Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

Stránka byla přesunuta do archivu

27. 5. 2009 9:58

Rozhovor pro Euractiv: Nový šéf Komise? Sympatie vlády má Barroso

V rozhovoru s portálem EurActiv.cz hovořil ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle o zbývajících úkolech, které české předsednictví do konce června ještě čekají. Do zdárného konce by předsednictví mělo dotáhnout irské záruky, které jsou podmínkou druhého referenda o Lisabonské smlouvě v Irsku, ale také výrazně pokročit při hledání nového předsedy Evropské komise.


Co české předsednictví musí ještě do konce června stihnout a jaké jsou vaše osobní priority?

Do konce toho zbývá ještě hodně. Především se bude konat červnová Evropská rada, ale ta není jedinou akcí. Od doby, kdy se vlády ujal nový tým, jsem napočítal ještě 13 zasedání na ministerské úrovni, případně na úrovni náměstků. Tato jednání většinou řídí ministři, každé z nich má poměrně konkrétní obsah a posouvá práci předsednictví o kus dopředu.

Vedle těchto Rad se do konce června uskuteční ještě dalších pět akcí. Jsou to poměrně významné akce jako například Jaderné fórum nebo konference k Holocaustu.

Nejde ale jen o počet akcí. Je třeba ještě vyřešit řadu věcí a nejlepším ukazatelem jejich důležitosti je zřejmě program červnové Rady. Budou to zejména záruky pro Irsko, které musíme dotáhnout takovým způsobem, aby se irští občané mohli při opakovaném referendu vyjádřit k Lisabonské smlouvě, tentokrát snad již s pozitivním výsledkem. To záleží ale samozřejmě jen na nich.

Druhým významným bodem je vzhledem k současné krizi balíček ekonomických a finančních opatření. Je třeba nejen zhodnotit jak fungují finanční stimuly a plán ekonomické obnovy, ale jde i o návrh na změnu způsobu regulace finančních trhů Evropské unie. Do této oblasti patří také část, která se věnuje sociálním otázkám a zaměstnanosti a určitě se budeme chtít bavit také o nadcházejícím jednání G20 a o budoucím způsobu zastupování na tomto důležitém fóru.

Třetí oblastí jsou klimatické změny a přípravy Evropské unie na konferenci v Kodani, která má nahradit kjótský protokol ambicióznějším plánem. Naším cílem je připravit pozici Evropské unie takovým způsobem, abychom v tomto procesu byli konstruktivním hráčem, byť velkou část této agendy bude řešit ještě švédské předsednictví.

Je toho tedy poměrně dost. Nastoupili jsme do rychlíku, ale ani na chvíli nepochybujeme o tom, že ten rychlík dojede do cílové stanice včas a s maximem splněných úkolů.

Zmínil jste lisabonské záruky. V jaké fázi jsou přípravy těchto záruk? Uvažuje se stále o tom, že by měly formu dodatku k přístupové smlouvě s Chorvatskem? Objevují se totiž obavy, že pokud záruky budou součástí přístupové smlouvy, mohou je kritici právně napadnout...

Záruky pro Irsko jsou jednou z priorit současné vlády. Na červnové Radě bychom rádi měli hotový text a také bychom chtěli mít jasno, jaká bude forma jeho schválení.

Během mé návštěvy v Irsku jsme s ministrem zahraničí Micheálem Martinem a ministrem pro evropské záležitosti Dickem Rochem jednali o jakési cestovní mapě, která by nás dovedla k výsledku.

Shodli jsme se na tom, že již v týdnu od 25. do 29. května proběhnou v Bruselu bilaterální konzultace mezi Irskem a těmi státy EU, které projeví zájem o diskusi nad konkrétními otázkami. Domluvili jsme se o způsobu spolupráce s předsednickou zemí i o druhé fázi konzultací, do nichž se již zapojí i předsednictví i sekretariát Rady.

Dohodli jsme se také na tom kdy a jakým způsobem vneseme (v ideálním případě již hotový) text záruk na multilaterální úroveň. Máme jasnou přestavu o tom, jakou roli bude hrát Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) těsně před červnovým summitem.

Máme jasno v tom, že by mělo jít o robustní závazky, které by měly irské obavy vyřešit. Jejich přijetí by zároveň nemělo ratifikaci Lisabonské smlouvy jakýmkoliv způsobem otevírat ani zpochybňovat. Pohybujeme v mantinelech, které přesně vymezila prosincová Evropská rada. Znění těchto záruk i forma jejich schválení (tj. jestli budou záruky připojeny k tomu, či onomu) jsou předmětem jednání a ode mne by bylo v této fázi nezodpovědné, abych ukazoval, kudy se ubíráme.

EurActivu se z diplomatických zdrojů podařilo zjistit, že zatímco u ostatních záruk problém zřejmě nebude, některé členské země se obávají potíží, které by mohla způsobit deklarace práv zaměstnanců. Můžete se k tomu nějakým způsobem vyjádřit?

K tomu se mohu vyjádřit pochopitelně jenom obecně. Doufám, že z mého předchozího vyjádření jasně vyznělo, že do této etapy v níž budeme jednat o konkrétních tématech teprve vstupujeme. Míru flexibility nám přitom stanovuje rozhodnutí prosincové Evropské rady. To znamená, že o tom zda tam tato součást tzv. měkkých záruk bude se nemluví ani nespekuluje. Jde o to, aby se nám podařilo nalézt takovou formulaci, která nám delikátní rovnováhu, která mezi členskými státy v této oblasti panuje, pomůže udržet.

