Projev místopředsedy vlády P. Bělobrádka na mezinárodní konferenci Pražské fórum - Perspektivy evropského neuniverzitního výzkumu po roce 2020

Tři otázky o budoucnosti vědy a světa

Dámy a pánové, dnes se tu zabýváte perspektivou neuniverzitního výzkumu po roce 2020. Dovolte mi však, abych toto fórum a účast řady skvělých mozků využil k tomu, abych otázku, či otázky položil poněkud šířeji a obecněji. Ostatně bez správných otázek nelze dostat správné odpovědi.

Ptejme se tedy: Jaká bude úloha vědy ve světě, který se nám stále rychleji mění před očima? Jaké zbraně má věda využít v boji s pavědou, či chcete-li s “alternativní pravdou”? Jak řešit věčnou faustovskou otázku střetu vědění a etiky?

Tyto otázky se týkají všech oblastí vědy bez rozdílu. Týkají se věd společenských, přírodních i technických. Týkají se základního i aplikovaného výzkumu. Týkají se univerzitního i neuniverzitního výzkumu.
Vezmu je postupně a trochu je rozvedu.

Stále rychlejší svět

Věda vždy byla silou, která zkracovala vzdálenosti a urychlovala pokrok. Nicméně exponenciální rozvoj technologií způsobil, že se staly hlavní hnací silou globalizace. A všichni víme, že její efekty nejsou pouze kladné.

I v minulosti přinášely technologie vedle mnoha plusů i dočasné mínusy. Jenže dříve bylo mnohem více času na adaptaci a hledání řešení. Dnes se reakční doba zkracuje. Globální technologie a nové výrobní postupy spolu s čím dál více expertním - a tedy lidem vzdáleným - řízením společnosti přinášejí tak rychlé a tak masivní změny, že se jim společnost a politika nestačí přizpůsobovat.

Důsledky známe z Evropy i z USA. Roste moc a vliv populistických politiků, kteří odpovídají na poptávku možná vystrašených, možná naštvaných lidí po nových jistotách. Vrací se protekcionismus a merkantilismus, ale i izolacionismus a xenofobie. To mimo jiné ohrožuje i volný výzkumný prostor a pohyb špičkových expertů.

Primárně je na politicích, aby hledali cestu z této situace. Ale chtěl bych vyzvat i vědce, aby si kladli otázky, jak reagovat na globalizaci. Odpovědi mohou dát jak společenské vědy, které najdou metody řešení společenských konfliktů v čím dál dynamičtějším světě. Tak vědy přírodní, které třeba umožní subtilnější, “chytřejší” technologický rozvoj, jež nebude vyžadovat tak masivní globální pohyby surovin, pracovníků a výrobků.

Jako člen vlády si uvědomuji, že věda je tou nejlepší investicí. Dle studie VŠE každá koruna vynaložená do výzkumu zvýší produkci o 2 koruny a deset haléřů. A každá miliarda na vědu přinese 882 nových pracovních míst.

Ale chtějme po vědě ještě více. Chtějme nikoli jen vyšší produkci, ale také lepší kvalitu života. A to jak co se týče pohodlí a životního prostředí, tak možnosti najít lepší a lépe placenou práci. Nová vědecká řešení musejí být nejen ohromující, ale také chytrá. Možná více chytrá, než ohromující.

Souboj vědy s pavědou

V 19. a 20. století se zdálo, že věda definitivně poráží pavědu. Že vědecké racionální myšlení čím dál více vítězí nad mysticismem a iracionalitou. Zlatá éra vědy a s ní spojených průmyslových revolucí nám přinesla nejen úžasný rozvoj našich schopností a možností. Ale především víru, že neexistuje žádný problém, na který by věda nenašla lék, žádná otázka, kterou by věda nedokázala zodpovědět.

Nyní to tak trochu vypadá, že po vědecké revoluci přichází pavědecká kontrarevoluce. Šarlatáni, konspirátoři, alternativci a lovci „bludných balvanů“ všeho druhu jsou na vzestupu. Souvisejícím projevem je i vzestup popularity “fake news”. Končí snad věk vědy? Vrací pavěda úder a hrozí uvrhnout svět do nové temnoty nevědomosti?

Pevně věřím, že tomu tak není. Že jde jen o dočasné vychýlení kyvadla. Že věda prokáže svou inspirativní sílu. Doufám, že k tomu přispěje i naše snaha zajistit lepší institucionální financování Akademie věd ČR, zvyšování prostředků na vědu i nový systém hodnocení výzkumných institucí, který preferuje kvalitu před kvantitou.

Souboj vědy s pavědou nikdy nekončí. Dnes sice máme chytré telefony a strýčka Google, ale to neznamená, že nepodléháme atavistickým, iracionálním pudům a mýtům. Dokonce lze říci, že pavědecké nesmysly se díky moderním technologiím mohou šířit daleko masivněji, než kdy dříve. Zde vidím velký prostor pro společenskou angažovanost vědců. Ať vědecká pravda a láska k rozumu zvítězí nad “alternativní” lží a nenávistí z nevědomosti.

Faust a Mefisto

Jak věda otáčí světem stále rychleji a jak se střetává s pavědeckým mysticismem, logicky také častěji a silněji atakuje hranice mezi svobodou bádání a etikou.

Musím s potěšením konstatovat, že etické a samoregulační mechanismy ve vědě jsou velmi silné. Přinejmenším v západním světě. Nikdy se nenaplnily katastrofické vize o šílených vědcích pracujících dnem i nocí na nejrůznějších vynálezech zkázy.

Není však jednou pro vždy vyhráno. Pokrok, zejména v biomedicínských vědách, je těžko uvěřitelný a pokušení takříkajíc “mluvit Bohu do řemesla” je obrovské. Motivace je pochopitelná. Prodloužit a zlepšit lidský život. Zbavit lidi nemocí a bolesti. Odstranit onu “nespravedlivou” náhodu, jež každému z nás dává do vínku nestejně široké schopnosti.

Každý, byť sebelépe myšlený, zásah má ale důsledky. Před dnešními vědci stojí ještě daleko palčivější otázky, než před jejich předchůdci. Fyzika a chemie mohou sloužit k vývoji zbraní hromadného ničení. Zde ovšem stačí nečinit záměrně zlo. Ale biologické vědy mohou nakonec napáchat velké zlo na samotném člověku, i když záměrem bude způsobit dobro. Tímto nechci nijak narážet na fakt, že fyzikálního chemika střídá v čele Akademie věd bioložka…

Faktem je, že dnes už neměníme a neovládáme “jen” přírodu kolem sebe. Jsme na prahu objevů, kdy se nám nabízí možnost měnit a ovládat samotný lidský život. Přiznám se, že to zní strašidelně. Na druhé straně chápu, jak obrovské sumě utrpení může pokrok biomedicíny a genetiky zabránit. Jsem rozhodně proti paušálním zákazům.

Věřím, že sami vědci v otevřené debatě s veřejností a politiky dokáží citlivě objevovat onu tenkou hranici mezi přípustným a nepřípustným. Kdo by spolu s Faustem nestál o věčné mládí? Ale nakonec i on přece pochopil, že Mefisto ho podvedl a nabídl mu jen iluzi. Lidská duše za takový přelud nestojí…

Globalizace, pavěda, etika. Tři otázky, s nimiž se věda bude potýkat nejen po roce 2020. Samozřejmě spolu s obrovským množstvím konkrétních otázek a problémů. Jsem si jist, že Akademie věd České republiky v jejich řešení bude stejně úspěšná pod Evou Zažímalovou, jako byla pod Jiřím Drahošem.

Práce na poli vědy nikdy nekončí. Bez vědy by člověk nebyl skutečně člověkem. Platí to od doby, kdy homo sapiens sapiens poprvé zvedl pohled od země, zadíval se na hvězdnou oblohu a začal si klást otázky. Protože na nich ve skutečnosti záleží víc, než na odpovědích…