Archiv zpráv minulých vlád

Stránka byla přesunuta do archivu

25. 3. 2009 16:19

Projev premiéra na zahájení plenárního zasedání Evropského parlamentu 25. března 2009 ve Štrasburku

Dobrý den, já vás všechny zdravím na pravidelném reportu předsedy Evropské rady po jarním summitu Evropské rady.

V první řadě bych se Vám chtěl omluvit, že nezůstanu po celou dobu jednání pléna tak, jak je obvyklé, v druhé části po vystoupeních představitelů frakcí mě zastoupí vicepremiér Vondra.

ím důvodem, proč se musím vrátit do Prahy, jsou, jak už říkal Hans Gert Pöttering bezprecedentní obstrukce ze strany socialistů, kterým ostatně čelíme po celou dobu českého předsednictví a já jsem to nikdy netajil. To, že ta vláda bude v demisi, předsednictví určitě neohrozí, to, že socialisté nevzali na vědomí, že ČR předsedá Evropské radě, že odmítají základní úroveň spolupráce, to poškozuje nejvíce právě sociální demokracii. Předsednictví by tím utrpět nemělo, protože já jsem hluboce přesvědčen, že to, co jsem tady říkal při svém úvodním vstupu v Evropském parlamentu, že se budeme snažit moderovat diskuzi a dosahovat kompromisů, to se nám nepochybně podařilo a jarní Evropská rada je toho dokladem. U nás je tedy zvykem, že když mluví ten řečník, tak ostatní mu neskákají do řeči, ale možná, že tady jsou zvyklosti trochu jiné. Takže to je možná do úvodu.

Dovolte mi přejít a budu se držet striktně závěru Evropské rady, dovolte mi přejít k tomu, proč tady vlastně jsem dnes, proč jsme vlastně na Evropské radě některé kroky učinili, přesto mě dovolte před tím okomentovat to, co se stalo ještě před tím a to byla tvz. tripartita – summit se sociálními partnery. Byl v poměrně velmi silném obsazení, kromě mě a předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa se zúčastnili další dva následující premiéři, a to jak premiér Reinfeldt ze Švédského království, tak premiér Zapatero z Království španělského a já jsem byl poměrně velmi pozitivně naladěn po tomto jednání a velmi překvapen koncensem sociálních partnerů, nejenom se záměry předsednictví, ale obecně s řešením té situace, do které se zaměstnanci, nebo případně nezaměstnaní v důvodu celosvětové finanční krize a ekonomické recese dostávají a dostat mohou. Musím říci, že pokud by byl zájem, tak o tripartitě řeknu více, ale shodujeme se na třech základních principech, to je umožnit daleko větší flexibilitu pracovního trhu, mobilitu pracovní síly, pracovat daleko intenzivněji na vyšší míře vzdělanosti a dovedností pracovní síly tak, aby se mohla uplatnit na pracovním trhu, atd.

Jarní Evropská rada byla sice již druhým setkáním hlav států, který jsme vedli, nicméně to byl první řádný formální summit. Zřejmě nejsledovanějším tématem byla otázka řešení současné hospodářské krize. Já naprosto do úvodu úplně odmítám takové ty hlasy, že děláme málo, že děláme málo hluboké věci. Já uvedu jediné číslo, 400 miliard Eur. 400 miliard Eur, což je 3,3 % HDP EU, jsou kroky bezprecedentní a ve spojení s automatickými stabilizátory, které má EU a nemají je například USA. Myslím, že ten příklad, který uvádí José Manuel Barroso, je naprosto edukativní, dělník, který je propuštěn ze Saabu ve Švédsku a dělník, který je propuštěn z Generall Motors někde v Chicagu, mají naprosto rozdílné sociální standardy, naprosto rozdílné přístupy svých vlád a právě automatické stabilizátory multiplikují tu částku 400 miliard Eur na podstatně vyšší a dávají nám v tomto proti USA nespornou výhodu. Základní oporou té shody celé Sedmadvacítky je potvrzení platnosti Lisabonské strategie, což je jeden ze čtyř pilířů, na kterých vlastně celá ta shoda stojí. Včera jsme tu měli Gordona Browna a ten měl možnost vám jistě vysvětlit přístup celé Sedmadvacítky, mandát na summit G20. Všechna krátkodobá opatření, a to jsme se shodli, musí být dočasná a jako dočasná jsou také myšlena. Středně a dlouhodobé priority a směry Lisabonské strategie byly potvrzeny, ty krátkodobé s nimi musí být v souladu.

