Strategie Evropa 2020: Češi volají po reálných cílech

Za účasti několika ministrů, zástupců odborů, podnikatelské a akademické sféry včera proběhla konference k tématu přípravy nové ekonomické strategie EU. Většina řečníků se vyslovila pro definování několika jasných splnitelných cílů, a to zejména v oblastech zaměstnanosti, hospodářského růstu a rozvoje vědy a výzkumu.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel včera představil hlavní cíle, se kterými při strategii „Evropa 2020“ česká vláda předběžně pracuje: zaměstnanost ve věkové skupině 20-64 let na úrovni 75 %, investice do výzkumu a vývoje ve výši 2,5 % HDP a 30-35 procentní podíl lidí ve věku 30 – 34 let s absolvovaným terciárním vzděláním.

„Snaha definovat smysluplné a realistické cíle spolu s určením způsobu, jak jich dosáhnout, a to v rámci široké diskuze s těmi, kdo mají co říci, to je odkaz této vlády,“ říká Chmiel s tím, že u některých cílů, jak je navrhuje Evropská komise, má ČR pochybnosti o jejich splnitelnosti.

Podle Chmiela je například nereálný předpoklad Komise, že mezi lety 2007 a 2020 dojde v České republice ke zvýšení spotřeby elektrické energie o pouhých 4,6 %. „Pokud chceme skutečně dosáhnout reálné konvergence se zbytkem Unie, není takový scénář možný,“ uvedl ministr.

V případě snah o redukci chudoby o 25 % ministr zdůraznil, že v Česku žije nejméně obyvatel pod hranicí chudoby z celé Unie – pouhých 8 %. „Úspěchem bude, když se toto číslo v budoucnosti výrazně nezvýší,“ myslí si Chmiel.

Připomeňme hlavní cíle strategie, tak jak je navrhla Komise 3. března:

• 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno,
• 3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,
• v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo cílů „20-20-20“ (včetně zvýšení závazku na snížení emisí na 30 %, pokud budou podmínky příznivé),
• podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání,
• počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.

Španělé to nezvládnou

Jak vidno, česká vláda zůstává (s výjimkou prvního cíle) ve srovnání s ambicemi Komise dost při zemi. Ostatně s číselným vymezením posledních dvou cílů mají problém i další státy, a tak se zatím na jejich znění v rámci Evropské rady nenašla shoda (závěry posledního summitu z 26. března zde). A podle všeho se jen tak nenajde.

„Za situace, kdy na minulé Evropské radě nebyly schváleny tak klíčové věci, jakými jsou dva z pěti hlavních cílů, a to s odvoláním na nutnou hlubší debatu o jejich podobě, není příliš realistické očekávat, že dojde ke schválení finální podoby strategie už v červnu,“ říká skepticky Chmiel. „Přesto je nutné se časovému harmonogramu předsednictví podřídit a připravit národní cíle, jak k tomu byly členské státy vyzvány,“ upozorňuje ministr.

Česko se podle něj během vyjednávacího maratónu snaží klást důraz zejména na první cíl – zvýšení zaměstnanosti, které je úzce propojeno s hospodářským růstem. Podle Chmiela se v rámci tohoto cíle musíme zaměřit na dva body: „zaměstnatelnost“ obyvatel a konkurenceschopnost ekonomiky.

„Méně cílů a méně ambicí je více. Je ale pak nutné je naplnit,“ říká ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka s tím, že „hospodářský růst a zaměstnanost je v zásadě jedno a totéž.“ „Bez nových investic to nepůjde, protože v Česku toho musíme ještě hodně vybudovat. Náklady na investice musí však odpovídat přínosům a to i v oblasti zaměstnanosti,“ nabízí Šimerka jeden z receptů na růst a zaměstnanost. Podle něj ho však nebude možné dosáhnout bez redukce korupce, která "odrazuje zahraniční podnikatele".

Naming and shaming

Při definování překážek hospodářského růstu je podle Luďka Niedermayera ze společnosti Deloitte nutné vzít v úvahu, že struktura světové ekonomiky před krizí a po ní není a nebude stejná. „Nejslabším hráčem v globálním ekonomickém růstu je v tuto chvíli Evropská unie,“ obává se analytik. „Členské státy potřebují reformy a způsob, jakým je provedou, se odrazí v jejich relativní konkurenční schopnosti,“ dodává.

Příklad úspěšné hospodářské politiky podle Niedermayera představuje Německo, které se ale za své schopnosti nedávno neprávem ocitlo pod palbou kritiky ostatních států. Niedermayer zdůraznil též urgentní nutnost řešit problémy vzdělání jako klíčového nástroje ke zvýšení konkurenceschopnosti. Zaměřit se podle něj ale musíme především na rámec pro podnikání a na sociální systém.

„Nejdůležitější je vytvoření vhodných podmínek pro podnikání. S tím souvisí nastavení sociálního systému a flexibility pracovních vztahů. Nejde o plnění nějakých indikativních cílů, ale o nastartování udržitelného růstu,“ vysvětluje Niedemayer.

Podle Radka Špicara ze Škody Auto ovšem nemůže být Evropa 2020 nikdy úspěšná, pokud Unie zásadním způsobem nezmění přístup k hodnocení jednotlivých států. „Smysluplnost strategie je ohrožena, pokud se Evropská komise bude bát kritizovat a chválit jednotlivé státy – naming and shaming. Za velký problém Evropy 2020 považuji neexistenci sankcí za nedodržování dohodnutých cílů," tvrdí. 

Penězovody vysychají

Podle Špicara je také klíčové změnit přístup celé Unie k vědě a výzkumu. V Česku se prý příliš zaměřujeme na základní výzkum. „Kyvadlo je dlouhodobě vychýleno ve prospěch základního výzkumu - na úkor aplikovaného. Příliš peněz jde institucím, málo na konkrétní projekty,“ říká Špicar s tím, že „dvacet miliard korun, které jdou ročně na vědu, není málo, ale musíme je umět využít“.

Podle profesora Rudolfa Haňky z University of Cambridge se musí akademici v ČR rychle přizpůsobit nové realitě. „Aplikovaný výzkum vzbuzuje v řadě akademiků určitý strach z čistoty výzkumu,“ konstatuje Haňka.

„V Anglii v tomto směru nastal velký posun, trvalo to ale několik desítek let. Avšak už tam chápou, že základní výzkum je úzce propojen s aplikovaným, ve kterém hrají velkou roli univerzity. Má pro ně velký význam i po finanční stránce - v Cambridge jsou profesoři z poloviny placeni soukromým sektorem,“ dodává profesor s tím, že „řadu firem od spolupráce s univerzitami odrazují jejich vysoké finanční požadavky“.

Podle senátora Alexandra Vondry je zřejmé, že EU musí více investovat do vědy a výzkumu. „Cíl 3 % HDP na tuto oblast, který obsahovala již Lisabonská strategie, splnily pouze dva skandinávské státy,“ připomíná Vondra.

Podle něj nesmí česká věda propásnout jedinečnou šanci. „Pokud jde o penězovod z Unie na vědu, ten v roce 2013 z velké části vyschne - musíme se připravit na roli čistého plátce,“ upozorňuje Vondra. „Fondy EU naštěstí tlačí na specializaci. Pokud budou mít všichni kousek, malé Česko dohromady nedokáže nic,“ dodává.

Své vystoupení končí Vondra varováním: „Něco udělat musíme, jinak Evropa pohoří v konkurenci Indie a Číny.“