Naši irští partneři jsou si toho podle mého vědomi a také ostatní členské státy chápou, že by měly irským partnerům maximálně vyjít vstříc a jejich úlohu jim co nejvíce ulehčit.

Bylo by podle Vás dobré, aby ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice byla dokončena ještě před irským referendem a případně je-li je zde nějaká možnost, že by k tomu dojít mohlo?

Podle mého je především důležité, že se podařilo parlamentní část ratifikace Lisabonské smlouvy dokončit na začátku května. Myslím, že jsme tím vyslali poměrně silný signál našim partnerům a splnili tím svůj slib. O tom, jakým způsobem se pan prezident postaví ke svému ústavnímu právu spekulovat nechci. Jsem ale pevně přesvědčen, že se jako zodpovědný státník rozhodne správně a ve správný čas.

Na jedné straně vnímám unijní rovinu, kde by zřejmě naši partneři uvítali dřívější dokončení ratifikačního procesu. Jako občan této země ale na druhou stranu vnímám citlivě i to, že je třeba dát v tuto chvíli náležitý prostor všem krokům, které je ještě kolem Lisabonské smlouvy (mluvím o skupině senátorů) možné uplatnit. Aktu pana prezidenta tedy rozumím. Podle mého zapadá do poměrně zodpovědného demokratického přístupu ke schvalování Lisabonské smlouvy. Chce senátorům poskytnout prostor, aby se v případě, že jsou stále přesvědčeni o tom, že je ve smlouvě ještě nějaká sporná otázka, obrátili k Ústavnímu soudu.

Sám za sebe ale musím říci, že podle mého již loňské rozhodnutí Ústavního soudu vytváří poměrně solidní prostor pro to, abychom mohli říci, že Lisabonská smlouva v rozporu s ústavním pořádkem ČR není. Jsem přesvědčen, že celý ten proces skončí tak, že Lisabonská smlouva bude moci začít platit spíše dříve než později.

Mandát Evropské komise se chýlí ke konci a zatím stále neznáme jméno jejího nového předsedy. Hodlá k němu dospět ještě české předsednictví nebo rozhodování o novém předsedovi přenechá švédskému předsednictví?

Ne, česká vláda tuto záležitost švédskému předsednictví nepřenechá. Stávající mandát k tomu české předsednictví zavazuje a vláda se svých závazků nehodlá jakkoliv zbavovat.

Shodli jsme se na tom i se švédskou ministryní pro evropské záležitosti Cecilií Malmström. Švédsko nás na druhou stranu ujistilo, že nás podporuje a že naplnění úkolů z prosincové a březnové Evropské rady ponechává na nás.

Na Evropské radě tuto otázku tedy chceme otevřít a jednáme o ní samozřejmě již v tuto chvíli. Minulý týden (18.-22. května) jsme pod vedením pana premiéra a za účasti ministra zahraničních věcí rozhodli o harmonogramu příprav na červnovou Radu a otázka nového předsedy Evropské komise v něm patří mezi nejdůležitější. Během konzultací s našimi partnery chceme vycházet i z výsledků voleb do Evropského parlamentu, které jsou pro rozhodování Evropské rady velmi důležité.

Chceme, aby byl na červnovém summitu přijat aspoň politický mandát, který by nás v této otázce jasně posunul. Čeká nás řada jednání s členskými státy a na předjímání výsledků je tudíž velmi brzo. České předsednictví ale chce, aby se červnová Rada na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu jasněji vyjádřila k osobě nového šéfa Evropské komise.

Řada vrcholných evropských politiků již otevřeně podpořila na postu nového předsedy Evropské komise jejího stávajícího předsedu Josého Manuela Barrosa. Jaký postoj má k této osobnosti česká vláda?

V této otázce jsme konzistentní s předchozí vládou, která několikrát deklarovala, jak dobře se jí se současným předsedou Komise spolupracuje a že má zájem vidět jej i v nové Komisi. Je to tedy určitě jméno, které má sympatie české vlády coby předsednické země. Budeme ale samozřejmě otevřeni názorům ostatních členských zemí.

Považovali bychom za pozitivní zprávu, kdyby to rozhodnutí vedlo tímto směrem, ale nyní na konci května je předčasné říkat, kde budeme v polovině června a po evropských volbách.

Poté co dojde ke jmenování předsedy Evropské komise budou členské země muset nominovat své komisaře. Rozhodne o novém českém komisaři ještě tato vláda nebo až následující kabinet? Kdo by o tom měl rozhodnout?

O novém komisaři by se mělo rozhodnout především ve chvíli, kdy to rozhodnutí bude relevantní. Budeme-li čekat jak dopadnou parlamentní volby, mohli bychom se dostat do situace, kdy budou již všechna atraktivní portfolia v zásadě rozdělena. Předpokládám totiž, že jednání o novém komisaři již v řadě členských zemí byla již zahájena nebo v brzké době budou.

A tak by tomu podle mého mělo být i u nás a mělo by jít o jakýsi dvoufázový proces s tím, že v první fázi se budeme bavit o tom o jaká portfolia má ČR vlastně zájem a teprve v druhé fázi budeme řešit, který český představitel tomuto portfoliu odpovídá.

Budeme také chtít, aby tyto diskuze (ať již o portfoliu nebo o jménech) v maximální možné míře odrážely konsenzus politických stran v ČR.

Aby nedošlo k tomu, že po parlamentních volbách případně dojde k výměně komisaře...

To je přesně náš cíl.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter