Archiv zpráv minulých vlád
Stránka byla přesunuta do archivu26. 2. 2015 16:17
Romea.cz: Jarmila Balážová k vládním strategiím: Bez vůle samotných Romů se nezmůže vůbec nic
Znali tvůrci Strategie romské integrace dostatečně to, co si myslí samotní Romové? A z druhé strany: Vědí Romové dost o dokumentech, které jim mají pomoci? V naší anketě říká například pan Čeněk Růžička, že jedním z velkých problémů je to, že Romové nevědí o vládních strategiích téměř nic...
V pondělí schválená Strategie romské inkluze do roku 2020 se více než rok diskutovala s řadou lidí, zejména Romů pochopitelně. Myslím, že je to první dokument, jehož autoři si opravdu dali velkou práci, aby znali názory samotných Romů, aby na něm participovali.
Vždyť to je jedno ze základních poselství Strategie zdůraznit, že chybí zapojení příslušníků této menšiny na řešení problémů, které se jich bytostně dotýkají a že pokud má být i v budoucnosti smysluplné, je nutné pomoci Romům překonat překážky ve vzdělávání, bydlení, zaměstnání, zdůraznit, že je nutné je zapojit i do politického a společenského dění.
Na jedné straně existovala tedy skutečně velká snaha oslovit různými cestami zainteresované lidi. I přes vystavení se riziku předčasného schazování dokumentu byla pracovní verze Strategie zveřejněna na webových stránkách ÚVČR 14.5.2014 proto, aby se k ní mohla vyjádřit široká veřejnost.
To je praxe běžná například v Evropské komisi, ne tady a ne s tak citlivým tématem. Vystavili jsme i ministra Dienstbiera a jeho tým předčasným útokům na Strategii ze strany opozice a dalších, kteří z materiálů začali vytahovat pouze určité segmenty opatření. Není to příjemné zejména proto, že tím pak riskujete přilívání oleje do ohně, jde-li o pohled na romskou menšinu a její vnímání většinovou společností. I přesto autoři Strategie do toho rizika šli.
Připomínky pak sesbírali a projednali na kulatém stole v Lichtenštejnském paláci…opět za účasti Romů. Po kulatém stole následovala další diskuse s odborníky, romskými představiteli nad obsahem dokumentu, tak aby vycházel požadavkům "zezdola" maximálně vstříc a zaměřoval se na konkrétní problémy menšiny. Ten kdo se chtěl seznámit s pracovním textem Strategie a zaslat připomínky, tak měl příležitost i po uzavření tohoto prvního kola veřejného projednávání. Dokud to bylo možné (tzn. před zasláním materiálu do meziresortního připomínkového řízení, tak jsme postupně sesbírali další podněty a do strategie je včlenili.
Z obdržených připomínek bylo jednoznačné, že o dokument má odborná veřejnost zájem. Materiál vychází z ustálených konceptů, tak aby na ně mohl reagovat a ovlivnit je. Do tvorby se zapojilo mnoho Romů, ať už prostřednictvím Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, členů různých pracovních skupin i široké veřejnosti.
Pan Čeněk Růžička byl do tvorby strategie maximálně zapojen. Jeho požadavkům bylo vyhověno. Strategie byla představena taktéž krajským koordinátorům, aby se s ní mohli seznámit a pracovat s ní na místní úrovni a zajistit zpětnou vazbu. Není ale reálné chodit po jednotlivých městech, obcích, vyloučených lokalitách a seznamovat s ním jednoho po druhém. Z mnoha důvodů pochopitelně, časového, kapacitního, potřeby znalosti určitých informací atd.
Navíc by asi sotva někdo požadoval a vznášel dotaz, zda při přípravě například zákona o zákazu kouření ve veřejných prostorách jsou dotazováni jednotliví kuřáci, jednotliví provozovatelé restauračních zařízení, nekuřáci atd. A mohla bych pokračovat. Neptáte se všech žen, co si myslí o zastoupení žen ve vedení firem, to není možné.
Pochopitelně jde o to, aby navrhovaná opatření odpovídala realitě, kterou Romové žijí a to bylo dostatečně konzultováno. Dík patří všem, kteří se ve svém čase připomínkovacímu procesu věnovali. Obrovské nasazení, se kterým tak dělali, zasluhuje zmínit i poděkovat. Největším úkolem teď je soustředit se na úspěšnou implementaci ve spolupráci s resorty, samosprávami, pochopitelně opět s Romy a místními aktéry.
