Hospodářské noviny: Windfall tax vedle stropů není problém, energetické firmy se mají dobře, tvrdí ministr. Ústavních sporů se nebojí

Sám Šalomoun přitom zejména o podobě zmíněného druhého opatření vedl s jeho autorem – ministerstvem průmyslu a obchodu – diskusi. Ta naznačovala spor uvnitř vlády, nakonec se ale ministři dohodli. Hlavní vládní legislativec teď totiž tvrdí, že jeho hlavní připomínky byly vypořádány. A že návrh, který čeká na projednání v parlamentu, je v pořádku.

Celý článek si můžete přečíst také zde.

Výhrady přitom přetrvávají, a to nejen z řad dotčených firem, ale i nestranných odborníků. „Vezměme si hypotetickou situaci, že energetická firma se mimo svůj hlavní předmět zájmu věnuje třeba pronájmu nemovitostí. A vy ji zdaníte 80 procenty, zatímco jiné firmy, které se věnují jen pronájmu nemovitostí, daníte 19 procenty. Tento prvek je podle mě velmi neférový, hospodářskou soutěž porušující. A to může narazit u Ústavního soudu,“ říká například soudní znalec specializující se na finanční řízení podniků Tomáš Brabenec ze společnosti Grant Thornton. „Vláda se nerozhodla zdanit celý sektor, ale jen konkrétní subjekty. A v tom prvek neústavnosti být může,“ argumentuje Brabenec.

Šalomoun jeho obavy nesdílí. Původně přitom měli vládní legislativci pod jeho vedením k navrhované podobě zdanění výhrady. Tou hlavní bylo, zda opatření pro firmy nebudou mít takzvaný rdousící efekt – tedy citelný dopad, kvůli němuž by tyto firmy byly obrazně řečeno přiškrceny. Šalomoun je ale podle svých slov přesvědčen, že nic takového se neděje.

„Ministerstvo průmyslu a obchodu to nastavilo tak, že dotčené firmy vydělávají stále. Je pravda, že jim teď asi hodně peněz vezmeme. Ale špatně se taky nemají,“ tvrdí Šalomoun. Mimořádná opatření obhajuje mimořádnou situací. „Vládě jde o to, aby současné náklady nenesly ještě naše děti. A pokud jsou tady subjekty, kterým současná krize přihrála neočekávané zisky, tak by se přece na pomoci měly podílet,“ říká Šalomoun.

Nicméně obavy, že se stát na firmách dopouští rdousícího efektu, vláda zatím podle Brabence nevyvrátila. „Pojem rdousící si každý může vykládat jinak. Pokud firmy uvrháte do nejistoty, nemohou plánovat investice, jsou nuceny snižovat svoje kapacity, není tohle rdoušení?“ oponuje Brabenec. „Na konci dne může být jedno, jestli máte sazbu daně 19 nebo 25 procent. Když víte, že ji budete mít třeba deset let stejnou. Ale jakmile měníte podmínky takto rychle a zásadně, jako to teď vláda dělá, tak vysíláte velkým hráčům zprávu: tady neinvestujte, je to nejisté prostředí,“ vysvětluje Brabenec.

Vláda zavádí pro vybrané firmy dvě zásadní změny. Daň z neočekávaných zisků neboli windfall tax, kterou odvedou největší banky a energetické firmy. Ze zisku, který překročí takzvané srovnávací období, zaplatí 60 procent. Srovnávacím obdobím je přitom průměrný zisk z let 2018 až 2021, navýšený o 20 procent. Tato úprava, předložená ministrem financí Zbyňkem Stanjurou z ODS, už byla schválená ve sněmovně.

Naproti tomu takzvaný evropský strop neboli odvod z nadměrných příjmů zatím na projednání ve sněmovně čeká. Jde o evropský návrh, který se má stát součástí chystané novely energetického zákona. I proto je v gesci ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které připravilo „českou verzi“ unijní předlohy. Brusel doporučuje stanovit maximální velkoobchodní ceny elektřiny na 180 eur (4400 korun) za megawatthodinu. Vše nad tuto cenu výrobci elektřiny odevzdají státu.

MPO pod vedením Síkely navrhlo ale mnohem širší variantu, stanovující rozdílný strop podle toho, z jakého zdroje je elektřina je vyrobená. Místo jednotných 180 eur limit začíná už u 70 eur pro energii vyrobenou z jádra a končil na 240 eurech u energie z plynného paliva z biomasy. „Byla to taková česká cesta, jsme papežštější než papež,“ komentoval výklad Síkelova ministerstva také Brabenec.

Legislativcům pod Šalomounovým vedením ve zmíněné předloze z MPO pak vadilo, že vláda měla možnost tyto stropy dál libovolně měnit – pouhým nařízením tak kdykoli mohla klidně přepsat třeba zmíněný limit 70 eur na 180, z 240 udělat 70 a podobně. A stropy jedním nařízením zcela překopat. Běžně je přitom pro podobné změny třeba vydat nový zákon, který na rozdíl od nařízení musí projít celým schvalovacím kolečkem – vláda, parlament, prezident. „To se nám nelíbilo, ústava by asi plakala. Ale během diskuse jsme zmocnění pro vládu omezili pouze na možnost, že vláda může měnit výši stropu jen ohledně hnědého uhlí a pouze pokud stoupne cena emisní povolenky. To už je z mého pohledu ústavně konformní,“ říká Šalomoun.

Další spor mezi Šalomounem a Stanjurou o to, zda změny lze označit za dvojí zdanění, už je podle pirátského ministra nepodstatný. Byť Stanjura tvrdí, že odvod z nadměrných příjmů daň není – přičemž podle Šalomouna to daň naopak je. A v Šalomounově výkladu by tak bylo možné mluvit o tom, že na vybrané firmy dopadne povinnost dvojího zdanění. „Ale dvojí zdanění je na národní úrovni běžné, když koupíte benzin, taky odvedete jak DPH, tak spotřební daň,“ říká Šalomoun.