka Topolánka: T.G.M. nebyl mužem zkratky

Je těžké mluvit o takové osobnosti, jakou byl Tomáš Garrigue Masaryk, vejít se do pěti minut a říci přitom něco nového, jiného, zásadního.

Jak pojmout odkaz takového muže ve třech stovkách vteřin, které nám dává televizní přenos? Jak zvládnout takovou drastickou zkratku? Nicméně možná v tom je klíč k pochopení T. G. M. Náš první prezident totiž nebyl mužem zkratky. Nebyl mistrem půlvět ve večerních zprávách.

„Demokracie je diskuse.“ Ano, všichni známe tento z mnoha citovaných Masarykových výroků. V dnešní době prefabrikovaných mediálních střetů nám to zní trochu jako klišé. Ale na tomto a mnoha dalších takzvaných klišé je vybudována naše novověká státnost. Masarykovy myšlenky a ideje doslova spoluvytvořily moderní politický národ. A stále je cítíme v jeho základech.

Masaryk byl skutečným tvůrcem politiky. Byl jejím tvůrcem v době, kdy rozhodovala síla idejí, ne marketingová šikovnost. Po něm přišli nacisté a komunisté. S nimi konec diskuse a začátek éry moderní propagandy. Konec klasické politiky a počátek masmediálního vymývání mozků.

Masaryk byl mužem pera. Zanechal po sobě stovky článků, projevů a spisů. Je z nich vidět, že skutečně tvořil politiku, ne že by byl politikou utvářen. Díky tomu jeho myšlenky přetrvaly a my z nich můžeme čerpat ještě dnes. Třeba touto větou: „Bez osobní odpovědnosti a odvahy nelze dělat politiku opravdovou, demokratickou a lidovou.“

Toto by si měl pamatovat každý, kdo vstupuje na prkna veřejné scény. Osobní odpovědnost nelze nahradit žádným žebříčkem popularity. Odvaha je pro demokratickou politiku nekonečně důležitější než ochota přizpůsobit se průzkumům veřejného mínění.

Masaryk netrhal svoje velké ideje na kousky. Nebalil ty kousky do malých úhledných bonbónků, aby je dostal do televize. Společná odpovědnost nás politiků a novinářů je se tomuto masmediálnímu diktátu vzepřít. Vzepřít se, protože demokracie je diskuse – ne televizní diskusní pořad blížící se estrádě… Vzepřeme se oné ďábelské zkratkovitosti moderní doby.

Masaryk nebyl mužem zkratky. Nebyl politikem, který by podléhal populistickým tlakům. Nebyl státníkem, který by své vize měnil podle závanů mediálního větru. Natož na radu PR mágů, kteří by mu říkali, jakou má mít kravatu a jak se má dívat na kameru.

„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi,“ to bylo Masarykovo krédo. Co by ale řekl prezident osvoboditel svým potomkům v 21. století? Jaký citát by ho napadl při pročítání žebříčku nákladů denního tisku a sledovanosti elektronických médií? Bylo by to vůbec v dnešní politicky korektní době publikovatelné?

Obávám se, že bychom dnes těžko dostáli i dalšímu Masarykovu výroku: „Špatné překonávat dobrým – to není tak těžké, ale těžko je překonávat dobré lepším.“ Dokážeme vůbec v dnešní zkratkovité době rozpoznat ten rozdíl? Máme na to čas? A chceme ho mít?

Masaryk založil náš moderní stát a vdechnul mu ideu, která přetrvala dva totalitní režimy i rozdělení republiky. Dokázal to i díky tomu, že nikdy nehledal zkratky. Zkratky k rychlé popularitě. Zkratky k úspěchu bez práce. Ony dnes tolik oblíbené myšlenkové zkratky a oslí můstky – což je jen eufemismus pro obyčejné lži.

Řekl jsem, že klíč k pochopení T. G. M. je v tom, že nebyl mužem zkratky. Dopustil jsem se samozřejmě zkratky. Těch klíčů je určitě víc. Ale považuji za důležité upozornit na zásadní rozdíl mezi politikou před sto lety a dnes.

Tehdy platilo masarykovské “Jen ať jsou spory, ale ať se bojuje s rozumem a poctivě“. Dnes se politika tvoří často takříkajíc v přímém přenosu. Každá malicherná hádka je vydávána málem za totální válku. Neúspěch za katastrofu. Ideje se nevysvětlují a rovnou se útočí na osobu, která s nimi přišla. Či chtěla přijít, protože k jejich vysvětlení nedostane prostor.

Zkratka je dnešní objektivní realitou. Realitou, s níž mají problém slušní politici, poctiví novináři i dezorientovaná veřejnost. Ale společně to můžeme změnit, když budeme chtít. Vždyť jak říkal Masaryk člověk mnoho vydrží, má-li cíl.“