Počítá strategie s pozitivní diskriminací? Někteří odborníci a aktivisté tvrdí, že bez ní to nejde, jiní ji zásadně odmítají. A pracuje strategie s rozdílem mezi „pozitivní diskriminací“ a „vyrovnávací akcí“? A především: Budou mít politici vůli prosazovat „pozitivní diskriminaci“ proti odporu veřejnosti?
V prvé řadě je nezbytně nutné pochopit rozdíly mezi pozitivní diskriminací a vyrovnávacími opatřeními. Pokud je ve společnosti prokazatelný rozdíl/propad mezi jednou skupinou společnosti a majoritou, vláda by měla mít odvahu věci pojmenovat a vytvořit takové opatření, která povedou k narovnání , například na získání kvalitního vzdělání, práci, bydlení apod. Vyrovnávací opatření ve Strategii jednoznačně usilují o nastavení stejné "výchozí pozici", ať už se jedná o romské děti, či mladé uchazeče na trhu práce. Romové nejsou v tomto ohledu zvýhodňování proti majoritní společnosti.
Cílem Strategie je v tomto ohledu zajistit rovný přístup ke vzdělání, aby každé dítě mělo možnost zapojit se do běžného vzdělávacího proudu bez rozdílu na to, jestli je romského původu či nikoli. Strategii mnozí teď vyčítají a v tom spočívalo její riziko zveřejnění již v pracovní podobě, „zvýhodňování“, snažila se naopak o naprosté zmírnění a naopak o to, aby se co nejvíc opatření týkalo i dalších sociálně znevýhodněných osob, kterých neustále přibývá a nemluvíme zdaleka jen o Romech.
Finanční bariéry ve školství, možnost určitého stipendia, náhrady nákladů spojených se školními aktivitami atd….. současně přece neplatí plošně pro všechny, jen ty potřebné. Ne každý Rom vysokoškolák dostane finanční podporu při studiu, ale jen ten, který prokáže sociální znevýhodnění, stejně jako jiný občan. Strategie by tak mohla pomoci více potřebným ve vzdělávací soustavě.Podobně tomu je na trhu s byty či na trhu práce, kde je nepřípustné, aby Romové byli znevýhodňování z důvodu své etnické příslušnosti, stejně jako například cizinci, rodiny s vícero dětmi atd.
To, jestli budou mít politici vůli tato opatření realizovat v praxi, obhajovat vyrovnávací opatření, přece nemůžeme říci, s řadou z nich se dá diskutovat. Neobjedete ale všechny starosty, primátory, a přitom právě zavádění opatření například týkající se bydlení atd. jsou nutná v konkrétních místech. Nebude-li vůle, nezmůže se nic, je nutné, aby se o ni zasadili i romští aktivisté, lidsko-právní, proto jsme je oslovovali, aby materiál znali, věděli, že vznikl a mohli požadovat jeho naplňování i na jeho úrovni.
Strategie není všespásná. Nemůžete si myslet, že problémy, z nichž některé se táhnout už čtyřicet let (například praxe zařazování romských dětí do zvláštních škol, nyní praktických, se vyřeší za pět let. To je nesmysl. Někde se ale začít musí. Buď chtějí politici i občané jen mít na koho ukazovat prstem a nadávat, že nepracuje, nechce se vzdělávat, je hlučný, nebo se prostě něco musí udělat. Je samozřejmě jednodušší vynášet populistické výroky, to nic nestojí a může to přihrát body před volbami, ale situaci to nemění.
A my ji změnit potřebujeme, i za cenu dorovnávacích akcí, neboť tím proces zrychlíte. Výsledek se vyplatí celé společnosti, která tak žehrá nad množstvím Romů závislých na sociálních dávkách atd. Velkou roli a zodpovědnost mají a měla by cítit média, která sehrávají nejvýznamnější roli v utváření veřejného mínění, i toho na Romy a vzájemné soužití. Psát se dá různě a ptát se dá také různě. Třeba tak, v čem může tato strategie pomoci i ostatním, čili ne Romům, protože ona může…
Za důležitý moment považuji také to, že Strategie identifikuje problém dluhové pasti, což má následně vliv pochopitelně i na zaměstnávání, práci na černo, platební neschopnost v bydlení atd. Materiál odkazuje na další Strategii a sice proti sociálnímu vyloučení, kde jsou vyjmenovány detailně jednotlivé nástroje vedoucí k oddlužení.