Musím otevřeně říct, že po slovech Timothyho Geithnera, ministra financí USA, o „permanentní akci“ zavládlo na Evropské radě víceméně zděšení. Nejenom, že Amerika opakuje chyby z třicátých let minulého století, to jsou rozsáhlé stimuly, tendence a volání po protekcionizmu, kampaň Buy American, apod. Všechny tyhle kroky, jejich kombinace a co hůř, iniciativa za jejích permanentní ustanovení, jsou cestou do pekel. Je potřeba číst historické učebnice, které očividně zapadly prachem. Za největší úspěch jednání jarní rady považuji jasné odmítnutí této cesty a tohoto krátkozrakého přístupu.

Slova předsedy strany Evropský socialistů Poula Nyrupa Rasmussena o tom, že jsme na Evropské radě udělali proti krizi málo, a že čekáme na záchranu ze strany USA musím jasně odmítnout. Nejenom proto, že ta cesta zvolená USA se již historicky zdiskreditovala sama, ale také proto, jak už jsem řekl, že úroveň sociálních jistot a vůbec zajišťování sociálních potřeb občanů je v USA výrazně jiné a na výrazně nižší úrovni. Proto je ta cesta nebezpečná v tom, že na financování svých sociálních stimulů budou potřebovat Američané hotovost – tu získají jednoduše, protože americké bondy si vždy někdo koupí. Ohrozí to však likviditu trhů, stáhne to likviditu ze světového finančního trhu a jiné bondy, možná evropské, ale zcela jistě polské, české, možná dalších zemí, bude jejich prodej ohrožen a potom hotovost v systému nebude. Tento přístup vyvolává obavy a podle mě bude i předmětem diskuze na summitu G20. Summit G20 bude jedinou z příležitostí, kdy o tom budeme moci mluvit, následný neformální summit EU27 s americkou administrativou a Barackem Obamou v Praze můžu být pokračováním této diskuze. Věřím, že s USA najdeme společné východisko, protože v žádném případě nechceme stavět USA a Evropu proti sobě. V dnešní době, a tato krize nám to jenom znovu prokázala, neexistuje totiž žádná izolovaná ekonomika a ta míra propojenosti je velmi vysoká, což znamená v době krize, že problém máme všichni a také ho můžeme pouze společně vyřešit.

Druhým pilířem shody v oblasti hledání řešení proti současné krizi je právě příprava na summit G20. Materiály, které připravil Gordon Brown se svou administrativou, jsou excelentní a měli jste možnost se s nimi seznámit včera. Ten trojpilířový přístup, to znamená řešení finančního sektoru a fiskálních stimulů, regulace a napravení chyb v rámci toho systému a ten třetí pilíř a to je obnovení a liberalizace světového obchodu, to znamená tlak na obnovení jednání z Dohá v rámci WTO, je přesně to, co podle mě je určitým souborem řešení, které nabízí Evropská rada a na kterých se jednoznačně shodla. Chci vyzvednout také shodu na tom, že jsme nakonec řekli konkrétní číslo při navýšení disponibilní finanční kapacity mezinárodního a měnového fondu a tento konkrétní závazek potenciální jsme definovali na 75 miliard Eur. Sedmadvacítka má před G20 jednotnou pozici, jeden hlas a společný cíl. To jsem pokládal za absolutně největší úspěch, protože celá tato Evropská rada byla testem evropské jednoty, evropské solidarity, evropských hodnot a evropského jednotného vnitřního trhu. Pokud by cokoliv z toho bylo nabouráno, tak fakticky z této krize vyjdeme oslabeni, nikoliv jak v případě, že budeme respektovat tyto základní atributy, jak si myslím posíleni.

Neexistuje proto před jednáním G20 důvod k pesimizmu, jak se obává Poul Nyrup Rasmussen. Myslím, že jsme všichni pochopili, že je potřeba jednat solidárně a spolupracovat, což potvrzuje slova Grahama Watsona z liberální frakce.

Současná krize, jak všichni říkáme, je krizí důvěry. Třetí oblastí, která je klíčová pro vyřešení krize, je obnova důvěry – nestačí do systému pouze nalít peníze, to jsme si vyzkoušeli a banky přesto peníze nepůjčují, je potřeba, aby banky tyto peníze půjčovaly a banky to neudělají dokud nebudou mít důvěru. Likvidita, kterou mají k dispozici problém nevyřešila. Důvěra se nedá ani nařídit, ani koupit. V rámci obnovení důvěry jsme tedy udělali další krok k jejímu posílení – zdvojnásobili jsme garanční rámec pro případ potřeby zemí mimo eurozóny na 50 mld. Eur. Shodli jsme se na tom, že je třeba postupovat nikoliv blokově ke každé bance, ke každé zemi, přistupovat individuálně a ten přístup one-size-fits-all považujeme v této chvíli za nebezpečný, trhy jsou nervózní a na každé gesto reagují okamžitě přehnaně a negativně. Tady je proto na místě lepší regulace. Zdůrazňuji lepší, nebo tam, kde neexistovala žádná, tak zavedení této regulace. Tady vstupujete do hry Vy, poslanci Evropského parlamentu. Rádi bychom dosáhli dohody a mám signály, že je možná o legislativních aktech, které v podstatě naplňují tu naši vizi a představu o lepší regulaci týkající se ratingových agentur, solventnosti pojišťoven, kapitálových požadavků bank, přeshraničních plateb a elektronických peněz atd. Byl bych rád kdybyste během Vašeho funkčního období tyto normy schválili, a aby tedy vyšly v platnost, abychom je mohli okamžitě zavést do praxe. Významně vítám a vítáme všichni de Larosier zprávu, která je brilantní ve své analytické části a velmi návodná v té části realizační a v tomto smyslu Evropská rada učinila jasné závěry.

Možná tím nejhlavnějším úkolem jarní Evropské rady bylo zhodnocení dosavadní implementace Plánu obnovy, jak si to Rada stanovila v prosinci. Právě tady panuje nejvíce šumů a kritiky – a já si myslím, že nezaslouženě a ten plán je údajně nedostatečný, pomalý, neambiciózní… Rád bych to tady uvedl na pravou míru. Fiskální opatření EU dosáhli 400 mld. EUR, což je přibližně 3,3 % HDP EUR, kde nejsou započítány prostředky na rekapitalizaci bank, garanci bank, což je hodnota větší jak 10%HDP, je prostě míra, kterou si Evropská unie v dané chvíli může dovolit a přesto to bude znamenat velmi výrazný zásah do paktu růstu a stability, do růstu veřejných dluhů, do nápravy věcí v tom období the day after tzn. den po ukončení krize, kdybych to chtěl takto zjednodušovat. Myslím, že i těch 5ti mld. EUR, jenom malá část z té obrovské částky 400 mld., je a nakonec byla schválena, bylo to velice složité jednání, které napadala řada států. Za prvé buď, že není protikrizovým opatřením pokud nebude čerpáno v roce 2009 a 2010, což je pravda, že to není transparentní systém vyhodnocování projektů, že vůbec není dobrý seznam těch projektů atd., že tam to chybí, či ono nadbývá. Nakonec jsme našli po komplikovaných jednáních a tady má české předsednictví jednoznačně dominantní roli v tom, že se našla shoda na tom, těch 5 mld. schválit a poslat je k Vám do Evropského parlamentu, aby jste se tím zabývali. Musím říct,že ten Plán obnovy má svoji komunitární úroveň, tam je dnes k dispozici zhruba 30 mld. EUR a svoji národní úroveň, kde každá členská země v rámci toho plánu provádí vlastní fiskální stimuly a myslím, že to klíčové, na čem se shodla Evropská rada, je platnost Paktu stability a růstu. Pokud chceme projít krizí jako celá unie nezraněni a posíleni, pak musíme respektovat vlastní pravidla. Největší omyl bychom udělali teď, kdybychom nastavovali nové balíčky, bez toho, že by všechny národní i komunitární akce byly spuštěny, že bychom znali jejich dopad a že bychom věděli, že je či není potřeba dalších fiskálních stimulů a i na tom se Evropská rada shodla. Pokud bude nezbytně nutné, Evropská rada udělá další opatření, které ale v této chvíli nevíme, jestli udělat má či nemá, nikdo nezná dno té krize, nikdo nezná její konec. Je naprosto nesmyslné bez toho, že bychom věděli účinek těch kroků toho fiskálního stimulu 400 miliard, abychom dělali další opatření. Plán je ambiciózní, diverzifikovaný a komplexní a řeší v jednotlivých zemích, v každé trochu jinak podle situace, jak růst, tak zaměstnanost, tak samozřejmě problémy, které jsou s ekonomickou situací spojené.

Druhým velkým tématem Evropské rady byla situace nebo otázka energetiky a klimatu. Jak v energetické bezpečnosti v této oblasti, tak v ochraně klimatu jsme udělali významný posun. Energetická bezpečnost, kromě toho, že je jednou z hlavních priorit našeho předsednictví, a její potřeba se ukázala v lednu. Plynová krize není vyřešena. Plynová krize může začít zítra, pozítří, za měsíc, příští rok, kdykoliv. To, že i ten protikrizový balíček 5 miliard je zaměřen převážně, i když nejenom, právě na propojení evropských zemí a na nejrůznější mechanismy a projekty, které by měly snižovat závislost na jedné dodavatelské cestě, tak je dokladem toho, co říkám. Domluvili jsme se, že protikrizový mechanismus pro případ výpadku dodávek musí být hotov do příští zimy, aby mohl případně reagovat na problémy, které přijdou. Je více než zřejmé, že ho potřebujeme. To se ukázalo v lednu a to se ukázalo nejvíc právě na Slovensku a Bulharsku a v některých dalších zemích.