Vedle sebe existují Strategie romské integrace a Strategie boje proti sociálnímu vyloučení a nabízí se otázka, zda opravdu potřebujeme dvě strategie? Diskutuje se dokonce o tom, zda to, že máme startegie dvě, není výsledkem střetů dvou koncepcí – jedné „etnické“ a druhé „sociální“...
Strategie romské integrace tento vztah vyjasňuje. Přístup k romské integraci musí zohledňovat více faktorů a jeden materiál nemůže obsáhnout a vyčíslit všechna relevantní opatření, a to z jednoduchého důvodu, že jsou již řešena v jiných sektorových dokumentech. Strategie si tuto skutečnost uvědomuje a na relevantní dokumenty poukazuje. A v této souvislosti je také navázán vztah se Strategií boje proti sociálnímu vyloučení.
Tento dokument navrhuje řešení konkrétní situace sociálně vyloučených Romů, kterých je zhruba jedna třetina z celkové populace Romů. Zabývá se opět i dalšími cílovými skupinami, protože lidí na hranici chudoby přibývá a musíme mít model, jak jim pomoci se z toho sociálního vyloučení vymanit. Strategie romské integrace doplňuje tento přístup o etnický rozměr.
Přístup vlády k romské integraci musí být ale v souladu se všemi relevantními přístupy, které jsou zmíněny mimo jiné také ve Strategii sociálního začleňování, Strategie politiky zaměstnanosti do roku 2020, Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, Koncepce poskytování sociálních služeb, připravovaná Koncepce sociálního bydlení aj. Ve Strategii romské integrace navrhovaná opatření vycházejí ze zmíněných dokumentů a navazují na ně.
Možnost navrhovat legislativní změny z pozice ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativy umožňuje přispět ke zlepšení situace i v dalších relevantních oblastech, například připravovaný věcný záměr zákona o veřejných zakázkách přispěje k zodpovědnějšímu zadávání zakázek a umožní lépe zohlednit situaci dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce. Opět ministr i jeho tým vychází z poznatků konkrétních lidí, včetně Romů, s nimiž se potkává.
Co se změnilo, abychom si mohli myslet, že tyto nové strategie už budou fungovat. Měli jsme jich totiž v minulosti už řadu...
Ta otázka je podle mě trošku neštasťně formulovaná. Od roku 1992, kdy Romové ztratili svojí míru participace na politické moci, protože v letech 1990 -1992 měli jedinkrát v historii tohoto státu deset svých zástupců v zákonodárných sborech (tehdejší ČNR, SNR, Federálním shromáždění), ztratili vliv reálně ovlivnit své životy a postavení ve společnosti.
Mnoho z nich ztratilo práci, následně byty, v zemi, která neměla historickou zkušenost s ghetty, začala ghetta vznikat. A máme tu těch sociálně vyloučených lokalit najednou přes 400. Bylo by naivní si myslet, že během pěti let vlivem jednoho vládou přijatého dokumentu se to může změnit. Nemůže. Nenapravíte to, že se předtím dvacet let vše jen propadalo. Někde se ale začít musí.
Tato vláda zastupovaná ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu měla aspoň tu odvahu, že schválila strategii s konkrétnějšími opatřeními, odvážnějšími, než vlády předtím, včetně těch pár vyrovnávacích šancí, které vzbuzují tolik vášní, ale ve skutečnosti se dotknou řádově pár stovek lidí (například stipendia apod.). A také s návrhem, jak zapojit Romy do politik na centrální, krajské a místní úrovni.
Už na začátku jsem zmínila, že potřeba vtažení a zapojení romské menšiny je jedno z nejzákladnějších poselství dokumentu. Součástí implementace Strategie má být vytvoření sítě pracovníků věnujících se romské integraci. Navrhuje také koordinovaný přístup ve vztahu k Evropským strukturálním a investičním fondům.
Není ale samospásná, bez ochoty politiků a vůle samotných Romů se nezmůže vůbec nic. Myslím, že pochodů a demonstrací jsme už zažili spousty, můžeme jen děkovat, že nestály nikoho život. Jitřit napětí ve společnosti je doménou extremistů a populistů. Zkusmme raději dělat to, co je doménou normálních lidí.
Musíme vedle sebe nějak žit a záleží na nás všech, jak to bude.
Autor: mik