Diskuse o klimatu. Už teď se začíná vyjednávat a připravovat Kodaňská konference. Jak Dánsko, které je hostitelskou zemí, tak Švédsko, během jejichž předsednictví se bude tato záležitost konat, tak české předsednictví už dnes na tom intenzivně pracují. Snažíme se najít nejenom společnou pozici na evropské úrovni, ale začínáme jednat s těmi největšími hráči bez nichž úspěch Kodaňské konference není zajištěn. To jsou USA, to je samozřejmě Japonsko, to je Čína, to je Indie, to jsou další velké země a velcí znečišťovatelé. Největší diskuze, a já bych přeci jenom se u toho chtěl trochu zastavit, byla, jestli už teď máme stanovovat nejenom mechanismy, ale i podíl jednotlivých zemí EU na tom balíku peněz, které poskytneme na pomoc rozvojovým zemím, třetím zemím na plnění jejich závazků v rámci boje na ochranu klimatu. To rozhodnutí, které jsme udělali, je správné. V situaci, kdy vyjednáváme se všemi velkými hráči, kteří zatím více mluví, než dělají, by bylo velmi netaktické a velmi špatné, kdybychom si sami stanovili bariéry a limity, které by ti ostatní nerespektovali. Ta vyjednávací pozice je daleko lepší, když máme tyto volné ruce a na tom se shodly země, které nakonec ten poslední návrh daly na stůl, to bylo Švédsko, Dánsko, Holandsko Velké Británie a Polsko. Tady samozřejmě jsou respektovány v otázkách polského přístupu jak zájmy zemí, které mají trochu obavy z tohoto mechanismu, tak zájmy zemí, které jsou lídrovské v otázkách ochrany klimatu. To, co nám zbývá, je najít ten konkrétní mechanismus, klíč a ta formulace v dostatečném předstihu před Kodaňskou konferencí byla shodou všech zemí a to i těch, které to berou jako svou absolutní prioritu.

Do třetice, oblast vnějších vztahů. Evropská rada formálně schválila iniciativu Východního partnerství jako doplněk naší zahraniční politiky nebo politiky blízkého sousedství, kdy jestliže na severu jsou ledovce, na západu Atlantik, tak na jihu a na východě žijí naši sousedé, jsou země, které mohou potenciálně ohrožovat jak naši ekonomickou, tak sociální situaci, tak bezpečnostní situaci. Východní partnerství bylo cílem českého předsednictví a já jsem velmi rád, že bylo schváleno, že byla poskytnuta jasná částka 600 milionů Eur a předjímám vaši otázku a to je účast Běloruska, zvažujeme, je součástí tohoto projektu. Bělorusko udělalo určitý pokrok, prodlužuje se pozastavení platnosti zákazu udělování víz představitelům režimu, otevírají se v této chvíli dveře Bělorusku, nicméně rozhodnutí nepadlo. Pokud se na tom neshodnou členské země a nebude to rozhodnutí celé 27, tak prostě Lukašenka zvát nebudeme, přestože jak opozice, tak okolní země doporučují, abychom to udělali. Myslím, že to je věc, na kterou, když se zeptáte v této chvíli, nebudu umět odpovědět, a proto to předjímám.

Evropskou radu jsem informoval o setkání a neformálním summitu s prezidentem Obamou 5. dubna pro naplnění další priority a to je transatlantická vazba. Organizační záležitosti nejsou ještě ukončeny, budete všichni detailně informováni, tématicky bude summit rámován do třech hlavních bloků – úvodní diskuse o výsledcích summitu G20, spolupráce v energetice a klimatu, kde EU chce zůstat klíčovým hráčem, stejně jako USA. A třetím bodem budou vnější vztahy, popsáno je to geostrategická oblast od Středomoří po Kaspik, to znamená Afghánistán, Pákistán, situace v Iránu, blízký východ. Summit s USA je důležitý, nicméně ukazuje se, že bychom neměli mít přehnaná očekávání, nepřišel žádný mesiáš, USA má spoustu domácích problémů, které musí řešit a právě proto je dobře, že Barack Obama přednese v Praze určitý zásadní projev tohoto roku, kde samozřejmě bude chtít vyslat poselství občanům EU o hlavních postojích a hlavních cílech nové americké administrativy. Myslím si, že na Evropské radě byla celá řada jiných detailů, na které jsem připraven odpovědět, pokud jsem něco vynechal, tak to doplním v té diskuzi, která bude následovat po vystoupení předsedů frakcí. V tomto složení se asi již nesetkáme, protože odjedete zahájit kampaň, byl bych rád, abyste ji nezačali dělat právě dnes tady. Doufám, že ten boj o jednotlivé křesla v Evropském parlamentu bude férový a že se po volbách znovu sejdete a budete pokračovat ve své práci. Děkuji za pozornost.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Zvuková příloha

Projev premiéra v Evropském parlamentu 25. března

Související zprávy